Kadsuane na seznamu nebyla. Ani žádná z Egwaininých nejdražších přítelkyň. Nečekala, že tam budou, ale i tak bylo příjemné dočíst seznam, aniž by narazila na jméno některé z nich. Skupina, která v Bílé věži pronásledovala černé adžah, byla spolehlivá, neboť žádné z jejích jmen se na seznamu neobjevilo. Na seznamu také nebylo jméno žádné ze špehů, které vyslaly ze Salidaru.
A Elaidino jméno na něm také nebylo. Na konci byla poznámka, vysvětlující, že si Verin Elaidu velmi podrobně prověřovala a hledala důkaz, že patří k černým. Avšak poznámky černých sester ji přiměly pevně věřit, že Elaida samotná není černá. Jen labilní žena, která někdy černé rozčilovala úplně stejně jako zbytek Věže.
Naneštěstí to dávalo smysl. Jakmile Egwain zjistila, že jsou Galina a Alviarin černé, očekávala, že Elaidino jméno na seznamu nenajde. Zdálo se pravděpodobnější, že si černé na post amyrlin vyberou někoho, kým mohou manipulovat, a pak k ni dosadí černou kronikářku, aby ji držela na uzdě.
Nejspíš na Elaidu použily nějakou páku prostřednictvím Galiny – která, jak Verin zaznamenala, se nejspíš dokázala stát hlavou červeného adžah – nebo Alviarin. Výhrůžkami nebo úplatky Elaidu donutily, aby dělala, co chtěly, aniž věděla, že slouží černým. A to také pomáhalo vysvětlit Alviarinin podivný pád. Snad zašla příliš daleko? Přehnala to a vysloužila si Elaidin hněv? Znělo to přijatelně, ačkoli to nebudou vědět jistě, dokud Elaida nepromluví nebo Egwain nebude moct dát Alviarin vyslechnout. Což měla v úmyslu udělat co nejdřív.
Zamyšleně zavřela tlustou červenou knihu. Její svíčka už téměř dohořela. Začínalo se připozdívat. Možná nastal čas trvat na tom, aby jí informovali o tom, co se ve Věži děje.
Než se stačila rozhodnout, jak to provést, ozvalo se zaklepání. Egwain vzhlédla a rychle omotala záložku a nechala obě knížky zmizet. Zaklepání znamenalo, že je tam někdo jiný než červená.
„Dále,“ zavolala.
Dveře se otevřely a objevila se Nicola, štíhlá dívka s velkýma tmavýma očima, která stála venku pod bedlivým dohledem Turese. Vypadalo to, že červenou zrovna netěší, že má Egwain návštěvu, ale kouřící miska na Nicolině podnose naznačovala, proč Nicola dostala svolení zaklepat.
Nicola udělala před Egwain pukrle, až jí bílé šaty novicky zašustily. Turese se zamračila ještě víc. Nicola si toho ale nevšímala. „Pro Verin Sedai,“ řekla tiše a kývla k posteli. „Přikázala to správkyně kuchyní poté, co se k ní doneslo, jak je Verin Sedai po cestě vyčerpaná.“
Egwain přikývla, ukázala ke stolu a potlačila vzrušení. Nicola rychle popošla, položila tác na stůl a téměř neslyšně zašeptala: „Mám se zeptat, jestli jí věříš.“ Znovu pohlédla k posteli.
„Ano,“ odpověděla Egwain a zakryla svou odpověď tím, že odsunula stoličku. Takže její spojenci nevěděli, že je Verin mrtvá. To bylo dobře; prozatím bylo tajemství stále v bezpečí.
Nicola přikývla a promluvila hlasitěji. „Bylo by dobře, kdyby jídlo snědla, dokud je ještě teplé, ale nechám na tobě, jestli se rozhodneš ji vzbudit. Nařídili mi tě varovat, ať se jídla ani netkneš.“
„Netknu, leda by se ukázalo, že ho nepotřebuje,“ odpověděla Egwain a odvrátila se. Za okamžik se dveře za Nicolou zavřely. Egwain několik nepříjemných minut čekala, až Turese otevře dveře a zkontroluje ji, a čas si krátila tím, že si umyla obličej a ruce a převlékla se do čistých šatů. Nakonec, když si byla jistá, že ji nikdo nevyruší, popadla lžičku a zalovila v polévce. A skutečně, našla malou lahvičku se svinutým kouskem papíru.
Chytré. Její spojenci očividně slyšeli o tom, že je Verin u ní v pokoji, a využili to jako záminku, jak někoho dostat dovnitř. Rozvinula papír, který obsahoval jediné slovo. „Čekej.“
Vzdychla, ale nedalo se nic dělat. Nicméně se neodvážila vytáhnout knihu a pokračovat ve čtení. Brzy zaslechla venku hlasy a cosi jako hádku. Znovu se ozvalo zaklepání.
„Dále,“ řekla zvědavě Egwain.
Dveře se otevřely a do pokoje vešla Meidani. Demonstrativně zavřela Turese dveře před nosem. „Matko,“ řekla a uklonila se. Útlá žena na sobě měla přiléhavé šedé šaty, které se až příliš okatě napínaly přes její kyprý hrudník. Měla dnes večer večeřet s Elaidou? „Omlouvám se, že jsem tě nechala čekat.“
Egwain nad tím mávla rukou. „Jak ses dostala přes Turese?“
„Všeobecně se ví, že mi Elaida… prokazuje přízeň,“ řekla. „A věžový zákon říká, že žádnému vězni nelze návštěvy upírat. Nemohla bránit sestře, která si přála navštívit obyčejnou novicku, i když se snažila o tom dohadovat.“
Egwain přikývla a Meidani zamračeně pohlédla na Verin. Pak zbledla. Verininy rysy získaly voskový a mdlý vzhled a bylo zjevné, že něco není v pořádku. Bylo dobře, že si Turese „spící“ ženu nikdy pořádně neprohlédla.
„Verin Sedai je mrtvá,“ řekla Egwain a zalétla pohledem ke dveřím.
„Matko?“ zeptala se Meidani. „Co se stalo? Napadly vás?“
„Verin Sedai otrávila temná družka krátce předtím, než si se mnou Verin mohla promluvit. O jedu věděla a přišla, aby mi v posledních chvílích života předala důležité informace.“ Bylo neuvěřitelné, co se mohlo skrývat v několika pravdivých větách.
„Světlo!“ vyhrkla Meidani. „Vražda uvnitř Bílé věže? Musíme to někomu říct! Sebrat stráže a…“
„Vyřešíme to,“ prohlásila Egwain rozhodně. „Nemluv tak hlasitě a seber se. Nechci, aby stráž venku slyšela, co říkáme.“
Meidani zbledla a pak se podívala na Egwain a nejspíš uvažovala, jak může být tak bezcitná. Dobře. Jen ať vidí klidnou a odhodlanou amyrlin. Ať nevidí ani náznak žalu, zmatku a úzkosti v Egwainině nitru.
„Ano, matko.“ Meidani udělala pukrle. „Ovšem. Omlouvám se.“
„Předpokládám, že přinášíš novinky?“
„Ano, matko,“ řekla Meidani a uklidnila se. „Saerin mi nařídila, ať za tebou zajdu. Říkala, že musíš vědět o tom, co se dnes stalo.“
„To musím,“ řekla Egwain, která se snažila nedat najevo netrpělivost. Světlo, tohle si už domyslela. Nemohla ta ženská pokračovat? Bylo nutné se vypořádat s černými adžah!
„Elaida je stále amyrlin,“ řekla Meidani, „ale jen o vlásek. Věžová sněmovna se sešla a formálněji pokárala. Sdělily Elaidě, že amyrlin není absolutní vládce a že nemůže dál vydávat výnosy a vznášet požadavky, aniž by se s nimi poradila.“
Egwain přikývla. „To není nečekaný obrat,“ řekla. Z nejedné amyrlin se stala jen loutka, protože to podobným způsobem přehnala. Přesně k tomu Elaida směřovala a bylo by to uspokojující, kdyby teď nečelili konci světa. „A pokání?“
„Tři měsíce,“ odpověděla Meidani. „Jeden za to, co provedla tobě. Dva za chování nehodící se k jejímu postavení.“
„Zajímavé,“ řekla zamyšleně Egwain.
„Některé žádaly víc, matko. Chvíli to vypadalo, že by ji mohly na místě sesadit.“
„Tys to sledovala?“ zeptala se Egwain překvapeně.
Meidani přikývla. „Elaida požadovala, aby bylo jednání zapečetěno pro plamen, ale nezískala pro to podporu. Myslím, že za tím bylo její vlastní adžah. Všechny tři červené přísedící jsou mimo Věž. Pořád přemýšlím, kam Duhara a ostatní vyrazily.“
Duhara. Černá. K čemu se chystá? A ty další dvě? Byly všechny tři spolu, a pokud ano, mohly by ty zbývající dvě být taky černé?