„Soustředění, hé?“ chechtal se Yoda a vrásky v obličeji se mu prohlubovaly. „Soustředění!“
Luke neměl náladu úsměv oplácet. „Myslel jsem, že ty koule jsou nastavené jenom na omráčení!“ vykřikl naštvaně. „To taky jsou,“ odpověděl pobavený Yoda.
„Jsou o hodně silnější, než jsem zvyklý.“ Luka pořád bolela ramena.
„Vůbec by na tom nezáleželo, kdyby tebou procházela síla,“ opáčil Yoda. „Skákej výš! Rychleji se hýbej!“ volal. „Síle se musíš otevřít.“
Mladíka začal zdlouhavý výcvik dráždit, i když uplynula teprve krátká doba. Cítil, že už je k poznání síly blizoučko – ale mnohokrát už neuspěl a poznal, jak je mu pořád vzdálená. Ale teď ho Yodovo pobízení rázem postavilo na nohy. Byl unavený čekáním na tu moc, utahaný neúspěchy, a Yodovy nesrozumitelné techniky ho čím dál víc rozčilovaly.
Luke popadl z bláta laserový meč a rychle ho zapojil. Polekaný Artoo Detoo zmizel do bezpečí.
„Teď jsem se jí otevřel!“ zakřičel Luke. „Cítím ji. Tak pojďte, vy létající blastery!“ S ohněm v očích Luke zaujal pozici a přibližoval se ke koulím. Ty okamžitě uhnuly a stáhly se nad Yodu.
„Ne, ne,“ nadával mistr Jedi a vrtěl šedovlasou hlavou. „To nepůjde. Ty cítíš zlost.“
„Ale cítím sílu,“ bránil se Luke vehementně.
„Zlost, zlost, strach, agrese!“ varoval Yoda. „Odvrácená strana síly. Ty proudí snadno ..., v boji se rychle připojí. Vyvaruj se, vyvaruj se jich. Za moc, kterou přinášejí, se platí velká cena.“
Luke sklonil meč a zmateně hleděl na Yodu. „Cena?“ zeptal se. „Co tím myslíš?“
„Odvrácená strana síly vábí,“ řekl Yoda dramaticky. „Ale jestli se jednou vydáš po temné stezce, navždycky bude vládnout tvým osudem. Stráví tě…, jako učedníka Obiho-Wana.“
Luke přikývl. Věděl, koho Yoda myslí. „Lord Vader,“ řekl. Po chvilce přemýšlení se Luke zeptaclass="underline" „Je odvrácená strana silnější?“
„Ne, ne. Snadnější, rychlejší, svůdnější.“
„Ale jak mám poznat dobrou stranu od té špatné,“ zeptal se zmateně.
„Poznáš to,“ odpověděl Yoda. „Když jsi pokojný…, klidný, nečinný. Jedi používá sílu pro poznání. Nikdy k útoku.“
„Ale řekněte mi, proč –,“ začal Luke.
„Ne! Není žádné proč. Nic víc ti nepovím. Oprosti svůj mozek od otázek. Teď buď klidný – pokojný…“ Yodův hlas se vytrácel, ale jeho slova měla na Luka hypnotický vliv. Mladý učedník přestal protestovat a začal cítit klid, tělo a mysl se mu uvolnily.
„Ano…,“ mumlal Yoda, „upokoj se.“
Luke zavřel oči a vypudil z hlavy rozptylující myšlenky. „Nehýbej se …“
Luke slyšel Yodův uklidňující hlas, když vstoupil do čekající temnoty své mysli. Přál si putovat se slovy svého pána, kamkoli ho povedou.
„Uvolni se…“
Když Yoda poznal, že Luke je tak uvolněný, jak může být mladý žák v tomto stadiu, učinil nepatrné gesto. Koule nad jeho hlavou vyrazily k Lukovi a cestou vystřelovaly výboje.
V té chvíli Luke ožil a zapnul laserový meč. Vyskočil na nohy a čistě soustředěn začal odrážet výboje, které na něho mířily. Beze strachu čelil útoku a pohyboval se a uhýbal s nejvyšším půvabem. Při skocích se vznášel ve vzduchu výš než kdykoliv předtím. Luke neučinil jediný zbytečný pohyb, když se soustředil na blížící se výboje.
Útok ustal stejně náhle, jako začal. Zářící koule se vrátily na svá místa po stranách hlavy jejich pána.
Artoo Detoo, vždy trpělivý pozorovatel, vydal elektronický povzdech a zavrtěl kovovou hlavou.
Luke s pyšným úsměvem pohlédl na Yodu.
„Udělal jsi veliký pokrok, mladíku,“ potvrdil Jedi. „Zesílil jsi.“ Ale malý instruktor už ho dál nechválil.
Luke byl na svůj obrovský úspěch jaksepatří hrdý. Pozoroval Yodu a čekal na další ocenění. Ale Yoda se nepohnul, ani nepromluvil. Seděl tiše – a pak se další dvě koule vynořily zpoza něho a připojily se k prvním dvěma.
Úsměv Luka Skywalkera trochu pohasl.
Dva vojáci v bílé zbroji zvedli neživé tělo kapitána Needy z podlahy císařského hvězdného destruktoru Darth Vadera.
Needa věděl, že pravděpodobně zemře, když nedokázal chytit Millenium Falcon. Také věděl, že musí ohlásit situaci Vaderovi a formálně se omluvit. Ale v císařské armádě nebylo místo pro odpouštění neúspěchů. A Vader dal znechuceně znamení, aby kapitán zemřel.
Temný pán se otočil a admirál Piett a dva jeho kapitáni přistoupili, aby podali hlášení. „Lorde Vadere,“ řekl Piett, „naše lodě proskenovaly celou oblast a nic nenašly. Millenium Falcon určitě přešel do světelné rychlosti. Teď už je pravděpodobně někde na druhé straně galaxie.“
Vader skrz dýchací masku zasyčel. „Nařiďte pohotovost všem velitelstvím,“ přikázal. „Vypočítejte každý možný cíl podle jejich poslední známé trajektorie a rozdělte flotilu, aby je hledali. Nezklamte mě znovu, admirále, už toho mám dost!“
Admirál Piett si vzpomněl na kapitána Avengeru, kterého právě vynášeli z místnosti jako pytel zrní. A pamatoval si mučivou demisi admirála Ozzela. „Ano, můj pane,“ odpověděl a snažil se maskovat strach. „Najdeme je.“
Pak se admirál obrátil k pobočníkovi. „Rozmístit flotilu,“ rozkázal. Když pobočník spěchal vyplnit rozkazy, admirálovi přeběhl po tváři stín obav. Vůbec si nebyl jistý, jestli bude mít víc štěstí než Ozzel nebo Needa.
Císařský hvězdný destruktor lorda Vadera majestátně odletěl do vesmíru. Ochranná flotila menších plavidel se držela poblíž a císařská armáda nechala Avenger za sebou.
Nikdo na Avengeru ani v celé Vaderově flotile neměl ponětí, kde kořist hledat. Zatímco Avenger klouzal vesmírem, aby pokračoval v pátrání, k jedné jeho mohutné můstkové věži se tiskl miskovitý frachťák – Millenium Falcon.
V kokpitu Falconu bylo ticho. Han Solo zastavil loď a vypnul všechny systémy tak rychle, že dokonce i obyčejně hovorný See Threepio mlčel. Threepio stál, nepohnul ani nýtem, na zlaté tváři mu ztuhl výraz zvědavosti.
„Taky jsi ho mohl varovat, než jsi ho vypnul,“ řekla princezna Leia při pohledu na droida, který stál nehybně jako bronzová socha.
„Ach, to je mi líto!“ řekl Han falešně. „Nechtěl jsem urazit vašeho droida. Myslíš, že brzdit a všechno vypnout v takové chvilce je snadné?“
Leia pochybovala o celé Hanově strategii. „Pořád si nejsem jistá, co máš v úmyslu.“
Han její pochybnosti odsunul stranou. Brzo to zjistí sama, pomyslel si; prostě neměli na vybranou. Obrátil se k druhému pilotovi. „Chewie, zkontroluj ruční vysouvání přistávacích vzpěr.“
Wookie štěkl, pak se vyloupl z křesla a zamířil na záď. Leia pozorovala, jak Chewbacca uvolňuje vzpěry, takže loď mohla vzlétnout bez mechanického zpoždění.
Nevěřícně zavrtěla hlavou a obrátila se k Hanovi. „Jak si představuješ další let?“
„Flotila se konečně rozděluje,“ odpověděl a ukázal ven z okna. „Doufám, že zachovají obvyklý císařský postup a vyklopí všechen odpad, než přejdou na světelnou rychlost.“
Princezna tuhle strategii chvíli zkoumala a pak se začala usmívat. Tenhle bláznivý mužský koneckonců možná věděl, co dělá. Okouzleně ho pohladila po hlavě. „To není špatné, střihoune, není to špatné. Co pak?“