Umlkla a Siuan svraštila čelo. „Co to mělo být?“
Egwain zavrtěla hlavou. „Jenom mě to napadlo. Takové to muselo být pro Randa. Ne, horší. Říká se, že ho drželi zamčeného v bedně menší, než je moje cela. Já alespoň můžu část noci strávit povídáním s tebou. On nikoho neměl. Nevěřil, že jeho bití má nějaký význam.“ Světlo dej, ať to nemusí snášet tak dlouho jako on. Ona byla ve vězení teprve pár dní.
Siuan zmlkla.
„Přes to přese všechno,“ řekla Egwain, „mám Tel’aran’rhiod. Ve dne je moje tělo v zajetí, ale v noci je má duše svobodná. A každý den, který vydržím, je další důkaz, že Elaida není zákon. Nemůže mě zlomit. Podpora, kterou jí ostatní poskytují, se hroutí. Věř mi.“
Siuan přikývla. „Výborně,“ řekla, vstávajíc. „Ty jsi amyrlin.“
„Ovšemže jsem,“ přikývla nepřítomně Egwain.
„Ne, Egwain,“ řekla Siuan. „Myslela jsem to od srdce.“
Překvapená Egwain se otočila. „Ale ty jsi ve mně vždycky věřila!“
Siuan zvedla obočí.
„Přinejmenším,“ dodala Egwain, „téměř od začátku.“
„Vždycky jsem věřila, že máš potenciál,“ opravila ji Siuan. „No a tys ho naplnila. Alespoň částečně. Dost. Nicméně až se tahle bouře přežene, jednu věc dokážeš. Zasloužila sis svoje postavení. Světlo, holka, možná skončíš jako nejlepší amyrlin, kterou tenhle svět poznal od vlády Artuše Jestřábí křídlo!“ Zaváhala. „A pamatuj, že to pro mě není snadné přiznat.“
Egwain s úsměvem uchopila Siuan za paže. Vždyť Siuan měla v očích málem slzy pýchy! „Jediné, co jsem udělala, bylo nechat se zamknout v kobce.“
„A udělalas to jako amyrlin, Egwain,“ řekla Siuan. „Ale už bych se měla vrátit. Některé z nás nemůžou trávit dny odpočinkem jako ty. Potřebujeme skutečný spánek, jinak nejspíš omdlíme do necek s vodou.“ Ušklíbla se a vyprostila se z Egwainina sevření.
„Mohla bys mu prostě říct, aby…“
„Nic takovýho nebudu poslouchat,“ řekla Siuan a zahrozila Egwain prstem. Copak zapomněla, že právě chválila Egwain jakožto amyrlin? „Dala jsem slovo a raději se změním v rybí střeva, než bych ho porušila.“
Egwain zamrkala. „Ani by mě nenapadlo tě nutit,“ řekla a zakryla úsměv, když si všimla, že Siuanina nehmotná postava má ve vlasech zářivě červenou mašli. „Tak už běž.“
Siuan rázně přikývla, pak se posadila a zavřela oči. Pomalu se z Tel’aran’rhiodu rozplynula.
Egwain váhavě sledovala místo, kde Siuan ještě před chvílí byla. Nejspíš bylo načase se vrátit k normálnímu snění a nechat mysl vzpamatovat. Ale vrátit se k obyčejným snům znamenalo přiblížit se k probuzení, a až se probudí, najde jenom stěsnanou kobku a dusnou tmu. Toužila ještě chvíli zůstat ve světě snů. Napadlo ji, že navštíví Elaininy sny a požádá ji o schůzku… ale ne, to by trvalo příliš dlouho, za předpokladu, že Elain svůj snový ter’angrial přiměje pracovat. V poslední době se jí to dařilo jen zřídka.
Zjistila, že odchází z Tar Valonu a ševcovský Stánek kolem ní mizí.
Objevila se v táboře vzbouřených Aes Sedai. Navštívit toto místo byla možná hloupost. Kdyby se ve světe snů pohybovali temní druzi nebo Zaprodanci, klidně by mohli pozorovat tábor a shánět informace, stejně jako Egwain někdy v Tel’aran’rhiodu navštěvovala amyrlininu pracovnu, aby tam hledala nápovědy k tomu, co má Elaida v plánu. Egwain sem však musela přijít. Neptala se proč; prostě cítila, že to tak je.
Ulice v táboře byly rozbahněné, s vyježděnými kolejemi od projíždějících vozů. Místo, které kdysi bývalo jen pole, si nyní přivlastnily Aes Sedai a proměnily je na… něco. Částečně bojiště, kde v kruhu tábořili Bryneovi vojáci. Částečně městečko, přestože žádné městečko se nikdy nemohlo chlubit tak velkým množstvím Aes Sedai, přijatých a novicek. Částečně pomník slabosti Bílé věže.
Egwain kráčela po hlavní ulici, kde byl plevel zašlapaný do bahna a bahno udusáno na cestu. Ulici lemovaly chodníky a rovinu za nimi stany. Nebyli zde žádní lidé, jen občas se letmo mihl spáč, který zabloudil do Tel’aran’rhiodu. Tady se krátce zableskla žena v elegantních zelených šatech. Snad snící Aes Sedai, přestože to stejně tak mohla být služtička, která sní o tom, že je královna. Támhle žena v bílém – žena se světlými vlasy jako provázky, příliš stará na to, aby byla novickou. Na tom už nezáleželo. Kniha novicek měla být už dávno otevřena všem. Bílá věž byla příliš slabá, než aby mohla odmítat zdroj síly.
Obě ženy zmizely téměř stejně rychle, jako se objevily. Jen málo snících se v Tel’aran’rhiodu zdrželo dlouho; k delšímu pobytu člověk potřeboval buď zvláštní schopnost, jakou měla Egwain, nebo ter’angrial, jako byl prsten, který používala Siuan. Existoval ještě třetí způsob. Být polapen v živé noční můře. Nikdo takový ale kolem nebyl, Světlo budiž pochváleno.
Tak opuštěné vypadalo ležení zvláštně. Egwain už dávno přestala strašidelná nepřítomnost lidí v Tel’aran’rhiodu znervózňovat, na tomto táboře však bylo cosi jiného. Podobal se válečnému ležení poté, co byli všichni vojáci pobiti na bojišti. Opuštěný, přesto však dosvědčující životy těch, kteří ho předtím obývali. Egwain měla pocit, jako by cítila to rozdělení, o němž mluvila Siuan, stany shluknuté dohromady jako trsy rašících květin.
Když byli všichni jednotlivci pryč, viděla vzory a potíže, o nichž vypovídají. Egwain možná kritizovala Elaidu za rozpory mezi adžah v Bílé věži, ale Egwaininy vlastní Aes Sedai se také začínaly štěpit. Jistě, tři Aes Sedai se stěží mohly sejít, aniž by se dvě z nich nespojily. Bylo zdravé nechat ženy plánovat a připravovat se; potíže nastaly, když začaly ostatní považovat za nepřátele, místo jen za rivalky.
Siuan měla naneštěstí pravdu. Egwain už nemohla věnovat budování naděje na usmíření mnoho času. Co když Bílá věž Elaidu nesesadft Co když, navzdory pokroku, kterého Egwain dosáhla, se rozpory mezi adžah nikdy nezhojí? Co pak? Jít do války?
Existovala další možnost, kterou žádná z nich nenadnesla: navždy se vzdát naděje na urovnání. Ustanovit druhou Bilou věž. Znamenalo by to rozbít Aes Sedai, možná navždy. Egwain se při té představě otřásla a kůže jí zasvědila, jak se takové myšlence vzpírala.
Ale co když nebude mít jinou možnost? Musela zvažovat následky, a ty považovala za skličující. Jak mohly povzbuzovat rodinku nebo moudré, aby se spojily s Aes Sedai, když samotné Aes Sedai nejsou jednotné? Dvě Bílé věže by se staly protivníky a mátly by lidské vůdce, když by se soupeřící amyrlin snažily využívat země ke svým záměrům. Spojenci i nepřátelé by ztratili úctu k Aes Sedai a králové by klidně mohli začít budovat vlastní střediska pro ženy s nadáním usměrňovat.
Egwain se obrnila a dál kráčela po rozbahněné cestě a stany kolem se měnily, někdy byly otevřené, pak zavřené, pak znovu otevřené tím podivným prchavým způsobem světa snů. Egwain cítila, jak se jí kolem krku objevila štola amyrlin, příliš těžká, jako by byla protkaná olověnými závažími.
Ona získá Aes Sedai z Bílé věže na svou stranu. Elaida padne. Ale pokud ne… pak Egwain udělá, co je nutné, aby tváří v tvář Tarmon Gai’donu ochránila lidi i svět.