Vzápětí smrtonoši, střežící dveře, ustoupili, a vpustili dovnitř só’džin, který konal službu v chodbě. Muž s mohutnými pažemi, Ma’combe, se uklonil hluboko k zemi, černý cop, který měl přes pravé rameno, sklouzl stranou a spadl na podlahu. „Je-li to Dceři Devíti měsíců libo, generálporučík Tylee Chirgan by chtěla požádat o slyšení.“
Galgan vypadal ohromeně.
„O co jde?“ zeptala se ho Tuon.
„Neuvědomil jsem si, že se vrátila, nejvyšší dcero,“ řekl. „Pokorně navrhuji, abys jí dovolila promluvit. Je jedním z mých nejlepších důstojníků.“
„Může vstoupit,“ pronesla Selucia.
Vstoupil mužský da’covale v bílém rouchu a uvedl ženu ve zbroji a s přilbou pod paží. Vysoká štíhlá žena měla tmavou kůži a krátké černé hustě kudrnaté vlasy. Na spáncích měla vlasy bíle prokvetlé. Překrývající se pláty její zbroje na sobě měly nalakované červené, žluté a modré pruhy a při chůzi skřípaly. Patřila jen k níže urozeným – nedávno ji z rozkazu generála Galgana povýšili – ale byla o tomto informována prostřednictvím rakenů. Po stranách hlavy měla vlasy vyholené sotva na šířku prstu.
Tylee měla oči zarudlé únavou. Podle pachu potu a koní, který se z ní linul, přišla za Tuon okamžitě po návratu do města. Do síně ji následovalo několik mladších vojáků, také vyčerpaných, a jeden z nich nesl velký hnědý pytel. Jakmile došli k místu určenému prosebníkům – čtverci z červené látky – všichni poklekli. Obyčejní vojáci sklonili čela až k zemi a Tylee sebou trhla, jako by chtěla učinit totéž, ale zastavila se. Ještě si nezvykla na to, že je jednou z urozených.
„Je očividné, žejsi unavená, válečníku,“ pronesla Selucia. Tuon se předklonila. „Předpokládáme, že máš velmi důležité zprávy?“
Tylee se zvedla najedno koleno a pokynula stranou. Jeden z jejích vojáků se zvedl na kolena a nadzvedl hnědý pytel. Dole na něm byla tmavá sražená skvrna. Krev.
„Je-li nejvyšší dceři libo,“ řekla Tylee hlasem, jenž prozrazoval vysílení. Kývla na svého muže a on pytel otevřel a vysypal obsah na podlahu. Hlavy několika zvířat. Kance, vlka a … jestřába? Tuon zamrazilo. Jestřábí hlava byla stejně velká jako lidská. Možná větší. „Ale nevypadaly… správně. Hlavy byly strašlivě znetvořené.
Mohla by přísahat, že jestřábí hlava, které se překulila tak, že Tuon jasně viděla tvář, má lidské oči. A… ostatní hlavy měly… také lidské rysy. Tuon potlačila zachvění. Co to bylo za ohavné znamení?
„Co to má znamenat?“ dožadoval se odpovědi Galgan.
„Předpokládám, že nejvyšší dcera ví o mém vojenském podniku proti Aielům,“ řekla Tylee, stále klečíc na jednom koleni. Tylee během toho boje zajala damane, ačkoli Tuon toho o moc víc nevěděla. Generál Galgan její návrat očekával s určitou zvědavostí, aby si poslechl celý příběh.
„Během mé výpravy,“ pokračovala Tylee, „se ke mně připojili muži různých národů, z nichž žádný nesložil přísahy. Až bude čas, podám o nich plné hlášení.“ Zaváhala a pak pohlédla na hlavy. „Tihle… tvorové… na můj oddíl zaútočili během zpáteční cesty, deset lig od Ebú Daru. Utrpěli jsme těžké ztráty. Kromě hlav jsme přinesli i několik celých těl. Chodili po dvou jako lidé, ale hodně se podobali zvířatům.“ Opět zaváhala. „Věřím, že jsou to, čemu někteří na této straně oceánu říkají trolloci. Věřím, že přicházejí sem.“
Chaos. Urození se začali dohadovat o tom, jak je to nepravděpodobné. Generál Galgan svým důstojníkům okamžitě nařídil, ať zorganizují hlídky a vyšlou posly s varováním před možným útokem na město. Sul’dam, které stály na kraji síně, se vrhly vpřed, aby prozkoumaly hlavy, zatímco Smrtonosná garda potichu obstoupila Tuon, aby jí poskytla další obrannou vrstvu, a všechny – urozené, sloužící i vojáky – sledovala se stejnou opatrností.
Tuon měla pocit, že by ji to mělo šokovat. Ale kupodivu nešokovalo. Takže se v tom Matrim nemýlil, ukázala kradmo Selucii znakovou řečí. A ona si myslela, že trolloci nejsou nic než pověra. Znovu se podívala na hlavy. Hnus.
Selucia vypadala znepokojeně. Zajímalo by mě, jestli jsou i další věci, které říkal a my nad nimi mávly rukou, pravda?
Tuon zaváhala. Budeme se ho muset zeptat. Moc ráda bych ho měla zpátky. Ztuhla; neměla v úmyslu prozradit tak mnoho. Považovala však vlastní emoce za podivné. Cítila se s ním v bezpečí, ačkoli se to zdálo být směšné. A přála si, aby tu s ní teď byl.
Hlavy byly jen dalším důkazem, že toho o něm ví velmi málo. Znovu dostala štěbetající dav pod kontrolu. Selucia pronesla: „Utišíte se.“
V místnosti nastalo ticho, přestože urození i sul’dam vypadali velice rozčileně. Tylee stále klečela se sklopenou hlavou a voják, který donesl pytel, klečel vedle ní. Ano, bude třeba ji důkladně vyslechnout.
„Tato zpráva moc nemění,“ pronesla Selucia. „Už jsme si byly vědomy, že Poslední bitva přichází. Vážíme si odhalení generálporučíka Tylee. Bude pochválena. Avšak toto pouze znamená, že je ještě naléhavější, abychom si Draka Znovuzrozeného podmanili.“
Několik lidí v místnosti, včetně generála Galgana, přikývlo. Zdálo se, že Beslana to tak rychle nepřesvědčí. Vypadal znepokojeně.
„Je-li to nejvyšší dceři libo,“ řekla s úklonou Tylee.
„Smíš promluvit.“
„Během posledních pár týdnů jsem viděla mnoho věcí, které mě přiměly k zamyšlení,“ řekla Tylee. „Dokonce ještě předtím, než došlo k útoku na mé jednotky, jsem měla obavy. Moudrost a ušlechtilost nejvyšší dcery jí nepochybně umožní vidět dál než někomu takovému, jako jsem já, ale věřím, že naše dosavadní vítězství v této zemi byla snadná ve srovnání s tím, co by mohlo přijít. Kdybych mohla být tak troufalá… Věřím, že Drak Znovuzrozený a ti, kdo k němu patří, by byli lepší spojenci než nepřátelé.“
Bylo to troufalé prohlášení. Tuon se předklonila a její nalakované nehty zacvakaly na podničkách křesla. Mnozí z níže urozených by byli ze setkání s někým z císařovniny domácnosti, natož s nejvyšší dcerou, tak vyděšení, že by se neodvážili promluvit. A tato žena pronášela návrhy? V přímém rozporu s vůlí, kterou Tuon projevila?
„Těžké rozhodnutí není vždy rozhodnutí, kdy jsou si obě strany rovny, Tuon,“ řekla Selucia náhle. „Možná že v tomto případě je těžké rozhodnutí správné, ale nese s sebou i špatné následky.“
Tuon překvapeně zamrkala. Ano, uvědomila si. Selucia je teď můj pravdomluvčí. Chvíli bude trvat, než si na ni zvykne v této roli. Už uplynuly celé roky od chvíle, kdy ji Selucia opravila nebo pokárala na veřejnosti.
A přesto, setkat se s Drakem Znovuzrozeným osobně? Potřebovala se s ním spojit a měla to v úmyslu. Ale nebylo by lepší jít za ním silná, poté, co budou jeho armády poraženy a Bílá věž stržena? Bylo nutné, aby ho ke Křišťálovému trůnu přivedla za pečlivě řízených okolností a on chápal, že se musí podvolit její autoritě.
A přesto… když v Seančanů probíhá vzpoura… když je její postavení tady v Altaře stěží stabilizované… Nu, možná by trocha času na rozmyšlenou – trocha času, aby se párkrát zhluboka nadechla a zajistila si to, co už má – stála za odklad jejího úderu proti Bílé věži.
„Generále Galgane, pošlete rakeny k našim silám na Almothské pláni a ve východní Altaře,“ prohlásila rozhodně. „Řekněte jim, ať drží naše zájmy, ale vyhnou se střetu s Drakem Znovuzrozeným. A odpovězte na jeho žádost o setkání. Dcera Devíti měsíců se s ním setká.“