Rand nebyl lstivý ani prohnaný. Byl ovčák, z něhož se stal dobyvatel, a jeho srdce bylo srdcem dvouříčského muže, dokonce i když měl aielskou krev. Ať byla zvyklá na jakékoli politické hry, na něho nebudou fungovat. Na hry neměl trpělivost.
„Já…“ řekla Milisair s pohledem upřeným přímo na něj. „Můj pane Draku…“
Co ukrývala? „Co jsi s ním udělala?“ domyslel se Rand. „S poslem?“
„Nevěděl nic o tom, kde se král nachází,“ řekla Milisair rychle, jako by ze sebe slova úplně sypala. „Moji tazatelé byli velmi důkladní.“
„Je mrtvý?“
„Já… ne, můj pane Draku.“
„Pak mi ho necháš přivést.“
Zbledla ještě víc a zalétla pohledem stranou, snad bezděčně hledala únikovou cestu. „Můj pane Draku,“ řekla váhavě a znovu se na něj podívala. „Teď, když jsi tady, král možná zůstane… ukrytý. Možná není třeba ho dál hledat.“
Taky si mysli, že je mrtvý, napadlo Randa. To ji přimělo riskovat.
„Alsalama je třeba najít,“ řekl Rand, „nebo alespoň zjistit, co se mu stalo. Musíme znát jeho osud, abyste si mohli vybrat nového krále. Tak to funguje, správně?“
„Jsem si jistá, že tě můžeme rychle korunovat, můj pane Draku,“ řekla uhlazeně.
„Já tady králem nebudu,“ odvětil Rand. „Přiveď mi toho posla, Milisair, a možná se dočkáš korunovace nového krále. Můžeš jít.“
Zaváhala, pak se znovu uklonila a odešla. Rand zahlédl Min, která stála venku s Aiely a sledovala, jak obchodnice odchází. Zachytil pohled jejích očí. Vypadala ustaraně. Měla ohledně Milisair nějaké vidění? Málem na ni zavolal, ale ona rychlým krokem zamířila pryč a zmizela. Alivia, stojící stranou, ji zvědavě sledovala odcházet. Bývalá damane se v poslední době držela stranou, jako by čekala na příležitost, na chvíli, kdy bude moct naplnit svůj osud a pomoct Randovi zemřít.
Uvědomil si, že stojí. Ten pohled v Mininých očích. Zlobila se na něho? Vzpomínala na jeho ruku na svém hrdle a na jeho koleno, tisknoucí ji k zemi?
Znovu se posadil. Min mohla počkat. „Dobře,“ řekl k Aielům. „Přiveďte mi písaře a správce, společně s Rhuarkem, Baelem a všemi úctyhodnými lidmi z města, kteří neuprchli nebo nebyli zabiti při nepokojích. Musíme si projít plány na rozdělování obilí.“
Aielové vyslali běžce a Rand se znovu usadil v křesle. Dohlédne na to, aby se lidé najedli, nastolí pořádek a shromáždí kupeckou radu. Postará se dokonce i o to, aby zvolili nového krále.
Ale také zjistí, kam zmizel Alsalam. Protože jeho instinkt mu napovídal, že to bude nejlepší místo, kde hledat Graendal. Byla to jeho nejlepší stopa.
Pokud ji najde, postará se o to, aby ji zabil odřivous stejně jako Semirhage. Udělá, co je nutné.
30
Stará rada
Gawyn si na svého otce pamatoval velice málo – ten muž nikdy nebyl příliš otcem, alespoň ne jemu – ale velice dobře si vzpomínal najeden den v zahradách caemlynského paláce. Gawyn stál vedle malého jezírka a házel do něj oblázky. Kolem prošel po růžové pěšině Taringail s mladým Galadem po boku.
Výjev byl v Gawynově mysli stále živý. Těžká vůně růží v plném květu. Stříbrné vlnky na jezírku, rybky, rozprchávající se před malým kamínkem, který na ně právě hodil. Otce si dokázal dobře vybavit. Vysoký, hezký, s lehce zvlněnými vlasy. Galad byl už tehdy přímý a vážný. Za pár měsíců Galad Gawyna zachrání před utopením právě v tomto jezírku.
Gawyn slyšel, jak jeho otec pronáší slova, která Gawyn nikdy nezapomněl. Ať si člověk o Taringailu Damodredovi jinak myslel cokoli, tahle rada zněla pravdivě. „Existují dvě skupiny lidí, kterým bys nikdy neměl důvěřovat,“ říkal ten muž Galadovi, když procházeli kolem. „První jsou hezké ženy. Druhá jsou Aes Sedai. Světlo ti pomoz, synu, pokud budeš muset kdy čelit nějaké, která patří k oběma.“
Světlo ti pomoz, synu.
„Zkrátka si nemyslím, že bychom v této věci měli porušit amyrlinin výslovný příkaz,“ říkala Lelaine upjatě, zatímco míchala atrament v nádobce na stole. Navzdory tomu, jak je krásné ženy fascinovaly, jim žádný muž nevěřil. Ale málokterý si uvědomoval to, co říkal Taringail – že hezké děvče, jako uhlík, který vychladl právě tak, že už nevypadal horký, může být mnohem, mnohem nebezpečnější.
Lelaine nebyla krásná, ale byla hezká, zvlášť když se usmála. Štíhlá a půvabná, s tmavými vlasy bez jediné špetky šedi a mandlovou tváří s plnými rty. Hleděla na něj očima, které byly příliš příjemné na pohled, než aby patřily tak prohnané ženě. A zdálo se, že to ví. Chápala, že je právě tak dost přitažlivá, aby poutala pozornost, ale ne tak omračující, aby si muži dávali pozor.
Byla to žena toho nejnebezpečnějšího druhu. Taková, která vypadala skutečně, která přiměla muže si myslet, že by si mohli udržet její pozornost. Nebyla hezká jako Egwain, v jejíž společnosti jste toužili trávit čas. Úsměv této ženy ve vás vyvolal touhu přepočítat si nože na opasku a v botě, abyste měli jistotu, že zatímco nebudete dávat pozor, neskončí vám některý z nich v zádech.
Gawyn stál vedle psacího stolu ve stínu modrého stanu s rovnou střechou. Nenabídla mu, aby se posadil, a on o tu výsadu nepožádal. Rozhovor s Aes Sedai, zvláště důležitou Aes Sedai, vyžadoval rozum a rozvahu. Raději zůstane stát. Možná ho to udrží víc ve střehu.
„Egwain se vás snaží chránit,“ řekl Gawyn, když ovládl svůj pocit marnosti. „Proto vám přikázala nesnažit seji zachraňovat. Zjevně nechce, abyste se vystavovaly nebezpečí. Je až příliš obětavá.“ Kdyby nebyla, dodal v duchu, nikdy by vám nedovolila přinutit ji předstírat, že je amyrlinin stolec.
„Vypadá, že šije svým bezpečím jistá,“ řekla Lelaine a namočila pero do atramentu. Začala psát na kus pergamenu; nějaká zpráva. Gawyn ji zdvořile nečetl přes rameno, ačkoli si všiml, jak to bylo z její strany záměrné. Nebyl tak důležitý, aby se mohl dožadovat jeji plné pozornosti. Rozhodl se nedat najevo, že si je urážky vědom. Pokus o zastrašení Brynea k ničemu nevedl; na tuto ženu to bude účinkovat ještě méně.
„Snaží se, abyste si nedělaly starosti, Lelaine Sedai,“ řekl místo toho.
„Já se v lidech docela vyznám, mladý Trakande. Nemyslím si, že se obává, že je v nebezpečí.“ Zavrtěla hlavou. Její parfém voněl jako jabloňové květy.
„Já tě nechci zpochybňovat,“ odvětil. „Ale možná kdybych věděl, se s ní dorozumíváte, mohl bych to posoudit lépe. Kdybych mohl…“
„Varovali tě, aby ses na to neptal, dítě,“ řekla Lelaine měkkým melodickým hlasem. „Záležitosti Aes Sedai nechej Aes Sedai.“
Byla to prakticky stejná odpověď, jakou mu dávaly všechny sestry, když se na to vyptával. Zklamaně sevřel čelisti. Co čekal? Zahrnovalo to použití jediné síly. Po vší té době, kterou strávil v Bílé věži, měl stále jen malou představu o tom, co síla dokáže a co ne.
„Amyrlin si každopádně mysli, že je docela v bezpečí,“ pokračovala Lelaine. „To, co jsme se dozvěděly z Šemerinina příběhu, jen potvrzuje to, co nám Egwain řekla. Elaida je tak zaslepená mocí, že právoplatnou amyrlin nepovažuje za hrozbu.“
Neříkala mu všechno. Gawyn to poznal. Nikdy se mu z nich nepodařilo vymámit přímou odpověď ohledně toho, co je s Egwain v tuto chvíli. Zaslechl řeči, že je ve vězení a už se nemůže volně pohybovat jako novicka. Ale dostat informace z Aes Sedai bylo asi stejně snadné jako stloukat máslo z kamení!