Siuan s ostatními si s tou aša’manskou záležitostí poradí. Ty ostatní zprávy byly znepokojivější. Jedna ze Zaprodanců v táboře? Žena, která ale usměrňuje saidín místo saidaru? Kdysi by to Egwain prohlásila za nemožné. Nicméně viděla v síních Bílé věže duchy a vypadalo to, že chodby denně mění uspořádání. Tohle bylo jen další znamení.
Zachvěla se. Halima se Egwain dotýkala, údajně proto, aby jí masáží rozehnala bolesti hlavy. Bolesti hlavy zmizely vzápětí poté, co byla Egwain zajata; proč ji nenapadlo, že Halima může být jejich původcem? Jaké další pikle ta ženská kula? O jaké skryté smyčky budou Aes Sedai zakopávat, jaké pasti položila?
Jednu část podlahy po druhé. Umyjte, na co dosáhnete, a pak se přesuňte dál. Siuan s ostatními si budou muset poradit i s Haliminými intrikami.
Egwain bolel zadek, ale ta bolest jí připadala stále méně důležitá. Někdy se při výprasku smála, jindy ne. Řemen nebyl podstatný. Větší bolest – z toho, co se stalo Tar Valonu – si žádala mnohem větší pozornost. Egwain kývla na hlouček novicek v bílém a ony předvedly pukrle. Egwain se zamračila, ale nepokárala je -jen doufala, že jim červené, která ji sledují, neudělí pokání za to, že Egwain prokázaly úctu.
Jejím cílem byla obydlí hnědého adžah, ta část, která se nyní nacházela dole v křídle. Meidani si dala načas, než se nabídla, že bude Egwain učit. Dnes konečně dorazil příkaz, týdny po první večeři s Elaidou. Zvláštní však bylo, že Bennae Nalsad se dnes také nabídla, že ji bude vyučovat. Egwain se šajnarskou hnědou nemluvila od prvního rozhovoru před několika týdny. Nikdy neměla s žádnou ženou hodinu dvakrát. A přesto toto jméno dostala ráno jako první, které má ten den navštívit.
Když došla do východního křídla, kde nyní sídlilo hnědé adžah, její červené pečovatelky zdráhavé zaujaly postavení v chodbě před ním, aby zde vyčkaly jejího návratu. Elaidě by se pravděpodobně líbilo, kdyby zůstaly s Egwain, ale samotné červené byly při ochraně svých hranic tak neústupné, že existovala jen velmi malá šance, že by jiné adžah – dokonce i mírné hnědé – dovolilo dvojici červených vstoupit do svých prostor. Jakmile Egwain vstoupila do oblasti s podlahou z hnědých dlaždic, zrychlila krok a míjela chvátající ženy v nevýrazných šatech tlumených barev. Dnes nebude mít chvíli volna, se všemi těmi schůzkami se sestrami, plánovanými výprasky a pravidelnými domácími povinnostmi novicek, jako je například drhnutí podlah.
Dorazila k Bennaeiným dveřím, ale tam zaváhala. Většina sester souhlasila, že bude Egwain vyučovat, jen když jim byla tato povinnost vnucena, a často to byl nepříjemný zážitek. Některé z Egwaininých učitelek ji neměly rády kvůli jejímu spojení se vzbouřenkyněmi, jiné rozčilovalo, jak snadno dokáže tkát tkanivo, a další se rozzuřily, když zjistily, že jim nehodlá prokazovat úctu jako řádná novicka.
Tyto „lekce“ však Egwain poskytovaly jednu z nejlepších možností, jak zasévat semínka nespokojenosti proti Elaidě. Jedno z nich zasadila při první návštěvě u Bennae. Začalo klíčit?
Egwain zaklepala a pak na vyzvání vstoupila. Obývací pokoj byl posetý badatelským nepořádkem. Jako miniaturní věže se o sebe opíraly hromady a hromady knih. Byly zde zbudované kostry nejrůznějších zvířat v rozličných stupních zhotovení; ta žena vlastnila tolik kostí, že by si mohla zřídit zvěřinec. Egwain se zachvěla, když si v rohu všimla kompletní lidské kostry, vzpřímené a pospojované vlákny, která měla přímo na kostech podrobné poznámky psané černým inkoustem.
Bylo tu sotva dost místa, kudy projít, a pouze jediné místo, kam se dalo sednout – Bennaeino vlastní polstrované křeslo, na jehož opěradlech byla dvojice vytlačených míst, nepochybně tam, kam si hnědá sestra během nesčetných večerů při čtení pokládala paže. Nízký strop působil ještě nižší díky několika mumifikovaným ptákům a astronomickým vynálezům, které z něj visely. Egwain musela sklonit hlavu pod modelem slunce, aby se dostala na místo, kde stála Bennae a prohledávala hromadu svazků vázaných v kůži.
„Vida,“ řekla, když si všimla Egwain. „Dobře.“ Štíhlá až kostnatá žena měla tmavé vlasy s šedivými prameny, získanými věkem. Vlasy měla svázané v drdolu a na sobě – jako mnoho hnědých – prosté šaty, které vyšly z módy už před jedním či dvěma staletími.
Bennae přešla k polstrovanému křeslu a bez povšimnutí minula dvě tvrdší křesílka u krbu – na obou se od Egwaininy poslední návštěvy nahromadily papíry. Egwain si uklidila jednu stoličku a postavila zaprášenou krysí kostru na podlahu mezi dvě hromádky knih o vládě Artuše Jestřábí křídlo.
„Nu, myslím, že bychom tedy měly pokračovat ve tvé výuce,“ řekla Bennae a opřela se v křesle.
Egwain se tvářila klidně. Požádala Bennae o možnost Egwain opět učit? Nebo ji k tomu přinutily? Egwain si dovedla představit nezkušenou hnědou sestru, na kterou opakovaně hodí povinnost, do níž se nikomu jinému nechce.
Na Bennaeinu žádost Egwain předvedla řadu tkaniv, která zdaleka přesahovala možnosti většiny novicek, ale pro Egwain byla snadná, dokonce i když byla její síla utlumena ločidlem. Pokusila se z hnědé vymámit, co cítí po přesunutí jejich obydlí, ale Bennae – jako většina hnědých, s nimiž Egwain mluvila – se tomuto tématu raději vyhýbala.
Egwain utkala několik dalších tkaniv. Po nějaké době začínala uvažovat, jaký má toto setkání význam. Nežádala ji Bennae, ať většinu naprosto stejných tkaniv předvede během její minulé návštěvy?
„Velmi dobře,“ řekla Bennae a nalila si šálek čaje z konvice, nahřívající se v malé pánvi se žhavým uhlím. Egwain žádný čaj nenabídla. „V tom jsi dost obratná. Ale jsem zvědavá. Máš také důvtip, schopnost vypořádat se se složitými situacemi, jak se od Aes Sedai vyžaduje?“
Egwain nic neřekla, ačkoli si okázale nalila čaj. Bennae nic nenamítala.
„Řekněme…“ uvažovala Bennae. „Řekněme, že ses dostala do situace, kdy ses ocitla ve sporu s několika členkami svého adžah. Náhodou jsi narazila na informaci, kterou jsi neměla vědět, a vůdkyně tvého adžah jsou na tebe rozčilené. Náhle zjistíš, že tě odsuzují k velmi nepříjemným povinnostem, jako by se tě snažily zamést pod koberec a zapomenout na tebe. Pověz mi, v takové situaci, jak bys reagovala?“
Egwain se málem zakuckala vlastním čajem. Hnědá nebyla právě delikátní. Začala se vyptávat na třináctý depozitář, že? A to ji dostalo do potíží? Jen málokdo měl vědět o tajných dějinách, které Egwain tak nenuceně zmínila při poslední návštěvě zde.
„Nu,“ řekla Egwain a usrkla čaj, „dovol, ať k tomu přistoupím s čistou myslí. Řekla bych, že nejlepší bude podívat se na to z pohledu vůdců adžah.“
Bennae se lehce zamračila. „Asi ano.“
„Takže, v situaci, kterou popisuješ, můžeme předpokládat, že adžah tyto informace dostalo, aby je chránilo? Dobře. Takže z jejich pohledu přišly důležité a pečlivé plány vniveč. Někdo se dozvěděl tajemství, které neměl. To našeptává, že někde mezi vašimi nej důvěryhodnějšími členkami existuje únik informací.“
Bennae zbledla. „Myslím, že to chápu.“
„Nejlepší způsob, jak celou situaci vyřešit, bude dvojitý,“ řekla Egwain a znovu upila čaj. Chutnal příšerně. „Za prvé, bude třeba uklidnit vůdce adžah. Musejí vědět, že informace nepronikla ven jejich vinou. Kdybych já byla ta předpokládaná sestra v nesnázích – a kdybych neudělala nic špatného – šla bych za nimi a vysvětlila jim to. Tak by mohly přestat hledat tu, která informaci pustila.“