Tuon pokynula Selucii.
„Nařizuje se ti vstát,“ řekla Selucia.
Beslan vstal, i když stále odvracel pohled. Byl to dobrý herec.
„Dcera Devíti měsíců vyjadřuje soustrast nad tvou ztrátou,“ řekla mu Selucia.
„Já vyjadřuji totéž jí,“ řekl. „Můj žal je jen svíčkou v porovnání s ohněm, který cítí seančanský lid.“
Byl příliš podlézavý. Byl král; nečekalo se od něj, že se bude klanět tak hluboko. Byl roven mnohým z urozených.
Téměř by mohla věřit tomu, že je jen povolný vůči ženě, která se brzy stane císařovnou. Ale ona znala jeho povahu příliš dobře, přestože jen prostřednictvím špehů a řečí.
„Dcera Devíti měsíců si přeje vědět, proč jsi přestal pořádat slyšení,“ řekla Selucia, sledujíc pohyby Tuoniných rukou. „Pokládá za nešťastné, že tví lidé nemohou požádat o audienci u krále. Smrt tvé matky byla stejně tragická jako šokující, ale tvé království tě potřebuje.“
Beslan se uklonil. „Prosím, vysvětli jí, že jsem nepovažoval za vhodné se nad ni vyvyšovat. Nejsem si jistý, jak se chovat. Nechtěl jsem ji urazit.“
„Víš jistě, že toto je skutečný důvod?“ zeptala se Selucia. „Není to třeba proto, že proti nám plánuješ povstání, a nemáš tak čas na své další povinnosti?“
Beslan prudce vzhlédl široce rozevřenýma očima. „Vaše Veličenstvo, já…“
„Nemusíš říkat žádné další lži, Tylinino dítě,“ oslovila ho Tuon přímo, čímž mezi shromážděnými urozenými vyvolala překvapivá zajíknutí. „Vím, co jsi říkal generálu Habigerovi a svému příteli, urozenému pánu Malalinovi. Vím o tvých tajných schůzkách ve sklepení hostince U Tří hvězd. Vím to všechno, králi Beslane.“
V místnosti zavládlo ticho. Beslan na okamžik sklonil hlavu. Pak se překvapivě zvedl na nohy a podíval sejí přímo do očí. Nečekala by, že to v sobě ten uhlazený mladík má. „Nedovolím, aby mí lidé..
„Na tvém místě bych držela jazyk za zuby,“ přerušila ho Tuon. „Stojíš na písku.“
Beslan zaváhal. Viděla otázku v jeho očích. Copak ho nenechá popravit? Kdybych tě chtěla zabít, pomyslela si, už bys byl mrtvý a toho nože by sis ani nevšiml.
„Seančan je zachvácen bojem,“ řekla Tuon, prohlížejíc si ho. Zdálo se, že ho ta slova šokovala. „Copak, myslel sis, že to budu ignorovat, Beslane? Nehodlám se spokojeně dívat na hvězdy, zatímco se má říše kolem hroutí. Je nutné přiznat pravdu. Moje matka je mrtvá. Žádná císařovna není.
Nicméně armády corenne jsou více než dostatečné, abychom si udrželi naše pozice na této straně oceánu včetně Altary.“ Předklonila se a snažila se, aby z ní vyzařovala autorita a odhodlám. Její matka to dokázala pořád. Tuon nebyla tak vysoká jako ona, ale bude potřebovat tu auru. Už jen tím, že se ocitnou v její přítomnosti, musejí se ostatní cítit bezpečněji.
„V časech, jako jsou tyto,“ pokračovala Tuon, „nelze hrozby povstání tolerovat. Mnozí slabost říše uvidí jako příležitost a jejich rozvratnické hašteření – když mu nebudeme bránit – bude znamenat konec pro nás všechny. Proto musím být tvrdá. Velmi tvrdá. Vůči těm, kdo mi vzdorují.“
„Tak proč,“ zeptal se Beslan„ jsem stále naživu?“
„Začal jsi své povstání plánovat dřív, než vešly události v říši ve známost.“
Ohromeně se zamračil.
„Začal jsi se svou rebelií, když tady vládla Suroth,“ řekla Tuon, „a když tvá matka byla ještě královna. Od té doby se toho hodně změnilo, Beslane. Velmi mnoho. V časech, jako jsou tyto, je možné dosáhnout něčeho velkého.“
„Musíš vědět, že nedychtím po moci,“ řekl Beslan. „Mojí jedinou touhou je svoboda pro můj lid.“
„Já vím,“ řekla Tuon, sevřela ruce s nalakovanými nehty a lokty si položila na opěradla křesla. „A to je další důvod, proč jsi stále naživu. Nebouříš se z touhy po moci, ale z čiré nevědomosti. Žiješ v omylu, a to znamená, že se můžeš změnit, pokud dostaneš správné informace.“
Zmateně na ni hleděl. Sklop oči, hlupáku. Nenuť mě nechat tě spráskat za drzost! Jako by slyšel její myšlenky, odvrátil oči a sklopil je. Ano, pokud šlo o tohohle, její úsudek byl správný.
Jak ošidné bylo její postavení! Pravda, měla armády – ale velkou část z nich zbytečně ztratila kvůli Surotině agresi.
Všechna království na této straně oceánu se nakonec budou muset sklonit před Křišťálovým trůnem. Všechny marath’damane budou uvázány, všichni králové či královny složí přísahu. Suroth ale tlačila příliš tvrdě, zvlášť při tom fiasku s Turanem. Sto tisíc mužů ztracených v jediné bitvě. Šílenství.
Tuon Mlatu potřebovala. Potřebovala Ebú Dar. Lid Beslana miloval. Narazit mu hlavu na kůl po záhadné smrti jeho matky… Nu, Tuon Z>wrfe mít v Ebú Daru klid, ale raději by kvůli jeho dosažení nevyprázdnila přední linie.
„Smrt tvé matky je ztráta,“ řekla Tuon. „Byla to dobrá žena. Dobrá královna.“
Beslan sevřel rty.
„Můžeš promluvit,“ dovolila Tuon.
„Její smrt… zůstává nevysvětlená,“ řekl. Byl to zjevný náznak.
„Nevím, jestli její smrt způsobila Suroth,“ řekla Tuon jemněji. „Ona tvrdí, že ne. Ale ta záležitost se prošetřuje. Pokud se ukáže, že za tou smrtí stála Suroth, tobě i Altaře se dostane omluvy od samotného trůnu.“
Urození opět zalapali po dechu. Pohledem je umlčela a obrátila se zpátky k Beslanovi. „Ztráta tvé matky je velká. Musíš vědět, že své přísahy dodržovala.“
„Ano,“ řekl hořce. „A vzdala se trůnu.“
„Ne,“ prohlásila stroze. „Trůn náleží tobě. To je ta nevědomost, o které jsem mluvila. Ty musíš vést svůj lid. Oni musejí mít krále. Nemám čas ani chuť vykonávat za tebe tvou povinnost.
Předpokládáš, že seančanská nadvláda nad tvou zemí bude znamenat, že tví lidé ztratí svobodu. Tak to není. Až přijmou naši vládu, budou svobodnější, chráněnější a mocnější.
Stojím nad tebou. Je to však tak nepřijatelné? S mocí říše budeš schopen udržet hranice a hlídkovat ve svých zemích za hranicemi Ebú Daru. Mluvíš o svém lidu? Nu, přikázala jsem, ať ti něco připraví.“ Kývla stranou a předstoupila da’covale s pružnými údy a koženou brašnou v rukou.
„Uvnitř,“ řekla Tuon, najdeš čísla, která shromáždili mí zvědové a stráže. Můžeš přímo vidět zprávy o zločinnosti v průběhu naší okupace. Dostaneš zprávy a seznamy, které srovnávají, jak na tom lidé byli před a po návratu.
Věřím, že víš, co najdeš. Říše je pro tebe východisko, Beslane. Mocný, mocný spojenec. Nebudu tě urážet nabídkami trůnů, které nechceš. Nalákám tě příslibem stability, jídla a ochrany pro tvůj lid. To vše za prostou cenu – tvou věrnost.“
Váhavě si vzal brašnu.
„Dávám ti na výběr, Beslane,“ řekla Tuon. „Pokud si to přeješ, můžeš si zvolit popravu. Neudělám z tebe da’covale. Dovolím ti zemřít se ctí a bude oznámeno, že jsi zemřel, protože jsi odmítl přísahat a rozhodl se Seančany nepřijmout. Jestliže si to přeješ, povolím to. Tví lidé budou vědět, že jsi vzdoroval až do smrti.
Nebo se můžeš rozhodnout posloužit jim lépe. Můžeš si zvolit život. Pokud to uděláš, budeš pozvednut mezi výše urozené. Vystoupíš a budeš vládnout, jak tví lidé potřebují. Slibuji, že nebudu řídit záležitosti tvého lidu. Budu žádat zdroje a muže do svých vojsk, jak se sluší, a tvé slovo nebude moci zrušit moje. Kromě toho budeš mít v Altaře absolutní moc. Žádný urozený nebude mít právo tvým poddaným rozkazovat, ubližovat jim neboje uvěznit bez tvého svolení.