„Otrávený?“ zeptal se a ohlédl se na mrtvého muže. „Když mě chytil za ruku, nebyla to jen předsmrtná křeč.“
„Nejspíš na tom měl znecitlivující činidlo,“ zamumlala Siuan rozzlobeně a nechala ho, ať jí pomůže se posadit. Špendlík zahodila a ten náhle vzplanul a jed se v žáru jejího usměrňování vypařil.
Bryne si prohrábl vlasy. Čelo měl vlhké. „Ty jsi to… vyléčila?“
Siuan přikývla. „Bylo to překvapivě snadné; v těle jsi toho měl jenom trochu. Ale stejně by tě to zabilo. Až příště uvidíš Min, budeš jí muset poděkovat, Bryne. Právě nám oběma zachránila život.“
„Ale kdybych nešel, neotrávili by mě!“
„Nesnaž se na takové vidění nebo předpověď používat logiku,“ řekla Siuan s úšklebkem. „Žiješ. Já žiju. Navrhuju, abychom zůstali při tom. Cítíš se na to, abys šel dál?“
„Záleží na tom?“ zeptal se Bryne. „Nehodlám tě nechat jít samotnou.“
„Tak pojďme,“ řekla Siuan, zhluboka se nadechla a vyškrábala se na nohy. Odpočinek nebyl ani náhodou dostatečný, ale nehádal se s ní. „Ti tvoji tři vojáci přežijou noc. Udělala jsem pro ně, co jsem mohla.“
Vyčerpaná Egwain seděla na hromadě trosek, dírou v Bílé věži zírala ven a sledovala, jak dole hoří ohně. Kolem nich se pohybovaly postavy a ohně jeden po druhém zhasínaly. Ať vedl odpor kdokoli, myslelo mu to dost rychle, aby si uvědomil, že oheň by mohl být stejně nebezpečný jako Seančané. Pár sester s tkanivem vzduchu a vody ale mohlo s plameny udělat krátký proces a Věž zachránit. To, co z ní zbylo.
Egwain zavřela oči, opřela se zády o zbytky zdi a nechala se ovívat čerstvým větrem. Seančané odletěli a poslední to’raken zmizeli do noci. Ve chvíli, kdy je sledovala odlétat, si Egwain uvědomila, jak moc přepínala sebe i chudinky novicky, skrz které čerpala sílu. Propustila je s příkazem jít si okamžitě lehnout. Zbývající ženy, které shromáždila, pečovaly o raněné nebo hasily ohně v horních patrech.
Egwain chtěla pomoct. Alespoň jedna její část. Malá část. Ale Světlo, byla tak unavená! Nedokázala už usměrnit ani pramínek, dokonce ani s použitím sa’angrialu. Dostala se až na hranici svých možností. Nyní však byla tak vyčerpaná, že kdyby se o to pokusila, ani by zdroj nedokázala uchopit.
Bojovala. Byla úžasná a ničivá, soudící a zuřivá amyrlin, zelená adžah až do morku kostí. A přesto Věž hořela. A přesto více to ’raken uniklo, než padlo. Počet zraněných mezi těmi, které shromáždila, byl trochu povzbuzující. Zemřely pouze tři novicky a jedna Aes Sedai, a přitom se jim podařilo získat deset damane a zabily tucty vojáků. Ale co jiná podlaží? Bílá věž z této bitvy nevyjde vítězně.
Bílá věž byla rozbitá, nyni stejně tak fyzicky jako duchovně. K opětovnému vybudování bude třeba silná vůdkyně. Příštích několik dní bude klíčových. Když přemýšlela o práci, kterou bude muset odvést, cítila se víc než vyčerpaně.
Chránila mnohé. Odporovala a bojovala. Ale přesto se tento den zapíše jako jedna z největších katastrof v dějinách Aes Sedai.
Na tohle nemůžeš myslet, řekla si. Musíš se soustředit na to. co udělat, aby se věci spravily…
Brzy vstane. Postaví se do čela novicek a Aes Sedai v těchto horních patrech, zatímco odklízejí a posuzují škody. Bude silná a schopná. Ostatní budou v pokušení propadnout zoufalství, ale ona musí zůstat pozitivní. Pro ně.
Ale mohla si dopřát pár minut. Jen si potřebovala ještě chvilku odpočinout…
Sotva si všimla, když ji někdo zvedl. Unaveně otevřela oči a – omámené – si s úžasem uvědomila, že ji nese Gawyn Trakand. Čelo měl zašpiněné krustou uschlé krve, ale ve tváři odhodlání. „Mám tě, Egwain,“ řekl a pohlédl dolů. „Ochráním tě.“
Ach, pomyslela si a opět zavřela oči. Dobře. Takový příjemný sen. Usmála se.
Počkat. Ne. To nebylo v pořádku. Neměla by odcházet z Věže. Pokusila se něco namítnout, ale stěží dokázala mumlat.
„Rybí střeva,“ zaslechla říkat Siuan Sanče. „Co jí to udělali?“
„Je zraněná?“ ozval se další hlas. Gareth Bryne.
Ne, pomyslela si Egwain otupěle. Ne, musíte mě pustit. Nemůžu odejít. Teď ne…
„Prostě ji tady jenom nechali, Siuan,“ řekl Gawyn. Bylo tak milé slyšet jeho hlas. „Bezbrannou v chodbě! Kdokoli na ni mohl narazit. Co kdyby ji Saenčané objevili?“
Zničila jsem je, pomyslela si s úsměvem a myšlenky jí pomalu unikaly. Byla jsem planoucí válečník, hrdinka povolaná rohem. Neodváží se mi znovu postavit. Téměř usnula, ale nárazy při Gawynových krocích ji držely vzhůru. Stěží.
„Ha!“ Vzdáleně slyšela Siuanin hlas. „Co je tohle? Světlo, Egwain!“ Kde jsi vzala tohle? Tohle je ten nejmocnější ve Věži!“
„Co je to, Siuan?“ zeptal se Bryneův hlas.
„Naše cesta ven,“ řekla Siuan nezřetelně. Egwain cosi ucítila. Usměrňování. Mocné usměrňování. „Ptal ses na to, jak se vyplížíme zpátky ven, když je na nádvoří takový rozruch? No, s tímhle jsem dost silná na cestování. Pojďme vyzvednout ty vojáky u člunů a skočíme zpátky do tábora.“
Ne! pomyslela si Egwain, snažila se překonat ospalost a přinutila se otevřít oči. Vyhrávám, copak to nechápete? Když jim nabídnu vedení teď, když se odklízejí trosky, určitě ve mně uvidí amyrlin! Musím tady zůstat! Musím…
Gawyn ji pronesl průchodem a chodby Bílé věže nechali za sebou.
Saerin se konečně mohla posadit. Společenská místnost, která byla jejím operačním střediskem, se také stala místem, kde se třídili a léčili ranění. Žluté a hnědé sestry procházely mezi řadami vojáků, sloužících a dalších sester a nejprve se soustředily na nejtěžší případy. Měli hrozivý počet mrtvých, včetně – až dosud – více než dvaceti Aes Sedai. Ale Seančané ustoupili, jak Saerin předpovídala. Světlu za to díky.
Sama Saerin seděla usazená na stoličce v severozápadním koutu místnosti pod krásným obrazem jarního Tearu a přijímala hlášení. Ranění sténali a místnost byla cítit krví a čemohlávkem, který užívali na ty, jejichž zranění nevyžadovala okamžité léčení. Také to zde páchlo kouřem. Ten byl dnes všude. Přistupovali k ní další a další vojáci s hlášeními o škodách a zraněných. Saerin už to nechtěla dál číst, ale bylo to lepší než naslouchat nářkům. Kde je, při Světle, Elaida?
Během bitvy nikdo amyrlin nezahlédl, ale většina horní části Věže byla od dolních částí odříznuta. Saerin doufala, že se amyrlin a sněmovna budou moci brzy sejít a poskytnout v krizi silné vedení.
Saerin přijala další hlášení a pak zvedla obočí nad jeho obsahem. Z Egwaininy šedesátičlenné skupiny zemřely jen tři novicky? A jen jedna sestra z nějakých čtyřiceti, které shromáždila? Deset zajatých seančanských usměrňovaček, přes třicet rakenů sestřelených z oblohy? Světlo! Ve srovnání s tím vypadalo Saerinino vlastní úsilí amatérsky. A o této ženě Elaida neustále tvrdila, že je to jen pouhá novicka?
„Saerin Sedai?“ zeptal se mužský hlas.
„Hmm?“ zareagovala roztržitě.