Kadsuane rozladěně poklepala nehtem o pohár. Mohlo být tedy přesvědčení toho al’Thorovic kluka, že Alsalama má některý ze Zaprodanců, správné? „Co dalšího?“
„Ve městě jsou Aielové, urozená paní,“ řekl Quillin a snažil se vydrhnout neviditelný flíček na stole.
Vrhla po něm bezvýrazný pohled. „Nevšimla jsem si.“
Zasmál se. „Ano, ano, asi je to zjevné. Ale přesný počet v oblasti je dvacet čtyři tisíc. Občas se povídá, že je tady Drak Znovuzrozený má jen proto, aby dokázal svou moc a vládu. Koneckonců, kdo kdy slyšel o tom, aby Aielové rozdávali jídlo? Polovina chudáků ve městě je příliš vyděšená, než aby si šla pro příděly, protože se bojí, že Aielové obilí otrávili některým ze svých jedů.“
„Aielské jedy!“ Tyhle konkrétní povídačky nikdy předtím neslyšela.
Quillin přikývl. „Někteří tvrdí, že kvůli tomu se kazí jídlo, má paní.“
„Ale jídlo se v zemi kazilo dávno před tím, než sem Aielové dorazili, ne?“
„Ano, ano, ovšem,“ řekl Quillin. „Ale tváří v tvář tolika zkaženému obilí se na takové věci snadno zapomíná. Kromě toho se to od chvíle příjezdu urozeného pána Draka zhoršilo.“
Kadsuane zakryla zamračení tím, že upila vína. Od al’Thorova příjezdu se to zhoršilo? Byly to jen řeči, nebo pravda? Položila pohár. „A další neobvyklé události ve městě?“ zeptala se opatrně, aby zjistila, co objeví.
„Takže jsi o nich slyšela?“ řekl Quillin a naklonil se k ní. „Lidé o nich samozřejmě neradi mluví, ale moje zdroje zaslechnou nejrůznější věci. Mrtvě narozené děti, lidé, kteří umírají při pádech, které měly způsobit stěží modřiny, kameny, které padají z domů a zabíjejí obchodující ženy. Nebezpečné časy, má paní. Nerad dávám dál, co jsem se jenom doslechl, ale sám jsem ta čísla viděl!“
Samotné události nebyly nečekané. „Samozřejmě je tu protiváha.“
„Protiváha?“
„Větší počet sňatků,“ mávla rukou, „děti, které narazily na divoká zvířata, ale nic se jim nestalo, nečekané poklady, nalezené pod podlahou v domě nějakého chudáka. Takové věci.“
„Tak to by určitě bylo příjemné,“ zasmál se Quillin. „Můžeme si to přát a doufat, má paní.“
„Nic takového jsi nezaslechl?“ zeptala se překvapeně Kadsuane.
„Ne, má paní. Ale jestli chceš, můžu se poptat.“
„Udělej to.“ Al’Thor byl taveren, ale vzor spočíval v rovnováze. Na každou náhodnou smrt, způsobenou Randovou přítomností ve městě, vždy bylo nějaké zázračné přežití.
Co znamenalo, jestliže se tento vzor narušuje?
Dál už kladla Quillinovi konkrétní otázky, přičemž nejvíc ji zajímal současný pobyt členů kupecké rady. Věděla, že je ten al’Thorovic kluk chce všechny dostat; kdyby se jí podařilo získat informaci o jejich pobytu, kterou nemá, mohlo by to být velmi užitečné. Také Quillina požádala, aby zjistil ekonomickou situaci dalších významných domanských měst a sehnal jí jakékoli nové informace o povstaleckých frakcích nebo Taraboňanech, útočících přes hranici.
Když vycházela z hostince – a neochotně si znovu v dusném odpoledni zvedala kápi – uvědomila si, že od Quillina odchází s více otázkami, než kolik jich měla při příchodu.
Vypadalo to na déšť. V poslední době to tak samozřejmě vypadalo stále. Zataženo a pošmourno, s šedou oblohou a mraky, které splývaly v uniformním kalném oparu. Alespoň že minulou noc doopravdy pršelo; z nějakého důvodu pak byla zatažená obloha snesitelnější. Jako kdyby to bylo přirozenější a dovolovalo jí to předstírat, že věčné šero není další známkou pohybu Temného. Vyčerpal lidi suchem, zmrazil je nečekanou zimou a nyní se zdál odhodlaný všechny je zničit čirou trudnomyslností.
Kadsuane zavrtěla hlavou, poklepala dřeváky, aby se ujistila, že dobře drží, a pak vešla na zablácený chodník a vydala se k přístavu. Podívá se, jak přesné ty zvěsti o kaženi jsou. Opravdu začaly ty podivné události, obklopující al’Thora, být ničivější, nebo si jen dovoluje najít to, čeho se obává?
Al’Thor. Musela se postavit pravdě: jednání s ním zpackala. S mužským a’damem se samozřejmě žádných chyb nedopustila, ať si al’Thor tvrdí, co chce. Ten, kdo obojek ukradl, byl neobyčejně mocný a prohnaný. Každý, kdo byl schopen takového činu, si mohl stejně snadno přinést jiný mužský a’dam od Seančanů. Nejspíš jich měli hromadu.
Ne, krádež a’dámu z jejího pokoje měla zasít nedůvěru; tím si byla jistá. Možná měla krádež dokonce zamaskovat něco jiného: vrácení figurky al’Thorovi. Jeho povaha se tak zhoršila, že se nedalo říct, jakou zkázu by s ní mohl způsobit.
Ten ubohý hloupý kluk. Nikdy neměl být přinucen snášet, aby mu jedna ze Zaprodanců nasadila obojek; to mu jenom připomnělo dobu, kdy byl týrán a vězněn Aes Sedai. Ztížilo jí to práci. Pokud úplně neznemožnilo.
Této otázce nyní musela čelit. Dal se ještě vůbec zachránit? Bylo už příliš pozdě ho změnit? A pokud ano, co – jestli vůbec něco – mohla ona udělat? Drak Znovuzrozený se musel setkat s Temným v Šajol Ghúlu. Pokud to neudělá, vse je ztraceno. Ale co když mu umožní se s Temným setkat a výsledek bude stejně katastrofální?
Ne. Odmítala věřit tomu, že svou bitvu už prohráli. Muselo být něco, co se dá udělat, aby změnili to, kam al’Thor směřuje. Ale co?
Al’Thor se nechoval jako většina obyčejných lidí, co se náhle dostali k moci; nezačal být sobecký nebo malicherný. Nehromadil bohatství, ani ho nepopadla dětinská pomstychtivost vůči těm, kdo ho v mládí znevažovali. Vskutku, mnohá jeho rozhodnutí byla vlastně moudrá – ta, která ho nedostávala do nebezpečí.
Kadsuane kráčela po chodníku dál a cestou míjela domanské uprchlíky v šatech v nevhodných zářivých barvách. Občas musela obcházet hloučky sedící na vlhkých kládách, improvizovaná tábořiště vyrůstající u ústí uličky nebo nepoužívaných zadních dveří. Nikdo jí neuhýbal z cesty. K čemu bylo mít tvář Aes Sedai, když jste si ji zakryly? Tohle město bylo prostě přecpané.
Kadsuane zpomalila u řady plamenců, které vytvářely jméno přístavního registrátora. Samotný přístav ležel přímo před ní, lemovaný dvojnásobným množstvím lodí Mořského národa než předtím, z nichž mnohé byli letci, jejich největší lodě. Nemálo z nich byly přestavěné seančanské lodě, nejspíš ukradené z Ebú Daru během nedávného hromadného útěku.
Přístav byl nacpaný lidmi, dychtícími po obilí. Dav do sebe strkal a ječel a zdálo se, že se lidé vůbec neobávají Jedů“, o nichž se zmínil Quillin. Hlad samozřejmě dokázal překonat mnoho různých obav. Přístavní dělníci drželi dav na uzdě; byli mezi nimi i Aielové v hnědých cadin’sorech, kteří drželi oštěpy a hleděli tak nasupeně, jak to umí jen Aielové. Také se zdálo, že je v přístavu slušný počet kupců, kteří nejspíš doufali, že se jim něco z rozdávaného jídla podaří zajistit k uskladnění a pozdějšímu prodeji.
Přístav vypadal v podstatě stejně jako každý den od al’Thorova příjezdu. Proč se zarazila? Na zádech cítila podivný svědivý pocit, jako by…
Prudce se obrátila a spatřila průvod jedoucí rozbahněnou ulicí. Al’Thor pyšně seděl na svém tmavém valachovi, oblečený v ladících, jen lehce červeně vyšívaných šatech. Jako obvykle ho doprovázel hlouček vojáků, poradců a stále větší množství domanských patolízalů.
Připadalo jí, že ho na ulici potkává velmi často. Přinutila se neustoupit a nestáhnout se do uličky, i když si stáhla kápi hlouběji, aby ji zakryla tvář. Al’Thor projel přímo před ní, ale nedal nijak najevo, že by ji poznal. Zdálo se, že ho trápí vlastní myšlenky, což se mu stávalo často. Chtěla na něj zaječet, že musí konat rychleji, zajistit korunu Arad Domanu a jít dál, ale udržela jazyk za zuby. Nedovolí, aby její téměř tři sta let dlouhý život skončil popravou z rukou Draka Znovuzrozeného!