Mladý urozený pán se zastavil kousek před Ituraldem a jeho generály, postupně si je prohlédl, a pak se soustředil na Ituraldeho. „Rodei Ituralde?“ zeptal se. Co to bylo za přízvuk? Andorský?
„Ano,“ řekl Ituralde opatrně.
Mladík přikývl. „Bašereho popis byl přesný. Vypadá to, že se tady chystáte zakopat. Opravdu čekáš, že se proti seančanské armádě udržíte? Je několikrát větší než ta vaše a vaši tarabonští spojenci nevypadají, že by zrovna… dychtili se k vám při obraně připojit.“
Ať to byl kdokoli, měl dobrou výzvědnou síť. „Nemám ve zvyku probírat svoji obranu s cizinci.“ Ituralde si mladého urozeného pána pozorně prohlížel. Byl v dobré formě – štíhlý a svalnatý, přestože s kabátem, který na sobě měl, to nebylo snadné poznat. Upřednostňoval pravou ruku, a když se Ituralde podíval pozorněji, všiml si, že levá mu chybí. Na obou předloktích měl nějaké zvláštní rudé a zlaté tetování.
Ty oči. Byly to oči, které mnohokrát spatřily smrt. Nejen mladý urozený pán. Mladý generál. Ituralde zúžil oči. „Kdo jsi?“
Cizinec mu pohlédl do očí. „Jsem Rand al’Thor, Drak Znovuzrozený. A potřebuju tě. Tebe a tvoji armádu.“
Několik přítomných zaklelo a Ituralde se na ně ohlédl. Wakeda se tvářil nedůvěřivě, Rajabi překvapeně, mladý Lidrin nezakrytě přezíravě.
Ituralde se znovu podíval na nově příchozího. Drak Znovuzrozený? Tenhle mladík? Předpokládal, že to může být možné. Většina šeptandy se shodla, že Drak Znovuzrozený je mladý muž s rudými vlasy. Nicméně zvěsti taky tvrdily, že je přes tři kroky vysoký, a jiné zase, že mu oči v šeru září. A pak tu ještě byly ty historky o tom, že se objevil na obloze ve Falme. Krev a popel, Ituralde nevěděl, jestli vůbec věří tomu, že se Drak znovu zrodili
„Nemám čas se dohadovat,“ řekl cizinec s netečnou tváří. Zdál se být… starší, než vypadal. Vypadalo to, že ho nezajímá, že je obklopen ozbrojenými vojáky. Vlastně to, že přišel sám… mělo by to vypadat jako bláznovství. Místo toho to Ituraldeho donutilo přemýšlet. Pouze někdo jako Drak Znovuzrozený mohl takhle nakráčet do válečného ležení, zcela sám, a očekávat, že ho poslechnou.
Ať shoří, pokud už jen samotná tato skutečnost nenutila Ituraldeho chtít mu uvěřit. Buď byl tenhle chlap tím, kým tvrdil, nebo to byl naprostý šílenec.
„Když vyjdeme z državy, dokážu, že umím usměrňovat,“ řekl cizinec. „To by mělo něco znamenat. Dej mi svolení, a přivedu sem deset tisíc Aielů a několik Aes Sedai, kteří všichni odpřisáhnou, že jsem ten, kdo říkám.“
Zvěsti také tvrdily, že Aielové následují Draka Znovuzrozeného. Muži kolem Ituraldeho pokašlávali a znepokojeně se rozhlíželi. Mnozí z nich patřili před příchodem k Ituraldemu k Dračím spřísahancům. Se správně zvolenými slovy by tenhle Rand al’Thor – nebo co byl zač – mohl poštvat Ituraldeho ležení samo proti sobě.
„Dokonce i když budeme předpokládat, že ti věřím,“ řekl Ituralde opatrně, „nechápu, proč by na tom mělo záležet. Já tady mám válku, kterou musím vést. Předpokládám, že ty máš jiné záležitosti, o které se musíš postarat.“
„Starám se o tebe,” řekl al’Thor a oči měl tak tvrdé, až to vypadalo, že jsou připravené zavrtat se do Ituraldeho lebky a pátrat uvnitř po čemkoli užitečném. „Musíš se Seančany uzavřít mír. Tahle válka nám nic nepřinese. Chci tě mít nahoře v Hraničních státech; nemůžu postrádat lidi, kteří by střežili Momu, a samotní Hraničáři neplní své povinnosti.“
„Mám své rozkazy,“ zavrtěl Ituralde hlavou. Počkat. Kdyby neměl rozkazy, stejně by neudělal, oč ho tenhle mladík žádá. Až na… ty oči. Alsalam měl podobné, když byli oba mladší. Oči, které vyžadovaly poslušnost.
„Tvé rozkazy,“ řekl al’Thor. „Jsou od krále? To proto tak bojuješ proti Seančanům?“
Ituralde přikývl.
„Slyšel jsem o tobě, Rodele Ituralde,“ řekl al’Thor. „Muži, kterým věřím, muži, kterých si vážím, si váží a věří tobě. Místo abys utekl a schoval se, dřepíš tady, abys vybojoval bitvu, o které víš, že tě zabije. A to všechno pro loajalitu ke svému králi. To obdivuju. Ale nastal čas se obrátit a vybojovat bitvu, která něco znamená. Tu, která znamená všechno. Pojď se mnou, a já ti dám trůn Arad Domanu.“
Ituralde se prudce napřímil. Byl ve střehu. „Pochválíš mě za moji věrnost a pak čekáš, že sesadím vlastního krále!“
„Tvůj král je mrtvý,“ řekl al’Thor. „Buď to, nebo se jeho mysl roztekla jako vosk. Stále víc a víc si myslím, že ho má Graendal. Vidím v chaosu v této zemi její dotek. Jakékoli rozkazy máš, pravděpodobně pocházejí od ní. Proč chce, abys bojoval se Seančany, jsem ještě nedokázal zjistit.“
Ituralde si odfrkl. „Mluvíš o jedné ze Zaprodanců, jako by k tobě chodívala na večeři.“
Al’Thor se mu znovu podíval do očí. „Pamatuju si každého z nich – jejich tváře, jejich manýry, způsob, jakým mluví a jednají-jako bych je znal tisíc let. Občas si je pamatuju lip, než si pamatuju vlastní dětství. Jsem Drak Znovuzrozený.“
Ituralde zamrkal. Ať shořím, pomyslel si. Věřím mu. Krvavý popel! „Tak se… podívejme na ten tvůj důkaz.“
Samozřejmě se ozývaly námitky, především od Lidrina, který to považoval za příliš nebezpečné. Ostatní byli otřesení. Tady byl muž, kterému přísahali, aniž by ho kdy viděli. Zdálo se, že kolem al’Thora se vznáší nějaká… síla, která Ituraldeho přitahuje a nutí ho udělat, oč je žádán. Nu, nejdřív se podívá na ten důkaz.
Poslali pro koně, aby vyjeli z državy, ale al’Thor mluvil, jako kdyby už byl Ituralde jeho člověk. „Alsalam možná žije,“ řekl al’Thor, zatímco čekali. „Pokud ano, vidím, že nebudeš chtít jeho trůn. Líbila by se ti Amadicie? Budu potřebovat někoho, kdo tam bude vládnout a dávat pozor na Seančany. Teď tam bojují bělokabátníci; nejsem si jistý, jestli dokážu ten boj zastavit ještě před Poslední bitvou.“
Poslední bitva. Světlo! „Nepřijmu to, když tamního krále zabiješ,“ řekl Ituralde. „Jestli to bělokabátníci už udělali, nebo Seančané, pak možná.“
Král! Co to povídá? Ať shoříš! pomyslel si. Alespoň počkej, až uvidíš ten důkaz, než začneš přijímat trůny! Na tom muži něco bylo, způsob, jakým mluvil o událostech jako Poslední bitva – událostech, kterých se lidstvo obávalo po tisíce let – jako by to bylykaždodenní táborové záležitosti.
Dorazili vojáci s koňmi a Ituralde, nasedl, stejně jako al’Thor, Wakeda, Rajabi, Ankaer, Melamed, Lidrin a půl tuctu nižších důstojníků.
„Přivedl jsem do vaší země velké množství Aielů,“ promluvil Rand al’Thor, když vyrazili. „Doufal jsem, že je použiju k obnovení pořádku, ale trvá jim to déle, než jsem doufal. Chci zajistit členy kupecké rady; možná, až je budu mít v rukou, budu schopný zlepšit stabilitu celé oblasti. Co myslíš?“
Ituralde nevěděl, co si myslet. Zajistit kupeckou radu? To znělo jako únos. Do čeho se to Ituralde zapletl? „Mohlo by to fungovat,“ slyšel se, jak říká. „Světlo, když zvážím všechny okolnosti, je to nejspíš nejlepší plán.“