Vstoupil do průchodu a odcestoval zpátky do panského sídla v Arad Domanu, kde kruh borovic obklopoval podupanou hnědou zem a dlouhé řady stanů. Čelit vlastní smrti, bojovat s Temným, zatímco se jeho krev rozleje po kamenech… bude to vyžadovat tvrdého muže. Kdo by se smál tváří v tvář něčemu takovému?
Zavrtěl hlavou. Mít v ní Luise Therina nepomáhalo.
Ona má pravdu, řekl náhle Luis Therin.
Ona? zeptal se Rand.
Ta hezká. S krátkými vlasy. Říká, že musíme rozbít zámky. Má pravdu.
Rand ztuhl a zarazil Tai’daišara, nevšímaje si pacholka, který si pro koně přišel. Slyšet, že Luis Therin souhlasí…
Co uděláme potom? zeptal se Rand.
Zemřeme. Slíbil jsi, že můžeme zemřít!
Jenom když porazíme Temného, řekl Rand. Víš, že pokud vyhraje, nic nám nezbude. Dokonce ani smrt.
Ano… nic, odpověděl Luis Therin. To by bylo hezké. Žádná bolest, žádná lítost. Nic.
Randa zamrazilo. Pokud Luis Therin začínal uvažovat takto… Ne, řekl Rand, nebylo by to nic. Měl by naši duši. Bolest by byla horší, mnohem horší.
Luis Therin se rozplakal.
Luisi Therine! obořil se na něj v duchu Rand. Co uděláme? Jak jsi minule uzavřel Vrt?
Nefungovalo to, zašeptal Luis Therin. Použiti jsme saidín, ale dotkli jsme se jím Temného. Jinak to nešlo! Něco se ho muselo dotknout, něco muselo uzavřít trhlinu, ale on to dokázal poskvrnit. Zámek byl slabý!
Ano, ale co uděláme jinak? pomyslel si Rand.
Ticho. Rand chvíli seděl, pak z Tai’daišara sklouzl a nechal nervózního pacholka, aby koně odvedl. Velkým průchodem procházel zbytek Děv a celý průvod uzavírali Bašere a Narišma. Rand na ně nečekal, i když si všiml Deiry Bašere – manželky Davrama Bašereho – která stála vedle místa určeného pro cestování. Vysoká sošná žena měla tmavé vlasy s bílými prameny na spáncích. Změřila si Randa pohledem. Co by udělala, kdyby Bašere v Randových službách zemřel? Dál by ho následovala, nebo by své vojáky odvedla zpátky do Saldeie? Měla stejně silnou vůli jako její manžel. Možná silnější.
Rand ji pozdravil kývnutím hlavy a úsměvem a vydal se večerním táborem k panskému sídlu. Takže Luis Therin nevěděl, jak věznici Temného uzavřít. K čemu pak ten hlas byl? Ať shoří, byl jednou z mála Randových nadějí!
Většina zdejších lidí byla dostatečně moudrá, aby se mu vyhnula, když kráčel ležením. Rand si vzpomínal na dobu, kdy takovéto nálady neměl, kdy býval prostým ovčákem. Rand Drak Znovuzrozený byl zcela jiný muž. Byl to muž s odpovědností a povinností. Musel být.
Povinnost. Povinnost byla jako hora. Tedy, Rand si připadal, jako by byl polapený mezi dobrým tuctem hor, které se všechny pohybovaly s úmyslem ho zničit. Zdálo se, že pod tlakem těchto sil jeho emoce doslova vřou. Bylo se čemu divit, že vyrazily na povrch?
S vrtěním hlavy se přiblížil k domu. Na východě se tyčilo pohoří Oparů. Slunce už se sklánělo k západu a hory zalévalo rudé světlo. Za nimi a na jih, tak podivně blízko, ležely Emondova Role a Dvouříčí. Domov, který už nikdy neuvidí, neboť by to jeho nepřátele jen upozornilo, jak ho má rád. Tvrdě pracoval na tom, aby je přiměl si myslet, že nemá rád nic a nikoho. Občas se obával, že se tato lest stala skutečností.
Hory. Hory jako povinnost. V tomto případě povinnost osamělosti, protože někde na jihu těch příliš blízkých hor žil jeho otec. Tam. Rand ho už tak dlouho neviděl. Tam byl jeho otec. V tomhle se Rand rozhodl jasně. Svého rodného otce, aielského kmenového náčelníka jménem Janduin, nikdy nepoznal, a i když to byl očividně čestný muž, Rand ho nijak netoužil nazývat otcem.
Občas Rand toužil po Tamově hlase, po jeho moudrosti. To byly okamžiky, kdy Rand věděl, že musí být nejtvrdší, neboť chvilka slabosti – když by se za otcem rozběhl pro pomoc – by zničila téměř vše, o co usiloval. A pravděpodobně by to znamenalo i konec Tamova života.
Rand vstoupil vypálenou dírou v průčelí do domu, odsunul těžký závěs, který nyní tvořil vchod, a obrátil se k pohoří Oparů zády. Byl sám. Potřeboval být sám. Spoléhat se na někoho znamenalo riskovat, že až dosáhne Šajol Ghúlu, bude slabý. V Poslední bitvě se nebude moct spoléhat na nikoho jiného než na sebe.
Povinnost. Kolik hor musí jeden člověk nést?
Uvnitř domu byl stále cítit kouř. Urozený pán Tellaen si na oheň váhavě – přesto však vytrvale – stěžoval, dokud Rand nenařídil, aby mu poskytli náhradu, přestože ona bublina zla nebyla Randova vina. Nebo ano? Být ta’veren mělo mnoho zvláštních účinků, od toho, že nutil lidi říkat věci, které by za běžných okolností neřekli, až po to, že mu to přinášelo věrnost váhavých. Soustředily se na něj potíže včetně bublin zla. Nebyla to jeho volba, ale rozhodl se zůstat v panském sídle.
Každopádně se Tellaenovi dostalo náhrady. Byla to jen almužna ve srovnání se sumou, kterou Rand vynakládal na udržování armády, a dokonce i to bylo málo v porovnání s penězi, které dával na zajištění dodávek jídla do Arad Domanu a jiných problémových oblastí. Jeho správci se obávali, že při této rychlosti brzy svůj majetek v Illianu, Team a Cairhienu brzy zcela vyčerpá. Rand jim neřekl, že je mu to jedno.
Dovede svět až k Poslední bitvě.
A žádný jiný odkaz po tobě nezbude? zašeptal hlas vzadu v jeho mysli. Ne hlas Luise Therina, ale jeho vlastní myšlenky, tichý hlas, ta jeho část, které ho pobízela založit školy v Cairhienu a Andoru. Chceš žít poté, co zemřeš? Necháš všechny své následovníky napospas válce, hladomoru a chaosu? Bude ta zkáza představovat to, jak budeš žít dál?
Rand zavrtěl hlavou. Nemohl napravit všechno! Byl jen jeden člověk. Hledět za Poslední bitvu bylo bláhové. Nemohl se starat, co se se světem stane potom, nemohl. To by znamenalo, že se nevěnuje svému cíli.
A jaký je ten cíl? jako by říkal hlas. Je to přežít, nebo prospívat? Položíš základy dalšímu Rozbití, nebo pro další věk pověstí?
Neměl odpovědi. Luis Therin se částečně probral a nesouvisle blábolil. Rand vyšel po schodech na druhé podlaží domu. Světlo, byl tak unavený.
Co to ten šílenec říkal? Když uzavřel Vrt do věznice Temného, použil saidín. Důvodem bylo, že se tolik tehdejších Aes Sedai obrátilo proti němu a jemu zůstala jen stovka rytířů – nejmocnější mužští Aes Sedai své doby. Žádné ženy. Ženy Aes Sedai tvrdily, že je jeho plán příliš riskantní.
Rand měl strašidelný pocit, jako by si ty události téměř pamatoval – ne co se stalo, ale hněv, zoufalství, rozhodnutí. Bylo tedy chybou, že nepoužil ženskou polovinu síly stejně jako mužskou? Byla to příčina, která Temnému umožnila jim úder oplatit a poskvrnit saidín, což Luise Therina a zbývající muže ze stovky rytířů dohnalo k šílenství?
Mohlo by to být tak prosté? Kolik Aes Sedai by potřeboval? Potřeboval by vůbec nějaké? Spousta moudrých dokázala usměrňovat. Určitě v tom bylo něco víc.
Existovala jedna dětská hra, hadi a lišky. Říkalo se, že jediný způsob, jak vyhrát, je porušit pravidla. Co tedy jeho druhý plán? Mohl porušit pravidla tím, že Temného zabije? Bylo to něco, o čem se odváží uvažovat dokonce i on, samotný Drak Znovuzrozený?