Ztuhl. Byla to tvář Aes Sedai! Ty byly nezaměnitelné. Ohromeně seděl na koni, zatímco žena si stáhla šátek dolů a odspěchala pryč.
„Počkej!“ zavolal a obrátil koně. Žena se však nezastavila. Zaváhal a svěsil paži, když spatřil, jak se žena připojila k řadě pradlen, pracujících u několika dřevěných koryt nedaleko od něj. Pokud předstírala, že je prostá žena, nejspíš k tomu měla nějaký svůj zatracený aessedaiovský důvod a nelíbilo by sejí, kdyby ji odhalil. Dobře. Gawyn potlačil rozmrzelost. Egwain. Musel se soustředit na Egwain.
Když dojel k palisádě kolem velitelského stanoviště, vzduch se zřetelně zlepšil. Na stráži stála čtveřice vojáků s halapartnami po boku, naleštěnými ocelovými klobouky a odpovídajícími hrudními pláty, zdobenými Bryneovými třemi hvězdami. Vedle brány se třepotala vlajka s plamenem Tar Valonu.
„Rekrut?“ zeptal se jeden z vojáků, když Gawyn dorazil. Podsaditý muž měl na levém rameni červený proužek, což ho označovalo jako dozorčího seržanta. Místo halapartny měl meč. Hrudní plát mu stěží seděl a na bradě se mu ježily zrzavé vousy. „Budeš se muset sejít s kapitánem Aldanem,“ zabručel muž. „Velký modrý stan asi ve čtvrtině cesty kolem ležení. Máš vlastního koně a meč; to ti zajistí dobrý žold.“ Muž ukázal ke vzdálenému místu v hlavním ležení mimo palisádu. To nepůjde. Vevnitř viděl vlát Bryneův prapor.
„Já nejsem rekrut,“ řekl Gawyn a otočil Výzvu tak, aby na muže lépe viděl. „Jmenuju se Gawyn Trakand. Musím okamžitě v naléhavé záležitosti mluvit s Garethem Brynem.“
Voják zvedl obočí. Pak se pro sebe uchechtl.
„Ty mi nevěříš,“ řekl Gawyn zpříma.
„Měl by sis jít promluvit s kapitánem Aldanem,“ řekl muž líně a znovu ukázal mečem ke vzdálenému stanu.
Gawyn se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pokusil se potlačit podráždění. „Kdybys prostě poslal pro Brynea, zjistil bys, že.
„Budeš dělat potíže?“ zeptal se voják a nafoukl se. Ostatní muži si připravili halapartny.
„Žádné potíže,“ řekl Gawyn klidně. „Jenom potřebuju…“
„Jestli chceš zůstat u nás v ležení,“ přerušil ho voják a vykročil vpřed, „budeš se muset naučit dělat, co se ti řekne.“
Gawyn muži pohlédl do očí. „Tak dobře. Můžeme to udělat takhle. Stejně to nejspíš bude rychlejší.“
Seržant položil ruku na meč.
Gawyn vytrhl nohu ze třmenu a sklouzl ze sedla. Z koňského hřbetu by bylo příliš těžké toho muže nezabít. Když jeho nohy dopadly na rozbahněnou zem, tasil meč se skřípěním, které se podobalo nádechu. Gawyn zaujal pozici zvanou Dub třese větvemi, jejíž rány nebyly smrtelné a učitelé ji často používali při výcviku. Také byla velmi účinná proti velké skupině bojovníků, používajících různé zbraně.
Než stihl seržant tasit meč, Gawyn do něj narazil a vrazil mu loket do břicha těsně pod špatně padnoucím hrudnim plátem. Muž vyhekl a zlomil se v pase a pak ho Gawyn jílcem meče praštil z boku do hlavy – muž měl mít rozum a nenosit přilbu takhle šikmo. Pak Gawyn přešel do Roztínání hedvábí, aby si to vyřídil s prvním halapartníkem. Zatímco další muž křičel o pomoc, Gawynův meč s řinčením přejel po hrudním plátu prvního halapartníka a přinutil muže ustoupit. Gawyn dokončil útok tím, že muži podrazil nohy, a změnil pozici na Vířící vítr, aby odrazil dva údery od dalších dvou mužů.
Bylo to nešťastné, ale musel se uchýlit k tomu, že dva stojící halapartníky sekne do stehna. Raději by se jejich zranění vyhnul, ale boj – dokonce i takový, proti mnohem méně zdatným protivníkům – byl tím nepředvídatelnější, čím déle trval. Člověk musel ovládnout bojiště rychle a důkladně, což znamenalo zbavit se těch dvou – nechat je padnout s krvácejícími stehny. Seržant byl mimo po ráně do hlavy, ale první halapartník se roztřeseně zvedal. Gawyn odkopl jeho halapartnu stranou a pak mu vrazil botu do obličeje a s krvácejícím nosem ho srazil zpátky.
Výzva za ním ržál, frkal a dupal. Válečný kůň cítil boj, ale byl dobře vycvičený. Věděl, že když jsou otěže spuštěné, má zůstat na místě. Gawyn si otřel čepel do kalhot a zasunul ji zpátky do pochvy, zatímco zranění vojáci sténali na zemi. Poplácal koně po nose a znovu se chopil otěží. Markytáni, kteří postávali nedaleko za ním, ucouvli a utekli. Zpoza palisády se k němu blížila skupina vojáků s připravenými luky. To nebylo dobré. Gawyn se k nim otočil čelem, odepnul si od opasku pochvu s mečem a hodil ji před muže na zem.
„Nejsem ozbrojen,“ řekl přes hlasy raněných. „A žádný z těchhle čtyři dneska nezemře. Běžte a řekněte svému generálovi, že jediný šermíř právě během deseti úderů srdce vyřídil jeho strážný oddíl. Býval jsem jeho student. Bude mě chtít vidět.“
Jeden z mužů vyrazil vpřed, aby si vzal Gawynův odhozený meč, zatímco další mávl na poslíčka. Ostatní stále drželi připravené luky. Jeden z padlých halapartníků se začal plazit pryč. Gawyn natočil koně tak, aby se za něj mohl ukrýt, kdyby vojáci začali natahovat luky. Mnohem raději by byl, kdyby k tomu nedošlo, ale z nich dvou měl mnohem větší naději na přežití pár zásahů šípy z krátkého luku Výzva než Gawyn.
Několik vojáků se odvážilo popojít a pomoct padlým druhům. Podsaditý seržant se pohnul a s nadávkami posadil. Gawyn nedělal žádné pohyby, které by se daly vyložit jako hrozba.
Možná byla chyba s těmi muži bojovat, ale už tak vyplýtval spoustu času. Egwain by už mohla být mrtvá! Když se muži jako tenhle seržant pokusili prosadit svou autoritu, ve skutečnosti jste měli jen dvě možnosti. Mohli jste si cestu byrokratickými překážkami vymluvit a přesvědčit cestou postupně každého vojáka, is jste důležití. Nebo jste mohli vyvolat výtržnost. Druhá možnost byla rychlejší a v ležení byl očividně dostatek Aes Sedai, aby bylo možné pár zraněných vojáků vyléčit.
Nakonec zevnitř palisády vyšel malý hlouček mužů. Uniformy měli dokonale upravené, držení těla nebezpečné a tváře ošlehané. V jejich čele kráčel silný statný muž s hranatou tváří a šedivějícími spánky. Gawyn se usmál. Samotný Bryne. Sázka se vyplatila.
Hlavní kapitán si Gawyna přeměřil a pak si rychle prohlédl padlé vojáky. Nakonec zavrtěl hlavou. „Odchod,“ řekl svým mužům. „Seržante Kordsi.“
Zavalitý seržant se napřímil. „Pane!“
Bryne se ohlédl zpátky na Gawyna. „Příště, až někdo přijde k bráně a bude o sobě prohlašovat, že je šlechtic, a ptát se po mně, pošlete pro důstojníka. Okamžitě. Je mi jedno, jestli má zanedbaný plnovous a páchne laciným pivem. Rozumíš?“
„Ano, pane,“ řekl seržant a zrudl. „Rozumím, pane.“
„Dohlédněte na to, ať se vaši muži dostanou na ošetřovnu, seržante,“ řekl Bryne, stále aniž se na Gawyna podíval. „Ty, pojď se mnou.“
Gawyn zaťal zuby. Gareth Bryne ho takto neoslovil od doby, kdy se Gawyn začal holit. Nicméně ve skutečnosti nemohl čekat, že bude mít radost. Těsně za palisádou si Gawyn všiml mladého chlapce, který se nejspíš staral o koně nebo dělal poslíčka. Předal vyjevenému mladíkovi Výzvu s příkazem, aby dohlédl, ať je o koně postaráno. Pak si vzal svůj meč od muže, který ho držel, a pospíšil si za Bryneem.
„Garethe,“ řekl, když ho dohonil„ já…“
„Drž jazyk za zuby, mladíku,“ přerušil ho Bryne, aniž se k němu otočil. „Ještě jsem se nerozhodl, co s tebou udělám.“
Gawyn sklapl. To bylo neslýchané! Gawyn byl stále bratr právoplatné královny Andoru, a podaří-li se Elain získat a udržet trůn, stane se prvním knížetem mečů! Bryne by mu měl prokazovat úctu.