Ale Bryne uměl být paličatý jako kanec. Gawyn držel jazyk za zuby. Došli k vysokému špičatému stanu, před nímž stáli na stráži dva vojáci. Bryne vklouzl dovnitř a Gawyn jej následoval. Uvnitř byl stan úhledný a uklizený, víc než Gawyn čekal. Na stole ležely hromady stočených map a uspořádané papíry a lůžka v rohu byla pečlivě stočená a pokrývky dokonale poskládané. Bryne se zjevně spoléhal na někoho pečlivého, kdo mu uklízel.
Bryne se obrátil, založil si ruce za záda a v jeho hrudním plátu se odrážel Gawynův obličej. „Dobře. Vysvětli mi, co tady děláš.“
Gawyn se napřímil. „Generále,“ řekl, „myslím, že se pleteš. Už nejsem tvůj žák.“
„Já vím,“ odpověděl Bryne odměřeně. „Chlapec, kterého jsem já cvičil, by nikdy neprovedl takový dětinský kousek, aby si získal mou pozornost.“
„Seržant na hlídce byl bojechtivý a já jsem neměl trpělivost na takové hloupé pózy. Tohle mi připadalo jako nejlepší způsob.“
„Nejlepší způsob čeho?“ zeptal se Bryne. „Jak mě rozčílit?“
„Podívej,“ řekl Gawyn, „možná jsem se zachoval unáhleně, ale mám důležitý úkol. Musíš si mě poslechnout.“
„A když ne?“ zeptal se Bryne. „Když tě místo toho vyhodím ze svého ležení za to, že jsi rozmazlené princátko, které má příliš mnoho pýchy a málo rozumu?“
Gawyn se zamračil. „Dávej si pozor, Garethe. Od chvíle, kdy jsme se naposledy setkali, jsem se hodně naučil. Myslím, že zjistíš, že mě tvůj meč už nepřemůže tak snadno jako dřív.“
„O tom nepochybuju,“ řekl Bryne. „Světlo, chlapče! Vždycky jsi měl nadání. Ale myslíš si, že jen proto, že to umíš s mečem, mají tvoje slova větší váhu? Měl bych tě poslouchat, protože když to neudělám, zabiješ mě? Myslel jsem, že jsem byl lepší učitel.“
Od chvíle, kdy ho Gawyn naposledy viděl, Bryne zestárl. Ale věk ho nijak neohnul – pohodlně mu spočíval na ramenou. Dalších pár bílých pramenů na spáncích, dalších pár vrásek kolem očí, přesto ale silný a zdatný, že vypadal o celé roky mladší, než ve skutečnosti byl. Nikdo se nemohl na Garetha Brynea dívat a vidět cokoli jiného, než muže v nejlepších letech – určitě ne takového, co je má za sebou.
Gawyn upíral generálovi pohled do očí a snažil se potlačit hněv, aby nevytryskl na povrch. Bryne jeho pohled klidně opětoval. Pevně. Byl takový, jaký by měl generál být. Jaký by měl být Gawyn.
Gawyn odvrátil oči a náhle se za sebe styděl. „Světlo,“ zašeptal, pustil meč a zvedl ruku k hlavě. Náhle se cítil velmi, velmi unavený. „Omlouvám se, Garethe. Máš pravdu. Byl jsem pitomec.“
Bryne zabručel. „Dobře, že tě to slyším říkat. Začínal jsem se divit, co se ti stalo.“
Gawyn vzdychl, otřel si čelo a zatoužil po něčem studeném k pití. Jeho hněv vychladl a on se cítil vyčerpaný. „Byl to těžký rok,“ řekl, „a já jsem se cestou sem příliš štval. Už jsem napůl šílený.“
„Nejsi jediný, chlapče,“ řekl Bryne. Zhluboka se nadechl a přešel k malému servírovacímu stolku a nalil Gawynovi šálek čehosi. Byl to jen teplý čaj, ale Gawyn ho vděčně přijal a upil.
„Tyhle časy jsou pro muže zkouškou,“ řekl Bryne a sám si nalil šálek. Usrkl a ušklíbl se.
„Co je?“ zeptal se Gawyn a pohlédl na svůj šálek.
„To nic. Jenom to pití nesnáším.“
„Tak proč ho piješ?“ zeptal se Gawyn.
„Má to prospívat mému zdraví,“ zavrčel Bryne. Než se mohl Gawyn začít dál vyptávat, velký generál pokračoval. „Takže mám tě hodit někam do klády, nebo mi řekneš, proč ses rozhodl probojovat si cestu na moje velitelství?“
Gawyn popošel vpřed. „Garethe. Jde o Egwain. Mají ji.“
„Aes Sedai z Bílé věže?“
Gawyn naléhavě přikývl.
„Já vím,“ řekl Bryne, znovu se napil a zašklebil.
„Musíme pro ni jít!“ prohlásil Gawyn. „Přišel jsem tě požádat o pomoc. Chci sestavit záchranný oddíl.“
Bryne si tiše odfrkl. „Záchrana? Ajak se chceš do Bílé věže dostat? Dokonce ani Aielům se nepodařilo do toho města proniknout.“
„Nechtěli,“ řekl Gawyn. „Ale já se nepotřebuju zmocnit města, jenom musím dovnitř propašovat malý oddíl a pak jednu osobu dostat ven. Každá skála má praskliny. Najdu cestu.“
Bryne odložil šálek. Podíval se na Gawyna a jeho tvrdá ošlehaná tvář byla ztělesněním ušlechtilosti. „Ale pověz mi tohle, chlapče. Jak ji přesvědčíš, aby s tebou odešla?“
Gawyn sebou trhl. „Vždyť půjde ráda. Proč by nešla?“
„Protože zakázala, abychom ji zachraňovali,“ řekl Bryne a opět založil ruce za zády. „Nebo toho jsem se alespoň dopátral. Aes Sedai mi toho moc neříkají. Jeden by myslel, že muži, na kterého se spoléhají při vedení tohohle obléhání, budou víc důvěřovat. V každém případě s nimi amyrlin nějak dokáže komunikovat a nařídila jim, ať ji nechají být.“
Cože? To bylo směšné! Aes Sedai v táboře zjevně překrucovaly fakta. „Bryne, je uvězněná! Aes Sedai, které jsem slyšel, říkaly, že ji každý den bijí. Popraví ji!“
„Já nevím,“ řekl Bryne. „Je už u nich týdny a ještě ji nezabily.“
„Zabijou ji,“ řekl Gawyn naléhavě. „Víš, že ano. Možná poraženého nepřítele chvíli předvádíš svým vojákům, ale nakonec musíš narazit jeho hlavu na kůl, aby věděli, že je mrtvý a pryč. Víš, že mám pravdu.“
Bryne si ho změřil a pak přikývl. „Možná vím. Ale stejně nemůžu nic dělat. Jsem vázaný přísahami, Gawyne. Nemůžu nic dělat, pokud mi to to děvče nerozkáže.“
„Nechal bys ji umřít?“
„Pokud je to nutné, abych dodržel přísahy, tak ano.“
Pokud byl Bryne vázaný přísahou… nu, spíš Gawyn uslyší, jak Aes Sedai lže, než uvidí Garetha Brynea porušit slovo. Ale Egwain! Muselo existovat něco, co může udělat!
„Pokusím se ti zařídit slyšení u některých z Aes Sedai, kterým sloužím,“ řekl Bryne. „Možná můžou něco udělat. Pokud je přesvědčíš, že je záchrana nutná a že by to amyrlin chtěla, pak uvidíme.“
Gawyn přikývl. Bylo to aspoň něco. „Děkuju ti.“
Bryne nad tím mávl rukou. „I když bych tě měl nechat strčit do klády. Když za nic jiného, tak za to, žejsi zranil tři moje muže.“
„Ať je Aes Sedai vyléčí,“ řekl Gawyn. „Podle toho, co jsem slyšel, ti nechybí sestry, co by tě tyranizovaly.“
„Pche,“ ušklíbl se Bryne. „Málokdy je přinutím někoho vyléčit, když není ohrožen život. Onehdy jsem tu měl vojáka, který měl těžký pád z koně, a bylo mi řečeno, že léčení by ho jenom naučilo chovat se bezstarosfriě. ,Bolest sama je poučením,’ řekla mi ta zatracená ženská. ,Možná se příště nebude před svými kamarády při jízdě předvádět?“
Gawyn udělal obličej. „Ale pro tyhle muže určitě udělají výjimku. Konec konců jim ta zranění způsobil nepřítel.“
„Uvidíme,“ řekl Bryne. „Sestry jen zřídka navštěvují vojáky. Mají svoje vlastní starosti.“
„Jedna je teď ve vnějším ležení,“ podotkl Gawyn nepřítomně, ohlížeje se přes rameno.
„Mladší děvče? Tmavé vlasy, bez bezvěké tváře?“
„Ne, tohle byla Aes Sedai. Poznal jsem to díky tváři. Byla taková buclatá se světlými vlasy.“
„Nejspíš jenom pátrá po strážcích,“ vzdychl Bryne. „Dělávají to.“
„Nemyslím,“ řekl Gawyn a znovu se ohlédl. „Schovávala se mezi pradlenami.“ Když o tom teď přemýšlel, uvědomil si, že to klidně mohla být špiónka z Bílé věže.
Bryne se zachmuřil. Možná jej napadlo totéž. „Ukaž mi ji,“ řekl a vyrazil ke stanovým chlopním. Odhrnul je stranou a vyšel zpět do ranního světla. Gawyn ho následoval.