„Ty jsi tři přísahy nesložila,“ řekla Elaida přísně a obrátila se k ní.
„Složila,“ odvětila Egwain. „Nedržela jsem hůl přísahy, ale má slova nejsou pravdivá díky holi. Pronesla jsem slova přísah v srdci a jsou mi tak dražší, neboť mě nic nenutí je dodržovat. A při přísaze, která mě váže, ti znovu říkám, že jsem snílek, a snila jsem o tom, že Seančané zaútočí na Bílou věž.“
Elaidiny oči na okamžik vzplály a sevřela vidličku, až jí zbělely klouby prstů. Egwain jí hleděla do očí a Elaida se nakonec znovu zasmála. „Vidím, žejsi paličatá jako vždycky. Musím říct Kateřině, že měla pravdu. Za to svoje přehánění budeš potrestána, dítě.“
„Tyto ženy vědí, že nelžu,“ řekla Egwain klidně. „A pokaždé, když trváš na tom, že ano, se v jejich očích snižuješ. Dokonce i když nevěříš mému snu, musíš připustit, že Seančané představují hrozbu. Nasazují obojky ženám, které mohou usměrňovat, a pomocí nějakého zvráceného ter’angrialů je používají jako zbraň. Cítila jsem ten obojek na krku. Pořád ho čas od času cítím. Ve snech. V nočních můrách.“
V místnosti zavládlo ticho.
„Tyysz pošetilé dítě,“ řekla Elaida v očividné snaze předstírat, že Egwain není hrozba. Měla se otočit a podívat se ostatním do očí. Kdyby to udělala, spatřila by pravdu. „Nu, přinutilas mě k tomu. Poklekneš přede mnou, dítě, a budeš prosit o odpuštění. Hned teď. Jinak tě nechám zavřít o samotě. Tohle chceš? Ale nemysli si, že výprasky přestanou. Stále budeš činit každodenní pokání, jenom tě po každém hodí do cely. A teď na kolena a pros o odpuštění.“
Přísedící se na sebe dívaly. Už se nedalo couvnout. Egwain si přála, aby k tomu nedošlo. Ale došlo a Elaida chtěla boj.
Bylo na čase jí ho dopřát. „A když se před tebou neskloním?“ zeptala se Egwain a pohlédla té ženské do očí. „Co pak?“
„Ty poklekneš, ať tak či onak,“ zavrčela Elaida a uchopila zdroj.
„Použiješ na mě sílu?“ zeptala se Egwain klidně. „Musíš se uchýlit k tomuhle? Copak bez usměrňování nemáš žádnou autoritu?“
Elaida zaváhala. „Mám právo potrestat toho, kdo mi neprokazuje náležitou úctu.“
„Takže mě přinutíš poslechnout,“ řekla Egwain. „Tak tohle uděláš se všemi ve Věži, Elaido? Adžah se ti postaví, a je rozpuštěno. Někdo se ti znelíbí, a ty se pokusíš zničit její právo být Aes Sedai. Až tohle skončí, podrobíš si všechny sestry.“
„Nesmysl!“
„Vážně?“ zeptala se Egwain. „A řeklas jim o svém nápadu na novou přísahu? Přísahu, kterou na hůl přísahy složí všechny sestry, přísahu poslouchat amyrlin a podporovat ji?“
„Já…“
„Popři to,“ řekla Egwain. „Popři, že jsi to prohlásila. Dovolí ti to přísahy?“ Elaida ztuhla. Kdyby byla černá, mohla by to popřít, hůl nehůl. Ale Meidani mohla každopádně Egwainino tvrzení dosvědčit.
„Byly to jen takové řeči,“ řekla Elaida. „Jenom úvahy, myšlenky pronášené nahlas.“
„V úvahách je často pravda,“ řekla Egwain. „Zavřela jsi samotného Draka Znovuzrozeného do truhly; právě jsi mi před všemi těmito svědky hrozila tímtéž. Lidé ho nazývají tyranem, ale to ty jsi ta, kdo ničí naše zákony a vládne pomocí strachu.“
Elaida vytřeštila oči a bylo vidět její hněv. Vypadala… ohromeně. Jako by nedokázala pochopit, jak se od trestání vzpurné novicky dostala k debatě se sobě rovnou. Egwain viděla, že žena začíná splétat vlákno vzduchu. Tohle bylo nutno zarazit. Roubík ze vzduchu by diskusi ukončil.
„Jen do toho,“ řekla Egwain klidně. „Použij sílu, abys mě umlčela. Neměla bys bý jako amyrlin schopná protivníka k poslušnosti přemluvit, místo aby ses uchýlila k násilí?“
Koutkem oka Egwain zahlédla, jak drobná Yukiri ze šedého adžah při této poznámce přikyvuje.
Elaidiny oči hněvivě vzplály a pustila vlákno vzduchu. „Nemusím se tady dohadovat s obyčejnou novickou,“ odsekla Elaida. „Amyrlin se neospravedlňuje před někým, jako jsi ty.“
Amyrlin chápe nejsložitější učení a debaty,’“ citovala zpaměti Egwain. „.Přesto je nakonec služebníkem všech, dokonce i nejposlednějších nádeníků?“ Tato slova patřila Balladare Arandaille, první amyrlin pozvednuté z hnědého adžah. Napsala je v posledních spisech, než zemřela; spisy vysvětlovaly její vládu a to, co udělala během Kavarthenských válek. Arandaille cítila, že jakmile je krize zažehnána, je morální povinností amyrlin vysvětlit prostým lidem své chování.
Sevan, sedící vedle Elaidy, uznale přikývla. Ten citát byl poněkud nejasný; Egwain žehnala Siuaniným nenápadným lekcím z moudrosti předchozích amyrlin. Mnohé z toho, co říkala, pocházelo z utajených dějin, ale mnoho skvostů také pocházelo od žen jako Balladare.
„Co to meleš za nesmysly?“ obořila se na ni Elaida.
„Cos měla v úmyslu s Randem al’Thorem udělat, až ho zajmeš?“ zeptala se Egwain a Elaidiny poznámky si nevšímala.
„Já nemusím…“
„Neodpovídáš mně,” řekla Egwain a kývla k ženám kolem stolu, „ale jim. Vysvětlilas jim to, Elaido? Jaké byly tvé plány? Nebo se té otázce vyhneš stejně jako ostatním, které jsem položila?“
Elaida začala rudnout, ale s určitým úsilím se uklidnila. „Držela bych ho v bezpečí a odstíněného tady ve Věži, dokud by nenastal čas Poslední bity. To by mu zabránilo působit utrpení a chaos, jak to v mnoha zemích udělal. Stálo to za riziko, že se rozzuří.“
„,Jako pluh obrací hlínu, tak on obrátí životy lidí, a vše, co bylo, pohltí oheň jeho očí,’“ řekla Egwain. „, Válečné polnice budou znít při jeho krocích, krkavci se budou krmit při jeho slovech a on ponese korunu z mečů.’“
Elaida se zaraženě zamračila.
„Karaethonský cyklus, Elaido,“ řekla Egwain. „Když jsi Randa nechala zavřít, aby byl držen v ,bezpečí’, získal už Illian? Nosil už to, co pojmenoval korunou z mečů?“
„No, ne.“
„A jak jsi čekala, že naplní proroctví, když bude ukrytý v Bílé věži?“ zeptala se Egwain. „Jak měl způsobit válku, jak říkají proroctví? Jak rozbít státy a připoutat je k sobě? Jak by mohl,pobít svůj lid mečem míru’ nebo ,spoutat devět měsíců, aby mu sloužily’, kdyby byl někde zamčený? Hovoří proroctví o tom, že bude ,zbavený pout’? Nemluví proroctví o ,chaosu jeho činů’? Jak se může něco dít, když bude v řetězech?“
„Já…“
„Tvá logika je ohromující, Elaido,“ řekla Egwain chladně. Při těch slovech se Ferane zlomyslně usmála; nejspíš opět přemýšlela o tom, že by se Egwain hodila do bílého adžah.
„Pche,“ řekla Elaida, „tvoje otázky jsou nesmyslné. Proroctví se musela vyplnit. Jiná možnost nebyla.“
„Takže říkáš, že tvůj pokus ho spoutat byl předem určený k neúspěchu.“
„Ne, to vůbec ne,“ řekla Elaida, která už zase zrudla. „S tímhle bychom si neměly lámat hlavu – rozhodnutí není na tobě. Ne, měly bychom mluvit o těch tvých vzbouřenkyních a o tom, co Bílé věži udělaly owy!“
Dobrá změna rozhovoru a pokus zahnat Egwain do defensivy. Elaida nebyla úplně neschopná. Jenom arogantní.
„Já vidím, že ony se snaží zhojit rány, které mezi sebou máme,“ řekla Egwain. „Nemůžeme změnit, co se stalo. Nemůžeme změnit, co jsi provedla Siuan, dokonce i když moje společnice objevily způsob, jak její utišení vyléčit. Můžeme jen jít vpřed a ze všech sil se snažit zahladit jizvy. Co děláš, Elaido? Odmítáš jednání, pokoušíš se přinutit přísedící, aby se stáhly? Urážíš adžah, která nejsou tvá vlastní?“