“A nebude to bolet?“
“Nebude, jódem to nebolí. Lež hezky tiše.“
“Aááá!“
“Nekřič, nekřič! Jezdit v autě bys chtěl, ale drobátko vydržet, to se ti nechce!“
“Aúúú! To pálí!“
“No no, však ono to přestane. Hnedka ti dám teploměr.“
“Aůúú, já nechci, teploměr ne!“
“Proč ne?“
“Bude to bolet!“
“Ale jdi, copak teploměr bolí?“
“Pořád říkáš, že ne, a pak to bolí.“
“Jsi ty ale hlupák! Copak jsem ti ještě nikdy neměřil teplotu?“
“Ne, nikdy.“
“Tak teď aspoň poznáš, že to ani trošku nebolí,“ prohlásil Pilulkin a šel pro teploměr.
Ale Neználek vyskočil z postele, vyhoupl se otevřeným oknem a upaloval k svému kamarádu Cárkovi. Doktor Pilulkin se vrátil s teploměrem, kouká — Neználek nikde.
“A pak má člověk takového nemocného vyléčit!“ zabručel Pilulkin. „Děláš, co můžeš — a on ti vyskočí oknem a uteče. K čemu to potom je?“
Kapitola šestá
Kterak si Všeználek vymyslil balón
Všeználek, který tuze rád četl, čítával v knížkách o dalekých zemích a o všelijakých cestách. Často, když nebylo večer co na práci, vyprávěl svým přátelům, o čem se dočetl. Malíčkové měli tohle vyprávění převelice rádi. Rádi poslouchali o krajích, které nikdy neviděli, ale ze všeho nejraději poslouchali o cestovatelích, o jejich neuvěřitelných dobrodružstvích a podivuhodných příhodách.
Když tak malíčkové poslouchali všechny ty historky, zatoužili vydat se také na cesty. Někteří navrhovali uspořádat výlet pěšky, jiní zas plout v loďkách po řece, ale Všeználek řekclass="underline"
“Pojďte, uděláme si balón a poletíme balónem!“
Všem se tenhle nápad líbil. Človíčkové ještě nikdy neletěli v balóně a všechny to hrozně zajímalo. Nikdo ovšem nevěděl, jak ten balón udělat. Ale Všeználek prohlásil, že všechno promyslí a pak že jim to vysvětlí. A tak začal přemýšlet. Přemýšlel tři dny a tři noci a vymyslil, že udělá balón z gumy. Človíčkové gumu znali. Ve městě rostly květiny podobné pryšci. Když té rostlině nařízli lodyhu, vytékala z ní šťáva, pomalu houstla a měnila se v gumu, z které se daly dělat míče a galoše.
Sotva to Všeználek vymyslil, přikázal malíčkům sbírat gumovou šťávu. Všichni tedy začali nosit šťávu, na kterou Všeználek udělal velikánský sud. Také Neználek šel sbírat, ale vtom potkal na ulici svého kamaráda Cárka; hrál si zrovna s dvěma malenkami se švihadlem.
“Poslouchej, Cárku, co jsme si vymyslili!“ řekl Neználek. „Pukneš, brachu, závistí, až se to dovíš.“
“A zrovna nepuknu!“ odpověděl Cárek. „Proč bych pukal!“
“A pukneš, abys věděl!“ ujišťoval ho Neználek. „To je, kamaráde, něco! Ani ve snu se ti o něčem takovém nezdálo!“
“A co to teda je?“ začal se zajímat Cárek. „Co nevidět si uděláme nafukovací bublinu a poletíme na cesty.“
Cárka popadla závist. Chtěl se také něčím pochlubit, a tak povídá: „To je toho — bublina! A já se zato skamarádil s malenkami!“
“S jakými malenkami?“
“Tuhle s těmi,“ řekl Cárek a ukázal na malenky prstem. „Tahle se jmenuje Muška a téhle říkají Knoflenka.“
Muška s Knoflenkou stály opodál a bázlivě pokukovaly po Neználkovi. Neználek se na ně zamračeně podíval a řekclass="underline"
“Tak ty takhle! Kamarádíš přece se mnou!“
“S tebou, a s nimi taky. To vůbec nevadí.“
“Ale podle mne to vadí!“ povídá Neználek. „A kdo se kamarádi s malenkami, je taky taková malenka. Hned se s nimi koukej pohádat!“
“Proč bych se hádal?“
“Povídám ti, aby ses pohádal! Nebo se s tebou pohádám já!“
“Tak se pohádej! To je toho!“
“A taky že pohádám! A té tvé Mušce a Knoflence dám co proto!“
Neználek zaťal pěsti a hnal se na malenky. Cárek mu zastoupil cestu a dal mu jednu pěstí. Pustili se do sebe. Muška s Knoflenkou se polekaly a utekly.
“Tak kvůli malenkám mě budeš mlátit?“ křičel Neználek a pokoušel se trefit Cárka do nosu.
“A proč jim teda ubližuješ?“ ptal se Cárek a oháněl se zuřivě pěstmi.
“Heleme se ochránce!“ řekl na to Neználek a břinkl kamaráda s takovou silou po hlavě, že si až Cárek přičapl a vzal nohy na ramena. „A nemluvím s tebou!“ křičel za ním Neználek.
“Pro mě za mě!“ odpověděl mu Cárek. „Stejně se zase přijdeš první usmířit“
“A zrovna nepřijdu! Poletíme balónem do světa!“
“Takhle s komína na střechu!“
“To leda ty!“ řekl Neználek a šel sbírat gumovou šťávu.
Když byl gumové šťávy plný sud, Všeználek ji pěkně rozmíchal a přikázal Vroubkovi, aby přinesl hustilku, kterou pumpovali automobilové duše. K hustilce připojil dlouhou gumovou hadici, konec zalil gumovou šťávou a Vroubkovi poručil, aby pěkně pomaloučku pumpoval vzduch. Vroubek začal pumpovat — a tu se z gumové šťávy udělala zrovna taková bublina, jaké se dělají z mydlinek. Všeználek zatím natíral bublinu kolem dokola gumovou šťávou a Vroubek pořád pumpoval vzduch, a tak se bublina pomaloučku nafukovala a měnila se ve veliký balón. Všeználek ho už ani nestačil natírat ze všech stran. Nařídil, aby natírali i ostatní malíčci.
Všichni se hned pustili do práce. Každý jí měl u balónu plné ruce, jenom Neználek chodil kolem a pohvizdoval si. Hleděl, aby byl co nejdál od balónu, zpovzdáli se na něj díval a ustavičně vedl svou:
“Praskne! Teď, teď už ta bublina určitě praskne! Júúúú!“
Jenže balón nepraskl a pořád a pořád se zvětšoval. Brzy se nafoukl tak, že si malíčci museli vylézt na lískový keř uprostřed dvora, aby mohli balón natírat i svrchu a ze stran. Nafukování balónu trvalo dva dny a skončilo, až když byl balón velký jako dům. Všeználek pak zavázal provázkem spodní trubičku, aby z balónu neunikal vzduch, a řekclass="underline"
“Teď bude balón schnout a my se zatím pustíme do další práce.“
Přivázal balón k lískovému keři, aby ho neodnesl vítr, a rozdělil malíčky do dvou skupin.
Jedné skupině přikázal sbírat zámotky bource morušového, rozmotávat je a soukat z nich hedvábné nitě. Z nití měli uplést obrovskou sít. A druhé skupině dal za úkol zhotovit veliký koš z tenké březové kůry. Zatímco se Všeználek a malíčkové zabývali touhle prací, přišli všichni obyvatelé Kvítečkova a zvědavě okukovali obrovský balón, přivázaný k lískovému keři. Každý by si byl rád na ten balón sáhl, a někteří se ho dokonce pokoušeli nadzdvihnout.
“Ten je lehoučký,“ říkali, „v jedné ruce ho člověk uzdvihne!“
“Cožpak o to, lehký je, ale jak se na to dívám — stejně nepoletí,“ řekl malíček jménem Klípek.
“A proč by ne?“ ptali se ostatní.
“Jak může letět? Kdyby mohl, vznášel by se ve vzduchu, ale on si tady zatím docela obyčejně leží na zemi. Už je to tak: i když je lehký, je přece jenom těžký,“ odpověděl Klípek.
Človíčkové se zamyslili.
“Hm! Hm!“ říkali. „Balón je lehký, a přece je těžký. To je pravda. Jakpak asi poletí?“
Vyptávali se Všeználka, ale ten je odbývaclass="underline" „Počkejte chvilku. Brzo to už všecko uvidíte.“
Když tedy Všeználek človíčkům pranic nevysvětlil, začali pochybovat ještě víc. Klípek chodil po celém městě a roztrušoval nehorázné zvěsti.