Lando se toužebně ohlížel, když s Hanem kráčel přes přistávací rampu, následován Leiou, Threepio a Chewbaccou. „To nebude snadné, příteli,“ řekl Lando lítostivě.
Pak se obrátil k Hanovi. „Co tě sem vlastně přivedlo?“
„Opravy.“
Lando předstíral paniku. „Co jsi to provedl s mou lodí?“ Han se s úšklebkem ohlédl na Leiu. „Falcon kdysi patřil Landovi,“ vysvětlil. „A Lando někdy zapomíná, že o něj přišel čestně a férově.“
Lando pokrčil rameny a nijak Hanovo chvástavé prohlášení nepopřel. „Ta loď mi už víckrát zachránila život. Je to nejrychlejší rachotina v galaxii. Co je s ní?“
„Hyperdrajv.“
„Hned pošlu své lidi, aby se na to podívali,“ řekl Lando. „Nesnesu pomyšlení, že Millenium Falcon postrádá svůj klenot.“
Skupina přešla úzký můstek, který spojoval přistávací plochu s městem – a všechny okamžitě okouzlila jeho krása. Viděli bezpočet malých náměstíček, lemovaných hladkými věžemi a stavbami. Konstrukce, které tvořily obchodní a obytné sekce Oblačného města, bíle svítily a jasně zářily v ranním slunci. Městské obyvatelstvo tvořily nejrůznější cizí rasy a kolem návštěvníků z Falconu prostornými ulicemi beze spěchu procházelo hodně obyvatel.
„Jak si stojí tvoje doly?“ zeptal se Han Landa.
„Ne tak dobře, jak bych rád,“ odpověděl Calrissian. „Jsme malé hnízdo a nejsme moc soběstační. Mám potíže s veškerým zásobováním a…“ Správce si všiml Hanova pobaveného úsměvu. „Co je na tom k smíchu?“
„Nic.“ Pak se Han zachechtal. „Nikdy bych neřekl, že v tom divokém intrikánovi, kterého jsem znal, se skrývá odpovědný starosta a obchodník.“ S jistou závistí si Han musel přiznat, že to na něho udělalo dojem. „Zvládáš to dobře.“
Lando se zkoumavě podíval na starého přítele. „Když tě vidím, na leccos se rozpomenu.“ Zavrtěl s úsměvem hlavou. „Ano, teď jsem zodpovědný. To je cena úspěchu. A víš co, Hane? Celou dobu jsi měl pravdu. Přeceňuje se to.“
Rozchechtali se, až se po nich několik chodců ohlédlo. See Threepio se trochu opozdil, fascinovaly ho zástupy cizinců v ulicích Oblačného města, vznášedla a úžasné, fantastické budovy. Obracel hlavu sem a tam a snažil se všechno registrovat svými počítačovými obvody.
Při obhlídce procházel kolem dveří, které vedly na ulici. Zaslechl, že se otevřely, otočil se a uviděl, že se z nich vynořila stříbrná jednotka R2; zastavil se a sledoval, jak robot odchází. Zatímco Threepio trčel na místě, uslyšel zpoza dveří pípání a hvízdání.
Nakoukl dovnitř a uviděl v předsíni známého droida. „Ach, jednotka R2!“ zaševelil blaženě. „Už jsem skoro zapomněl, jak vypadají.“
Threepio prošel dveřmi a vešel do místnosti. Okamžitě ucítil, že nejsou s jednotkou R2 sami. Překvapeně zvedl zlaté ruce a na obličejové destičce mu ztuhl udivený výraz. „A jéje!“ vykřikl. „Ti vypadají jako –“
Když promluvil, zasáhl ho do kovové hrudi laserový paprsek a rozmetal ho dvaceti směry po místnosti. Jeho bronzové paže a nohy sebou práskly do zdi a sesypaly se na kouřící hromadu, stejně jako zbytek mechanického těla.
Dveře se za ním zabouchly.
Kousek odtud Lando vedl skupinku do svých kanceláří a cestou bílými koridory jim ukazoval různé zajímavosti. Nikdo z nich se při povídání o životě na Bespinu nevšiml, že Threepio chybí.
Ale Chewbacca se najednou zarazil, zvědavě začenichal ve vzduchu a ohlédl se. Pak pokrčil mohutnými rameny a následoval ostatní.
Luke byl dokonale klidný. Ani tato pozice v něm nebudila napětí, neklid nebo nejistotu, žádný z těchto negativních pocitů, které zažíval, když se poprvé pokoušel o tento cvik. Stál, dokonale vyvážený, na jedné ruce. Věděl že je s ním síla.
Jeho trpělivý mistr, Yoda, klidně seděl Lukovi na chodidlech. Luke se naplno soustředil na úkol a najednou zvedl čtyři prsty ze země. Bez narušení rovnováhy stál vzhůru nohama – na palci.
Luke byl rozhodný, a to ho nutilo učit se rychle. Do učení byl celý žhavý a zkoušky, které mu Yoda určoval, ho nezkrušily. A teď věřil, že až konečně tuhle planetu opustí, bude z něho hotový rytíř řádu Jedi.
Rychle se naučil ovládat sílu a dokázal opravdové zázraky. Yodovi dělaly učedníkovy pokroky také trochu větší radost. Jednou, zatímco Yoda stál poblíž a pozoroval ho, Luke použil sílu tak, že vyzvedl dvě velké bedny s výstrojí a nechal je viset ve vzduchu. Yoda měl radost, ale všiml si Artoo Detoo, který sledoval tuto holou nemožnost a vydával elektronické nevěřícné pípání. Mistr Jedi vztáhl ruku a silou zvedl malého droida ze země.
Artoo se vznášel a jeho zmatené vnitřní okruhy a senzory se snažily vypátrat neviditelnou moc, která ho drží ve vzduchu. A najednou s ním neviditelná ruka vyvedla další kousek: pořád ve vzduchu se malý robotek najednou ocitl vzhůru nohama. Jeho bílé nožičky zoufale kopaly a oblá hlava bezmocně rotovala dokola. Když Yoda konečně ruku stáhl, droid i s dvěma zásobními bednami se v pádu zakymácel. Na zem ale dopadly jen bedny. Artoo zůstal viset v prostoru.
Artoo otočil hlavu a uviděl svého mladého pána, jak stojí s nataženou rukou a brání Artoo v osudovém pádu.
Yoda zavrtěl hlavou, pohotové myšlení a ovládání jeho učedníka na něho udělalo dojem.
Yoda vyskočil Lukovi na paži a oba dva se obrátili k domovu. Ale na něco zapomněli: Artoo Detto pořád visel ve vzduchu, zdivočele pískal a hvízdal a snažil se přilákat na sebe pozornost. Yoda si z utrápeného robotka zase jenom vystřelil, a když s Lukem kráčeli pryč, Artoo slyšel zvonivé trylkování, když se mistr řádu Jedi smál. Teprve potom se droid začal pomalu snášet k zemi.
O něco později, když se šero plížilo hustým listovím v bažině, Artoo čistil trup X-plánu, Z rybníka do vchodu v boku lodi se táhla hadice a robot oplachoval loď mohutným proudem vody. A zatímco pracoval, Luke s Yodou seděli na mýtině; Luke měl soustředěně zavřené oči.
„Buď klidný,“ řekl mu Yoda. „Díky síle uvidíš věci: jiná místa, jiné myšlenky, budoucnost, minulost, dávno zmizelé přátele.“
Luke se ztrácel sám sobě, jak se soustředil na Yodova slova. Přestal si uvědomovat své tělo a nechal vědomí klouzat se slovy svého mistra.
„Mysl se mi plní tolika představami.“
„Ovládat, musíš se naučit ovládat to, co vidíš,“ poučoval ho mistr Jedi. „Není to snadné, není to rychlé.“
Luke zavřel oči, uvolnil se a začal si čistit mozek, začal ovládat představy. Konečně tam cosi bylo, nejdřív nejasné, bylo to cosi bílého, beztvarého. Postupně se obraz jasnil. Zdálo se, že je to město, město, které snad plulo ve vzdouvajícím se bílém moři.
„Vidím město v mracích,“ řekl konečně.
„Bespin,“ určil ho Yoda. „Vidím ho taky. Máš tam přátele, he? Soustřeď se a uvidíš je.“
Luke se soustředil ještě víc. A město v oblacích se projasnilo. Dokázal vidět těla, povědomé rysy lidí, které znal.
„Vidím je!“ vykřikl Luke s očima pořád zavřenýma. Pak jeho tělo i ducha zachvátila náhlá křeč. „Mají bolesti. Trápí se.“
„To vidíš budoucnost,“ vysvětloval Yodův hlas. Budoucnost, myslel si Luke. Takže bolest, kterou cítil, se k jeho přátelům ještě nedostala. Snad není budoucnost nezměnitelná.
„Zemřou?“ zeptal se mistra.
Yoda zavrtěl hlavou a mírně pokrčil rameny. „Těžko se to dá uvidět. Budoucnost je stále v pohybu.“
Luke znovu otevřel oči. Vstal a rychle začal sbírat výstroj. „Jsou to moji přátelé,“ řekl, protože předpokládal, že mu mistr Jedi bude vymlouvat, aby udělal to, co udělat musí.