Poté, co se Verinin tep vytratil, Egwain vzala šálek s otráveným čajem, odložila ho stranou a podšálek podržela Verin u nosu. Na lesklém povrchu se nesrazil žádný dech. Dvojí kontrola vypadala necitelně, ale existovaly jedy, po nichž člověk vypadal mrtvý a dýchal jen velice mělce, a kdyby Verin chtěla Egwain ošálit a ukázat prstem na nesprávné sestry, byl by tohle úžasný způsob. Opravdu to bylo necitelné a Egwain se z toho dělalo špatně, ale byla amyrlin. Dělala těžké věci a zvažovala všechny možnosti.
Žádná černá sestra by určitě nebyla ochotná zemřít jen proto, aby ji takto uvedla v omyl. Srdcem Verin věřila, ačkoli mysl chtěla mít jistotu. Pohlédla ke svému jednoduchému stolku, na nějž položila knihy. V tu chvíli se dveře jejího pokoje bez varování otevřely a dovnitř nakoukla mladá Aes Sedai – měla šátek tak krátce, že její tvářještě nevykazovala bezvěký vzhled. Turese, jedna z červených sester. Takže konečně někoho poslaly, aby na Egwain dohlížel. Její svoboda byla u konce. Nu, nemělo cenu brečet nad tím, co mohlo být. Byl to dobře využitý čas. Přála si, aby jí byla Verin přišla navštívit o týden dřív, ale co se stalo, stalo se.
Červená sestra se při pohledu na Verin zamračila a Egwain si rychle zvedla prst ke rtům a střelila po mladé sestře pronikavým pohledem.
Pospíšila si ke dveřím. „Právě přišla dovnitř a chtěla se mnou mluvit o úkolu, který mi kdysi dávno zadala, ještě před rozdělením Věže. Tyhle hnědé sestry dokážou být občas neobvykle soustředěné jen na jedno.“ Každičké slovo byla pravda.
Turese té poznámce o hnědých smutně přikývla.
„Kéž by si lehla do vlastní postele,“ řekla Egwain. „Nejsem si jistá, co s ní teď dělat.“ Opět samá pravda. Egwain opravdu potřebovala dostat do ruky hůl přísah. V takovýchto chvílích začínalo lhaní vypadat až příliš příhodně.
„Musí být unavená z cest,“ řekla Turese tiše, ale pevně. „Necháš jí dělat, co chce; je to Aes Sedai a ty jenom novicka. Neruš ji.“
S těmi slovy červená zavřela dveře a Egwain se pro sebe spokojeně usmála. Pak pohlédla na Verinino mrtvé tělo a úsměv zmizel. Nakonec bude muset přiznat, že Verin zemřela. Jak vysvětlí tohle? No, na něco přijde. Když na ni zatlačí, mohla by prostě říct pravdu.
Nejdřív ale potřebovala strávit nějaký čas nad tou knihou. Možnost, že jí ji v blízké budoucnosti seberou, byla obrovská, dokonce i přes ten ter’angrial v podobě záložky. Nejspíš by šifrovací klíč měla uložit odděleně od zašifrované knihy. Možná by se měla klíč naučit zpaměti a zničit ho. Bylo by mnohem snazší plánovat, kdyby věděla, jak to proběhlo ve sněmovně! Sesadily Elaidu? Je Silviana naživu, nebojí popravily?
Teď toho moc zjistit nemohla, ne když ji hlídají. Bude prostě muset počkat. A číst.
Ukázalo se, že kód je velice složitý a vyžaduje k vysvětlení větší část malé knížky. Bylo to zároveň výhodné i rozčilující. Bylo by velice složité prolomit ho bez knížky, ale také téměř nemožné se klíč naučit zpaměti. Do rána to rozhodně nestihne, a tou dobou bude muset prozradit Verinin skutečný stav.
Ohlédla se na Verin. Skutečně vypadala, jako by klidně spala. Egwain vytáhla pokrývku a přikryla ji až ke krku, pak jí sundala boty a postavila je vedle postele, aby celou iluzi posílila. S pocitem, že jedná poněkud neuctivě, se rozhodla převrátit Verin na bok. Červená sestra už několikrát nahlédla dovnitř, a když uvidí Verin ležet v jiné poloze, nebude to vypadat tak podezřele.
Když s tím Egwain skončila, podívala se na svíčku, aby odhadla, kolik času uplynulo. V místnosti nebylo okno, novicky ho nemívaly. Potlačila touhu uchopit sílu a vytvořit kouli světla, při němž by mohla číst. Bude se muset spokojit s plamenem jediné svíčky.
Pustila se do prvního úkolu: rozšifrovat jména černých sester, jejichž seznam byl vzadu v knize. To bylo dokonce ještě důležitější než se naučit klíč. Musela vědět, komu může důvěřovat.
Několik příštích hodin patřilo k těm nejméně příjemným a nejvíce znepokojujícím v jejím životě. Některá ze jmen jí byla neznámá, mnohá stěží povědomá. Jiná patřila ženám, s nimiž pracovala, respektovala je, a dokonce jim důvěřovala. Zaklela, když téměř v čele seznamu našla Katerinino jméno, a pak překvapeně sykla, když se objevilo Alviarinino. O Elze Penfell a Galině Casban slyšela, nicméně některá z dalších jmen neznala.
Když si přečetla Šeriamino jméno, sevřel se jí žaludek. Egwain tu ženu kdysi podezírala, ale to bylo v době, kdy bývala novickou a přijatou. Tehdy – když poprvé začala hon na černé adžah – byla Liandrinina zrada stále čerstvá. Tehdy Egwain podezírala každého.
Během vyhnanství v Salidaru Egwain se Šeriam blízce spolupracovala a oblíbila si ji. Ale byla černá. Egwainina vlastní kronikářka byla černá. Seber se, Egwain, pomyslela si a dál pročítala seznam. Zažívala pocity zrazenosti, hořkosti a lítosti. Nedovolila, aby jí její city bránily ve splnění povinnosti.
Černé sestry byly roztroušené ve všech adžah. Některé byly přísedícími, jiné nejnižší a nejméně vlivné Aes Sedai. A byly jich stovky, podle Verinina počítání něco víc než dvě stě. Dvacet jedna v modrém adžah, dvacet osm v hnědém, třicet v šedém, třicet osm v zeleném, sedmnáct v bílém, dvacet jedna ve žlutém a ohromujících čtyřicet osm v červeném. Byla zde také jména přijatých a novicek. V knize byla poznámka, že ty už byly pravděpodobně temné družky dříve, než vstoupily do Bílé věže, protože černé adžah neverbovalo jinde než mezi Aes Sedai. Byl zde odkaz na delší vysvětlení na jedné z předchozích stránek, ale Egwain pokračovala ve čtení seznamu sester. Musela znát jméno každé ženy. Musela.
Černé sestry byly mezi vzbouřenkyněmi i mezi těmi z Bílé věže, a několik dokonce patřilo i k těm, které se nehlásily k žádné straně a během rozdělení nebyly ve Věži. Kromě Šeriam byla nejvíc znepokojivá jména na seznamu tak, která patřila přísedícím, ať už ve Věži nebo mezi rebely. Duhara Basaheen. Velina Behar. Sedore Dajenna. Delana Mosalaine, samozřejmě, a také Talene Minly. Meidani Egwain tajně prozradila, že Talene je černá adžah, kterou objevila Saerin s ostatními, ale utekla z Věže.
Moria Karentanis. Tato poslední žena patřila k modrému adžah, žena, jež nosila šátek víc než sto let, známá svou moudrostí a vyrovnaností. Egwain se s ní mnohokrát radila a využívala její zkušenosti, neboť předpokládala, že jako modrá bude patřit k těm, na jejichž podporu je největší spolehnutí. Moria patřila k těm, které chtěly za amyrlin Egwain, a v několika kritických okamžicích se bez váhání postavila na Egwaininu stranu.
Každé jméno bylo jako trn, který Egwain probodl kůži. Dagdara Finchey, která Egwain jednou vyléčila, když klopýtla a vymkla si kotník. Zanica, která Egwain dávala hodiny a vypadala tak mile. Larissa Lyndel. Mijasi, které Egwain louskala ořechy. Nesita. Nacelle Kajama. Nalaene Forrell, která – stejně jako Elza – přísahala Randovi. Birlen Pěna. Melvara. Čai Rugan…
Seznam pokračoval dál a dál. Romanda ani Lelaine k černým nepatřily, což Egwain mírně podráždilo. Moct jednu či obě vsadit do želez by se jí moc hodilo. Proč Šeriam, ale žádná z těchto dvou?
Nech toho, Egwain, pomyslela si. Nechováš se rozumně. Přání, aby určité sestry patřily k černým, ji nikam nedostane.