Ozvalo se vzrušené wookijské štěknutí, když Chewbacca vykoukl z průzoru a uviděl, že hustota asteroidů už klesá. Ale ještě uprchnout nemohli, protože Avenger se blížila výboje z jeho laserových děl bombardovaly Falcon, až se otřásla ztratil rovnováhu.
Han rychle vyrovnal loď zpátky na kýl. A v příští chvíli Falcon vyletěl z asteroidového pole a vnořil se do klidného, hvězdnatého ticha hlubokého vesmíru. Chewbacca kňučel radostí, že jsou konečně venku ze smrtonosného pole – ale dychtil, aby už měli hvězdný destruktor daleko za sebou.
„Taky myslím, Chewie,“ odpověděl Han, „Vyklidíme pole. Připrav se na světelnou. Teď budou překvapení oni. Držte se…“
Všichni se pevně chytili a Han zatáhl za páku světelné rychlosti. Ale byla to posádka Millenia Falcon a nejvíc sám kapitán, kdo byl překvapený, protože zase –
– nic se nestalo.
Nic!
Han znovu divoce zatahal za páku. Loď zůstávala v podsvětelné rychlosti.
„To není fér!“ zařval a začal propadat panice. Chewbacca zuřil. Nestávalo se často, že by se rozzlobil na svého přítele a kapitána. Ale teď se vztekal a wookijsky řičel a štěkal.
„To určitě ne,“ bránil se Han, když se podíval na počítačové obrazovky a rychle přečetl údaje. „Transferové okruhy jsem zkontroloval.“
Chewbacca znovu štěkl.
„Říkám ti, že to tentokrát není moje chyba. Vím určitě, že jsem to kontroloval.“
Leia hluboce vzdychla. „Takže žádná světelná rychlost?“ řekla tónem, který prozrazoval, že tuhle katastrofu taky očekávala.
„Pane,“ vložil se mezi ně See Threepio, „ztratili jsme zadní štít deflektoru. Ještě jeden přímý zásah do zádi a jsme vyřízení.“
„No,“ řekla Leia a upřeně se dívala na kapitána Millenium Falcon, „co teď?“
Han poznal, že má jenom jednu možnost. Neměl čas plánovat nebo kontrolovat údaje počítačů, když je Avenger už venku z asteroidového pole a rychle je dotahuje. Musel se rozhodnout podle instinktu a naděje. Opravdu neměli jinou možnost.
„Ostře zatoč, Chewie,“ přikázal, stáhl páku k sobě a podíval se na pilota. „Obrátíme kocábku dokola.“
Ani Chewbacca neměl ponětí, co Han zamýšlí. Překvapeně zaštěkal – třeba se přeslechl.
„Slyšels dobře!“ zaječel Han. „Otoč to! Přední štít plný výkon!“ Tentokrát nebylo o jeho příkazu pochyb a ačkoli Chewbacca ten sebevražedný rozkaz nechápal, poslechl.
Princezna z toho byla úplně bez sebe. „Chceš na ně zaútočit!“ vykoktala nevěřícně. Teď už není žádná šance, že přežijí, pomyslela si. Je možné, že Han by byl opravdu blázen?
Threepio, který si v počítačovém mozku zatím provedl nějaké výpočty, se obrátil na Hana Sola. „Pane, jestli bych mohl zdůraznit, tak pravděpodobnost, že přežijeme přímý útok na císařský hvězdný destruktor je – “
Chewbacca na zlatého droida zavrčela Threepio okamžitě zmlkl. Nikdo na palubě opravdu neměl náladu na statistiky, zvlášť proto, že Falcon se už stáčel v ostré zatáčce a začal směřovat do smrště výbuchů císařské kanonády.
Solo se na řízení pekelně soustředil. Nic jiného nemohl dělat, když se chtěl vyhnout přehradní palbě flaků, kterými císařská loď ostřelovala Falcon. Frachťák poskakoval a kolébal se, zatímco Han, který stále mířil přímo na hvězdný destruktor, manévroval mezi výboji.
V jeho malé lodi neměl nikdo tušení, jaký může mít plán.
„Dostává se moc nízko!“ křičel císařský pozorovací důstojník, ačkoli sotva věřil vlastním očím.
Kapitán Needa a posádka hvězdného destruktoru spěchali na můstek Avengeru, aby pozorovali sebevražedný manévr Millenium Falcon, zatímco po celé císařské lodi vyzváněli na poplach. Jestliže malý frachťák narazí do trupu hvězdného destruktoru, nezpůsobí větší škodu; ale jestli prorazí okna můstku, bude řídící paluba posetá mrtvolami.
Zpanikařený zaměřovací důstojník hlásil své pozorování: „Srazíme se!“
„Štíty jsou zapojené?“ zeptal se kapitán Needa. „Určitě zešílel.“
„Dívejte se!“ zaječel palubní důstojník.
Falcon zamířil přímo na okna můstku a posádku Avengeru, a důstojníci v hrůze padli k zemi. Ale v poslední chvíli frachťák zatočil nahoru.
A potom –
Kapitán Needa a jeho muži pomalu zvedli hlavy. Za okny uviděli jenom poklidný oceán hvězd.
„Najděte je,“ přikázal kapitán Needa. „Možná to zkusí znovu.“
Vyhledávací důstojník se pokusil na svých obrazovkách frachťák najít. Ale nenašel nic.
„To je divné,“ mumlal.
„Co je?“ zeptal se Needa a šel blíž, aby se podíval na monitory sám.
„Loď není vidět na žádném identifikátoru.“
Kapitána to překvapilo. „Nemohla zmizet. Mohla by tak malá loď mít krycí zařízení?“
„Ne, pane,“ odpověděl palubní důstojník. „Možná v poslední chvíli přešli na světelnou rychlost.“
Kapitán Needa cítil, že jeho vztek roste stejně jako zmatek. „Proč zaútočili? Mohli přejít do hyperprostoru, když se dostali z asteroidového pole.“
„No, není po nich ani stopy, pane, ať to udělali jak chtěli,“ odpovědět zaměřovací důstojník, který stále Millenium Falcon na obrazovkách nelokalizoval. „Jediné logické vysvětlení je, že přešli do světelné rychlosti.“
Kapitánem to otřáslo. Jak ho mohla taková kraksna přechytračit?
Přistoupil pobočník. „Pane, lord Vader požaduje hlášení o pronásledování,“ oznamoval. „Co mám říct?“
Needa se musel opřít. Nechat Millenium Falcon upláchnout, když byl tak blízko, byla neodpustitelná chyba, a on věděl, že se musí postavit před Vadera a neúspěch ohlásit. Cítil, že už je mu jedno, jaký trest na něho čeká.
„Za to jsem zodpovědný já,“ řekl. „Připravte raketoplán. Až se sejdeme s lordem Vaderem, omluvím se mu sám. Obraťte a prohlédněte to tu ještě jednou.“
Potom se Avenger jako živý behemot začal pomalu otáčet: ale po Millenium Falcon nebylo ani stopy.
Nad Lukovým tělem, nehybně ležícím v blátě, se jako podivné světlušky vznášely dvě zářící koule. Malý soudkovitý droid stál loajálně vedle svého padlého pána a periodicky natahoval mechanickou paži, aby tančící předměty chytil, jako by to byli moskyti. Ale vznášející se světelné koule vždycky vyklouzly robotovi z dosahu.
Artoo Detoo se naklonil nad netečné Lukovo tělo a zahvízdal, aby ho probral. Ale Luke, který upadl do bezvědomí, když dostal ránu těmi energetickými balónky, neodpovídal. Robot se obrátil k Yodovi, který klidně seděl na pahýlu, a začal zuřivě pískat a hubovat malého mistra Jedi.
Artoo ale nic nepořídil, a tak se obrátil zpátky k Lukovi. Jeho elektronické obvody mu řekly, že nemá smysl budit Luka tak slabými zvuky. V jeho kovovém trupu se aktivoval nouzový záchranný systém, Artoo vyndal malou kovovou elektrodu a položil ji Lukovi na hruď. Artoo tiše znepokojeně pípl a generoval nevelký elektrický náboj, právě tak silný, aby přivedl Luka k vědomí. Mladíkova hruď se vzdmula a Luke se probral.
Mladý učedník řádu Jedi vypadal omámeně a potřásal hlavou, aby se mu vyjasnilo. Rozhlížel se a třel si ramena, aby zmírnil bolest, kterou mu způsobily Yodovy řízené simulátory. Když Luke zahlédl, že koule visí pořád nad ním, zamračil se. Pak zaslechl, jak se Yoda nedaleko vesele pochechtává, a podíval se na něho.