Rubinde ze zeleného adžah seděla vedle Sevan z hnědého, sestry, s níž se Egwain chtěla setkat. Ševan byla jednou z těch, které podporovaly vyjednávání se vzbouřenými Aes Sedai, a Egwain doufala, že ji popostrčí dál k tomu, aby pomohla sjednotit Bílou věž zevnitř.
U stolu neseděla kromě Elaidy žádná jiná červená sestra. Bylo to proto, že všechny červené přísedící pobývaly mimo Věž? Možná Elaida vzhledem ke své přítomnosti považovala skupinu v místnosti za vyváženou, protože se stále pokládala za červenou, i když by neměla.
Byl to dlouhý stůl, křišťálové poháry se třpytily a odrážely světlo z ozdobných bronzových stojacích lamp, postavených podél stěn, natřených vybledlou červenožlutou barvou. Všechny ženy měly krásné šaty v barvách svých adžah. V místnosti se vznášela vůně šťavnatého masa a v páře vařené mrkve. Ženy si povídaly. Přátelsky, ale nucené. Napjatě. Nechtěly tady být.
Na druhé straně pokoje na Egwain kývla Doesine, téměř s úctou. To něco naznačovalo. „Jsem tady, protože jsi tvrdila, že jsou tyhle věci důležité,“ jako by to říkalo. Elaida seděla v čele stolu, oblečená v rudých šatech s dlouhými rukávy, které kolem živůtku zdobily nebroušené granáty, a na tváři měla spokojený úsměv. Sloužící pobíhali sem a tam, nalévali víno a přinášeli jídlo. Proč Elaida sezvala přísedící na večeři? Byl to pokus o zhojení ran uvnitř Bílé věže? Zmýlila se Egwain, pokud šlo o názor na ni?
„Vida, dobře,“ řekla Elaida, když si všimla Egwain. „Konečnější dorazila. Pojď sem, dítě.“
Egwain poslechla, vydala se přes místnost a všimly si jí i poslední přísedící. Některé se nad její přítomností tvářily zmateně, jiné zvědavě. Cestou si Egwain něco uvědomila.
Tento jediný večer by snadno mohl zhatit vše, na čem pracovala.
Když ji tady Aes Sedai uvidí podlézavě obsluhovat Elaidu, Egwain v jejich očích ztratí postavení. Elaida prohlašovala, že Egwain zastrašila – avšak Egwain dokázala, že tomu tak není. Jestliže se tady podvolí Elaidině vůli, byť trochu, budou na to hledět jako na důkaz.
Světlo tu ženskou spal! Proč pozvala tolik z žen, které se Egwain snažila ovlivnit? Byla to prostě jen shoda okolností? Egwain se připojila k falešné amyrlin v čele stolu a sloužící jí podala křišťálový džbán s jiskřivým červeným vínem. „Postaráš se, abych měla stále plný pohár,“ řekla Elaida. „Čekej tady, ale nechoď příliš blízko. Nerada bych čichala ty saze, co máš na sobě po dnešním odpoledním trestu.“
Egwain zaťala zuby. Čichala saze? Po hodinovém drhnutí? To sotva. Ze strany viděla v Elaidiných očích spokojený výraz, zatímco žena upíjela víno. Pak se Elaida obrátila k Ševan, která seděla v křesle napravo od ní. Hnědá sestra byla vyčouhlá žena se sukovitýma rukama a kostnatou tváří, jako osoba vytvořená z pokroucených klacků. Prohlížela si jejich hostitelku zamyšlenýma očima.
„Pověz mi, Ševan,“ řekla Elaida, „pořád trváš na těch pošetilých rozhovorech se vzbouřenci?“
Ševan odpověděla. „Sestry musí dostat šanci se usmířit.“
„Už svou šanci měly,“ řekla Elaida. „Upřímně řečeno, od hnědých jsem čekala víc. Chováte se zarputile, a přitom nemáte ponětí, jak to chodí ve skutečném světě. Podívej, dokonce i Meidani se mnou souhlasí, a to je šedá! Víš, jaké jsou ony.“
Ševan se odvrátila a vypadala rozčileněji než předtím. Proč je Elaida pozvala na večeři, když chtěla jen urážet je i jejich adžah? Zatímco Egwain vše sledovala, červená obrátila pozornost k Ferane a postěžovala šijí na Rubinde, přísedící za zelené adžah, která také odporovala Elaidině snaze o ukončení rozhovorů. Během hovoru zvedla pohár k Egwain a poklepala na něj. Upila sotva pár doušků.
Egwain stiskla zuby a dolila pohár. Ostatní ji už viděly pracovat – vždyť pro Ferane louskala ořechy. Tohle její pověst nezničí, ne pokud ji Elaida nepřinutí se nějak pokořit.
Ale jaký má tato večeře smysl? Nezdálo se, že by se Elaida snažila dát adžah dohromady. Pokud vůbec něco, tak ty trhliny ještě rozšiřovala tím, jak odbývala ty, jež s ní nesouhlasily. Čas od času si od Egwain nechala dolít pohár, ale nikdy v něm nebylo víc místa než projeden či dva doušky.
Egwain to pomalu začínala chápat. Tato večeře nebyla o práci s adžah. Byla o tom, aby Elaida přinutila přísedící udělat to, co si myslela, že by měly. A s Egwain se tam chtěla jen předvést! Všechno to bylo jen o tom, dokázat ostatním, jak mocná Elaida je – mohla vzít ženu, kterou jiní jmenovali amyrlin, obléci jí šaty novicky a každý den jí ukládat pokání.
Egwain cítila, že znovu dostává zlost. Proč Elaida pokaždé dokázala vzbouřit její emoce? Sloužící odnesli mísy s polévkou, přinesli podnosy na páře a másle vařené mrkve a ve vzduchu se vznášel náznak skořicové vůně. Egwain večeři nedostala, ale bylo jí příliš zle, než aby se starala o jídlo.
Ne, pomyslela si a obrnila se. Neukončím to předčasně jako posledně. Vydržím. Jsem silnější než Elaida. Jsem silnější než její šílenství.
Konverzace pokračovala, Elaida pronášela urážlivé poznámky vůči ostatním, někdy záměrně, někdy zjevně bezděčně. Ostatní odvedly rozhovor od vzbouřenců a stočily ho k nezvykle zatažené obloze. Nakonec Ševan zmínila zvěsti, že daleko na jihu spolupracují Seančané s Aiely.
„Zase Seančani?“ povzdechla si Elaida. „S těmi si nemusíš dělat starosti.“
„Moje zdroje říkají něco jiného, matko,“ řekla Ševan topomě. „Myslím, že musíme věnovat větší pozornost tomu, co dělají. Nechala jsem některé sestry, ať se tohoto dítěte zeptají na její zkušenosti s nimi, které byly značné. Měla bys slyšet, co dělají Aes Sedai.“
Elaida se zasmála zvonivým melodickým smíchem. „Určitě víš, že tohle dítě má sklony přehánět!“ Pohlédla na Egwain. „Šíříš lži pro toho svého kamaráda, toho blázna al’Thora? Co jsi o těch vetřelcích povídala? Pracují pro něj, ne?“
Egwain neodpověděla.
„Mluv,“ řekla Elaida a pokynula jí pohárem. „Řekni těmto ženám, žejsi vykládala lži. Přiznej se, nebo ti zase uložím pokání, holko.“
Pokání, kterého by se jí dostalo za nemluvení, by bylo lepší než snášet Elaidinu zuřivost za to, že jí odporuje. Mlčení bylo cestou k vítězství.
Avšak když se Egwain rozhlédla po dlouhém mahagonovém stole, prostřeném zářivě bílým porcelánem Mořského národa, spatřila pět párů očí, které ji pozorně sledují. Viděla jejich otázky. O samotě s nimi Egwain mluvila směle, ale bude na svých tvrzeních trvat teď, když čelí nejmocnější ženě na světě? Ženě, která má v rukou Egwainin život?
Byla Egwain amyrlin? Nebo jen holka, co ráda něco předstírá?
Světlo tě spal, Elaido, napadlo ji a zaťala zuby, neboť pochopila, že se mýlila. Mlčení k vítězství nepovede, ne před těmito ženami. Nebude se ti líbit, jak to bude pokračovat.
„Seančané pro Randa nepracují,“ řekla Egwain. „A představují pro Bílou věž vážné nebezpečí. Nešířila jsem žádné lži. Říct něco jiného by znamenalo porušit tři přísahy.“