Štíhlá tmavovlasá ohňostrůjkyně seděla na pařezu uprostřed svého malého tábořiště a kolem sebe měla na zemi na pruzích látky úhledně rozložené svitky papíru, prach, psací tabulku na poznámky a nástroje. Už neměla copy a dlouhé vlasy jí volně padaly na ramena. Matovi tak připadala zvláštní. Ale pořád hezká.
Ať shoříš, Mate. Teď jsi ženatý), řekl si. Aludra ale byla hezká.
Byla zde také Egeanin, která držela zvednutý obal nočního květu, na němž Aludra pracovala. Aludřina tvář s plnými rty se soustředěně mračila, zatímco Aludra zlehka poklepávala na obal. Egeanin rostly tmavé vlasy a vypadala stále méně jako příslušnice seančanské šlechty. Mat měl pořád problém se rozhodnout, jak ženě říkat. Chtěla, aby o ní mluvili jako o Leilwin, a někdy o ní tak přemýšlel. Bylo hloupé změnit si jméno jen proto, že vám někdo řekl, že musíte, ale ve skutečnosti jí nevyčítal, že nechce Tuon rozčílit. Tuon byla zatraceně paličatá. Přistihl se, jak znovu zalétává pohledem k jihu, ale zarazil se. Krev a popel! Bude v pořádku.
Tak či onak byla teď Tuon pryč. Tak proč Egeanin pokračovala s tou šarádou a říkala si Leilwin? Mat ji ve skutečnosti po Tuonině odjezdu jednou či dvakrát oslovil jejím starým jménem, ale dostalo se mu strohého pokárání. Ženské! Nedávaly smysl, a ty seančanské nejvíc ze všech.
Mat se podíval na Bayleho Domona. Svalnatý vousatý Illiánec se opíral o strom poblíž vstupu do Aludřina tábora, dvou třepotajících se kusů bílého plátna, které se táhly po obou směrech kolem něj. Stále měl varovně zvednutou ruku. Jako by celé tohle ležení v první řadě nepatřilo Matovi!
Mat se ale nesnažil dostat kolem něj. Nemohl si dovolit Aludru urazit. Byla zatraceně blizko k dokončení těch svých plánů na draky a on je chtěl. Ale Světlo, bylo to vážně k vzteku, muset procházet kontrolou ve svém vlastním táboře!
Aludra zvedla hlavu od práce a zastrčila si neposlušný pramen vlasů za ucho. Zaznamenala Matovu přítomnost a pak se opět podívala na noční květ a začala do něj klepat kladívkem. Zatracenej popel! Když to viděl, připomnělo mu to, proč Aludru navštěvuje tak málo. Už ta kontrola byla dost špatná, ale musi ta ženská tlouct do výbušniny kladívkem? Copak nemá špetku rozumu? Jenomže takoví byli všichni ohňostrůjci. Matův otec by možná řekl něco o tom, že ve stádě chybí pár jehňat.
„Může jít dál,“ řekla Aludra. „Děkuju ti, mistře Domone.“
„Je mi potěšením, paní Aludro,“ řekl Bayle, svěsil ruku a přátelsky na Mata kývl. Mat si uhladil kabát a vyrazil vpřed s úmyslem zeptat se na kuše. Jeho pozornost však okamžitě něco upoutalo. Za Aludrou byla na zemi rozložená řada úhledných stránek s podrobnými nákresy a vedle nich seznam s čísly.
„Jsou to plány na draky?“ zeptal se Mat dychtivě. Klekl si najedno koleno, aby papíry prozkoumal, aniž se jich dotkl. V tom uměla být Aludra velice důrazná.
„Ano.“ Stále klepala kladívkem. Pozorovala ho a vypadala mírně znepokojeně. Měl za to, že kvůli Tuon.
„A tyhle čísla?“ Mat se pokoušel těch rozpaků si nevšímat.
„Požadavky na zásoby,“ řekla. Položila kladívko a ze všech stran zkoumala válcovitý noční květ. Kývla na Leilwin.
Zatracenej popel, byla to ale vysoká čísla! Hromada dřevěného uhlí, síry a… netopýřího guána? Poznámky tvrdily, že v severní oblasti pohoří Oparů leží město, které se zaměřuje na jeho dodávky. Jaké město by se zaměřilo zrovna na sbírání netopýřího guána! Také viděl požadavky na měď a cín, i když vedle nich z nějakého důvodu nestála žádná čísla. Jenom malá hvězdička.
Mat zavrtěl hlavou. Jak by obyčejní lidé reagovali, kdyby věděli, že velkolepé ohňostroje jsou jen papír, prach a – ještě ke všemu – netopýří trus? Není divu, že ohňostrůjci se svým řemeslem nadělali tolik tajností. Nebylo to jen proto, aby zabránili konkurenci. Čím víc jste o tom procesu věděli, tím méně úžasný byl a víc obyčejný.
„To je spousta materiálu,“ řekl Mat.
„Zázrak, to je to, co po mně chceš, Matrime Cauthone,“ odvětila, podala světlici Leilwin a zvedla psací tabulku. Udělala si pár poznámek na papír, připevněný vepředu. „Ten zázrak jsem rozložila na seznam ingrediencí. Čin, který je sám o sobě zázračný, ne? Nestěžuj si na horko, když ti někdo v dlaních podává slunce.“
„To se mi nezdá zrovna zvládnutelný,“ zamumlal Mat víceméně pro sebe. „Tohle číslo jsou náklady?“
„Nejsem písař,“ prohlásila Aludra. „Tohle jsou jenom odhady. Spočítala jsem to, jak to jenom šlo, ale zbytek bude muset udělat někdo povolanější. Drak Znovuzrozený si ty peníze může dovolit.“ Leilwin Mata zvědavě sledovala. I u ní došlo kvůli Tuon ke změnám. Ale ne takovým, jak čekal.
Zmínka o Randovi přivolala barevně vířící obrazy a Mat potlačil povzdechnutí a zatřásl hlavou, aby se jich zbavil. Rand si možná mohl takové peníze dovolit, ale Mat zaručeně ne. Musel by si zahrát kostky se samotnou královnou Andoru, aby dal takové peníze dohromady!
To byl ale Randův problém. Ať shoří, raději by měl ocenit, čím kvůli němu Mat prochází. „Nejsou v tom odhady potřebné pracovní síly,“ všiml si Mat, když opět pročítal papíry. „Kolik zvonařů budeš na tenhle projekt potřebovat?“
„Všechny, které seženeš,“ řekla Aludra stručně. „Copakjsi mi to neslíbil? Všechny zvonaře od Andoru až po Tear.“
„Asi ano,“ řekl Mat. Ve skutečnosti nečekal, že ho v téhle věci vezme tak za slovo. „A co měď a cín? U těch nemáš žádný odhad.“
„Potřebuju všechen.“
„Všechen… Co tím myslíš, všechen!“
„Všechen,“ zopakovala, tak prostě a klidně, jako by žádala o další morušovou marmeládu na ovesnou kaši. „Každý kousek mědi a cínu, který dokážeš na téhle straně Páteře světa vyšťárat.“ Na okamžik se odmlčela. „Možná to vypadá příliš ambiciózně.“
„To teda zatraceně je,“ zamumlal Mat.
„Ano,“ řekla Aludra. „Předpokládejme, že Drak ovládá Caemlyn, Cairhien, Illian a Tear. Kdyby mi poskytl přístup ke všem dolům a skladištím mědi a cínu v těchhle čtyřech městech, myslím, že by to stačilo.“
„Všechna skladiště,“ řekl Mat bezvýrazně.
„Ano.“
„Ve čtyřech z největších měst světa.“
„Ano.“
„A ty ,myslíš’, že by to stačilo.“
„Mám za to, že to jsem řekla, Matrime Cauthone.“
„Skvělý. Uvidím, co se s tím dá udělat. A když už jsme u toho, chceš, aby ti proklatý Temný přišel vyčistit boty? Možná bychom mohli vykopat Artuše Jestřábí křídlo a přinutit ho, aby ti zatancoval.“
Při zmínce o Artušovi Jestřábí křídlo se Leilwin na Mata zamračila. Po chvíli Aludra dokončila své poznámky a pak se obrátila na Mata. Promluvila rozhodně a jen mlhavě nepřátelsky. „Moji draci budou pro válečníka představovat velkou moc. Tvrdíš, že to, co po tobě chci, je přemrštěné. Je to ale jen nutné.“ Upírala na něj pohled. „Nebudu lhát a říkat, že jsem od tebe tuhle přezíravost nečekala, mistře Cauthone. Skarohlídství je tvá velká kamarádka, co?“
„To nebylo nutný,“ zabručel Mat a opět zalétl pohledem k nákresům. „Stěží ji znám. V nejlepším případě jsme známí. To ti přísahám.“