„Nelíbí se mi věřit slovu jediného muže,“ řekla Moria, sedící téměř vepředu.
„Hlavní úředník podrobně popsal ženu, která od něj převzala peníze,“ řekla Ašmanaille. „Jsem si jistá, že to byla Nesita. Možná bychom mohly zjistit, jestli je ve věži? To by nám poskytlo další důkaz.“
Ostatní začaly něco namítat, ale Siuan přestala pozorně poslouchat. Možná to byl velmi promyšlený úskok, jak odvést jejich pozornost, ale nemohly to riskovat. Světlo! Je ona ta jediná, která používá hlavu?
Popadla nejbližší novicku, fádní dívku, která byla pravděpodobně starší než vypadala – musela být, protože nevypadala na víc než na devět. „Potřebuju posla,“ řekla jí Siuan. „Zaběhni pro jednoho z těch, které urozený pán Bryne nechal v táboře, aby mu doručovali zprávy. Rychle.“
Dívka vyjekla a odběhla.
„Co to mělo znamenat?“ zeptala se Šeriam.
„Zachraňuju nám život,“ řekla Siuan a přitom upírala na novicky zamračený pohled. „Dobrá!“ zavrčela. „Přestaňte tu očumovat! Jestli máte kvůli tomuhle průšvihu odloženou výuku, tak si najděte něco na práci. Každá novicka, která bude za deset vteřin pořád stát na tomhle chodníku, si vyslouží takový pokání, až nedokáže ani napočítat do deseti!“
To vyvolalo hromadné zmizení bíle oděných, jak jednotlivé rodiny chvátaly pryč. Během několika okamžiků zde se Siuan a Šeriam zůstal jen hlouček přijatých. Přijaté se přikrčily, když se na ně Siuan podívala, ale ta nic neřekla. Součástí výhod postavení přijaté byla větší volnost. Kromě toho, dokud mohla Siuan chodit, aniž by do někoho narážela, byla spokojená.
„Proč vůbec tohle jednání nebylo zapečetěno pro plamen?“ zeptala se Šeriam.
„Nevím,“ přiznala Šeriam a nahlédla do velkého stanu. „Jestli je to pravda, je to skličující novina.“
„Tohle se nakonec muselo stát,“ řekla Siuan, ačkoli ve skutečnosti nebyla ani náhodou klidná. „Zprávy o cestování se musejí šířit.“
Co se stalo? uvažovala. Nezlomily Egwain, že ne? Světlo dej, aťk vyzrazení toho tajemství nedonutily ji nebo Leanu. Beonin. Musela to být ona. Světlo to všechno spal!
Zavrtěla hlavou. „Světlo dej, ať uchováme cestování před Seančany. Až na Bílou věž zaútočí, budeme chtít mít alespoň tuhle výhodu.“
Šeriam ji pochybovačně pozorovala. Většina sester Egwainině snění o útoku nevěřila. Hlupačky – chtěly ulovit rybu, ale nechtěly ji vykuchat. Nepozvedly jste nějakou ženu na amyrlin a pak braly její varování na lehkou váhu.
Siuan netrpělivě čekala, podupávala nohou a poslouchala hovor uvnitř stanu. Právě když začínala uvažovat, jestli bude muset poslat další novicku, jeden z Bryneových poslů přiklusal na koni ke stanu. Mrzutá bestie, na které posel jel, byla černá jako půlnoc a s bílými skvrnami těsně nad kopyty a frkala na Siuan. Jezdec, který koně zastavil, měl úhlednou uniformu a krátce zastřižené hnědé vlasy. Opravdu musel tu obludu brát s sebou?
„Aes Sedai?“ zeptal se muž a uklonil se jí z koňského hřbetu. „Máš zprávu pro urozeného pána Brynea?“
„Ano,“ řekla Siuan. „A postaráš se, aby byla doručena .v nejvyšší rychlostí. Rozumíš? Mohly by na tom záviset životy nás všech.“
Voják rázně přikývl.
„Řekni urozenému pánu Bryneovi…“ začala Siuan. „Řekni mu, aby si hlídal křídla. Náš nepřítel se naučil způsob, který jsme k cestě sem použili my.“
„Jak přikazuješ.“
„Zopakuj mi to,“ řekla Siuan.
„Samozřejmě, Aes Sedai,“ odpověděl hubený muž a znovu se uklonil. „Jen abys věděla, dělám posla v generálově štábu už víc než deset let. Moje paměť…“
„Dost,“ přerušila ho Siuan. „Je mi jedno, jak dlouho to děláš. Je mi jedno, jak máš dobrou paměť. Je mi jedno, jestli tě nějakým zvratem osudu požádali o doručení přesně stejné zprávy už tisickrát předtím. Zopakuješ mi ji.“
„Ehm, ano, Aes Sedai. Řeknu urozenému panu generálovi, že si má hlídat křídla. Náš nepřítel se naučil způsob, který jsme k cestě použili my.“
„Dobře. Jeď.“
Muž přikývl.
„Hned!“
Vzepjal toho přišemého koně a tryskem vyjel z ležení, až za ním plášť vlál.
„A co mělo znamenat tohlej“ zeptala se Šeriam, která na chvíli odvrátila pohled od dění ve sněmovně.
„Ujistila jsem se, že se neprobudíme obklíčení Elaidinou armádou,“ řekla Siuan. „Vsadím se, že jsem jediná, koho napadlo varovat našeho generála, že nepřítel možná právě zlikvidoval naši největší taktickou výhodu. Tolik k obléhání.“
Šeriam se zamračila, jako by ji to vůbec nenapadlo. Nebude sama. Ano, některé si na Brynea vzpomenou a nudou mu chtít dát nakonec vědět. Pro mnohé však nebylo katastrofou to, že Elaida teď může poslat své vojsko, aby jim vpadlo v bok, nebo že je Bryneovo obléhání k ničemu. Pro ně bude mít katastrofa osobnější ráz: vědomost, kterou se snažily utajit, padla do rukou jiných. Cestování bylo jejich, a teď ho má Elaida! Velmi aessedaiovské. Nejdřív pobouření, pak důsledky.
Nebo možná jen Siuan zahořkla. Někoho uvnitř stanu konečně napadlo, aby nechal setkání zapečetit pro plamen, takže se Siuan stáhla a sestoupila z lávky na udusanou zem. Novicky se rozbíhaly na všechny strany s hlavami sklopenými, aby se vyhnuly jejímu pohledu, ačkoli se rychle ukláněly. Dneska mi to podřízené chovám moc nejde, pomyslela si Siuan s úšklebkem.
Bílá věž se rozpadala. Adžah se navzájem oslabovala malichernými spory. Dokonce i tady, v Egwainině ležení, se víc času věnovalo politikaření než přípravám na blížící se bouři.
A Siuan byla za tato selhání částečně odpovědná.
Elaida a její adžah měly určitě lví podíl viny. Ale rozdělila by se Věž vůbec, kdyby Siuan pěstovala spolupráci mezi adžah? Elaida na to neměla tolik času. Každá trhlina, která se ve Věži objevila, by se pravděpodobně dala vysledovat zpátky k drobným prasklinkám, které vznikly v době, kdy úřad amyrlin zastávala Siuan. Kdyby víc působila jako prostředník mezi jednotlivými frakcemi Bílé věže, mohla těm ženám do kostí natlouct sílu? Mohla jim zabránit, aby se proti sobě obrátily jako krví posedlé piraně?
Drak Znovuzrozený byl důležitý. Byl však pouze jednou postavou v předivu těchto posledních dní. Bylo příliš snadné na to zapomenout, příliš snadné sledovat dramatickou postavu z pověstí a zapomenout na vše ostatní.
Vzdychla, zvedla koš s prádlem a – ze zvyku – zkontrolovala, že je tam všechno. Když to dělala, přistoupila k ní z jedné z vedlejších cestiček postava v bílém. „Siuan Sedai?“
Siuan zvedla oči a svraštila čelo. Novicka, která před ní stála, patřila k nejzvláštnějším v táboře. Šarina, které bylo téměř sedmdesát let, měla ošlehanou vrásčitou babičkovskou tvář. Stříbrné vlasy měla na temeni svázané do drdolu, a i když se při chůzi nehrbila, měla jistou zjevnou váhu. Tolik toho viděla, tolik toho vykonala, zažila tolik let. A na rozdíl od Aes Sedai Šarina všechny ty roky prožila. Pracovala, založila rodinu, dokonce i pohřbila děti.
V jediné síle byla mocná. Pozoruhodně; zaručeně jednoho dne dosáhne na šátek, a až se to stane, bude stát vysoko nad Siuan. V tuto chvíli jí však Šarina vysekla hluboké pukrle. Prokazovala téměř dokonalou úctu. Vědělo se, že ze všech novicek si nejméně stěžuje, dělá nejmenší potíže a nejpilněji studuje. Jako novicka uměla věci, které se mnohé Aes Sedai nikdy nenaučily – neboje zapomněly ve chvíli, kdy získaly šátek. Jak být v případě potřeby pokorná, jak přijmout trest, jak poznat, že se musíte učit, místo abyste předstíraly, že už něco víte. Kéž bychom jen měly pár desítek takových, napadlo Siuan, a o pár desítek méně Elaid a Romand.