Dívka k nim přicupitala.
„Pověz tomuto muži, cos řekla mně,“ přikázala Siuan.
„Ano, Aes Sedai,“ řekla novicka a úzkostlivě vysekla pukrle. Bryneovi muži vytvořili kolem Siuan čestnou stráž a Gawyn se postavil vedle Brynea. Mladý muž neustále zalétával pohledem ke smrtícímu nebi.
„Amyrlin, Egwain al’Vere,“ řekla novicka třesoucím se hlasem. „Dnes ráno ji propustily z cely a dovolily jí vrátit se do obydlí novicek. Když začal útok, byla jsem dole v kuchyních, takže nevím, co se s ní stalo. Ale nejspíš je někde na dvacátém prvním nebo dvacátém druhém podlaží. Tam jsou teď pokoje novicek.“ Udělala obličej. „Poslední dobou je uvnitř Věže zmatek. Nic není tam, kde by to mělo být.“
Siuanin pohled se setkal s Bryneovým. „Egwain dostává vysoké dávky ločidla. Bude stěží schopná usměrňovat.“
„Musíme se k ní dostat!“ prohlásil Gawyn.
„Očividně,“ řekl Bryne a promnul si bradu. „Proto jsme tady. Myslím, že teda půjdeme nahoru, a ne dolů.“
„Přišli jste ji zachránit, že ano?“ Novicka zněla dychtivě.
Bryne si dívku prohlédl. Dítě, kéž by tě tohle nenapadlo. Vůbec se mu nelíbila představa, že obyčejnou novicku nechá svázanou uprostřed tohohle zmatku. Ale nemohli ji nechat, aby běžela varovat Aes Sedai z Bílé věže.
„Chci jít s vámi,“ řekla novicka zapáleně. „Já jsem věrná amyrlin. Skutečné amyrlin. Většina z nás je.“
Bryne zvedl obočí a pohlédl na Siuan.
„Ať jde s námi,“ řekla Aes Sedai. „Stejně je to tak jednodušší.“ Přešla k dívce, aby jí položila pár dalších otázek.
Bryne pohlédl stranou, když k němu přistoupil jeden z jeho kapitánů, muž jménem Vestas. „Můj pane,“ řekl Vestas naléhavě hlubokým šeptem. „Roztřídili jsme raněné. Přišli jsme o dvanáct mužů. Dalších patnáct je zraněných, ale může chodit a míří ke člunům. Šest je zraněných příliš těžce, než aby šli s nimi.“ Vestas zaváhal. „Tři muži nevydrží ani hodinu, můj pane.“
Bryne zaskřípal zuby. „Jdeme dál.“
„Cítím tu bolest, Bryne,“ řekla Siuan, obrátila se a pohlédla na něj. „Co se děje?“
„Nemáme čas. Amyrlin…“
„Může ještě chvilku počkat. O co jde?“
„Tři muži,“ řekl. „Musím tři svoje muže nechat umřít.“
„Ne, když je vyléčím,“ řekla Siuan. „Ukaž mi je.“
Bryne už nic nenamítal, i když zalétl pohledem k obloze. Několik rakenů přistálo jinde na pozemcích Věže a byli vidět jen jako nejasné černé tvary, osvětlené oranžovou září mihotajících se ohňů. Prchající Seančané se shromažďovali u nich.
Tohle byly pozemní útočné jednotky, pomyslel si. Opravdu se stahují. Nájezd končí.
Což znamenalo, že jim dochází čas. Jakmile Seančané odejdou, Bílá věž se začne dávat dohromady. Musejí se dostat k Egwain! Světlo dej, ať ji nezajali.
Nicméně pokud Siuan chtěla vyléčit vojáky, bylo to její rozhodnutí. Jen doufal, že cenou za ty tři životy nebude život amyrlin.
Vestas tři vojáky uložil stranou na kraji trávníku, pod větvemi velkého stromu. Bryne vzal četu vojáků, nechal Gawyna zorganizovat zbytek a zamířil za Siuan ke zraněným. Poklekla vedle prvního muže. Léčení nebylo její silnou stránkou; už předtím Brynea varovala. Ale snad by mohla stav těch tří zlepšit tak, aby přežili, než je objeví a zajmou vojáci z Bílé věže.
Siuan pracovala rychle a Bryne si všiml, že k sobě nebyla spravedlivá. S léčením odváděla slušnou práci. Nicméně chvíli to trvalo. Bryne přejížděl nádvoří pohledem a cítil stále větší úzkost. Ačkoli v horních patrech po sobě stále stříleli, v nižších podlažích a v přízemí vládlo ticho. Jediné zvuky poblíž byly sténání raněných a praskání plamenů.
Světlo, pomyslel si, když si prohlížel trosky a základy Věže. Střecha východního křídla a opačná zeď byly srovnané se zemí a uvnitř stavby se mihotaly plameny. Nádvoří byla jedna velká změť suti. Ve vzduchu se vznášel kouř, štiplavý a hustý. Budou ogierové ochotní se vrátit a tuto velkolepou stavbu znovu vybudovat? Bude ještě někdy stejná, nebo dnes večer tento zdánlivě věčný pomník padl? Byl pyšný, že to viděl, nebo toho želel?
Ve tmě vedle stromu se pohnul stín.
Bryne zareagoval zcela bez uvažování. Mísily se v něm tři věci: roky výcviku s mečem, celý život procvičované bojové reflexy a vědomí, posílené novým poutem. Všechno se spojilo v jediném pohybu. V jediném úderu srdce tasil meč, předvedl Poslední útok chřestýše a vrazil meč temné postavě přímo do krku.
Vše znehybnělo. Ohromená Siuan vzhlédla od muže, jehož léčila. Bryneův meč prošel přímo nad jejím ramenem a do krku seančanského vojáka ve zcela černé zbroji. Muž tiše upustil hrozivě zubatý krátký meč, pokrytý vazkou tekutinou. Škubavě se natáhl po Bryneově meči, jako by ho chtěl vytáhnout. Prsty Bryneovi na okamžik sevřel paži.
Pak pozpátku sklouzl z Bryneovy čepele a sesunul se na zem. Jednou se křečovitě zazmítal a navzdory bublání krvácejícího krku zřetelně zašeptaclass="underline" „Marath… damane… “
„Světlo mě spal!“ vydechla Siuan a zvedla si ruku k hrudi. „Co bylo tohle?“
„Nebyl oblečený stejně jako ostatní,“ zavrtěl Bryne hlavou. „Má jinou zbroj. Nějaký zabiják.“
„Světlo,“ řekla Siuan. „Ani jsem ho neviděla! Skoro jako by byl součástí samotné tmy!“
Úkladní vrazi. Vždycky jako by vypadali stejně, bez ohledu na to, odkud pocházeli. Bryne zastrčil meč. Bylo to poprvé, kdy Poslední útok chřestýše použil v boji. Byla to jednoduchá figura, v níž šlo jen o jedno – o rychlost. Jediným plynulým pohybem tasit meč a bodnout do krku. Když jste minuli, obvykle jste zemřeli.
„Zachránil jsi mi život,“ zvedla Siuan k Bryneovi oči. Tvář měla z větší části ve stínu. „U půlnočního moře,“ řekla, „ta zatracená holka měla pravdu.“
„Kdo?“ zeptal se Bryne a obezřetně hledal ve tmě další zabijáky. Odměřeně mávl rukou a jeho muži zahanbeně víc pootevřeli lucerny. Zabiják zaútočil tak rychle, že se sotva stačili pohnout. Kdyby Bryne neměl rychlost z pouta strážce…
„Min,“ vysvětlila Siuan unaveně. Zdálo se, že si ta léčení na ní vybrala vysokou daň. „Říkala, že se musím držet v tvojí blízkosti.“ Na okamžik se odmlčela. „Kdybys dnes v noci nešel s námi, umřela bych.“
„Nu,“ řekl Bryne, Jsem tvůj strážce. Tuším, že jsem tě nezachránil naposledy.“ Proč bylo náhle tak teplo?
„Ano,“ řekla Siuan a vstala. „Ale tohle je jiné. Min řekla, že zemřu, a… Ne, počkej. Tohle přesně Min neřekla. Řekla, že když ti nezůstanu nablízku, zemřeme oba.”
„O čem to…“ řekl Bryne, obraceje se k ní.
„Tiše!“ přerušila ho Siuan a vzala jeho hlavu do dlaní. Ucítil zvláštní bodavý pocit. Používala na něj sílu? Co se to dělo? Poznával ten šok, jako když mu v žilách koluje led! Ona ho léčila! Ale proč? Nebyl zraněný.
Siuan sundala ruce z jeho tváře a pak slabě zavrávorala a náhle vypadala vyčerpaně. Popadl ji, aby jí pomohl stát, ale ona zavrtěla hlavou a narovnala se. „Tady,“ řekla, chytla ho za pravou ruku a otočila ji tak, aby bylo vidět zápěstí. Tam, zabodnutý do kůže, byl drobný černý špendlík. Vytrhla ho ven. Bryne pocítil zamrazení, které naprosto nemělo co do činění s léčením.