Kdo by si byl pomyslel, že ta krčící se žena, kterou viděla při večeři před pár týdny, bude mít tak pyšnou sbírku? I samotný koberec měl cedulku, byl to dar obchodníka, který ho koupil v uzavřeném šarském přístavišti a pak věnoval Meidani jako dík za vyléčení své dcery. Měl zvláštní vzor, byl utkaný z něčeho, co vypadalo jako drobné nabarvené kousky rákosu, a na okrajích ho lemovaly střapce z cizokrajné šedé kožešiny. Vzor představoval exotické tvory s dlouhými krky.
Samotná Meidani seděla v neobvyklém křesle vyrobeném z propleteného silného proutí, vytvarovaného tak, aby vypadalo jako rostoucí svazek větví, který jen náhodou získal tvar křesla. Do jakékoli jiné místnosti ve Věži by se příšerně nehodil, ale do těchto pokojů, kde všechny předměty vypadaly různě a nijak spolu nesouvisely, ale zároveň všechny zapadaly do společného tématu dárků získaných na cestách, se hodil.
Šedá vypadala překvapivě jinak než při večeři s Elaidou. Místo barevných šatů s hlubokým výstřihem měla bílou rozšiřující se róbu s vysokým límečkem střiženou tak, jako by měla potlačit její poprsí. Tmavě zlaté vlasy měla stažené do drdolu a neměla jediný šperk. Byl to záměrný kontrast?
„Dala sis na čas, než sis mě zavolala,“ řekla Egwain.
„Nechtěla jsem před amyrlin vypadat podezřele,“ řekla Meidani, zatímco Egwain přecházela po exotickém šarském koberci. „Kromě toho si stále nejsem jistá, jak na tebe pohlížím.“
„Je mi jedno, jak na mě pohlížíš,“ řekla Egwain klidně, zatímco se usazovala do nadměrného dubového křesla, jehož cedulka uváděla, že je to dar od bankéře z Tearu. „Amyrlin nepotřebuje ocenění těch, kdo ji následují, dokud ji poslouchají.“
„Zajaly tě a svrhly.“
Egwain pozvedla obočí a zahleděla se Meidani do očí. „Zajaly, to ano.“
„Sněmovna vzbouřenců už určitě vybrala novou amyrlin.“
„Náhodou vím, že nevybrala.“
Meidani zaváhala. Bylo riskantní odhalit, že Egwain má kontakty se vzbouřenými Aes Sedai, ale pokud si nedokáže zajistit loajalitu Meidani a špehů, pak sejí opravdu třese zem pod nohama. Egwain předpokládala, že bude snadné získat podporu této ženy, vzhledem k tomu, jak vyděšená byla Meidani při večeři. Vypadalo to však, že se tato žena nedá tak snadno zastrašit, jak se předtím zdálo.
„Dobře,“ řekla Meidani. „Dokonce i pokud je to pravda, musíš vědět, že si tě vybraly jen jako loutku. Loutku, s níž mohou manipulovat.“
Egwain jí stále hleděla do očí.
„Nemáš žádnou skutečnou autoritu,“ řekla Meidani a hlas sejí slabě zachvěl.
Egwain neodvrátila zrak. Meidani si ji s lehce svraštěným čelem pozorně prohlížela a jedna za druhou se na její bezvěké aessedaiovské tváři objevovaly vrásky. Zkoumala Egwaininy oči, stejně jako kameník zkoumá před usazením kus kamene, zda na něm nejsou pukliny. Zdálo se, že to, co nalezla, ji ještě víc zmátlo.
„A teď,“ řekla Egwain, jako by ji Meidani právě nezpochybňovala, „mi přesně vysvětlíš, proč jsi z Věže neutekla. Přestože věřím, že tvé špehování Elaidy je nesmírně cenné, musíš vědět, v jak velkém nebezpečí ses ocitla, teď, když Elaida ví, komu jsi ve skutečnosti věrná. Proč neodejdeš?“
„To… nemůžu říct,“ odpověděla Meidani a odvrátila oči.
„Přikazuju ti to jako tvoje amyrlin.“
„To nemůžu říct.“ Meidani hleděla na podlahu, jako by se styděla.
Zvláštní, pomyslela si Egwain a zakryla nespokojenost. „Je zjevné, že nechápeš vážnost naší situace. Buď přijmeš mou autoritu, nebo přijmeš tu Elaidinu. Není nic mezi tím, Meidani. A já ti slibuju tohle: jestliže si Elaida udrží amyrlinin stolec, bude její zacházení s těmi, které považuje za zrádce, nanejvýš nepříjemné.“
Meidani stále klopila oči. Navzdory počátečnímu odporu se zdálo, že už jí moc silné vůle nezbývá.
„Chápu.“ Egwain vstala. „Zradila jsi nás, že? Přešla jsi na Elaidinu stranu před tím, než tě odhalili, nebo až po Beoninině přiznání?“
Meidani okamžitě vzhlédla. „Cože? Ne! Nikdy jsem naši věc nezradila!“ Vypadala, že je jí špatně, měla bledou tvář a ústa sevřená do tenké čárky. „Jak sis mohla myslet, it bych podporovala tu ohavnou ženskou? Nenávidím to, co provedla Věži.“
Nu, tohle bylo dost přímé; tato prohlášení dávala jen málo prostoru, jak obejít tři přísahy. Buď Meidani mluvila pravdu, nebo byla černá – ačkoli Egwain mohla jen stěží uvěřit, že by se černá sestra ohrozila tím, že řekne lež, která mohla být tak snadno odhalena.
„Tak proč neutečeš?“ zeptala se Egwain. „Proč zůstáváš?“
Meidani zavrtěla hlavou. „To nemůžu říct.“
Egwain se zhluboka nadechla. Celá ten rozhovor ji něčím rozčiloval. „Řekneš mi aspoň, proč tak často večeříš s Elaidou? Určitě to není proto, že se ti líbí takové zacházení.“
Meidani zrudla. „Elaida a já jsme v době noviciátu byly postelové přítelkyně. Ostatní se rozhodly, že kdybych obnovila náš vztah, možná bych získala cenné informace.“
Egwain si založila ruce. „Vypadá unáhleně předpokládat, že ti bude věřit. Nicméně Elaidina žízeň po moci způsobuje, že sama podniká neuvážené kroky, takže ten plán možná nebyl úplně nerozumný. Ale teď, když už ví, komu jsi skutečně věrná, ti už stejně nikdy nebude důvěřovat.“
„Já vím. Ale bylo rozhodnuto, že bych neměla dávat najevo, že vím, co zjistila. Kdybych teď vycouvala, prozradilo by se, že jsme byly varovány – a to je jedna z mála vzácných výhod, které teď máme.“
Tak malá výhoda, že prostě měla z Věže rovnou utéct. Tím, že zůstane, nic nezíská. Tak proč? Zdálo se, že tu ženu něco zadržuje. Něco silného. Slib?
„Meidani,“ řekla Egwain. „Musím vědět, co mi neříkáš.“
Zavrtěla hlavou; vypadala téměř vyděšeně. Světlo! pomyslela si Egwain. Já ji neudělám to, co jí dělává Elaida při večeřích.
Egwain se znovu posadila. „Narovnej se, Meidani. Nejsi nějaká culící se novicka. Jsi Aes Sedai. Začni se podle toho chovat.“
Žena vzhlédla a v očích se jí při tom výsměchu zablesklo. Egwain pochvalně přikývla. „My napravíme škodu, kterou Elaida způsobila, a já usednu na svém právoplatném místě jako amyrlin. Ale máme práci.“
„Já nemůžu…“
„Ano,“ řekla Egwain. „Nemůžeš mi říct, co se děje. Mám dojem, že jsou v tom zapletené tři přísahy, i když Světlo ví jak. Můžeme ten problém obejít. Nemůžeš mi říct, proč zůstáváš ve Věži. Ale můžeš mi to ukázat?“
Meidani naklonila hlavu. „Nejsem si jistá. Mohla bych tě vzít za…“ Prudce zmlkla. Ano, jedna z přísah ji násilím bránila pokračovat. „Možná bych ti to mohla ukázat,“ dokončila Meidani nešikovně. „Nejsem si jistá.“
„Tak to zjistěme. Jak nebezpečné bude, když ty moje dvě červené přisluhovačky půjdou za námi?“
Meidani zbledla. „Nebezpečné.“
„Pak je budeme muset nechat tady,“ řekla Egwain, nepřítomně při přemýšlení poklepávajíc jedním nehtem na područku svého velkého dubového křesla. „Mohly bychom z šedé části věže vyjít jinudy, ale když nás uvidí, mohlo by to vyvolat nepříjemné otázky.“
„Kolem vchodů a východů z našich prostor číhá spousta červených,“ řekla Meidani. „Mám dojem, že všechna adžah se navzájem takhle sledují. Bude velice těžké dostat se pryč, aniž by si nás někdo všiml. Samotnou by mě nesledovaly, ale když uvidí tebe…“