Bryne otočil koně stranou a kývl na Gawyna. „Dorazils později, než jsi říkal, synu.“
„Ale ne později, než jsi čekal?“ řekl Gawyn a zastavil koně.
„To vůbec ne,“ usmál se statný muž. „Byl jsi navštívit Aes Sedai.“
Gawyn se zakřenil a společně obrátili koně a vydali se otevřenými pahorky na sever. Bryne měl v plánu prověřit všechna strážní stanoviště na západ od Tar Valonu, což znamenalo spoustu ježdění, takže se Gawyn nabídl, že ho doprovodí. Jinak toho měl požehnaně málo na práci; jen málo vojáků si s ním chtělo zašermovat, a ti, kteří ano, by se až moc snažili způsobit „nehodu“. Aes Sedai snesly jen omezené množství jeho dorážení a na dámu neměl Gawyn v poslední době náladu. Byl příliš nervózní, dělal si starosti o Egwain a byl znechucený tím, jakého mála dosáhl. Po pravdě řečeno v té hře především nikdy nebyl příliš dobrý – ne jako jeho matka. Bryne trval na tom, aby ji Gawyn stejně hrál, jako způsob, jak se naučit bitevní strategii.
Úbočí byla řídce posetá žlutým plevelem a keři s drobnými namodralými listy a zkroucenými větvemi. Kopce měly být porostlé lučním kvítím, ale nevykvetl jediný kvítek. Krajina působila nemocně – místy byla žlutá, místy bílá s modrým nádechem, hojně porostlá trsy suchého hnědého křoví, které se po drsné zimě už znovu nezazelenalo.
„A řekneš mi, jak schůzka probíhala?“ zeptal se Bryne cestou, při níž je následoval oddíl vojáků jako čestná stráž.
„Vsadím se, že to už jsi taky uhodl.“
„No nevím,“ řekl Bryne. „Doba je neobvyklá a dějí se divné věci. Možná se Lelaine rozhodla na chvíli přestat intrikařit a opravdu tvoje prosby vyslechnout.“
Gawyn se ušklibl. „Myslím, že spíš najdeš trolloka, který se dal na tkaní, než Aes Sedai, která přestala intrikařit.“
„Věřím, žejsi byl varován,“ řekl Bryne.
Na to neměl Gawyn co namítat, takže prostě chvíli jeli mlčky a minuli vzdálenou řeku vpravo. Za ní se tyčila věž a střechy Tar Valonu. Vězení.
„Nakonec si budeme muset promluvit o oddílu vojáků, které jsi opustil, Gawyne,“ řekl náhle Bryne s očima upřenýma vpřed.
„Nechápu, co je na tom k diskusi,“ řekl Gawyn, ale nebyla to tak zcela pravda. Tušil, na co se bude Bryne ptát, a na ten rozhovor se netěšil.
Bryne zavrtěl hlavou. „Budu potřebovat informace, chlapče. Polohu, počty, seznam vybavení. Vím, že jste si udělali základnu v jedné z vesnic na východě, ale v které? Kolik je v jednotce mužů a jak je Elaidiny Aes Sedai podporují?“
Gawyn stále upíral oči vpřed. „Přišel jsem pomoct Egwain. Ne zradit ty, kdo mi důvěřují.“
„Už jsi je zradil.“
„Ne,“ prohlásil Gawyn pevně. „Opustil jsem je, ale nezradil. A nemám to v úmyslu.“
„A ty čekáš, že takovou možnou výhodu nevyužiju?“ zeptal se Bryne a obrátil se k němu. „To, co máš v hlavě, by mohlo zachránit životy.“
„Nebo stát životy,“ řekl Gawyn, „když se na to podíváš z druhé strany.“
„Neztěžuj to, Gawyne.“
„Nebo co?“ zeptal se Gawyn. „Necháš mě vyslýchat?“
„Trpěl bys pro ně?“
„Jsou to moji muži,“ řekl Gawyn prostě. Nebo přinejmenším byli. V každém případě už měl dost toho, jak ho okolnosti a války postrkují sem a tam. Nebude věrný Bílé věži, ale věrnost nenabídne ani těmto vzbouřencům. Jeho srdce a čest patřily Egwain a Elain. A pokud je nebude moct dát jim, dá je Andoru – a celému světu – tím, že uštve Randa al’Thora a postará se, aby zemřel.
Rand al’Thor. Gawyn nevěřil tomu, co Bryne na jeho obranu říkal. Ano, věřil tornu, že Bryne to, co říkal, myslel vážně – ale mýlil se. To se mohlo stát i těm nejlepším, že podlehli kouzlu tvora, jako je al’Thor. Obloudil i samotnou Elain. Jediný způsob, jak jim všem pomoct, bude tohohle Draka odhalit a zbavit se ho.
Podíval se na Brynea, který se odvrátil. Nejspíš stále přemýšlel o molodcích. Bylo nepravděpodobné, že Bryne podrobí Gawyna výslechu. Gawyn generála a jeho smysl pro čest znal až příliš dobře. To se nestane. Ale mohl by se rozhodnout Gawyna uvěznit. Možná by bylo moudré mu něco nabídnout.
„Jsou mladí, Bryne,“ řekl Gawyn.
Bryne svraštil čelo.
„Mladí,“ zopakoval Gawyn. „Sotva ukončili výcvik. Patří na cvičiště, ne na bojiště. Jsou stateční a zdatní, ale když jsem teď pryč, představují pro vás mnohem menší hrozbu. Já byl jediný, kdo zná tvoji strategii. Beze mě to budou mít při nájezdech mnohem těžší. Myslím, že jestli budou pokračovat v nájezdech, brzy se sejdou se smrtí. Není nutné, abych je popoháněl.“
„Dobře,“ odvětil Bryne. „Počkám. Ale jestli jejich útoky dál ponesou výsledky, znovu ode mě tu otázku uslyšíš.“
Gawyn přikývl. To nej lepší, co mohl pro molodce udělat, bylo pomoct ukončit tenhle spor mezi vzbouřenci a věrnými. To se však zdálo daleko přesahovat jeho možnosti. Možná, že potom, co osvobodí Egwain, by mohl vymyslet nějaký způsob, jak pomoct. Světlo! Nemohli mít vážně v úmyslu přejít k boji, že ne? Šarvátka po pádu Siuan Sanče byla už tak dost zlá. Co by se stalo, kdyby se armády srazily tady, hned u Tar Valonu? Aes Sedai proti Aes Sedai, strážce proti strážci na bitevním poli? Katastrofa.
„K tomu nesmí dojít,“ slyšel se, jak říká.
Bryne se na Gawyna podíval, zatímco jejich koně kráčeli po louce.
„Nemůžete zaútočit, Bryne,“ řekl Gawyn. „Obléhání je jedna věc. Ale co uděláš, když ti nařídí zaútočit?“
„To co vždycky,“ řekl Bryne. „Poslechnu.“
„Ale…“
„Dal jsem slovo, Gawyne.“
„A za kolik smrtí stojí? Útok na Bílou věž bude katastrofa. Bez ohledu na to, jak uražené se tyhle Aes Sedai cítí, k žádnému usmíření nedojde, pokud se to stane mečem.“
„To není naše rozhodnutí,“ řekl Bryne. Se zamyšleným výrazem na tváři pohlédl na Gawyna.
„Co je?“ zeptal se Gawyn.
„Přemýšlím, proč ti na tom záleží. Myslel jsem, že jsi tady jen kvůli Egwain.“
„Já…“ zaváhal Gawyn.
„Kdo jsi, Gawyne Trakande?“ vyptával se Bryne dál. „Kde opravdu leží tvá věrnost?“
„Znáš mě lip než většina ostatních, Garethe.“
„Vím, kým jsi měl být,“ řekl Bryne. „První kníže mečů, vycvičený strážci, ale nepřipoutaný k žádné ženě.“
„A to nejsem?“ zeptal se Gawyn podrážděně.
„Klid, synu,“ řekl Bryne. „Nemyslel jsem to jako urážku. Jen pozorování. Vím, že jsi nikdy nebyl tak zaměřený pouze najeden cíl jako tvůj bratr. Asi jsem to v tobě měl vidět.“
Gawyn se obrátil ke stárnoucímu generálovi. O čem to ten chlap mluví?
Bryne vzdychl. „Je to věc, na kterou většina vojáků nikdy nenarazí. Ano, můžou o ní přemýšlet, ale nenechají se jí týrat. Je to otázka pro někoho jiného, někoho mnohem výše postaveného.“
„Jaká otázka?“ zeptal se Gawyn zmateně.
„Výběru strany,“ řekl Bryne. „A když si jednu zvolíš, rozhodnutí, zda sis zvolil správně. Pěšáci tuhle volbu dělat nemusejí, ale ti z nás, kteří stojí v čele… ano, vidím to v tobě. Tvoje šermířské umění není malý dar. Kde ho používáš?“