Vylezl až k trupu stroje, kde zahlédl malý poklop. Rychle ho prořízl laserovým mečem, otevřel ho, hodil dovnitř minu a spustil se po kabelu dolů. Když Luke sjel na konec, dopadl tvrdě do sněhu a ztratil vědomí; jeho netečné tělo málem smetla zadní noha kolosu.
Sotva se kolos vzdálil, roztrhala mu tlumená exploze vnitřnosti. Mechanické zvíře najednou prasklo ve švech a zařízení a kousky trupu se rozletěly všemi směry. Císařský útočný stroj se sesypal na kouřící, nehybnou hromadu, která spočinula na zbytcích čtyř chůdovitých nohou.
VI.
Velitelské centrum povstalců, jehož stěny a strop se stále otřásaly a praskaly pod duněním bitvy na povrchu, se pokoušelo uprostřed vší zkázy pracovat. Potrubí, roztrhané výbuchy, chrlilo gejzíry vařící páry. Bílá podlaha byla posetá kousky rozbitých přístrojů a úlomky ledu, které se válely všude. Až na vzdálený rachot laserových děl bylo velitelské centrum zlověstně tiché.
Byl tam stále personál, který měl službu, včetně princezny Leiy, která sledovala několik stále fungujících monitorů. Chtěla si být jistá, že i poslední transportér proklouzl kolem císařské armády a blíží se na místo setkání ve vesmíru.
Han Solo utíkal do velitelského centra a cestou uskakoval před velkými kvádry ledu, které na něho padaly ze stropu. Jeden zvlášť velký kus provázela lavina ledu, která se sesypala poblíž vchodu do místnosti. Han neohroženě spěchal k řídicí desce, kde stála Leia a vedle ní See Threepio.
„Slyšel jsem, že zasáhli velitelské centrum.“ Han vypadal znepokojeně. „Jste v pořádku?“
Princezna přikývla. Byla překvapená, že ho vidí tam, kde hrozilo největší nebezpečí.
„Pojďte,“ naléhal, než mohla něco říct. „Musíme se dostat do své lodi.“
Leia vypadala vyčerpaně. Stála u monitorů celé hodiny a podílela se na rozdělování povstalců na jednotlivé posty. Han ji vzal za ruku a vedl ji z místnosti pryč, za nimi klapal protokolární droid.
Když odcházeli, vydala Leia kontrolorovi poslední příkaz: „Vydejte evakuační kódový signál… a jděte do transportéru.“ Potom, když Leia, Han a Threepio spěšně vyšli z velitelského centra, se ozval z reproduktorů hlas, který se rozléhal po opuštěných ledových koridorech: „Odpoutáváme se, odpoutáváme se! Začíná ústup!“
„Pojďte,“ naléhal Han a mračil se. „Jestli se tam nedostanete včas, vaše loď nebude moci odstartovat.“
Stěny se otřásaly ještě mohutněji než před chvílí. Ledové balvany dál padaly, když se ti tři hnali k transportním lodím. Skoro se dostali k hangáru, kde čekal Lein transportér, připravený k odletu. Ale když zahnuli za roh, zjistili, že vstup do hangáru je úplně zavalený ledem a sněhem.
Han věděl, že musí najít jinou cestu k Leině záchranné lodi – a to rychle. Vedl je zpátky koridorem, opatrně se vyhýbal ledu a cestou zakřičel do komlinku: „Transportér C jedna sedm! Jsme na cestě. Vydržte!“
Byli u hangáru tak blízko, že slyšeli, jak se Leino plavidlo připravuje ke startu z ledové základny povstalců. Kdyby je dokázal v bezpečí odvést ještě několik metrů, byla by princezna zachráněna.
Místnost se najednou otřásla děsivým rachotem, který zaburácel celou podzemní základnou. V té chvíli před ně spadl celý strop a vytvořil tak pevnou překážku mezi nimi a hangáry. Šokovaně hleděli na neprostupnou bílou hmotu.
„Jsme odříznutí,“ zaječel Han do komlinku, věděl, že pokud chce transportér ještě odstartovat, nesmí mařit čas rozpouštěním ledu nebo probíjením skrz barikádu. „Musíte odletět bez princezny Organy.“ Otočil se k ní. „Jestli budeme mít štěstí, pořád to můžem zvládnout s Falconem.“
Princezna a See Threepio následovali Hana, který vyrazil k další místnosti v naději, že Millenium Falcon a jeho wookijský druhý pilot ještě nejsou pohřbeni pod ledovým přívalem.
Povstalecký důstojník se rozhlížel po bílém bitevním poli, pozoroval zbývající sněžné spídry, které vířily vzduchem, a poslední císařská vozidla, která míjela vrak vybuchlého kolosu. Zapojil komlink a uslyšel rozkaz k ústupu: „Odpoutáváme se, odpoutáváme se. Začíná ústup.“ Když dal znamení svým mužům, aby se stáhli zpátky do jeskyně, všiml si, že hlavní kolos stále těžce dusá směrem k energetickým generátorům.
V kokpitu toho útočného stroje právě generál Veers přistoupil blíž k oknu. Z téhle pozice zřetelně viděl cíl dole pod sebou. Prohlížel si praskající energetické generátory a pozoroval povstalecké vojsko, které je bránilo.
„Bod tři bod tři bod pět… Blíží se na dostřel, pane,“ ohlásil jeho pilot.
Generál se obrátil k důstojníkovi. „Všichni vojáci se vylodí k pozemnímu útoku,“ řekl Veers. „Připravte se k zaměření na hlavní generátor.“
Hlavní kolos, po bocích provázený masívními stroji, pronikal dopředu a jeho děla pálila, aby rozprášila ustupující povstalce. Čím hustěji pálily z laserových děl blížící se kolosy, tím častěji létala vzduchem těla povstalců a jejich kusy. Mnohé vojáky, kterým se podařilo vyhnout vyhlazujícím laserovým paprskům, rozmačkaly na kaši dusající tlapy kolosu. Vzduch se naplnil pachem krve a spáleného masa a duněním výbuchů.
Několik přežívajících povstalců na útěku zahlédlo osamělý sněžný spídr, který se z dálky blížil, z jeho hořícího trupu se valila černá kouřová stopa.
I když kouř z pochroumaného spídru ztěžoval výhled, Hobbie viděl dost z masakru, který zuřil na zemi. Zranění, způsobená laserem kolosu, mu působila bolest při každém pohybu, proto řízení pustil. Ale kdyby se dokázal vrátit na základnu, mohl by vyhledat lékařského robota a…
Ne, pochyboval, že by dokázal žít tak dlouho. Umíral – tím si teď byl jistý – a muži v zákopech budou brzy mrtví taky, pokud se nestane něco, co je zachrání.
Generál Veers, který pyšně vysílal hlášení císařskému velení, si vůbec neuvědomoval, že se blíží Gauner čtyři. „Ano, lorde Vadere, došel jsem k hlavním energetickým generátorům. Štít za chvíli zmizí. Můžete zahájit sestup.“
Když dokončil vysílání, sáhl generál Veers po elektronickém zaměřovači a podíval se okulárem, až vyhledal hlavní energetické generátory. Elektronický vlasový kříž se ustálil podle informací z počítačů kolosu. Pak najednou údaje na malých monitorech nevysvětlitelně zmizely.
Generál Veers se zmateně odtrhl od okuláru a instinktivně se obrátil k průzoru. Strnul hrůzou, když viděl, že přímo na jeho kokpit míří kouřící střela.
Ostatní piloti také uviděli ženoucí se spídr a věděli, že nemají čas, aby mohutný útočný stroj obrátili. „Letí na –“ začal jeden pilot.
V tom okamžiku Hobbieho hořící loď prorazila kokpit kolosu jako lidská bomba, palivo se vznítilo v kaskádě plamenů a střepů. Vteřinu se ozýval lidský řev, pak jen sténání, a pak celý stroj padl k zemi.
Možná to byl zvuk blízkého výbuchu, co přivedlo Luka Skywalkera zpátky k vědomí. Omámeně zvedl hlavu ze sněhu. Cítil se velmi slabý a byl ztuhlý zimou. Hlavou mu bleskla myšlenka, že mráz už mu možná poškodil tkáně. Doufal, že ne; vůbec netoužil trávit další čas v tom mazlavém bakteriálním bahně.
Pokusil se vstát, ale padl zpátky do sněhu, doufal jenom, že ho nezahlédne nějaký kráčející kolos. Komlink zapípal, našel sílu zapnout příjem.
„Předsunuté jednotky kompletně staženy,“ oznámil hlas.
Staženy? Luke chvíli přemýšlel. Takže Leia a ostatní určitě uprchli! Luke měl najednou pocit, že celý ten boj a smrt věrných povstalců nebyly marné. Zaplavila ho vlna tepla, sebral síly, zvedl se a vydal se na dlouhou zpáteční cestu ke vzdálené ledové stavbě.