Ráno ubíhalo pomalu. Nakonec zařinčely železné klíče, když se jeden z nich otočil ve starodávném zámku. Dveře se otevřely a venku stála dvojice červených sester a ve světle, na něž nebyla zvyklá, Egwain stěží viděla jejich siluety a nedokázala rozeznat tváře. Červeněji hrubě popadly za paže, ačkoli se nikdy nevzpouzela. Vytáhly ji ven a hodily na zem. Egwain uslyšela řemen, kterým si jedna z nich vyčkávavě pleskla o ruku, a obrnila se proti nadcházejícím úderům. Uslyší, jak se směje, stejně jako včera.
„Počkejte,“ ozval se nějaký hlas.
Paže, které Egwain držely dole, ztuhly. Egwain se zamračila s tváří přitisknutou na chladnou dlažbu podlahy. Ten hlas… patřil Kateřině.
Sestry, které Egwain držely, pomalu uvolnily sevření a zvedly ji na nohy. Chvíli pomrkávala v zářícím světle lamp, až spatřila Kateřinu, stojící se založenýma rukama v chodbě kousek od ní. „Má být propuštěna,“ řekla červená a zněla nezvykle samolibě.
„ Cože? “ zeptala se jedna z Egwaininých věznitelek. Jak se její oči přizpůsobovaly, Egwain rozpoznala vytáhlou Barasine.
„Amyrlin si uvědomila, že trestá nesprávnou osobu,“ řekla Katerina. „Vina za selhání nepadá tak úplně jen na hlavu tohohle… malého červa, ale na hlavu té, která ji měla napravit.“
Egwain upřela na Kateřinu pronikavý pohled. A pak všechno zapadlo na místo. „Silviany,“ řekla.
„Vskutku,“ přikývla Katerina. „Když se novicky vymknou kontrole, neměla by vina padnout na tu, která je měla vychovat?“
Takže si Elaida uvědomila, že nebude schopná dokázat, že je Egwain temná družka. Odvést pozornost k Silvianě byl chytrý tah; když Elaidu potrestají za to, že k bití Egwain použila sílu, ale mnohem přísněji potrestají Silvianu, že dovolila Egwain vymknout se z kontroly, zachrání to amyrlin tvář.
„Myslím, že se amyrlin rozhodla moudře,“ řekla Kateřina. „Egwain, od této chvíle tě bude… vyučovat pouze správkyně novicek.“
„Ale říkala jsi, že to Silviana selhala,“ řekla zmateně Egwain.
„Ne Silviana,“ odvětila Katerina; vypadala ještě samoliběji. „Nová správkyně novicek.“
Egwain se jí zahleděla do očí. „Aha,“ řekla. „A ty si myslíš, že uspěješ tam, kde Silviana neuspěla?“
„Uvidíš.“ Katerina se odvrátila a zamířila dlážděnou chodbou pryč. „Odveďte ji do jejího pokoje.“
Egwain zavrtěla hlavou. Elaida byla schopnější, než Egwain předpokládala. Pochopila, že vězení nezabírá, a našla si jiného obětního beránka. Ale odvolat Silvianu z postu správkyně novicek? To bude rána pro morálku samotné Věže, neboť mnoho sester považovalo Silvianu za příkladnou správkyni novicek.
Červené se s Egwain zdráhavé vydaly k pokojům novicek, které se nyní nově nacházely na dvaadvacátém podlaží. Vypadaly mrzuté, že přišly o možnost Egwain zbít.
Nevšímala si jich. Poté, co byla tak dlouho zavřená, bylo skvělé už jen to, že mohla normálně jít. Nebyla to svoboda, ne s dvojicí strážných, ale rozhodně to tak působilo! Nebyla si jistá, kolik dalších dní v té zatuchlé díře by ještě vydržela!
Ale zvítězila. Právě si to začínala uvědomovat. Zvítězila! Odolala nejhoršímu trestu, který si Elaida dokázala vymyslet, a vyšla z toho jako vítěz! Sněmovna amyrlin potrestá a Egwain bude volná.
Každá známá chodba jako by jí zářivě blahopřála a každý krok, který Egwain udělala, jí připadal jako vítězný pochod tisíce mužů na bojišti. Zvítězila! Válka ještě neskončila, ale tuto bitvu vyhrála Egwain. Sešly ze schodů a vešly do zalidněnějších částí Věže. Brzy zahlédla skupinku novicek, která ji míjela; při pohledu na Egwain si mezi sebou začaly šeptat a pak se rozutekly.
Netrvalo dlouho a Egwainin malý tříčlenný průvod začal na chodbách potkávat stále více lidí. Zaměstnaně se tvářící sestry ze všech adžah – a přesto zpomalily krok, když sledovaly Egwain, jak prochází kolem. Přijaté v šatech s barevnými proužky byly mnohem otevřenější; postávaly na křižovatkách a civěly, když Egwain vedly kolem. Ve všech očích se zračilo překvapení. Proč je volná? Vypadaly napjatě. Stalo se něco, o čem Egwain neví?
„Ach, Egwain,“ ozval se nějaký hlas, když procházely chodbou. „Výborně, už tě pustily. Chci si s tebou promluvit.“
Egwain se ohromeně obrátila a uviděla Saerin, cílevědomou hnědou přísedící. Kvůli jizvě na tváři žena vždy vypadala mnohem víc… hrozivěji než jiné Aes Sedai, což bylo ještě zdůrazněno bílými vlasy, ukazujícími na velice vysoký věk. Jen málokterou hnědou jste mohli popsat jako hrozivou, ale Saerin byla rozhodně jednou z nich.
„Vedeme ji do jejího pokoje,“ řekla Barasine.
„Dobrá, promluvím si s ní cestou,“ odvětila Saerin klidně.
„Nemá se…“
„Ty mi odporuješ, červená? Přísedící?“ zeptala se Saerin.
Barasine zrudla. „Amyrlin nepotěší, až o tom uslyší.“
„Tak utíkej a pověz jí to,“ řekla Saerin. „Zatímco já si s mladou al’Vere promluvím o důležitých věcech.“ Upřela na červené pohled. „Buďte tak laskavé a dopřejte nám prostor.“
Oběma červeným se nepodařilo v souboji pohledů zvítězit a ustoupily. Egwain to zvědavě sledovala. Vypadalo to, že autorita amyrlin – vlastně celého jejího adžah -je poněkud oslabená. Saerin se obrátila k Egwain, pokynula jí a obě se společně vydaly chodbou a červené sestry je následovaly.
„Riskuješ, když se necháváš vidět, jak se mnou mluvíš,“ řekla Egwain.
Saerin ohrnula nos. „V téhle době je nebezpečné i vyjít z vlastního pokoje. Už mě příliš rozčiluje, co se děje, než abych si dělala starosti s podružnostmi.“ Na chvíli se odmlčela a pohlédla na Egwain. „Kromě toho… nechat se vidět ve tvé společnosti může být v současné době spíš zásluha než riziko. Chtěla jsem si něco ujasnit.“
„Co?“ zeptala se zvědavě Egwain.
„Nu, vlastně jsem chtěla vědět, jestli sebou nechají manipulovat. Většina červených tvé propuštění nenese dobře. Vidí to jako závažné Elaidino selhání.“
„Měla mě zabít,“ přikývla Egwain. „Už dávno.“
„To by vnímaly jako prohru.“
„Je to stejná prohra, jako když byla nucena sesadit Silvianu?“ zeptala se Egwain. „Když se týden poté najednou rozhodneš, že za všechno může tvoje správkyně novicek?“
„Tohle ti řekly?“ zeptala se Saerin s úsměvem, zatimco stále upírala oči vpřed. „Že Elaida ,náhle’ a sama od sebe dospěla k takovému rozhodnutí?“
Egwain zvedla obočí.
„Silviana požadovala slyšení před celou zasedající sněmovnou,“ vysvětlila Saerin. „Postavila se před nás, před samotnou Elaidu, a trvala na tom, že to, jak s tebou zacházejí, je protizákonné. Což pravděpodobně bylo. Dokonce i když nejsi Aes Sedai, neměla bys žít v tak strašlivých podmínkách.“ Saerin se podívala na Egwain. „Silviana požadovala tvé propuštění. Řekla bych, že tě má ve velké úctě. S pýchou v hlase mluvila o tom, jak jsi přijímala tresty, jako bys byla studentka, která se dobře naučila sou lekci. Veřejně Elaidu odsoudila a požadovala její sesazení jakožto amyrlin. Bylo to… pozoruhodné.“
„Při Světle…“ vydechla Egwain. „Co jí Elaida udělala?“
„Nařídila jí, aby si oblékla šaty novicky,“ řekla Saerin. „Což téměř vyvolalo kravál v celé sněmovně.“ Po chvíli pokračovala. „Silviana samozřejmě odmítla. Elaida prohlásila, že ji mají utišit a popravit. Sněmovna neví, co dělat.“