Perrin jim kývnutí prostě oplatil. Nemělo smysl hrabat se v minulosti, ne když jejich věrnost vůči „Perrinovi Zlatookému“ pomohla zachránit Faile. Nicméně když odcházel, díky až příliš ostrému sluchu zaslechl, jak klábosí o nedávné bitvě a své úloze v ní. Jeden z nich stále páchl krví; nevyčistil si boty. Pravděpodobně si krvavého bláta ani nevšiml.
Občas Perrin uvažoval, zda jsou jeho smysly opravdu lepší než jiných. Dával si tu práci a všímal si věcí, které ostatní přehlíželi. Jak si mohli nevšimnout toho pachu krve? Nebo svěžího horského vzduchu na severu? Voněl domovem, přestože se nacházeli mnoho lig od Dvouříčí. Kdyby jiní lidé chvíli postáli, zavřeli oči a dávali pozor, dokázali by cítit totéž co on? Kdyby otevřeli oči a pozorněji se podívali na okolní svět, říkali by o nich jiní, že mají „pronikavý“ zrak, jako to říkali o Perrinovi?
Ne. To byla jen představivost. Jeho smysly byly lepší; jeho spřízněnost s vlky ho změnila. Už nějakou dobu na to příbuzenství nemyslel – příliš se soustředil na Faile. Ale přestal si své oči tak uvědomovat. Byly jeho součástí. Nemá smysl nad nimi reptat.
A přesto, ta zuřivost, kterou při boji cítil… ztráta sebeovládání. Dělalo mu to stále větší starosti. Poprvé to cítil oné tak vzdálené noci, kdy bojoval s bělokabátníky. Perrin nějakou dobu nevěděl, jestli je vlk nebo člověk.
A nyní – během jedné ze svých nedávných návštěv ve vlčím snu – se pokusil zabít Hopsala. Ve vlčím snu byla smrt konečná. Perrin toho dne málem ztratil sám sebe. Toto pomyšlení probudilo starý strach, který odsunul stranou. Strach související s mužem, chovajícím se jako vlk a zamčeným v kleci.
Kráčel po stezce ke svému stanu a rozhodoval se. Odhodlaně pátral po Faile a vyhýbal se vlčímu snu, jako se vyhýbal vší své odpovědnosti. Tvrdil, že na ničem jiném nezáleží. Avšak věděl, že pravda je mnohem složitější. Soustředil se na Faile, protože ji tak moc miloval, ale navíc to dělal proto, že se mu to hodilo. Její záchrana představovala výmluvu, proč se vyhýbat věcem jako neklid, pramenící z jeho role vůdce, a nejasné příměří s vlkem v jeho nitru.
Zachránil Faile, ale spousta věcí stále nebyla v pořádku. Odpovědi možná leží v jeho snech.
Nastal čas se vrátit.
18
Naléhavá zpráva
Ve chvíli, kdy vešla do tábora Aes Sedai, Siuan ztuhla s košem špinavého prádla opřeným o bok. Tentokrát šlo o její vlastní prádlo. Konečně jí došlo, že nemusí prát svoje i Bryneovo. Proč nenechat novicky, aby se jejímu prádlu věnovaly? Rozhodně jich je tady dost.
A všechny do jedné se mačkaly na chodníku kolem velkého stanu uprostřed ležení. Stály jedna vedle druhé, bílá stěna korunovaná hlavami všech přírodních odstínů. Žádné běžné setkání sněmovny by nepřitáhlo takovou pozornost. Něco se muselo dít.
Siuan položila proutěný koš na prádlo na špalek a přikryla ho ručníkem. Obloze nedůvěřovala, ačkoli v průběhu minulého týdne nanejvýš občas chvíli mrholilo. Nevěř dokmistrově obloze. Slova, kterými se měl člověk řídit. Dokonce i kdyby následkem byl jenom koš mokrého, navíc špinavého prádla.
Spěchala po rozbahněné cestě a vystoupila najeden z dřevěných chodníků. Hrubá prkna sejí pod nohama lehce pohybovala a skřípala, jak Siuan spěchala ke stanu. Mluvilo se o tom, že se dřevěné lávky nahradí něčím trvalejším, možná i něčím tak drahým, jako je dlažba.
Došla za záda shromážděných žen. Poslední schůze sněmovny, která přitáhla takovou pozornost, odhalila, že aša’manové k sobě připoutávají sestry a že samotné poskvrnění bylo očištěno. Světlo dej, aby na ni nečekala žádná taková překvapení! Už tak měla napjaté nervy od toho, že se musí vypořádat s tím zatraceným Garethem Brynem. Navrhl, aby mu dovolila naučit ji zacházet s mečem, jen tak pro jistotu. Nikdy si nemyslela, že jsou meče nějak zvlášť k něčemu. Kromě toho, kdo kdy slyšel o ozbrojené Aes Sedai, která bojuje jako nějaký šílený Aiel? Namouduši, to je ale chlap.
Protlačila se mezi novickami, rozladěná, že je musí nutit, aby jí věnovaly pozornost a nechaly ji projít. Samozřejmě ustoupily, jakmile zjistily, že mezi nimi prochází sestra, ale byly tak zaujaté, že dalo práci dostat je z cesty. Několik z nich vypeskovala, že neplní své povinnosti. Kde je Tiana? Měla ty holky dávno nahnat zpátky do práce. I kdyby se v táboře objevil sám zatracený Rand al’Thor, novicky by měly pokračovat ve výuce!
Nakonec, poblíž chlopní vchodu do stanu, našla ženu, kterou očekávala. Šeriam, jako Egwainina kronikářka, nemohla do sněmovny vstoupit bez amyrlin. Takže jí nezbývalo než čekat venku. Bylo to nejspíš lepší, než se dusit u sebe ve stanu.
Žena s ohnivými vlasy ztratila v průběhu uplynulých týdnů značnou část své kyprosti. Opravdu si potřebovala nechat ušít nové šaty; ty staré na ní začínaly viset. Nicméně zdálo se, že nedávno opět získala určitý klid a byla méně nevyrovnaná. Možná že to, co ji sužovalo, už pominulo. Ona především vždy trvala na tom, že se nic neděje.
„Rybí střeva,“ zabručela Siuan, když jí jedna z novicek nechtěně udeřila loktem. Siuan se na dívku zamračila, ta svěsila hlavu, odběhla a skupinka novicek, která patřila k ní, ji zdráhavé následovala. Siuan se obrátila zpátky k Šeriam. „Tak o co jde? Ukázalo se, že některý z kluků ze stáje je král Tearu?“
Šeriam nadzvedla obočí. „Elaida má cestování.“
„ Cože? “ zeptala se Siuan a pohlédla do stanu. Sedadla byla zaplněná Aes Sedai, ke kterým mluvila Ašmanaille ze šedého adžah. Proč nebylo toto setkání zapečetěno pro plamen?
Šeriam přikývla. „Zjistily jsme to, když jsme Ašmanaille poslaly vybírat do Random.“ Tributy byly jedním z hlavních zdrojů příjmů Egwaininých Aes Sedai. Po mnoho staletí všechna království posílala tyto dary do Tar Valonu. Na tomto příjmu už Bílá věž nebyla závislá – měla mnohem lepší způsoby, jak se financovat, takové, které nezávisely na štědrosti jiných. Přesto nebyly tributy nikdy zastaveny a mnoho Hraničních států se stále drželo starých způsobů.
Než se Bílá věž rozštěpila, bylo jednou z Ašmanailliných povinností tyto dary zaznamenávat a každý měsíc zasílat jménem amyrlin poděkování. Rozdělení Bílé věže a objev cestování znamenalo, že pro Egwaininy Aes Sedai bylo velmi jednoduché vyslat poselstvo a tributy vybírat osobně. Dokud peníze odcházely, bylo hlavnímu kandorskému úředníkovi jedno, kterou ze stran Bílé věže podporuje, a ochotně předal peníze přímo Ašmanaille.
Obléhání Tar Valonu umožnilo jednoduše odsávat peníze z tributů, které měla dostat Elaida, a místo toho je používat na placení Bryneových vojáků. Velmi příjemný obrat událostí. Ale žádné moře nezůstává klidné navěky.
„Hlavní úředník byl docela vzteklý,“ říkala Ašmanaille obvyklým klidným hlasem. ,„Tento měsíc jsem vám už zaplatil,’ řekl mi. ,Dal jsem peníze ženě, která přišla ani ne před jedním dnem. Žena měla dopis od samotné amyrlin, řádně zapečetěný, ve kterém stálo, že mám peníze předat pouze člence červeného adžah?“
„Tím není řečeno, že Elaida má cestování,“ poznamenala zevnitř stanu Romanda. „Ta červená sestra se mohla do Kandoru dostat jinak.“
Ašmanaille zavrtěla hlavou. „Viděli, jak dělá průchod. Hlavní úředník zjistil chybu v účtech a poslal za Elaidiným poselstvem písaře, aby jim předal trochu peněz navíc. Ten muž naprosto přesně popsal, co viděl. Koně projížděli černou dírou ve vzduchu. Tak ho tak ohromilo, že zavolal stráž – ale to už byli Elaidini lidé pryč. Sama jsem ho vyslechla.“