„Pokud se to stane,“ řekla Egwain významně, „moje smrt bude vítězství. Bude to Elaida, kdo se vzdá, ne já.“
Siuan potřásla hlavou a zamumlala: „Paličatá jako lodní trám.“
„S touhle debatou jsme skončily, Siuan,“ řekla Egwain přísně.
Siuan vzdychla, ale už nic neřekla. Zdálo se, že je příliš nervózní, než aby seděla, a stoličky na opačné straně místnosti si nevšímala. Místo toho zůstala stát u výkladu vpravo od Egwain.
Ševcův krámek nesl známky častého provozu. Masivní pult dělil místnost na dvě poloviny a stěna za ním byla pokrytá policemi s tucty přihrádek ve velikosti na boty. Občas byla většina z nich nacpaná hřmotnými pracovními botami z kůže nebo pevné látky, jejichž tkaničky visely dolů a přezky se leskly v přízračném světle Tel’aran’rhiodu. Avšak pokaždé, když Egwain na stěnu pohlédla, boty se změnily, některé zmizely, jiné se objevily. Ve skutečném světě ve svých přihrádkách určitě nezůstávaly dlouho, neboť za sebou ve světě snů nechávaly jen nezřetelné obrazy.
Přední část obchodu byla plná stoliček pro zákazníky. Boty na zadní stěně měly nejrůznější tvary a barvy a ležely tam i boty na zkoušení velikostí. Člověk přišel do obchodu, vyzkoušel si velikost bot a pak si vybral styl. Švec – nebo pravděpodobně jeho pomocníci – pak ušil pár k pozdějšímu vyzvednutí. Široké skleněné výlohy v průčelí bíle namalovanými písmeny ohlašovaly, že švec se jmenuje Naorman Mašinta a vedle jména byla namalovaná menší číslice tři. Byla to už třetí generace Mašintů, která dílnu vlastnila. To bylo ve městech běžné. Jedna Egwainina část, stále ovlivňovaná Dvouříčím, vlastně považovala za divné, že by někdo vyměnil rodičovské řemeslo za jiné, leda by byl třetí nebo čtvrté dítě.
„Teď, když jsme se vypořádaly s tím, co je jasné,“ řekla Egwain, Jaké máš novinky?“
„Tedy,“ řekla Siuan, která se opírala o okno a hleděla na strašidelně prázdnou tarvalonskou ulici. „Do tábora nedávno dorazil tvůj starý známý.“
„Vážně?“ zeptala se Egwain nepřítomně. „Kdo?“
„Gawyn Trakand.“
Egwain sebou trhla. To bylo nemožné! Gawyn se během vzpoury připojil k Elaidině frakci. Nepřešel by na stranu vzbouřenců. Zajali ho? Ale tak to Siuan neříkala.
Na okamžik se Egwain změnila v roztřesenou dívku, polapenou silou šeptaných slibů. Nicméně se jí podařilo stále vypadat jako amyrlin a přinutila se myslet na současnost a reagovat nenuceně. „Gawyn?“ zeptala se. „Jak zvláštní. Nečekala bych, že ho tam najdu.“
Siuan se usmála. „To jsi zvládla hezky,“ řekla. „Ačkoli ta odmlka byla příliš dlouhá, a když ses na něj zeptala, tvářila ses až příliš lhostejně. Tak tě bylo snadné přečíst.“
„Světlo tě oslep,“ řekla Egwain. „Další zkouška? Opravdu tam je?“
„Zachovávám přísahy, díky,“ prohlásila Siuan uraženě. Egwain byla jedna z mála, kdo věděl, že jedním z následků utišení a vyléčení bylo, že Siuan byla zbavena tří přísah. Ale stejně jako Egwain se i ona rozhodla nelhat.
„Každopádně,“ řekla Egwain, „bych si myslela, že doba mých zkoušek už uplynula.“
„Všichni, které potkáš, tě vždy budou zkoušet, matko,“ řekla Siuan. „Musíš být připravená na překvapení; kdykoli na tebe může někdo nějaké vytáhnout, jen aby viděl, jak budeš reagovat.“
„Děkuju ti,“ řekla Egwain chladně. „Ale připomínky opravdu nepotřebuju.“
„Ne?“ řekla Siuan. „Trochu to zní jako něco, co by řekla Elaida.“
„To není fér!“
„Dokaž to,“ odvětila Siuan samolibě.
Egwain se přinutila ke klidu. Siuan měla pravdu. Raději si vyslechnout radu, zvlášť když je to dobrá rada, než si stěžovat. „Samozřejmě máš pravdu,“ řekla Egwain a uhladila si sukni na koleně, stejně jako zároveň zahnala nelibost z tváře. „Pověz mi víc o Gawynově příjezdu.“
„Moc víc toho nevím,“ přiznala se Siuan. „Vážně jsem to měla zmínit včera, ale naše setkání bylo nečekaně krátké.“ Nyní se scházely častěji – každou noc během Egwainina věznění – ale včera Siuan něco probudilo dřív, než domluvily. Ohlásila, že to byla bublina zla v táboře rebelů, která způsobila, že stany ožily a snažily se uškrtit lidi. Tři zemřeli, včetně jedné Aes Sedai.
„V každém případě,“ pokračovala Siuan„ jsem neslyšela moc z toho, co Gawyn říkal. Myslím, že je tady, protože slyšel o tvém zajetí. Dorazil s dramatickým spěchem, ale teď se zdržuje na Bryneově velitelském stanovišti a pravidelně navštěvuje Aes Sedai. Nad něčím dumá; pořád mluví s Romandou a Lelaine.“
„To je znepokojivé.“
„No, ty dvě v táboře očividně drží v rukou moc,“ řekla Siuan. „Leda, že si Seriam a ostatní dokážou část vlivu vybojovat. Bez tebe to neprobíhá moc dobře; tábor potřebuje vůdce. Vlastně po tom toužíme, jako hladovějící rybář touží po úlovku. Myslím, že Aes Sedai mají rády řád. To je…“
Zarazila se. Nejspíš se právě chystala Egwain nutit, aby přistoupila na záchranu. Pohlédla na Egwain a pokračovala. „Nu, prospěje nám, až se vrátíš, matko. Čím déle jsi pryč, tím silnější frakce budou. Teď už skoro vidíš hranici uprostřed tábora. Na jedné straně Romanda, na druhé Lelaine, uprostřed zužující se pruh, který se nechce přidat nikam.“
„Další rozdělení si nemůžeme dovolit,“ řekla Egwain. „Ne ve vlastních řadách; musíme se ukázat silnější než Elaida.“
„Alespoň se nedělíme podle adžah,“ řekla Siuan na obranu.
„Frakce a dělení,“ prohlásila Egwain a vstala. „Vnitřní rozbroje a hádky. Jsme lepší než tohle, Siuan. Vyřiď sněmovně, že se s nimi chci setkat. Snad za dva dny. My dvě se sejdeme znovu zítra.“
Siuan váhavě přikývla. „Tak dobře.“
Egwain se na ni pozorně podívala. „Myslíš, že to není moudré?“
„Ne,“ odpověděla Siuan. „Dělám si starosti s tím, jak se dřeš. Amyrlin se musí naučit svoji sílu dávkovat; některé na tvém místě neuspěly ne proto, že by jim chyběla schopnost být skvělé, ale protože tu schopnost příliš napínaly a běžely tryskem, když měly jít.“
Egwain se ovládla a nepoukázala na to, že sama Siuan strávila velkou část svého úřadu amyrlin tím, že se ozlomkrk hnala vpřed. Ale docela dobře by se dalo namítnout, že Siuan napjala své schopnosti příliš, a výsledkem byl její pád. Kdo jiný mohl lépe mluvit o tom, jak je takové chování nebezpečné, než ten, kterého tak silně spálilo?
„Oceňuji tvou radu, dcero,“ řekla Egwain. „Ale vážně není důvod si dělat starosti. Své dny trávím o samotě, okořeněné občasným výpraskem. Tyhle noční schůzky mi pomáhají přežít.“ Zachvěla se a odvrátila pohled od Siuan ven z okna na špinavou prázdnou ulici.
„Je těžké to vydržet?“ zeptala se Siuan tiše.
„Kobka je tak úzká, že se dokážu dotknout protějších stěn zároveň,“ řekla Egwain. „A taky není moc dlouhá. Když si lehám, musím pokrčit kolena, abych se vešla. Nemůžu stát, protože strop je tak nízko, že se musím ohýbat, a sezení mě bolí, protože už mě mezi výprasky neléčí. Slamník je starý a svědí. Dveře jsou tlusté a škvírami dovnitř neproniká moc světla. Nevěděla jsem, že Věž vůbec takovéhle cely.“ Znovu pohlédla na Siuan. „Jakmile budu plně pozvednuta na amyrlin, tuhle místnost a všechny podobné nechám odstranit – dveře vyrvat a samotné kobky zazdít.“
Siuan přikývla. „O to se postaráme.“
Egwain se znovu odvrátila a zahanbeně si všimla, že nechala své šaty změnit na cadin’sor aielské Děvy, včetně oštěpů a luku na zádech. Přinutila oblečení se zase proměnit a zhluboka se nadechla. „Nikoho by neměli takto věznit,“ řekla, „dokonce ani…“