Amys si přitáhla šátek blíž k tělu. „Děvy, které střeží místo určené pro cestování, pro tebe mají ranec. Až dorazíš do Rhuideanu, vydej se do středu města. Najdeš skleněné sloupy. Projdi jejich středem a pak se vrať sem. Dny, které strávíš během do města, dobře využij. Tak tvrdě jsme na tebe tlačily, abys měla tento čas na přemýšlení. Je nejspíš poslední, který budeš na nějakou dobu mít.“
Aviendha přikývla. „Bitva se blíží.“
„Ano. Jakmile projdeš sloupy, rychle se vrať. Budeme muset probrat, jak nejlépe jednat s Kar’a’kárném. Od včerejší noci se… změnil.“
„Rozumím,“ přikývla Aviendha a zhluboka se nadechla.
„Jdi,“ řekla Amys, „a vrať se.“ Poslední slova zdůraznila. Některé ženy Rhuidean nepřežily.
Aviendha pohlédla Amys do očí a přikývla. V mnoha směrech jí Amys byla druhou matkou. Jako odměny se jí dostalo vzácného úsměvu. Amys se k Aviendze obrátila zády, stejně jako dvě moudré předtím.
Aviendha se znovu zhluboka nadechla a ohlédla přes podupaný trávník před panským domem, kde Rand hovořil s proviantmistry. Tvářil se přísně, paži s useknutou rukou měl založenou za zády a druhou rukou živě gestikuloval. Usmála se na něj, přestože se nedíval jejím směrem.
Vrátím se pro tebe, pomyslela si.
Pak odklusala k oblasti průchodu, vzala si ranec a spředla průchod, který ji přenese do bezpečné vzdálenosti od Držby Chladné skály, vedle skalní formace známé jako Děvin oštěp, odkud mohla doběhnout do držby a připravit se. Průchod se otevřel do známého suchého vzduchu Pustiny.
Prošla bránou a konečně zajásala nad tím, co se právě stalo.
Její čest byla zpět.
„Dostala jsem se ven malým vodním kanálem, Aes Sedai,“ řekla Šemerin a sklonila před ostatními ve stanu hlavu. „Po pravdě řečeno, poté, co jsem opustila Věž a dostala se do města, to nebylo tak těžké. Neodvážila jsem se odejít po jednom z mostů. Nemohla jsem dovolit, aby amyrlin zjistila, co dělám.“
Romanda ji se založenýma rukama sledovala. Její stan osvětlovaly dvě mosazné lampy, na jejichž vrcholcích tančily plameny. Šest žen naslouchalo příběhu, který jim uprchlice vyprávěla. Byla zde Lelaine, jakkoli se Romanda snažila, aby se o schůzce nedoslechla. Romanda doufala, že štíhlá modrá bude příliš zaujatá tím, jak se vyhřívá ve svém postavení v táboře, než aby se zabývala zdánlivě nicotnou událostí.
Vedle ní stála Siuan. Bývalá amyrlin se Lelaine držela jako klíště. Romandu nově nalezená schopnost léčit utišení potěšila – konec konců ůy/a žlutá – ale jedna její část si přála, aby se to nestalo Siuan. Jako by nestačilo, že se musí vypořádat s Lelaine. Romanda na Siuaninu prohnanost nezapomněla, třebaže mnoho jiných v táboře, jak se zdá, ano. Menší schopnosti v síle neznamenaly sníženou schopnost intrikařit.
Šeriam zde samozřejmě byla také. Zrzavá kronikářka seděla vedle Lelaine. Šeriam byla v poslední době odtažitá a sotva si zachovávala důstojnost Aes Sedai. Hloupá ženská. Bylo třeba ji z její pozice odstranit; to viděl každý. Jestliže se Egwain kdy vrátí – a Romanda se za to modlila, i kdyby jen proto, že to Lelaine zkříží plány - pak bude příležitost. Nová kronikářka.
Další osoba ve stanu byla Magla. Romanda s Lelaine se předtím dohadovaly - samozřejmě důstojně – o tom, kdo Šemerin vyslechne jako první. Rozhodly se, že jediný fér způsob bude udělat to společně. Protože Šemerin patřila ke žlutým, mohla Romanda svolat setkání ve svém stanu. Byl to šok, když se Lelaine objevila ve vleku nejen se Siuan, ale i se Šeriam. Ale nedohodly se, kolik dalších si mohou s sebou přivést. Takže Romandě zůstala jen Magla. Žena se širokými rameny seděla vedle Romandy a tiše naslouchala přiznání. Měla Romanda poslat ještě pro někoho dalšího? Bilo by to do očí, kdyby jednání odložila kvůli něčemu takovému.
Nicméně nejednalo se o skutečný výslech. Šemerin mluvila sama od sebe a otázkám se nevzpírala. Seděla před nimi na malé stoličce. Odmítla na ni polštář. Romanda jen zřídka vídala ženu tak rozhodnutou se trestat, jako tohle ubohé dítě.
Žádné dítě, pomyslela si Rolanda. Plnoprávná Aes Sedai, ať už říká cokoli. Ať shoříš, Elaido, za to, že jsi z jedné z nás udělala tohle.
Šemerin bývala žlutá. Ať shoří, stá/e byla žlutá. Už s nimi mluvila téměř hodinu a odpovídala na otázky o stavu Bílé věže. Siuan byla první, kdo se zeptal, jak se ženě povedlo uniknout.
„Prosím, odpusťte mi, že jsem si v táboře našla práci, aniž bych za vámi přišla, Aes Sedai,“ řekla Šemerin se sklopenou hlavou. „Ale utekla jsem z Věže v rozporu se zákonem. Jako přijatá, která odešla bez povolení, jsem uprchlice. Věděla jsem, že když mě objeví, potrestají mě.
Zůstala jsem tady, protože to tady dobře znám a nedokážu opustit. Když dorazila vaše armáda, viděla jsem v ní šanci na práci a využila ji. Ale prosím, nenuťte mě se vrátit. Nebudu nebezpečná. Budu žít jako obyčejná žena a dávat si pozor, abych své schopnosti nepoužívala.“
„Ty jsi Aes Sedai,“ řekla Romanda, která se snažila zakrývat podrážděnost. Chování této ženy dávalo velkou věrohodnost tomu, co Egwain říkala o Elaidině po moci lačnící vládě ve Věži. „Bez ohledu na to, co tvrdí Elaida.“
„Já…“ Šemerin pouze zavrtěla hlavou. Světlo! Nikdy nebývala zrovna tou nejsebevědomější Aes Sedai, ale bylo šokující vidět, jak hluboko klesla.
„Pověz mi o tom kanálu,“ řekla Siuan, která se předklonila v křesle. „Kde ho najdeme?“
„Na jihozápadní straně města, Aes Sedai,“ řekla Šemerin. „Asi pět minut chůze od místa, kde stojí starodávné sochy Eleyan al’Landerin a jejích strážců.“ Zaváhala a náhle vypadala úzkostlivě. „Aleje to jen úzká cesta. Armádu jím nedostanete. Já o něm vím jenom proto, že jsem měla na starosti péči o žebráky, kteří tam žijí.“
„Stejně chci mapu,“ řekla Siuan a pak se ohlédla na Lelaine. „Alespoň si myslím, že bychom ji měly mít.“
„Je to moudrý nápad,“ řekla Lelaine nechutně velkodušným tónem.
„Chci vědět víc o tvé… situaci,“ ozvala se Magla. „Jak si Elaida mohla myslet, ?? degradovat sestru je moudré? Egwain o téhle události mluvila a já jsem ji taky pokládala za neuvěřitelnou. Co si Elaida myslela?“
„Já… nemůžu mluvit o tom, co si amyrlin myslí,“ řekla Šemerin. Přikrčila se, když na ni ženy v místnosti upřely řadu nepříliš milých pohledů za to, že nazvala Elaidu amyrlin. Romanda se k nim nepřipojila. Pod plachtovinou, která tvořila podlahu stanu, se plazilo něco malého směrem z jednoho rohu doprostřed místnosti. Světlo! Byla to myš? Ne, na tu to bylo příliš malé. Možná cvrček. Nejistě přešlápla.
„Ale určitější udělala něco, čím sis vysloužilajejí hněv,“ řekla Magla. „Něco, co si zasloužilo takové zacházení?“
„Já…“ řekla Šemerin. Neustále zalétala pohledem k Siuan, jako by žádala o radu.
Hloupá ženská. Romanda si skoro myslela, že Elaida udělala správně. Šemerin nikdy neměla dostat šátek. Ovšem degradovat ji na přijatou také nebyl způsob, jak tuto situaci řešit. Amyrlin nemohla mít takovou moc.
Ano, pod plachtou určitě něco bylo a odhodlaně si to razilo cestu doprostřed stanu, drobná, trhavě se pohybující hrudka.
„Byla jsem před ní slabá,“ řekla nakonec Šemerin. „Mluvily jsme o… událostech ve světě. Nedokázala jsem to snášet. Nechovala jsem se tak, jak by Aes Sedai měla.“