„Ale,“ namítla Bennae, „to té sestře – té předpokládané v nesnázích – nepomůže vyhnout se trestům.“
„To ničemu neuškodí,“ řekla Egwain. „Nejspíš ji,trestají“, aby ji udržely z cesty, zatímco budou vůdcové adžah hledat zrádce. Až budou vědět, že žádný není, pravděpodobněji budou na sestru v nemilosti pohlížet s větším pochopením — zvlášť poté, co jim nabídla řešení.“
„Řešení?“ zeptala se Bennae. Šálek s čajem držela v prstech, jako by na něj zapomněla. „A jaké řešení bys nabídla?“
„To nejlepší: způsobilost. Některé sestry očividně ta tajemství znají. Takže kdyby tato sestra prokázala svou důvěryhodnost a schopnosti, možná by si vůdkyně adžah uvědomily, že nejlepší by bylo udělat z ní jednu ze strážkyň tajemství. Snadné řešení, když se nad tím zamyslíš.“
Bennae zamyšleně seděla a přímo nad ní se na provázku otáčela malá mumifikovaná pěnkava. „Ano, ale bude to fungovat?“
„Je to určitě lepší než sloužit v nějakém zapomenutém skladišti a pořizovat tam seznam svitků,“ řekla Egwain. „Nespravedlivému trestu se někdy nelze vyhnout, ale nejlepší je nedovolit ostatním zapomenout, že je nespravedlivý. Pokud prostě jen přijme způsob, jakým s ní zacházejí, nebude trvat dlouho, než usoudí, že si postavení, které na ni uvalily, zaslouží.“ A za tuhle malou radu ti, Silviano, děkuju.
„Ano,“ přikývla Bennae. „Ano, myslím, že máš pravdu.“
„Ráda kdykoli pomůžu, Bennae,“ řekla Egwain tišším hlasem a obrátila se zpět k čaji. „V hypotetických situacích, samozřejmě.“
Na okamžik se Egwain obávala, že tím, že hnědou oslovila jménem, zašla příliš daleko. Nicméně Bennae jí pohlédla do očí a pak dokonce zašla tak daleko, že nepatrně sklonila hlavu na znamení díků.
Kdyby ta hodina, kterou s Bennae strávila, byla jedinečná, Egwain by to i tak připadalo pozoruhodné. Nicméně ji ohromilo, když našla – poté, co odešla z Bennaeina doupěte – novicku, která na ni čekala se zprávou, přikazující, že má navštívit Nagoru, bílou sestru. Egwain měla před schůzkou s Meidani ještě čas, a tak šla. Nemohla ignorovat povolání od sestry, přestože nepochybně bude muset dělat práci navíc za to, že se vyhnula drhnutí podlahy.
Při setkání s Nagorou se Egwain dostalo lekce v logice – a ty „logické hlavolamy“, které jí byly předestřeny, se velice podobaly žádosti o pomoc se strážcem, který je stále zoufalejší z toho, jak stárne a ztrácí schopnost bojovat. Egwain pomohla, jak se dalo, a Nagora to předtím, než ji propustila, nazvala „bezchybnou logikou“. Pak přišla další zpráva, tentokrát od Suany, jedné z přísedících za žluté adžah.
Přísedící! Bylo to poprvé, kdy Egwain dostala příkaz navštívit některou z nich. Egwain odspěchala na schůzku a dovnitř ji uvedla mladá služebná. Suanino apartmá vypadalo spíš jako zahrada než normální pokoje. Jako přísedící mohla Suana požadovat pokoje s okny a svůj balkón plně využila jako bylinkovou zahradu. Navíc ale měla rozmístěná zrcadla tak, aby odrážela světlo do pokoje, který byl zarostlý malými stromky v květináčích, keři ve velkých nádobách s hlínou, a dokonce i malou zahrádkou s mrkví a ředkvičkami. Egwain si s nelibostí všimla v jedné z beden malé hromádky shnilých hlíz, které Suana pravděpodobně sotva sklidila, a ony už se zkazily.
Pokoj prostupovala silná vůně bazalky, tymiánu a tuctu dalších bylin. Navzdory problémům ve věži, navzdory shnilým rostlinám, ji rozveselila vůně života v místnosti – čerstvě rozrytá hlína a rostoucí rostliny. A Nyneiva si stěžovala, že sestry v Bílé věži ignorují, jak jsou bylinky užitečné! Kéž by jen mohla s hřmotnou Suanou s hranatou tváří strávit nějaký čas.
Egwain zjistila, že žena je pozoruhodně milá. Suana ji provedla řadou tkaniv, z nichž mnohé souvisely s léčením, v němž Egwain nikdy zvlášť nevynikala. Přesto musela její zručnost na přisedící zapůsobit, neboť uprostřed lekce – Egwain seděla na polstrované stoličce mezi dvěma stromky v květináčích, Suana vhodněji v kůží potaženém křesle – se tón hovoru změnil.
„Myslím, že bychom tě moc rády měly mezi žlutými,“ řekla žena.
Egwain sebou škubla. „Nikdy jsem nebyla příliš zručná v léčení.“
„Patřit ke žlutým není o zručnosti, dítě,“ řekla Suana. „Je to o vášni. Pokud ráda zlepšuješ věci, spravuješ, co bylo rozbito, pak bys zde našla smysl.“
„Děkuji,“ řekla Egwain. „Ale amyrlin nepatří k žádnému adžah.“
„Ano, aleje z jednoho pozvednuta. Zvaž to, Egwain. Myslím, že bys tady našla dobrý domov.“
Byl to šokující rozhovor. Suana očividně nepovažovala Egwain za amyrlin, ale už jen sama skutečnost, že verbovala Egwain do svého adžah, o něčem vypovídala. Znamenalo to, že alespoň do určité míry přijímá Egwaininu legitimitu jakožto sestry.
„Suano,“ zkusila Egwain, jak moc může na ten pocit legitimity zatlačit, „mluvily přísedící o tom, co udělat s napětím mezi adžah?“
„Nevím, co by se dalo dělat,“ odvětila Suana a zalétla pohledem k zarostlému balkónu. „Pokud se ostatní adžah rozhodla považovat žluté za své nepřátele, nemůžu je přesvědčit, aby se chovala méně pošetile.“
Ostatní nejspíš říkají totéž o vás, pomyslela si Egwain, ale nahlas řekla: „Někdo musí udělat první krok. Ta skořápka nedůvěry začíná být tak silná, že brzo bude těžké ji rozbít. Možná že kdyby přísedící z různých adžah začaly jíst spolu, nebo je bylo vidět, jak spolu chodí po chodbách, představovalo by to pro zbytek Věže poučení.“
„Možná…“ řekla Suana.
„Ony nejsou tví nepřátelé, Suano,“ řekla Egwain silnějším hlasem.
Žena se na Egwain zamračila, jako by si náhle uvědomila, od koho si nechává radit. „Nu, myslim, že už bys měla běžet. Určitě toho máš dnes spoustu na práci.“
Egwain vyšla ven a cestou se pečlivě vyhýbala svěšeným větvím a nahromaděným květináčům. Jakmile vyšla ze žluté části Věže a vyzvedla svůj červený doprovod, něco si uvědomila. Přečkala všechny tři schůzky, aniž by si vysloužila jediný trest. Nebyla si jistá, co si o tom myslet. Dokonce dvě z nich oslovila jménem!
Začínaly ji akceptovat. Naneštěstí to byla jen malá část bitvy. Větší částí bylo zajistit, že Bílá věž přežije tlak, který na ni Elaida vyvíjí.
Meidaniny pokoje byly překvapivě pohodlné a útulné. Egwain vždycky pokládala šedé za podobné bílým, bez vášně, dokonalé diplomatky, které neměly čas na osobní emoce nebo nicotnosti.
Tyto pokoje však ukazovaly ženu, které milovala cestování. Uprostřed stěn zde visely mapy v jemných rámech jako drahocenné umělecké kousky. Po obou stranách jedné z map visela dvojice aielských oštěpů; další mapa zobrazovala ostrovy Mořského národa. Zatímco mnozí by se rozhodli pro upomínky z porcelánu, který se běžně spojoval s Mořským národem, Meidani měla malou sbírku náušnic a malovaných lastur, pečlivě zarámovaných a vystavených, společně s destičkou umístěnou pod nimi s daty pořízení.
Obývací pokoj byl jako muzeum, věnované cestám jeho obyvatelky. Altarský svatební nůž, posázený čtyřmi třpytivými rubíny, visel vedle malého cairhienského praporu a šajnarského meče. U každého předmětu byla malá tabulka, která vysvětlovala jeho význam. Například svatební nůž Meidani dostala za pomoc při urovnání sporu mezi dvěma rody, který se týkal smrti zvlášť významného statkáře. Jeho žena jí nůž věnovala na znamení díků.