Takže tohle ho trápilo? Světlo! „Ty jeden velký vole,“ řekla a udeřila ho pěstí do hrudi, až vyhekl. „Co to vykládáš? Že by bylo v pořádku, kdybych ti byla nevěrná? Hned poté, co jsi mi tak starostlivě vysvětlil, že ty jsi nebyli“
„Co? Ne, to je něco jiného, Faile. Ty jsi byla vězeň a…“
„A já se o sebe neumím postarat? Ty jsi vůl. Nikdo se mě nedotkl. Jsou to Aielové. Víš, že by si nedovolili ublížit gai’sainovi.“ Nebyla to tak úplně pravda; ženy byly v šaidském táboře často zneužívány, protože Šaidové se přestali chovat jako Aielové.
V táboře však byli i jini, Aielové, kteří nepatřili k Šaidům. Lidé, kteří odmítli přijmout Randa za svého Kar’a’karna, ale kteří měli rovněž problém s přijetím autority Šaidů. Bezbratří byli čestní muži; přestože se nazývali vyvrženci, byli jediní v Maldenu, kdo zachovával staré způsoby. Když gai’šainky začaly být v nebezpečí, Bezbratří si vybírali a chránili ty, které mohli. Za své úsilí nic nežádali.
Tedy… nebyla to pravda. Žádali mnoho, ale nic nevymáhali. Když už ne slovy, tak činy se k ní Rolan vždy choval jako Aiel. Ale stejně jako Masemova smrt, byl i její vztah s Rolanem něco, co Perrin nepotřeboval vědět. Nikdy Rolana ani nepolíbila, ale využila jeho touhy po ní. A měla podezření, že věděl, co ona dělá.
Perrin Rolana zabil. To byl další důvod, proč její muž nemusel vědět o Bezbratrého laskavosti. Kdyby Perrin věděl, co udělal, vnitřně by jej to rozervalo.
Perrin se uvolnil a zavřel oči. Za ty dva měsíce se změnil, možná tolik co ona. To bylo dobře. V Hraničních státech měli její lidé rčení: „Pouze Temný se nemění.“ Lidé rostli a vyvíjeli se; Stín prostě zůstával stále stejný. Zlý.
„Zítra budeme muset trochu plánovat,“ zívl Perrin. „Jakmile budeme mít k dispozici průchody, budeme se muset rozhodnout, jestli nutit lidi odejít… a kdo půjde první. Zjistil někdo, co se stalo s Masemou?“
„O tom nic nevím,“ řekla opatrně. „Ale vzhledem k tomu, kolik z jeho stanu zmizelo věcí…“
„Masema se o majetek nestará,“ zamumlal tiše Perrin s očima stále zavřenýma. „I když by si ho asi vzal s sebou, aby mohl všechno vybudovat znovu. Myslím, že možná utekl, ačkoli je zvláštní, že nikdo neví kam nebo jak.“
„Nejspíš vyklouzl ve zmatku po bitvě.“
„Pravděpodobně,“ souhlasil Perrin. „Jsem zvědavý…“ Zívl. „Jsem zvědavý, co řekne Rand. Masema byl důvod celýho tohohle výletu. Měl jsem ho sebrat a dovést zpátky a řekl bych, že jsme neuspěli.“
„Zničil jsi muže, kteří v Drakově jménu vraždili a loupili,“ řekla Faile, „a vyřízls srdce šaidského vedení, nemluvě o tom, cos všechno zjistil o Seančanech. Myslím, že Drak usoudí, že to, čeho jsi tady dosáhl, je mnohem významnější než to, že Masemu nepřivedeš zpátky.“
„Možná máš pravdu,“ zamumlal Perrin ospale. „Zatracený barvy… nechci se dívat, jak spíš, Rande. Co se ti stalo s rukou? Světlem zaslepený blázne, lip se o sebe starej… Jsi všechno, co máme… Poslední lov se blíží…“
Té poslední části stěží porozuměla. Proč mluvil o Randově ruce, která jde na lov? Že by tentokrát skutečně usínal?
Opravdu, brzy začal tiše chrápat. Usmála se a s láskou zavrtěla hlavou. Občas to vážně byl vůl. Ale byl to její vůl. Slezla z lůžka, prošla stanem a navlékla si šaty a opasek. Následovaly sandály a pak vyklouzla chlopněmi stanu ven. Tam stály na stráži Arrela a Lacile, společně se dvěma Děvami. Děvy na ni kývly; zachovají její tajemství.
Faile nechala Děvy na stráži, ale Arrelu a Lacile vzala s sebou a vydala se do tmy. Arrela byla tmavovlasá Tairenka vyšší než většina Děv a s příkrými způsoby. Lacile byla malá, bledá a velmi štíhlá a při chůzi se půvabně pohupovala. Možná byly tak různé, jak jen ženy mohou být, ale jejich zajetí je všechny sjednotilo. Obě členky Ča Faile byly zajaty spolu s ní a odešly do Maldenu jako gai’šainky.
Poté, co urazily krátkou vzdálenost, vyzvedly další dvě Děvy – Bain s Čiad s nimi nejspíš mluvily. Vyšly z tábora a zamířily na místo, kde vedle sebe rostly dvě vrby. Tam se s Faile setkaly dvě ženy, které na sobě stále měly gai’šainskou bílou. Bain a Čiad také patřily k Děvám, byly to první sestry a Faile byly velice drahé. Byly dokonce ještě věrnější než ti, kdo jí přísahali. Věrné, a přesto nespoutané přísahami. S takovým protikladem si poradili jen Aielové.
Na rozdíl od Faile a ostatních Bain a Čiad neodhodí bílou jen proto, že jejich věznitelé byli poraženi. Budou bílý šat nosit rok a den. Ve skutečnosti to, že sem dnes v noci přišly – čímž uznaly svůj život před zajetím – jejich čest napjalo, jak to jen šlo. Nicméně přiznávaly, že být gai’šainem v ležení Šaidů bylo vše jen ne obvyklé.
Faile je přivítala úsměvem, ale nezahanbilaje tím, že by je oslovila jménem nebo použila znakovou řeč Děv. Když od Čiad přebírala malý balík, nedokázala se však ubránit otázce: „Jste v pořádku?“
Čiad byla překrásná žena s šedýma očima a krátkými nazrzlými blond vlasy, ukrytými pod kápí jejího roucha gaťšainky. Nad tou otázkou se zašklebila. „Gaul prohledal celé šaidské ležení, aby mě našel, a hlášení tvrdí, že oštěpem porazil dvanáct algai’d’siswai. Možná pro něj nakonec přece jen budu muset uplést svatební věneček, až tohle všechno skončí.“
Faile se usmála.
Čiad jí úsměv oplatila. „Nečekal, že se ukáže, že jeden z mužů, které zabil, je ten, komu byla Bain gai’šainkou. Nemyslím, že má Gaul radost, že mu sloužíme obě.“
„Hlupák,“ řekla Bain, vyšší z obou Děv. „To je mu podobné, nekoukat se, kam bodá. Nemohl zabít správného muže, aniž by náhodou pobil i pár dalších.“ Obě ženy se zachichotaly.
Faile se usmála a přikývla; aielský humor nechápala. „Mockrát děkuju, že jste to přinesly,“ řekla a zvedla malý balík zabalený v plátně.
„To nic nebylo,“ řekla Čiad. „Toho dne pracovalo příliš mnoho rukou, takže to bylo snadné. Alliandre Maritha Kigarin už na tebe čeká u stromů. Měly bychom se vrátit do tábora.“
„Ano,“ dodala Bain. „Možná bude Gaul zase chtít poškrábat na zádech nebo donést vodu. Vždycky se tak zlobí, když se ptáme, ale gai’šainové získávají svou čest jen skrze službu. Co jiného máme dělat?“
Ženy se opět zasmály a Faile zavrtěla hlavou, zatímco sledovala, jak běží zpátky k ležení a bílá roucha za nimi vlají. Při představě, že by měla znovu obléct takový oděv, se přikrčila, i kdyby jen proto, že si tak vzpomněla na dobu strávenou ve službě u Sevanny.
Vytáhlá Arrela a půvabná Lacile se k ní připojily u dvou vrb. Děvy zůstaly opodál, odkud je sledovaly. K oběma se připojila ještě třetí Děva, která se vynořila ze stínů a nejspíš ji poslaly Bain s Čiad, aby chránila Alliandre. Faile tmavovlasou královnu našla stát u stromů. V honosné rudé róbě a se zlatými řetízky ve vlasech opět vypadala jako urozená paní. Přemrštěně se předváděla, jako by byla odhodlaná vyvrátit dobu, kterou strávila jako služka. Alliandřina róba Faile připomněla, jaké má sama prosté šaty. Ale s tím toho nemohla víc udělat, aniž by vzbudila Perrina. Arrela a Lacile na sobě měly jen vyšívané spodky a košile, jak bylo u členů Ča Faile obvyklé.