On už byl jiný než muž, kterého znávala. Ale přesto semínka osobnosti v jeho nitru musejí být stejná. Během měsíců, kdy společně putovali Aielskou pustinou, viděla jeho zuřivost. V dětství se tak často neprojevovala, ale nyní chápala, že už tehdy musela číhat. Nebylo to tím, že by se u něj náhle objevila výbušná povaha; bylo to prostě jen tím, že ho v Dvouříěí nic nerozzlobilo.
V průběhu měsíců, které strávila v jeho společnosti, jako by byl s každým dalším krokem tvrdší. Byl pod neuvěřitelným tlakem. Jak se má s takovým mužem jednat? Upřímně řečeno, neměla ponětí.
Jenomže v tomto rozhovoru ve skutečnosti nešlo o to, co dělat s Randem. Šlo o to, že se Ferane snažila zjistit, co je Egwain zač.
„Rand al’Thor se považuje za císaře,“ řekla Egwain. „A myslím, že teď jím je. Když si bude myslet, že na něj tlačí nebo ho postrkávají určitým směrem, bude reagovat špatně. Kdybych s ním měla jednat já, poslala bych delegaci na jeho počest.“
„Honosný průvod?“ zeptala se Ferane.
„Ne,“ řekla Egwain. „Ale ani ne chudý. Skupinu tří Aes Sedai. Vedla by je šedá a za společnice by měla zelenou a modrou. Modrým je díky minulosti nakloněný a zelené jsou často považovány za protějšek červených, což by byl jemný náznak toho, že s ním raději chceme spolupracovat než jej zkrotit. Šedá proto, že by to čekal, a také proto, že když pošleme šedou, znamená to, že následovat budou vyjednávání a ne armády.“
„Dobrá logika,“ přikývla Tesán.
Ferane se nenechala přesvědčit tak snadno. „Podobné delegace v minulosti neuspěly. Pokud vím, i Elaidino vlastní poselstvo vedla šedá.“
„Ano, ale Elaidino poselstvo mělo zásadní chybu,“ řekla Egwain.
„A to jakou?“
„Pochopitelně tu, že ho poslala červená,“ odpověděla Egwain a rozlouskla ořech. „Dělá mi potíže najít logiku v tom, že za dnů Draka Znovuzrozeného povýšíme na amyrlin členku červeného adžah. Nevypadá to, jako by bylo předurčeno, že to mezi ním a Věží vyvolá nepřátelství?“
„Dalo by se říct,“ opáčila Ferane, „že v těchto těžkých časech je červená třeba, protože červené mají nejvíc zkušeností v zacházení s muži, kteří umějí usměrňovat.“
,„Zacházení‘ není totéž co .spolupráce”,“ řekla Egwain. „Drakovi Znovuzrozenému se nemělo dovolit jen tak pobíhat, ale od kdy se Bílá věž zabývá únosy a nutí lidi konat podle naší vůle? Copak se neříká, že nikdo není obratnější a opatrnější než my? Nejsme hrdé na to, že dokážeme ostatní přimět dělat, co by měli, a přitom je nechat si myslet, že to byl jejich nápad? Kdy jsme v minulosti zamykaly krále do beden a bily je za neposlušnost? Proč jsme teď – ze všech časů pod Světlem – opustily naše jemné metody a změnily se na obyčejné berky?“
Ferane si vybrala ořech. Zbývající dvě bílé se vyměnily znepokojený pohled. „To, co říkáš, zní rozumně,“ přiznala nakonec přísedící.
Egwain odložila louskáček. „Rand al’Thor je v srdci dobrý muž, ale potřebuje vedení. Právě v těchto dnech jsme měly být nejrafinovanějši. Měly jsme ho přimět, aby nikomu nevěřil tolik jako Aes Sedai, aby se spoléhal na naše rady. Měly jsme mu ukázat, jak je moudré naslouchat. Místo toho jsme mu předvedly, že s ním hodláme zacházet jako se vzpurným děckem. Kvůli tomu, jak jsme to zpackaly, zajal několik Aes Sedai a dovolil, aby další byly spojeny s těmi jeho aša’many.“
Ferane se ztuhle napřímila. „O téhle ohavnosti se raději ani nezmiňovat.“
„Cože?“ ozvala se šokované Tesán a zvedla ruku k hrudi. Některé bílé jako by nikdy nevěnovaly okolnímu světu pozornost. „Ferane? Tys o tom věděla?“
Ferane neodpověděla.
„Já jsem… tyhle řeči zaslechla,“ řekla zavalitá Mijasi. „Pokud je to pravda, něco se musí udělat.“
„Ano,“ řekla Egwain. „Naneštěstí se teď nemůžeme zaměřit na al’Thora.“
„On je ten největší problém, kterému svět čelí,“ ozvala se Tesán s uštípnutou tváří a předklonila se. „Nejdřív to musíme vyřídit s ním.“
„Ne,“ řekla Egwain. „Jsou tu jiné záležitosti.“
Mijasi se zamračila. „Když nám hrozí Poslední bitva, nevidím nic jiného důležitého.“
Egwain zavrtěla hlavou. „Kdybychom se teď zabývaly Randem, byly bychom jako sedlák, který hledí na vůz a dělá si starosti, že v něm nemá naložené žádné zboží, které by mohl prodat – ale ignoruje skutečnost, že má prasklou nápravu. Naložte vůz dřív, než nastane čas, a jenom ho rozbijete a budete na tom hůř, než když jste začaly.“
„A co přesně tím chceš říct?“ naléhala Tesán.
Egwain se znovu podívala na Ferane.
„Chápu,“ řekla Ferane. „Mluvíš o rozkolu v Bílé věži.“
„Může prasklý kámen tvořit dobrý základ stavby?“ zeptala se Egwain. „Udrží roztřepený provaz splašeného koně? Jak můžeme, ve svém současném stavu, doufat, že zvládneme samotného Draka Znovuzrozeného?“
Ferane promluvila: „Tak proč dál podporuješ rozdělení tím, že trváš na tom, že jsi amyrlinin stolec? Popíráš vlastní logiku.“
„A kdybych se zřekla nároku na amyrlinin stolec, Věž by to uzdravilo?“ zeptala se Egwain.
„Pomohlo by to.“
Egwain zvedla obočí. „Na chvíli předpokládejme, že kdybych se vzdala nároku, dokázala bych vzbouřenou frakci přesvědčit, aby se vrátila do Bílé věže a přijala Elaidino vedení.“ Zvedla obočí ještě výš, čímž naznačila, za jak pravděpodobné to považuje. „Zahojilo by to rozkol?“
„Právě jsi řekla, že ano,“ řekla Tesán a svraštila čelo.
„Vážně?“ řekla Egwain. „Přestaly by sestry pobíhat po chodbách a bát se zůstat o samotě? Přestaly by se hloučky žen z různých adžah při setkání na chodbách na sebe tvářit nepřátelsky? Se vší úctou, necítily bychom už potřebu neustále nosit šátky, abychom zdůraznily, kdo jsme a komu patří naše věrnost?“
Ferane na okamžik sklopila oči ke svému šátku s bílými třásněmi.
Egwain se předklonila a pokračovala. „Právě vy, ze všech žen ve Věži, určitě chápete důležitost spolupráce mezi adžah. Potřebujeme, aby se ženy s různými zájmy a schopnostmi sdružovaly do adžah. Ale má to smysl, když odmítají spolupracovat?“
„Bílé toto… politováníhodné napětí nezpůsobily,“ ohrnula nos Mijasi. „Na vině je to, že ostatní jednají s takovým přebytkem emocí.“
„Na vině je současné vedení,“ řekla Egwain, „vedení, které učí, že je správné tajně utišovat jiné sestry nebo popravovat strážce ještě dřív, než se jejich Aes Sedai vůbec dostane před soud. Že není nic špatného sebrat sestře šátek a degradovat ji na přijatou, že není nic špatného na rozpuštění celého adžah. A co jednání bez porady se sněmovnou v tak nebezpečné věci, jako je únos a uvězněni Draka Znovuzrozeného? Nedalo se čekat, že sestry budou tak vyděšené a ustarané? Není to, co se s námi stalo, zcela logické?“
Tři bílé mlčely.
„Já se nepodvolim,“ řekla Egwain. „Ne, dokud bychom i tak zůstaly rozdělené. Dál budu trvat na tom, že Elaida není amyrlin. Její činy to prokázaly. Chcete pomoct v boji proti Temnému? Nu, váš první krok je nezabývat se Drakem Znovuzrozeným. Vaším prvním krokem by mělo být podat ruku sestrám z ostatních adžah.“
„Proč my?“ ozvala se Tesán. „Nejsme odpovědné za činy jiných.“
„A vy vůbec za nic nemůžete?“ zeptala se Egwain a dala najevo trochu hněvu. Copak žádná z jejích sester nepřijme ani špetku odpovědnosti? „Vy, z bílého adžah, jste měly vidět, kam tahle cesta povede. Ano, Siuan a modré měly své chyby – ale vy jste měly vidět, jaká je chyba ji svrhnout a pak Elaidě dovolit modré rozpustit. Kromě toho, pokud vím, tak několik členek vašeho vlastního adžah se účastnilo zvolení Elaidy za amyrlin.“