„Neučíš se dost rychle,“ dodala Amys a zavrtěla bělovlasou hlavou.
„Neučím se dost rychle?“ prohlásila Aviendha. „Naučilajsem se všechno, co jste ode mě chtěly! Zapamatovala jsem si každou lekci, zopakovala každý fakt, vykonala každou povinnost. Odpověděla jsem na všechny vaše otázky a viděla, jak při každé odpovědi pochvalně přikyvujete!“
Než pokračovala, upřela na ně dlouhý pohled. „Umím usměrňovat lépe než jakákoli živá Aielanka,“ řekla. „Opustila jsem oštěpy a uvítala své místo mezi vámi. Plnila jsem své povinnosti a při každé příležitosti hledala čest. Přesto mě stále trestáte! Už toho mám dost. Buď mi řekněte, co ode mne chcete, nebo mě pošlete pryč.“
Očekávala, že se rozhněvají. Očekávala zklamání. Očekávala, že jí vysvětlí, že pouhá učednice nemá co zpochybňovat moudré. Přinejmenším čekala, že se jí za její troufalost dostane ještě většího trestu.
Amys zalétla pohledem k Melain a Bair. „To nejsme my, kdo tě trestá, dítě,“ řekla a vypadalo to, že pečlivě volí slova. „Ty tresty přicházejí z tvé vlastní ruky.“
„Ať jsem spáchala cokoli,“ řekla Aviendha, „nevidím důvod, proč byste ze mě měly dělat da’cang. Tím, že se mnou tak zacházíte, zahanbujete samy sebe.“
„Dítě,“ pohlédla jí Amys do očí. „Ty naše tresty odmítáš?”
„Ano,“ odpověděla s bušícím srdcem. „Odmítám.“
„Myslíš si, že jsi stejně dobrá jako my, je to tak?“ zeptala se Bair, stínící si letitou tvář rukou. „Myslíš si, že jsi nám rovna?“
Rovna? pomyslela si Aviendha, kterou začala přemáhat panika. Nejsem jim rovna! Ještě mi zbývají roky studia. Co to dělám ?
Mohla teď ustoupit? Prosit o odpuštění a nějak vyrovnat své toh? Měla by si pospíšit zpátky ke svému trestu a přesouvat vodu. Ano! To musela udělat. Musela jita…
„Nevidím žádný další důvod ke studiu,“ uslyšela se místo toho říkat. „Jestli jsou ty tresty to jediné, co mě ještě můžete naučit, tak musím předpokládat, že jsem se naučila vše potřebné. Jsem připravená se k vám připojit.“
Zaťala zuby a připravila se na výbuch nevěřícného vzteku. Co si myslela? Neměla dovolit, aby ji Mininy hloupé řeči tak vy dráždily.
A pak se Bair rozesmála.
Byl to sytý, plný zvuk a vůbec se k tak malé ženě nehodil. Melain se k ní připojila. Zlatovlasá moudrá se držela za břicho, které se už lehce nadouvalo těhotenstvím. „Trvalo jí to dokonce déle než tobě, Amys!“ vykřikla Melain. „Je to ta nejpaličatější holka, co jsem kdy potkala.“
Amys měla ve tváři nezvykle mírný výraz. „Vítej, sestro,“ řekla Aviendze.
Aviendha zamrkala. „Cože?“
„Teď už jsi jedna z nás, děvče!“ řekla Bair. „Nebo brzo budeš.“
„Ale já jsem vás neposlechla!“
„Moudrá po sobě nemůže nechat šlapat,“ řekla Amys. „Jestliže do stínu našeho sesterstva přijde s tím, že uvažuje jako učednice, nikdy se nebude považovat za jednu z nás.“
Bair pohlédla na Randa al’Thora, který stál v dálce a hovořil se Sarene. „Nikdy jsem si neuvědomila, jak jsou naše způsoby důležité, dokud jsem si neprostudovala tyhle Aes Sedai. Ty na spodku se culí a škemrají jako psi, a ty, které se považují za nadřazené, je ignorují. Je zázrak, že vůbec něčeho dosáhnou!“
„Ale moudré mají různé postavení,“ řekla Aviendha. „Nebo ne?“
„Postavení?“ Amys vypadala zmateně. „Některé z nás mají víc cti než jiné, kterou si vysloužily svou moudrostí, činy a zkušenostmi.“
Melain zvedla prst. „Je ale důležité – dokonce životně důležité - aby se každá moudrá dokázala bránit. Pokud věří, že má pravdu, nesmí se nechat odstrčit stranou, dokonce ani jinými moudrými ne, jakkoli jsou staré nebo moudré.“
„Žádná žena není připravená se k nám připojit, dokud se sama za připravenou neprohlásí,“ pokračovala Amys. „Musí se ukázat jako nám rovná.“
„Trest není skutečným trestem, pokud ho nepřijmeš, Aviendho,“ řekla stále s úsměvem Bair. „Už před mnoha týdny jsme měly za to, že jsi připravená, ale ty jsi pořád paličatě poslouchala.“
„Skoro jsem si začínala myslet, že jsi domýšlivá, holka,“ dodala Melain s laskavým úsměvem.
„Už to není holka,“ řekla Amys.
„Ale ne, pořád je,“ odpověděla Bair. „Dokud nevykoná ještě jednu věc.“
Aviendha byla jako omámená. Říkaly, že se neučí dost rychle. Neučí se zastat sama sebe! Aviendha sebou nikdy nenechala nikým postrkovat, ale tohle nebyl „nikdo“ – byly to moudré a ona učednice. Co by se stalo, kdyby ji Min nevydráždila? Bude té ženě muset poděkovat, i když si Min neuvědomovala, co udělala.
Dokud nevykoná ještějednu věc… „Co ještě musím udělat?“ zeptala se Aviendha.
„Rhuidean,“ řekla Bair.
Ovšem. Moudrá nejposvátnější město navštíví dvakrát v životě. Jednou, když se stane učednicí, a jednou, když se z ní stane plnoprávná moudrá.
„Věci teď budou jiné,“ řekla Melain. „Rhuidean už není, co býval.“
„To není důvod opustit staré zvyky,“ odvětila Bair. „Město je možná otevřené, ale nikdo nebude takový blázen, aby chodil mezi sloupy. Aviendho, musíš…“
„Bair,“ přerušila ji Amys, „pokud ti to nevadí, raději bych jí to řekla já.“
Bair zaváhala, ale pak přikývla. „Ano, ovšem. Je to jen správné. Nyní se k tobě obrátíme zády, Aviendho. Znovu tě neuvidíme, dokud se k nám nevrátíš jako sestra, vracející se z dlouhé cesty.“
„Sestra, o níž jsme zapomněly, že ji známe,“ řekla s úsměvem Melain. Obě se od ní odvrátily a Amys se vydala k oblasti průchodu. Aviendha spěchala, aby ji dohnala.
„Tentokrát si můžeš nechat oblečení,“ řekla Amys, „protože je znakem tvého postavení. Za běžných okolností bych navrhla, ať do města putuješ pěšky, dokonce i když teď známe cestování, ale myslím, že v tomto případě bude nejlepší zvyk ohnout. Přesto bys neměla cestovat přímo do města. Navrhuju, abys odcestovala do držby Chladné skály a odtamtud šla pěšky. Musíš ve Trojí zemi strávit nějaký čas, abys rozjímala o své cestě.“
Aviendha přikývla. „Budu tam potřebovat měch na vodu a zásoby.“
„Jsou připravené a čekají na tebe v držbě,“ řekla Amys. „Čekaly jsme, že tuto propast brzy přeskočíš. Vzhledem k tomu, jak jsme ti napovídaly, jsi to měla udělat už před mnoha dny.“ Pohlédla na Aviendhu, která sklopila oči k zemi.
„Nemáš důvod se stydět,“ řekla Amys. „To je naše břímě. Navzdory Bairinu žertování sis vedla dobře. Některé ženy stráví měsíce a měsíce přijímáním trestá, než se rozhodnou, že už toho mají dost. Musely jsme na tebe být tvrdé, dítě – tvrdší, než jsem kdy u připravené učednice viděla. Prostě máme tak málo času!“
„Rozumím,“ řekla Aviendha. „A… děkuju ti.“
Amys se ušklíbla. „Donutila jsi nás být velmi nápadité. Zapamatuj si ten čas a hanbu, kterou jsi cítila, neboť je to hanba, kterou pocítí každý da’cang, pokud jej vydáš tomuto osudu. A oni tomu nemůžou uniknout jen tím, že se budou domáhat propuštění.“
„Co děláte, když učednice prohlásí, že je připravená stát se moudrou, už během prvních pár měsíců výcviku?“
„Řekla bych, že ji párkrát přetáhneme řemenem a pošleme kopat jámy,“ řekla Amys. „Nevím, že by se to někdy stalo. Nejblíž tomu měla Sevanna.“
Aviendha se už předtím divila, proč moudré šaidskou ženu přijaly bez námitek. Její prohlášení postačilo: a tak byly Amys a ostatní nuceny ji přijmout.