Proč nemohl být život stejně jednoduchý jako šermířský souboj? Jasní, před tebou seřazení protivníci. Zjevná výhra: přežití. Když muži bojovali, navazovali vztahy. Při výměně úderů se z vás stávali bratři.
Gawyn sklonil meč, ustoupil a zasunul ho do pochvy. Nabídl ruku Marlešovi, který se jí chopil, vstal a zavrtěl hlavou. „Jsi pozoruhodný, Gawyne Trakande. Když se hýbeš, jsi jako bytost ze světla, barev a stínu. Když ti čelím, připadám si jako děcko s klackem.“
Sleete při zasouvání meče nic neřekl, ale s respektem na Gawyna kývl – stejně jako v posledních dvou případech, kdy spolu bojovali. Moc toho nenamluvil. Gawyn to oceňoval.
V rohu stodoly stál soudek s vodou a muži k němu zamířili. Korbet, jeden z molodců, spěšně ponořil naběračku a podal ji Gawynovi. Gawyn ji dal Sleetovi. Starší muž opět přikývl a napil se, zatímco Marleš si ze zaprášené okenní římsy vzal pohár a obsloužil se sám. „Povídám, Trakande,“ pokračoval malý muž, „budeme ti muset najít nějaký meč s volavkama. Nikdo by ti neměl čelit, aniž by věděl, do čeho leze!“
„Já nejsem mistr šermíř,“ řekl Gawyn tiše, vzal si od křivonosého Sleeta zpátky naběračku a napil se. Voda byla teplá, což bylo dobře. Menší šok, přirozenější.
„Zabil jsi Hammara, ne?“ zeptal se Marleš.
Gawyn zaváhal. Jednoduchost, kterou předtím při boji cítil, se už rozpadala. „Ano.“
„No, tak jsi mistr šermíř,“ řekl Marleš. „Když padl, měl sis vzít jeho meč.“
„To by nebylo uctivé,“ řekl Gawyn. „Kromě toho jsem neměl čas sbírat kořist.“
Marleš se zasmál, jako by to byl žert, třebaže Gawyn se o žádný nesnažil. Ohlédl se na Sleeta, který jej sledoval zvláštním pohledem.
Šustění suknic ohlásilo Vašin příchod. Zelená měla dlouhé černé vlasy a nápadné zelené oči, které občas vypadaly téměř jako kočičí. „Už sis dohrál, Marleši?“ zeptala se se slabým domanským přízvukem.
Marleš se uchechtl. „Měla bys být šťastná, že mě vidíš si hrát, Vášo. Myslím, že si vzpomínám, že ti moje ,hraní’ párkrát na bojišti zachránilo krk.“
Nakrčila nos a zvedla obočí. Gawyn se jen zřídka setkal s Aes Sedai a strážcem, kteří by spolu měli tak neformální vztah jako tihle dva. „Pojď,“ řekla, otočila se a zamířila k otevřeným vratům stodoly. „Chci se podívat, co Narenwin a ostatní drží tak dlouho uvnitř. Páchne to rozhodováním.“
Marleš pokrčil rameny a hodil pohár Korbetovi. „Ať už se rozhodují o čemkoli, doufám, že to znamená přesun. Nelíbí se mi vysedávat tady ve vesnici, zatímco se k nám plíží ti vojáci. Jestli to v táboře ještě zhoustne, nejspíš uteču a dám se k cikánům.“
Gawyn přitakal. Už to bylo celé týdny, kdy se naposledy odvážil poslat molodce na výpad. Bryneovy pátrací skupiny se neustále přibližovaly k vesnici, což umožňovalo stále méně nájezdů po krajině.
Váša vyšla ze vrat, ale Gawyn ji přesto slyšel, jak říká: „Občas mluvíš jako malé děcko.“ Marleš jen pokrčil rameny, mávl Gawynovi a Sleetovi na rozloučenou a opustil stodolu.
Gawyn zavrtěl hlavou, nabral si další naběračku a znovu se napil. „Ti dva mi někdy vážně připadají jako bratr a sestra.“
Sleete se usmál.
Gawyn odložil naběračku, kývl na Korbeta a měl se k odchodu. Chtěl zkontrolovat večeři pro molodce a ujistit se, že ji řádně rozdělují. Někteří z mládenců si zvykli šermovat a trénovat, když měli jíst.
Avšak když odcházel, Sleete se natáhl a vzal ho za paži. Gawyn se překvapeně ohlédl.
„Hattori má jen jednoho strážce,“ řekl muž tichým, chraplavým hlasem.
Gawyn přikývl. „To není u zelených tak neobvyklé.“
„Není to proto, že by jich nechtěla mít víc,“ řekl Sleete. „Před lety, když se se mnou spojila, řekla, že si vezme dalšího jen tehdy, pokud ho uznám za hodného. Požádala mě, ať hledám. Ona o těchhle záležitostech moc nepřemýšlí. Má na práci jiné věci.“
Dobře, pomyslel si Gawyn a uvažoval, proč mu to Sleete povídá.
Sleete se obrátil a pohlédl Gawynovi do očí. „Už je to víc než deset let, ale našel jsem někoho, kdo je toho hoden. Jestli chceš, spojí se s tebou hned.“
Gawyn na Sleeta překvapeně zamrkal. Vytáhlý muž už se zase zahalil do proměnlivého pláště, pod nímž měl oděv v nevýrazných hnědých a zelených barvách. Ostatní si stěžovali, že Sleete kvůli dlouhým vlasům a licousům vypadá ošuměleji, než by strážce měl. Ale „ošumělý“ nebyl pro tohoto muže správný výraz. Možná drsný, ale přirozený. Jako neotesané kameny nebo zkroucený – ale přesto houževnatý – dub.
„Jsem poctěn, Sleete,“ řekl Gawyn. „Ale já jsem do Bílé věže přišel studovat kvůli andorským tradicím, ne proto, že jsem se chtěl stát strážcem. Moje místo je po boku mé sestry.“ A jestli se se mnou někdo spojí, bude to Egwain.
„Z těchto důvodu jsi přišel,“ řekl Sleete, „ale ty důvody už jsou minulostí. Bojuješ v naší válce, zabíjel jsi strážce a bránil Věž. Jsi jeden z nás. Patříš k nám.“
Gawyn zaváhal.
„Pátráš,“ řekl Sleete. „Jako jestřáb, co se rozhlíží sem a tam a snaží se rozhodnout, jestli se usadit nebo lovit. Nakonec tě létání unaví. Připoj se k nám a staň se jedním z nás. Zjistíš, že Hattori je dobrá Aes Sedai. Moudřejší než většina, mnohem méně náchylná k třenicím a bláhovostem než mnohé ve Věži.“
„Já nemůžu, Sleete,“ zavrtěl Gawyn hlavou. „Andor…“
„Bílá věž nepovažuje Hattori za vlivnou,“ řekl Sleete. „Ostatní se málokdy starají, co dělá. Aby tě získala, nechala by se poslat do Andoru. Mohl bys mít obojí, Gawyne Trakande. Přemýšlej o tom.“
Gawyn opět zaváhal a pak přikývl. „Dobře. Popřemýšlím o tom.“
Sleete ho pustil. „Víc člověk žádat nemůže.“
Gawyn se obrátil k odchodu, ale pak se zastavil a ohlédl se na Sleeta v zaprášené stodole. Pak pokynul rukou Korbetovi a udělal strohé gesto. Běž a hlídej, znamenalo to. Molodec dychtivě přikývl – patřil mezi nimi k nejmladším a vždycky hledal něco, na čem by se mohl předvést. Bude hlídat vrata a upozorní muže uvnitř, když se někdo přiblíží.
Sleete zvědavě sledoval, jak Korbet s rukou na meči zaujímá postavení. Pak k němu Gawyn popošel blíž a promluvil tišeji, tak tiše, že to Korbet nemohl slyšet. „Co si myslíš o tom, co se stalo ve Věži, Sleete?“
Drsný muž svraštil čelo, pak ustoupil a opřel se o stěnu. Při tomto nenuceném pohybu pohledem zkontroloval okno, aby si byl jistý, že je odtud nikdo neposlouchá.
„Je to špatné,“ řekl nakonec tlumeně. „Strážce by neměl bojovat proti strážci. Aes Sedai by neměla bojovat proti Aes Sedai. Nemělo se to stát. Ne teď. Nikdy.“
„Ale stalo,“ řekl Gawyn.
Sleete přikývl.
„A teď máme dvě různé skupiny Aes Sedai,“ pokračoval Gawyn, „se dvěma různými armádami, kdy jedna obléhá druhou.“
„Jenom drž hlavu dole,“ řekl Sleete. „Ve Věži je dost pruďasů, ale také moudré hlavy. Udělají správnou věc.“
„Což je?“
„Ukončí to,“ řekl Sleete. „Se zabíjením, když to bude nutné, jinak, pokud to půjde. Nic nestojí za tohle rozdělení. Nic.“
Gawyn přikývl.
Sleete potřásl hlavou. „Moje Aes Sedai neměla z událostí ve Věži dobrý pocit. Chtěla se dostat ven. Je moudrá… moudrá a mazaná. Ale taky není mocná, takže ji ostatní neposlouchají. Aes Sedai. Někdy to vypadá, že se starají jenom o to, kdo drží větší klacek.“