Gawyn se nadechl. Nemohl popustit uzdu hněvu. Kdyby to udělal, nepřiměl by Lelaine poslouchat. A on ji potřeboval. Bryne se bez svolení Aes Sedai nehne a pokud zatím Gawyn dokázal říct, největší naděje, že ho získá, spočívala v Lelaine nebo Romandě. Vypadalo to, že všichni poslouchají buď jednu, nebo druhou.
Gawyn naštěstí zjistil, že je může vzájemně využít. Návštěva u Romandy téměř vždy vyvolala pozvánku od Lelaine. Samozřejmě že důvod, proč ho především chtěly vidět, neměl s Egwain moc společného. Rozhovor se nepochybně brzy stočí tím směrem.
„Možná máš pravdu, Lelaine Sedai,“ zkusil to jinak. „Možná Egwain věří, že je v bezpečí. Ale není možné, že se mýlí? Nemůžeš přece vážně věřit tomu, že Elaida dovolí ženě, která se prohlásila za amyrlin, aby se svobodně potulovala po Věži? To je očividně jen způsob, jak se pochlubit zajatou soupeřkou, než ji nechá popravit.“
„Možná,“ odvětila Lelaine a pokračovala v psaní. Měla uvolněný, zdobný rukopis. „Ale nemusím amyrlin podporovat, dokonce i když se mýlí?“
Gawyn neodpověděl. Samozřejmě, že mohla amyrlin neuposlechnout. Věděl toho o politikaření Aes Sedai dost, aby chápal, že k tomu dochází pořád. Ale vyslovit to nahlas by k ničemu nevedlo.
„Nicméně,“ řekla Lelaine nepřítomně, „možná bych mohla přednést návrh sněmovně. Snad bychom mohly amyrlin přesvědčit, aby vyslechla novou prosbu. Uvidíme, jestli dokážu zformulovat nový důvod.“
„Uvidíme“ nebo „možná bychom mohly“ nebo „zvážím, co udělat“. Nikdy jasný závazek; každá polovičatá nabídka byla řádně namazaná husím sádlem, aby se z ní dalo lépe vykroutit. Světlo, aessedaiovské odpovědi už ho začínaly unavovat!
Lelaine k němu zvedla oči a obdařila ho úsměvem. „A teď, když jsem souhlasila, že pro tebe něco udělám, budeš možná ochoten mi něco nabídnout. Velké činy si jen zřídka nežádají spolupráci mnoha společníků, to možná víš.“
Gawyn si povzdechl. „Řekni mi, co potřebuješ, Aes Sedai.“
„Podle všech hlášení si tvá sestra vede v Andoru obdivuhodně,“ prohlásila Lelaine, jako by téměř totéž neříkala při posledních třech setkáních s Gawynem. „Nicméně aby si zajistila trůn, musela šlápnout pár lidem na prsty. Jaká myslíš, že bude její politika ve věci ovocných sadů rodu Traemane? Za vlády tvé matky byly vyměřené daně pro rod Traemane velmi příznivé. Zruší Elain tuto zvláštní výsadu, nebo seji pokusí použít jako med k ukonejšení těch, kdo stáli proti ni?“
Gawyn potlačil další povzdech. Vždycky to skončilo u Elain. Byl přesvědčený, že Lelaine ani Romanda nemají žádný skutečný zájem Egwain zachránit – příliš je těšila moc, která v její nepřítomnosti narůstala. Ne, scházely se s Gawynem kvůli nové královně na Lvím trůnu.
Neměl ponětí, proč by se Aes Sedai z modrého adžah zajímala o sazbu daně z ovocného sadu. Lelaine by nezajímal zisk; tak to mezi Aes Sedai nechodilo. Ale chtěla by páku, cestu, jak si zajistit výhodné spojení s andorskými urozenými rody. Gawyn se zdráhal odpovědět. Proč té ženě pomáhat? K čemu to bylo dobré?
Ale přesto… mohl si býtjistý, že Lelaine nebude pracovat na Egwainině osvobození? Jestliže už tato setkání Lelaine k ničemu nebudou, bude v nich pokračovat? Bude Gawyn odříznutý od jediného zdroje vlivu – jakkoli malého – který v táboře má?
„Nu,“ řekl, „myslím, že moje sestra bude přísnější, než bývala matka. Vždycky si myslela, že výhodnější postavení pěstitelů ovoce už není ospravedlnitelné.“
Viděl, že si Lelaine začala nenápadně dělat poznámky dolů na pergamen. Byl to skutečný důvod, proč vytáhla atrament a pero?
Nezbývalo mu než odpovídat tak pravdivě, jak dokázal, ačkoli si dával pozor, aby ho nepřinutila prozradit přiliš mnoho informací. Jeho vztah k Elain bylo to jediné, s čím mohl obchodovat, a musel svou užitečnost dávkovat tak, aby vydržela dlouho. Rozčilovalo ho to. Elain nebyla herní žeton, byla to jeho sestra!
Ale nic jiného neměl.
„Rozumím,“ řekla Lelaine, „a co severní třešňové sady? Ty v poslední době nedávaly příliš dobrou úrodu a…“
Když odcházel ze stanu, vrtěl Gawyn hlavou. Lelaine ho skoro hodinu vyslýchala ohledně andorských daňových sazeb. A Gawyn si opět nebyl jistý, jestli mu návštěva přinesla něco užitečného. Jestli to tak půjde dál, nikdy Egwain neosvobodí!
Jako vždy čekala před stanem novicka v bílém, aby ho vyprovodila z vnitřního tábora. Tentokrát to byla malá kyprá žena, která vypadala, že má víc než jen pár let navíc, než aby oblékla bílou.
Gawyn ženu nechal, ať ho provede ležením Aes Sedai, a pokoušel se předstírat, že je jeho průvodcem a nikoli stráží, která má dohlédnout na to, že odejde, jak mu bylo nařízeno. Bryne měl pravdu; ty ženy neměly rády, když se lidé, kteří nemuseli – zvlášť vojáci – potulovali po té jejich pěkné napodobenině Bílé věže. Míjel chvátající skupinky bíle oděných žen, které procházely po chodnících a sledovaly ho s mírnou nedůvěrou, s jakou i ti nejpřátelštější lidé často hledí na cizince. Míjel Aes Sedai, sebevědomé, ať na sobě měly drahé hedvábí nebo hrubou vlnu. Minul i několik hloučků pracujících žen, mnohem upravenějších, než byly ty ve vojenském ležení. Samy téměř působily jako Aes Sedai, jako by tím, že byly vpuštěny do skutečného tábora, získaly určitou míru autority.
Všechny skupinky procházely přes otevřenou plochu podupané trávy, která tvořila společný prostor. To, co ho tomto táboře nejvíc mátlo, souviselo s Egwain. Stále více a více si uvědomoval, že zdejší lidé ji skutečně považují za amyrlin. Nebyla jen vějičkou nastraženou tak, aby vyvolala hněv, ani promyšlenou urážkou, která měla Elaidu podráždit. Pro ně Egwain byla amyrlin.
Očividně byla zvolena, protože vzbouřenkyně chtěly někoho, koho budou snadno ovládat. Ale nezacházely s ní jako s loutkou – Lelaine i Romanda o ní hovořily s úctou. Egwainina nepřítomnost představovala výhodu, protože vytvářela prostor v moci. Tudíž přijímaly Egwain jako zdroj autority. Byl snad jediný, kdo si pamatoval, že ještě před pár měsíci byla jen přijatá?
Byla v tom až po uši. Nicméně také na lidi v tomto ležení silně zapůsobila. Bylo to stejné, jako když se jeho matka před mnoha lety v Andoru dostala k moci.
Proč ale odmítala svolit k záchraně? Znovu bylo objeveno cestování – podle toho, co slyšel, ho objevila sama Egwain! Musel s ní mluvit. Pak může posoudit, jestli je příčinou její neochoty utéct strach, že ostatní vystaví nebezpečí, nebo jestli jde o něco jiného.
Odvázal Výzvu od kůlu na hranici mezi tábory vojáků a Aes Sedai, kývnutím se rozloučil s novickou, která ho doprovázela, a pak se vyhoupl do sedla a zkontroloval postavení slunce. Obrátil koně na východ na cestičku mezi vojenskými stany a rychlým klusem vyrazil. Když Lelaine říkal, že má další schůzku, nelhal; slíbil, že se sejde s Brynem. Gawyn tu schůzku samozřejmě zařídil, neboť věděl, že možná bude potřebovat nějaký důvod, jak Lelaine uniknout. Bryne ho to naučiclass="underline" připravit si ústup předem nebyla známka strachu. Byla to jen dobrá strategie.
O více než hodinu později našel Gawyn svého bývalého učitele na místě, kde se měli sejít: jednom ze vzdálených strážních stanovišť. Bryne prováděl inspekci ne nepodobnou té, kterou Gawyn použil jako zástěrku ke svému útěku od molodců. Když Gawyn přijížděl po zakrslé trávě a bezbarvých jarních výhoncích, generál právě nasedal na svého hnědého valacha s velkou hlavou. Strážní stanoviště leželo v prohlubni v mírném svahu, odkud mělo dobrý výhled na přístupovou cestu ze severu. Vojáci uctivě stáli kolem generála a zakrývali nepřátelské pocity vůči Gawynovi. Rozneslo se, že vedl oddíl, který proti nim pořádal tak úspěšné nájezdy. Stratég jako Bryne si Gawyna mohl vážit pro jeho schopnosti bez ohledu na to, že stáli na opačných stranách, ale tito muži viděli své druhy, zabité Gawynovými vojáky.