„Ale odmítáš se učit,“ pokračovala Melain. „Nemáme moc času! Mám pro tebe další otázku. Co si myslíš o plánu Randa al’Thora unést ty domanské kupecké náčelníky?“
Aviendha opět zamžikala, tak unavená, že jí dělalo problémy myslet. Především odporovalo zdravému rozumu, že si Domanci za své vůdce vybírali kupce. Jak mohl nějaký kupec vést lidi? Nemuseli se snad obchodníci soustředit na svoje zboží? Bylo to směšné. Přestanou ji vůbec kdy mokřiňané ohromovat svými divnými způsoby?
A proč sejí na to Melain ptá zrovna teď?
„Jeho plán vypadá dobře, moudrá,“ řekla Aviendha. „Přesto oštěpy nemají rády, když je někdo používá pro únos. Myslím, že Kar’a’karn by měl mluvit o poskytnutí ochrany – nucené ochrany – kupcům. Náčelníci by lépe reagovali, kdyby se jim řeklo, že budou chránit, ne unášet.“
„Dělali by totéž, ať to pojmenuješ jakkoli.“
„Aleje důležité, jak věc nazýváš,“ řekla Aviendha. „Není to nečestné, když jsou obě vymezeni pravdivé.“
Melain zajiskřily oči a Aviendha zahlédla na jejích rtech náznak úsměvu. „Co dalšího si myslíš o setkání?“
„Vypadá to, že si Rand al’Thor stále myslí, že Kar’a’karn může klást požadavky jako mokřiňanský král. To je moje hanba. Nedokázala jsem mu to správně vysvětlit.“
Melain nad tím mávla rukou. „To není žádná hanba. Všichni víme, jak je Kar’a’karn umíněný. Moudré to taky zkusily a žádná ho nedokázala řádně vycvičit.“
Nuže. Toto nebyl důvod jejího zahanbení před moudrými. Tak o co šlo? Aviendha frustrovaně zaťala zuby a pak se přinutila pokračovat. „Ale stejně je mu to třeba připomínat. Znovu a znovu. Rhuark je moudrý a trpělivý muž, ale všichni kmenoví náčelníci takoví nejsou. Vím, že někteří už uvažují, jestli jejich rozhodnutí následovat Randa al’Thora nebyla chyba.“
„Pravda,“ přikývla Melain. „Ale podívej, co se stalo se Šaidy.“
„Neřekla jsem, že mají pravdu, moudrá,“ řekla Aviendha. Skupina vojáků se váhavě pokoušela vypáčit sklovitou černou hroudu. Vypadalo to, že splynula se zemí. Aviendha ztišila hlas. „Nedělají dobře, když zpochybňují Kar’a’karna, ale mluví spolu. Rand al’Thor si musí uvědomit, že od něj nebudou do nekonečna přijímat urážku za urážkou. Možná se proti němu neobrátí tak jako Šaidové, ale nepřekvapilo by mě, kdyby se Timolan – například – prostě vrátil do Trojí země a nechal tady Kar’a’karna i s jeho nadutostí.“
Melain přikývla. „Nedělej si starosti. Jsme si této… možnosti vědomy.“
Což znamenalo, že poslaly moudré, aby Timolana, který byl náčelníkem Miagoma Aielů, uchlácholily. Nebylo by to poprvé. Uvědomoval si Rand al’Thor, jak tvrdě moudré za jeho zády pracuji, aby udržely věrnost Aielů? Nejspíš ne. On je viděl jako jednu stejnorodou skupinu, která mu přísahala a on ji využíval. To byla jedna z Randových velkých slabostí. Nechápal, že Aielové, stejně jako ostatní lidé, nemají rádi, když je někdo používá jako nástroje. Kmeny byly mnohem méně pevně svázané, než si myslel. Pro něj odložily krevní msty. Copak nedokázal pochopit, jak je to neuvěřitelné? Nechápal, jak slabé toto spojenectví stále je?
Avšak nejenže se narodil jako mokřiňan, nebyl moudrá. Jen málo Aielů vědělo, jakou práci v tuctu různých oblastí moudré vykonávají. Jak se zdál život jednoduchý, když byla Děvou! Omámilo by ji, kdyby tehdy věděla, kolik se toho děje, co ona nevidi.
Melain bezmyšlenkovitě hleděla na poničenou budovu. „Zbytky zbytků,“ řekla jakoby pro sebe. „A když nás zanechá spálené a zlomené jako tyhle prkna? Co se s Aiely stane pak? Odbelháme se zpátky do Trojí země a budeme žít dál jako předtím? Mnozí nebudou chtít odejít. Tyto země nabízejí příliš mnoho.“
Aviendha nad tíhou těch slov zamrkala. Zřídkakdy přemýšlela nad tím, co se stane poté, co s nimi Kar’a’karn skončí. Soustředila se na současnost, na to, aby získala svou čest a byla tam, aby Randa ochránila při Poslední bitvě. Moudrá však nemohla přemýšlet jen o dnešku či zítřku. Musela myslet na celá léta dopředu a na dobu, kterou přinese vítr.
Zbytky zbytků. Zlomil Aiely jako lid. Co se s nimi stane?
Melain se ohlédla na Aviendhu a její výraz se obměkčil. „Jdi do stanů, dítě, a odpočiň si. Vypadáš jako šaradan, který se tři dny plazil po břiše na písku.“
Aviendha sklopila pohled k pažím a spatřila na nich popel z požáru. Oblečení měla promáčené a ušpiněné a obávala se, že tvář má špinavou stejně. Paže ji bolely od celodenního tahání kamenů. Jakmile si únavu připustila, dolehla na nijako větrná smršť. Zaťala zuby a přinutila se zůstat vzpřímená. Nezahanbí se tím, že se tady zhroutí! Ale podle příkazu se obrátila k odchodu.
„Ach ano, Aviendho,“ zavolala na ni Melain. „O tvém trestu si promluvíme zítra.“
Šokované se obrátila.
„Za to, že jsi nedokončila práci s kameny,“ řekla Melain, která si opět prohlížela trosky. „A za to, že se neučíš dost rychle. Jdi.“
Aviendha vzdychla. Další kolo otázek a další nezasloužený trest. Nějak to spolu souviselo. Ale jak?
Byla přiliš vyčerpaná, než aby o tom teď přemýšlela. Toužila jen po svém lůžku a uvědomila si, že jeji zrádné myšlenky odbíhají k měkkým přepychovým matracím v caemlynském paláci. Násilím vyhnala ty představy z mysli. Spěte tak hlubokým spánkem, zachumlaní v polštářích a peřinách, a polevíte tak, že se nevzbudíte, když se vás někdo v noci pokusí zabít! Jak to, že se od Elain nechala přesvědčit, aby spala v jedné z těch jemných péřových smrtících pastí?
Když jednu myšlenku zahnala, vnutila se jí jiná – zrádná. Myšlenka na Randa al’Thora, odpočívajícího v pokoji. Mohla by jít za ním…
Ne! Ne, dokud nezíská zpátky svou čest. Nepůjde za ním jako žebračka. Půjde za ním jako čestná žena. Tedy za předpokladu, že sejí někdy podaří přijít na to, co dělá špatně.
Zavrtěla hlavou a odklusala k aielskému ležení na okraji trávniku.
12
Nečekaná setkání
Egwain kráčela prostornými chodbami Bílé věže, ztracená v myšlenkách. Její dvě červené strážkyně se táhly za ni. V posledni době vypadaly trochu mrzutě. Elaida jim nařizovala zůstávat s Egwain stále častěji; přestože se jednotlivé sestry střídaly, téměř vždy s ní dvě byly. A přesto to vypadalo, že cítí, že je Egwain považuje spíš za sloužící než stráže.
Už uplynul víc než měsíc od chvíle, co jí Siuan v Tel’aran’rhiodu sdělila ty znepokojivé zprávy, ale Egwain na ně stále musela myslet. Tyto události byly připomínkou, že se svět rozpadá. Toto byl čas, kdy měla Bilá věž být zdrojem stability. Místo toho se rozštěpila, zatímco muži Randa al’Thora se spojovali se sestrami. Jak mohl Rand něco takového dovolit? Z mladíka, s nímž vyrůstala, toho zjevně moc nezbývalo. Samozřejmě že ani z malé Egwain toho moc nezbylo. Pryč byly doby, kdy se zdálo, že je jim souzeno se vzít a žít na malém statku v Dvouříčí.
To ji kupodivu přivedlo k myšlenkám na Gawyna. Jak je to dlouho, co ho naposledy viděla, když jí v Cairhienu kradl polibky? Kde je teď? Je v bezpečí?
Soustřeď se, napomenula se. Nejdřív umyj kus podlahy, na kterém pracuješ, a pak se vrhni na zbytek domu. Gawyn se o sebe dokázal postarat; v minulosti to zvládal dobře. V některých případech až příliš dobře.