Chaos. Pohlédla stranou, kde stál věrný Karede v silné zbroji v krvavě rudé a tmavě zelené, téměř černé barvě. Byl to vysoký muž s hranatou tváří, téměř stejně pevnou, jako byla zbroj, kterou nosil. Dnes – den po Tuonině návratu do Ebú Daru – s sebou měl rozestavěné podél zdí plné dva tucty příslušníků Smrtonosné gardy společně se šesti ogierskými zahradníky. Lemovali místnost s vysokým stropem a bílým sloupořadím. Karede cítil chaos a neměl v úmyslu ji znovu nechat unést. Nejvíc smrtící byl chaos tehdy, když jste vytvářeli předpoklady, co mohl a co nemohl nakazit. Tady v Ebú Daru se projevoval v podobě frakce, která byla odhodlaná připravit Tuon o život.
Vyhýbala se pokusům o vraždu od chvíle, co začala chodit, a všechny je přežila. Očekávala je. Svým způsobem díky nim vzkvétala. Jakjste měli vědět, že jste mocní, když na vás neposílali nájemné zabijáky?
Ale Surotina zrada… skutečně chaos, když se ze samotné velitelky Předběžníků stal zrádce. Nastolit ve světě zase řád bude velmi, velmi složité. Možná nemožné.
Tuon se napřímila. Nečekala, že se stane císařovnou ještě mnoho let. Avšak splní svou povinnost.
Obrátila se a odešla z balkónu zpátky do audienční síně, aby se tam setkala se zástupem, který na ni čekal. Stejně jako ostatní urození měla na tvářích popel na znamení toho, že truchlí nad ztrátou císařovny. Tuon ke své matce nechovala příliš velkou náklonnost, ale tu císařovna nepotřebovala. Poskytovala řád a stabilitu. Teprve když na jejích bedrech spočinula ta tíha, začala Tuon chápat důležitost těchto věcí.
Síň byla široká a obdélníková, osvětlená mnohoramennými svícny mezi sloupy a jasnou sluneční září, pronikající sem z balkónu za Tuoninými zády. Tuon nechala z místnosti odstranit koberce, neboť dávala přednost zářivě bílým dlaždicím. Na stropě byla freska zobrazující rybáře na moři a racky poletující v jasném vzduchu a stěny měly tlumeně modrou barvu. Před svícny vpravo od Tuon klečela skupina deseti da’covale. Měli na sobě průsvitné oděvy a čekali na rozkazy. Suroth mezi nimi nebyla. Tu měla na starost Smrtonosná garda, přinejmenším dokud jí nedorostou vlasy.
Jakmile Tuon vstoupila do síně, všichni neurození se poklonili na kolenou a čelem na zemi. Urození poklekli a sklonili hlavy.
Naproti da’covale na opačné straně síně klečely Lanelle a Melitene v šatech ozdobených stříbrnými blesky na červeném poli na sukních. Jejich uvázané damane klečely tváří k zemi. Pro několik damane byl Tuonin únos nesnesitelný; během její nepřítomnosti propadly neutišitelnému pláči.
Její audienční křeslo bylo poměrně prosté. Dřevěné křeslo s černým sametem na područkách a opěradle. Posadila se, oblečená v plisovaných šatech modré barvy nejhlubšího moře a bílém třepotajícím se pláštíku. Jakmile usedla, lidé v místnosti se zvedli ze svých uctivých pozic – všichni kromě da’covale, kteří zůstali klečet. Selucia, se zlatými vlasy spletenými do copu na pravé straně a levou polovinou hlavy vyholenou, vstala a postavila se ke křeslu. Neměla na tvářích popel, protože nepatřila k urozeným, ale bílá páska na její paži ukazovala, že – stejně jako celá říše – truchlí nad ztrátou císařovny.
Juril, Tuonin tajemník a tajně také její ruka, se postavil vedle křesla z druhé strany. Smrtonosná garda se seskupila kolem ní a jejich tmavá zbroj se ve slunečním světle slabě třpytila. Poslední dobou byli vůči ní zvlášť ochranitelští. Vzhledem k nedávným událostem jim to neměla za zlé.
Tady sedím, pomyslela si Tuon, obklopená svou mocí, damane na jedné a Smrtonosná garda na druhé straně. A přesto se necítím o nic bezpečněji než s Matrimem. Zvláštní, že by se s ním měla cítit v bezpečí.
Přímo před ní, osvětlená nepřímým slunečním světlem z balkónu za ní, stála sbírka urozených, mezi nimiž zaujímal nejvyšší postavení generálkapitán Galgan. Dnes měl na sobě zbroj s hrudním plátem natřeným tmavě modrou barvou, téměř tak tmavou, že by to mohla být černá. Jemné bílé vlasy mu na hlavě tvořily hřeben s vyholenými boky a byly spletené až po ramena, protože patřil k výše urozeným. S ním stáli dva příslušníci níže urozených – generálpraporečník Najirah a generálpraporečník Jamada – a několik neurozených důstojníků. Trpělivě vyčkávali a pečlivě se vyhýbali Tuonině pohledu.
Několik kroků za nimi čekal hlouček dalších příslušníků urozených, aby byl svědkem jejích činů. V jejich čele stáli šlachovitý Faverde Nothiš a Amenar Šumada s protáhlou tváří. Oba byli důležití – dostatečně důležití, aby představovali nebezpečí. Suroth by jistě nebyla jediná, kdo v těchto časech vidí příležitost. Kdyby Tuon padla, císařovnou by se mohl stát prakticky kdokoli. Nebo císařem.
Válka v Seančanu neskončí rychle; ale až k tomu dojde, vítěz – nebo vítězka - samozřejmě také usedne na Křišťálový trůn. A pak budou existovat dva vůdci Seančanské říše, rozdělení oceánem, spojení touhou porazit jeden druhého. Ani jeden z nich by nemohl toho druhého nechat naživu.
Rád, pomyslela si Tuon, poklepávajíc na dřevěnou područku modře nalakovaným nehtem. Musí ze mě vyzařovat řád. Přinesu klidný vzduch těm, kolem kterých zuří bouře.
„Selucia je má pravdomluvčí,“ oznámila místnosti. „Ať to vejde mezi urozenými ve známost.“
Toto prohlášení se čekalo. Selucia to úklonou hlavy přijala, přestože netoužila po ničem jiném než sloužit a chránit Tuon. Nebude za toto postavení ráda. Také však byla čestná a přímá; bude z ní skvělá pravdomluvčí.
Alespoň si tentokrát mohla být Tuon jistá, že jeji pravdomluvčí nepatří k Zaprodancům.
Věřila tedy Falendřině historce? Nezněla právě hodnověrně, spíš jako některý z Matrimových vymyšlených příběhů o neexistujících stvořeních, číhajících ve tmě. A přesto další sul’dam a damane Falendřino vyprávění potvrdily.
Přinejmenším některá fakta se zdála zřejmá. Anath spolupracovala se Suroth. Suroth – po troše přesvědčování – přiznala, že se setkala s jednou ze Zaprodankyň. Nebo si to přinejmenším myslela. Nevěděla, že Zaprodankyně je tatáž osoba jako Anath, ale vypadalo to, že to odhalení pokládá za uvěřitelné.
Ať už byla Anath Zaprodankyně, či nikoli, v převlečení za Tuon se setkala s Drakem Znovuzrozeným. A pak se ho pokusila zabít. ŘrW, napadlo Tuon, která zachovávala nehybnou tvář. Představuji řád.
Tuon rychle pokynula Selucii, která stále byla Tuoniným hlasem – a jejím stínem - ačkoli k tomu přidala odpovědnost pravdomluvčí. Když rozkazuje těm, kteří stojí hluboko pod ní, Tuon to nejprve řekne Selucii, která ta slova pronese.
„Přikazuje se ti poslat ho dovnitř,“ řekla Selucia da’covale vedle trůnu. Uklonil se k zemi, dotkl se čelem podlahy a pak odspěchal na druhou stranu velké síně a otevřel dveře.
Beslan, král Altary a hlava rodu Micobarů, byl štíhlý mladík s černýma očima a vlasy. Měl olivovou kůži, mezi Altařany běžnou, ale zvykl si nosit oděv oblíbený mezi urozenými. Volné žluté kalhoty a kabát s vysokým límcem, který mu sahal jen do půlky hrudi, a pod ním žlutou košili. Urození mu vytvořili zřetelnou uličku středem místnosti a Beslan po ní kráčel se sklopenýma očima. Když došel na místo před trůnem určené prosebníkům, poklekl a hluboce se uklonil. Dokonalý obraz věrného poddaného, až na tenkou zlatou korunu na hlavě.