Při těch slovech vzduchem prosvištěl poslední kus těžkého stroje, vrazil do mladého Jediho a odhodil ho proraženým oknem ven. Všechno vířilo a bylo rozmazané, když se vítr do něho opřel, cloumal s ním a třásl, dokud se mu nepodařilo zachytit se jednou rukou jakéhosi trámu.
Když se vítr trochu uklidnila vzduch se pročistil, Luke poznal, že visí z můstku reaktorové šachty před velínem. Při pohledu dolů se mu zdálo, že pod ním zeje bezedná propast. Zatočila se mu hlava a pevně zavřel oči, aby nezpanikařil.
Ve srovnání s břichatým reaktorem, ze kterého nyní visel, Luke vypadal jako pouhá zmítající se skvrnka, a břicho – jedno z mnoha, vyčnívajících z kruhovité vnitřní stěny poseté světly – bylo pouhou skvrnkou ve srovnání se zbytkem nesmírně rozlehlé věže.
Luke pevně sevřel traverzu jednou rukou, zavěsil světelný meč na opasek a pak se chytil traverzy oběma rukama. Povytáhl se, vyškrábal se na můstek a postavil se na něj právě včas, aby zahlédl Darth Vadera, který se k němu šachtou blížil.
Zatímco Vader kráčel k Lukovi, ozval se z reproduktorů hlas, který se ohromnými prostorami dunivě rozléhaclass="underline" „Uprchlíci míří na platformu 327. Zajistit všechny transportéry. Bezpečnostním jednotkám se vyhlašuje pohotovost.“
Vader se hrozivě blížil k Lukovi a předpovídaclass="underline" „Tvoji přátelé nikdy neuniknou, a ty také ne.“
Vader udělal další krok a Luke okamžitě vytáhl meč, připraven znovu se pustit do boje.
„Jsi poražen,“ prohlásil Vader s hrůznou jistotou. „Nemá smysl klást odpor.“
Ale Luke přesto odpor kladl. Vyrazil proti Temnému pánovi divokým výpadem, ohnal se syčící laserovou čepelí, rozsekl Vaderův pancíř a pronikl až do masa. Vader se pod úderem zapotácel, a Lukovi se zdálo, že ho to bolí. Ale jenom chvilku. Pak Vader znovu vykročil.
S dalším krokem ho Temný pán varovaclass="underline" „Nenech se zničit jako Obi-Wan.“
Luke ztěžka dýchal, studený pot mu kapal z čela. Ale Benovo jméno mu vrátilo rozvahu,
„Klid –,“ připomínal si, „uklidni se.“
Děsivý přízrak v plášti však postupoval blíž po úzkém můstku a zdálo se, že teď už chce život mladého Jediho.
Nebo hůř, jeho křehkou duši.
Lando, Leia, Chewbacca a droidi spěchali koridorem. Zahnuli za roh a uviděli, že dveře na přistávací plošinu jsou otevřené. Zahlédli jimi Millenium Falcon, který čekal, až odstartují. Ale dveře se najednou zabouchly. Všichni se vmáčkli do výklenku a uviděli skupinu vojáků, kteří po nich okamžitě začali pálit. Pří každém laserovém ohňostroji vzduchem létaly úlomky stěn a podlahy.
Chewbacca zavrčel a oplácel palbu s divokou wookijskou zuřivostí. Kryl Leiu, která zoufale bušila do ovládacího panelu u dveří. Ale dveře se neotvíraly.
„Artoo!“ zavolal Threepio. „Ovládací panel. Můžeš obejít poplašný systém.“
Threepio mávl směrem k panelu, poháněl robotka a ukazoval na počítačový výstup na ovládací desce.
Artoo Detoo bzučel k ovládacímu panelu, pípal a hvízdal a spěchal na pomoc.
Lando, uhýbající před žhavými laserovými paprsky, horečně navazoval spojení přes komlink s interkomem v panelu. „Tady Calrissian,“ hlásil. „Impérium už kontroluje skoro celé město. Radím vám, abyste je opustili dřív, než přiletí další císařské jednotky.“
Vypnul komunikátor. Lando věděl, že udělal, co mohl, aby své lidi varoval; jeho úkolem teď bylo dostat své přátele bezpečně z planetky.
Mezitím Artoo odstranil kryt konektoru a vložil do zdířky vysouvací počítačovou paži. Droid vydal krátké pípnutí, které se zničehonic proměnilo v divoký roboti křik. Začal se třást, obvody se mu rozsvěcovaly v šílené hře světel, a z každého otvoru v trupu se valil dým. Lando rychle odtáhl Artoo od elektrické zásuvky. Zatímco droid vychládal, vyslal směrem k Threepio několik chabých pípnutí.
„No, ty si máš dávat větší pozor,“ bránil se Threepio. „Po mně nikdo nechce, abych rozeznal elektrické zásuvky od počítačových zdířek. Jsem překlada –“.“
„Má někdo nějaký nápad?“ křikla Leia a pálila na útočící vojáky.
„Pojďte,“ křičel Lando v rámusu boje, „zkusíme to jinudy.“
Vítr, který svištěl reaktorovou šachtou, zcela pohltil třeskot světelných mečů.
Luke hbitě přeběhl můstek a ukryl se pod mohutným strojním panelem, aby dotírajícímu nepříteli unikl. Ale Vader tam byl v okamžení, jeho světelný meč dopadl jako pulsující gilotina, a sekal, aby se celý komplex zařízení uvolnil. Ten začal padat, ale náhle ho zachytil vítr a unášel ho vzhůru.
Jediná chvilka nepozornosti, to bylo vše, co Vader potřeboval. Když panel odlétal pryč, Luke se na něj mimovolně podíval. A v té vteřině laserová čepel Temného pána zasvištěla a dopadla Lukovi na ruku, sekla do ní a poslala mladíkův světelný meč kamsi do temnot.
Bolest to byla hrozná. Luke cítil příšerný zápach spáleného masa a svíral si paži, aby se agónie zastavila. Ustupoval po můstku, až došel úplně na konec, celou tu dobu zatlačován černě oděným přízrakem.
Náhle zlověstně zadul vítr. A Luke poznal, že už nemá kam ustoupit.
„Nemáš kam utéct,“ upozornil ho Temný pán ze Sithu a vztyčil se nad Lukem jako černý anděl smrti. „Nenuť mě, abych tě zabil. Umíš zacházet se silou. Teď se musíš naučit využívat odvrácenou stranu. Připoj se ke mně a spolu budeme silnější než císař. Pojď, dokončím tvůj výcvik a společně ovládneme galaxii.“
Luke se nechtěl poddat Vaderovu pokoušení. „Nikdy se k tobě nepřidám!.“
„Kéž bys jen poznal moc odvrácené strany,“ pokračoval Vader. „Obi-Wan ti nikdy neřekl, co se stalo s tvým otcem, že?“ Při zmínce o otci se Luke ještě víc rozzuřil. „Řekl mi dost!“ zaječel. „Řekl mi, žes ho zabil.“
„Ne,“ odpověděl Vader klidně. „Já jsem tvůj otec.“
Luke ohromeně a nedůvěřivě zíral na černého bojovníka. Po tomto odhalení jako by ho opustil poslední zbytek síly. Stáli zde dva bojovníci, dívali se na sebe, otec a syn.
„Ne, ne! To není pravda…,“ řekl Luke, nechtěl věřit tomu, co právě uslyšel. „To není možné…“
„Zkoumej své pocity,“ řekl Vader a mluvil jako ďábelská verze Yody, „a pochopíš, že je to pravda.“
Pak Vader vypnul meč a napřáhl k Lukovi klidnou, zvoucí ruku.
Luke, užaslý a poděšený Vaderovými slovy, vykřikclass="underline" „Ne, ne!“
Vader však nepřestával přesvědčovat: „Luku, můžeš zničit císaře. Předvídal to. Je to tvůj osud. Připoj se ke mně a společně můžeme vládnout galaxii, jako otec a syn. Pojď se mnou. Je to jediná cesta.“
Lukovi po těch slovech zavířily myšlenky. Konečně mu všechno začalo zapadat do sebe. Přemítal, jestli mu Vader říká pravdu – jestli Yodův výcvik, vyučování světce – starého Bena, jeho vlastní zápas o dobro a odpor ke zlu, jestli všechno, zač bojoval, bylo pouhou lží.
Nechtěl Vaderovi uvěřit, snažil se přesvědčit sám sebe, že to Vader mu lže – ale nějak vycítil pravdu ve slovech Temného pána. Ale jestli Darth Vader mluvil pravdu, proč, ptal se, mu Ben Kenobi lhal? Proč? Jeho myšlenky křičely hlasitěji než kterýkoli vichr, který by Temný pán proti němu mohl poslat.
Zdálo se, že na odpovědích už víc nezáleží. Jeho otec.
S klidem, který ho naučil sám Ben a Yoda, mistr řádu Jedi, Luke Skywalker učinil rozhodnutí, které mohlo být jeho posledním rozhodnutím vůbec. „Nikdy,“ zařval Luke a udělal krok do propasti pod sebou. Jelikož její hloubka byla nezbadatelná, Luke mohl padat taky do jiné galaxie.