Na balkóně vál chladný větřík a takhle vysoko byl svěží a nezkažený zápachem města pod nimi. Po obou stranách balkónu rostly zkroucené popínavé ostřiky s trojhrotými listy a jejich plazivé výhonky pokrývaly vnitřek kamenného zdivá, až vypadalo jako nějaké trosky hluboko v lese. Rostliny byly zdobnější, než by Egwain v pokojích bílé očekávala, ale o Ferane se říkalo, že je trochu marnivá. Nejspíš se jí líbilo, že je její balkón tak dobře rozeznatelný, přestože protokol vyžadoval, aby rostlinu prořezávala tak, aby nenarušovaly třpytivý obrys samotné Věže.
Tři bílé seděly v proutěných křeslech u nízkého stolku. Egwain seděla před nimi na proutěné stoličce zády k oknu tak, aby neměla výhled, a louskala pro ně ořechy. Tuhle práci mohl udělat kdokoli ze služebnictva nebo kuchyňských pomocníků. Byl to však ten druh práce, kterým sestry vyplňovaly čas novickám, o nichž měly za to, že příliš lenoší.
Egwain si myslela, že louskání ořechů je jen zástěrka. Poté, co šijí téměř hodinu nevšímaly, si tím už nebyla tak jistá, ale nyní se na ni všechny tři dívaly. Neměla by o svých instinktech pochybovat.
Ferane měla měděnou pokožku Domanců a prudkou povahu, což bylo na bílou zvláštní. Byla malá, měla tvář jako jablíčko a tmavé lesklé vlasy. Její zlatohnědé šaty byly tenké ale slušné, se širokou bílou šerpou u pasu, ladící s jejím šátkem, který měla právě na sobě. Na šatech nechyběla výšivka a látka jako by – snad záměrně – připomínala její domanský původ.
Zbývající dvě, Mijasi a Tesán, si oblékly bílé šaty, jako by se bály, že jakákoli jiná barva by byla zradou jejich adžah. Tento názor se mezi všemi Aes Sedai šířil stále víc. Tesán byla Taraboňanka a tmavé vlasy měla spletené do copů, zdobených korálky. Korálky byly bílé a zlaté a lemovaly úzkou tvář, jež působila, jako by ji nahoře a dole seštípli a pak natáhli. Vždycky vypadala, jako když si s něčím dělá starosti. Ačkoli to možná bylo jen těmi časy. Světlo ví, že se všichni mají čeho obávat.
Mijasi byla klidnější a hlavu jí korunovaly ocelově šedé vlasy svázané do drdolu. Její aessedaiovská tvář neprozrazovala žádná z mnoha let, která musela prožít, aby její vlasy získaly tak stříbrnou barvu. Byla vysoká a kyprá a měla své ořechy ráda dokonale rozlousknuté. Žádné úlomky ěi kousky ořechů, pouze celé půlky. Egwain jeden opatrně vypáčila ze skořápky, kterou rozlouskla, a podala jí ho; malá hnědá hrudka byla zvrásněné a hrbolatá, jako mozek maličkého zvířátka.
„Na co ses to ptala, Ferane?“ zeptala se, zatímco rozlouskla další ořech a vyhodila skořápku do kbelíku, který jí stál u nohou.
Bílá se při Egwainině nevhodné odpovědi téměř ani nezamračila. Všechny si začínaly zvykat, že tahle „novicka“ se jen málokdy chová v souladu se svým údajným postavením. „Ptala jsem se,“ řekla Ferane rozvážně, „co bys na místě amyrlin udělala ty. Považuj to za součást své lekce. Víš, že se Drak znovu zrodil, a víš, že ho Věž musí ovládnout, aby došlo k Poslední bitvě. Jak bys s ním zacházela?“
Zajímavá otázka. Neznělo to příliš jako „lekce“. Ale Feranin tón zároveň ani nezněl jako pobídka, aby si stěžovala na Elaidu. V tom hlase bylo až příliš pohrdání vůči Egwain.
Zbývající dvě bílé mlčely. Ferane byla přísedící, takže sejí podrobovaly.
Slyšela, jak často mluvím o Elaidině selhání, pokudjde o Randa, napadlo Egwain, když hleděla do Feraniných chladných černých očí. Takže zkouška, co? Tohle bude muset vyřešit velice opatrně.
Egwain sáhla pro další ořech. „Nejdřív bych poslala skupinu sester do jeho vesnice.“
Ferane zvedla obočí. „Zastrašit jeho rodinu?“
„Samozřejmě, že ne,“ řekla Egwain. „Vyslechnout je. Kdo je Drak Znovuzrozený? Má výbušnou povahuje vášnivý? Neboje to klidný muž, opatrný a obezřetný? Byl to člověk, který tráví čas sám na polích, nebo si mezi jinými mladíky rychle dělal přátele? Našly byste ho spíš v hospodě, nebo v dílně?“
„Ale ty už ho znáš,“ ozvala se slabým hlasem Tesán.
„Já ano,“ řekla Egwain a rozlouskla ořech. „Ale mluvily jsme o hypotetické situaci.“ Jen si pamatujte, že ve skutečném světě znám Draka Znovuzrozeného osobně. Jako nikdo jiný ve Věži.
„Předpokládejme, že ty jsi ty,“ řekla Ferane. „A že on je Rand al’Thor, tvůj kamarád z dětství.“
„Dobře.“
„Pověz mi,“ předklonila se Ferane, „z těch typů mužů, které jsi předtím vyjmenovala, který se na tohohle Randa al’Thora nejlíp hodí.“
Egwain zaváhala. „Všechny,“ řekla a hodila kousky ořechu do misky k ostatním. Mijasi se ho nedotkne, ale zbylé dvě nebyly tak vybíravé. „Kdybych já byla já a Drak byl Rand, věděla bych, že na muže je rozumný – i když občas trochu paličatý. No, většinou. Ale důležitější je, že bych věděla, že v srdci je to dobrý muž. Atak bych za ním jako další krok poslala sestry, aby mu nabídly vedení.“
„A kdyby je odmítl?“ zeptala se Ferane.
„Pak bych poslala špehy,“ řekla Egwain, „a pozorovala, jestli je jiný než muž, kterého jsem kdysi znávala.“
„A zatímco bys čekala a špehovala, on by děsil zemi, působil pohromu a sbíral vojsko pod svůj prapor.“
„A není to to, co od něj chceme?“ zeptala se Egwain. „Nevěřím, že bychom mu mohly zabránit získat Callandor, i kdybychom chtěly. Podařilo se mu znovu nastolit pořádek v Cairhienu, sjednotit Tear a Illian pod jedním vládcem a pravděpodobně získal i přízeň Andoru.“
„Nemluvě o podmanění Aielů,“ řekla Mijasi a natáhla se pro hrst ořechů.
Egwain se na ni ostře podívala. „Aiely si nikdo nepodmaní. Rand si získal jejich úctu. Tehdy jsem byla s ním.“
Mijasi ztuhla s rukou kousek od misky. Otřásla se, přerušila oční kontakt s Egwain, popadla misku a stáhla se zpátky do křesla. Balkónem zavál chladný větřík, zašustil listím na popínavých rostlinách, které se podle Feraniných stížností letos na jaře nezazelenaly tak, jak by měly. Egwain se vrátila k louskání ořechů.
„Vypadá to,“ prohlásila Ferane, „že bys ho prostě nechala zasévat chaos, jak uzná za vhodné.“
„Rand al’Thor je jako řeka,“ řekla Egwain. „Klidný a pokojný, když ho nic neznepokojuje, ale jako zuřivý a dravý proud, když ho sevřete příliš pevně. To, co mu Elaida udělala, bylo stejné, jako kdybyste se pokoušely přinutit Manetherendrelle protéct šest dlaní širokým kaňonem. Čekat, než odhalíte mužskou povahu, není hloupé – ani to není známka slabosti. Jednat bez informací je šílenství a Bílá věž si zasloužila bouři, kterou vyvolala.“
„Snad,“ řekla Ferane. „Ale stále jsi mi neřekla, jak by ses s tou situací vypořádala ty, poté, co bys sesbírala informace a čas vyčkávání by skončil.“ Ferane byla známá svou prudkou povahou, ale v tuto chvíli byl její hlas chladný, jak bylo mezi bílými běžné. Byl to chlad osoby, která hovoří bez emocí, přemýšlí logicky a netoleruje vnější vlivy.
Nebyl to nejlepší způsob, jak k problémům přistupovat. Lidé byli mnohem složitější než sada pravidel nebo čísel. Ano, někdy byl vhodný čas na logiku, ale někdy také na emoce.
Rand představoval problém, s nímž se nechtěla zdržovat – musela se s problémy vypořádávat postupně. Bylo ale také třeba zabývat se plány do budoucna. Kdyby nezvážila, jak se vypořádat s Drakem Znovuzrozeným, nakonec by se ocitla ve stejně špatné situaci jako Elaida.