Na každém kroku se mohla přesvědčit o Ta’a Chumině dokonalosti. Palácová stráž ji uvedla dovnitř; sluhové jí přinesli občerstvení a tiše se ztratili, když je mávnutím ruky poslala pryč.
Jako ve snách došla do palácové zahrady se stinnými pěšinkami, které vypadaly, jako by byly vyprojektovány tak, aby obyvatelům poskytovaly diskrétní soukromí. Zhroutila se na mechem porostlé kameny umně navršené vedle vyřezávané lavičky a konečně si dovolila oddat se myšlenkám.
To, co cítila, byla hlavně otupělost.
Od útěku z Myrkru se její cesta zdála být jasná. Prvním úkolem bylo přežít, dokončit poslání, které Anakin svěřil Jacenovi, dostat ostatní mladé Jedie na bezpečné místo. A potom osvobodit Jacena.
Jaina se neodvažovala myslet na nic jiného, nepřipouštěla si žádné city, které by ji mohly odvádět od těchto cílů. Svým bezhlavým postupem nedosáhla ničeho a cítila se jako omráčená, jako by narazila s landspídrem v plné rychlosti do stromu.
Pocítila, že se blíží silná osobnost, a vzhlédla. Ze stínu ovocných stromů se vynořila vysoká štíhlá žena a bez váhání zamířila po pěšince přímo k ní. Žena měla na sobě jednoduché zřasené roucho a její červenošedé vlasy zářily nad šarlatovým závojem, který jí zahaloval spodní polovinu tváře. Jaina odevzdaně, ale vůbec ne překvapeně vstala a hluboce se uklonila.
Ta’a Chume mávla rukou na znamení, že formality nejsou zapotřebí. Bývalá královna-matka se usadila na lavičce a pokynula Jaině, aby se posadila vedle ní. Sundala si závoj a odhalila stále ještě krásnou tvář s charakteristickými výraznými rysy. „Jsem ráda, že tě vidím živou a zdravou, Jaino. Slyšela jsem o tvých bratrech.“
Jaina přijala nabízené místo vedle Ta’a Chume a v duchu se přichystala na další kolo zbytečných kondolencí.
Zdálo se, že tato reakce bývalou královnu pobavila. „Zdá se mi, že už máš těch otřepaných frází a utěšování dost.“
„Dá se to tak říct.“
„Tedy pojďme rovnou k věci. Tví bratři jsou mrtví a ti, kdo jsou toho příčinou, jsou stále naživu. Jediná rozumná otázka tedy je: co s tím hodláš dělat?“
V těchto prostých slovech bylo cosi osvěžujícího, a dokonce pocítila zvláštní druh úlevy. „Pravda, to je otázka.“
Starší žena ji lehce poplácala po rameni. „Brzy na ni najdeš odpověď sama, tím jsem si jistá. A dnes večer bude ideální příležitost začít. V paláci bude recepce a bylo by dobré, kdyby ses jí zúčastnila. No, a proto,“ řekla rázně, „navrhuji, abychom ti šly najít nějaké vhodné šaty a šperky.“ Očima rychle přejela po Jaininých drsných hnědých vlasech. „A možná i kadeřníka.“
Jaina odmítavě potřásla hlavou. „Jsem pilot. To, jak vypadám, není důležité.“
„To je vidět,“ zabručela Ta’a Chume. Ale očima si opět znalecky změřila mladou ženu. V jejím pohledu se mihl zamyšlený výraz. „Řekni mi, chceš pomstít své bratry?“
Jaina se pokusila najít pojítko mezi těmito dvěma tématy, ale rychle svou snahu vzdala. „Takhle bych to asi neřekla, ale ano, myslím že chci.“
Sotva Jaina ta slova vyslovila, už si uvědomovala, jak jsou pravdivá. Po celý život slýchala, že zloba a touha po pomstě vedou člověka na temnou stranu. V tomto okamžiku se ale nezdálo, že by na to brala ohled – popravdě řečeno, podobné starosti jí připadaly malicherné a sebestředné. Galaxie bojovala o přežití a Jediové si v tomto boji nevedli o moc lépe než ostatní.
Uvědomila si, že Ta’a Chume už hodnou chvíli něco říká, a začala znovu věnovat pozornost bývalé královně.
„Abys toho dosáhla, budeš muset získat podporu hapanských vojenských kruhů,“ ukončila svou řeč Ta’a Chume. „Krása je zbraň, která se má používat, stejně jako inteligence, politický talent, nebo dokonce i ta vaše Síla. Neopovrhuj jí.“
„Na Hapesu je to důležitější než na většině světů. Taky obvyklejší.“ Jaina pokrčila rameny. „Ať dělám, co dělám, s měřítky vašeho světa se nemůžu srovnat.“
„Nesmysl, naprostý nesmysl. Řekla bych, že máš spoustu možností, které tě ještě ani nenapadly.“
Jaina pozorně sledovala starší ženu. Bývalá královna byla podle Síly výraznou osobností, navíc měla úctyhodné ochranné štíty. Jaina nedokázala poznat, co si myslí, ale když uvážila, co o Ta’a Chume ví, mohla si udělat určité závěry.
„Něco po mně chcete,“ řekla odměřeně. „Promiňte, ale dochází mi čas a iluze.“
Ta’a Chume se usmála a vůbec nevypadala dotčena. „Jediné, co po tobě žádám, je, abys byla otevřená všem možnostem. Prožíváme zvláštní časy a můžeš se snadno ocitnout v situaci, kdy budeš muset udělat věci, o kterých by sis nikdy nepomyslila, že jsou možné. Tak, a teď ty šaty.“
Vstala a zamířila k paláci. Jaina ji po chvilce váhání následovala. Ta’a Chume měla přístup k lodím, palivu a munici – všemu, co bude Jaina potřebovat, aby mohla pokračovat v boji s Yuuzhan Vongy – a bývalá královna měla zjevně v úmyslu o tom jednat.
Jaina neměla nejmenší tušení, jakou mincí bude muset zaplatit, ale nijak zvlášť ji to netrápilo. Dokonce se skoro těšila na to, až změří svůj důvtip s někým, kdo povýšil podvody a intriky na umění. Stejně jako cvičení se světelným mečem to mohlo posloužit ke zdokonalení jejího důvtipu a schopností a připravit ji na skutečný boj. A na rozdíl od Ta’a Chume Jaina měla na své straně Sílu. Světlou, či temnou – na tom nezáleželo. Toto rozdělení jí přišlo umělé, jako napůl pochopené pojmy dávno překonané dobou. Jak řekl Kyp Durron, tohle byla jejich doba, jejich válka. Mladí Jediové se museli rozhodnout, co dělat a jak to dělat, a pak nést následky.
Poprvé dopadl na Jaininy myšlenky stín výčitky. „Metat černé blesky je jedna věc,“ mumlala si pro sebe, „ale citovat Kypa Durrona… Nikdy bych si nepomyslela, jak hluboko můžu klesnout.“
Komunikační jednotka v X-wingu Kypa Durrona zapraskala. „Vanguard Tři, hlaste se.“
Klidný, nevzrušený tón Felova hlasu Jediho podráždil, přesto otevřel komunikační kanál. „Pane,“ řekl a posměšně napodobil strohý vojácký styl Chissky.
Pokud Jag postřehl Kypův posměšný tón, nedal to najevo. „Eskadra se chystá na skok do prostoru Gallinore. Podle všech informací je na tomto světě mnoho neobvyklých rostlin a živočichů, čili jedná se o planetu, která by mohla přitáhnout zájem Yuuzhan Vongů.“
Pokud bylo Kypovi známo, u nájezdníků jste si nemohli být ničím jistí. Ithor býval zalesněným rájem, a oni jej proměnili v hromadu popela a kamení. Na druhou stranu, Duro byla škaredá hromada škváry. Tuto planetu se rozhodli zrekonstruovat a přebudovat.
Napadlo ho, jak by asi Yuuzhan Vongové přetvořili Coruscant. Rozhodl se, že to nechce vědět.
„Nastavuji souřadnice,“ ohlásil a natáhl se po ovladači, aby poslal tento požadavek Nula-jedničce.
„Zrušte to,“ řekl Jag. „Ostatní poletí napřed se Shawnkyr. My dva zůstaneme tady a budeme cvičit manévry.“
Astromechanický droid pobaveně zapípal, ale Kyp byl natolik šokován, že neodpověděl. Cvičit manévry? Co si ten kluk o sobě vlastně myslel, a co bylo důležitější, komu měl Kyp poslat jeho mrtvolu?
„Vanguard Tri?“ ozval se znovu velitel.
„Rozumím,“ procedil Kyp skrz zuby.
Sledoval zbylé čtyři lodě, jak mizí v černém hyperprostoru. Šest lodí celkem, polovina toho, čemu byl zvyklý velet sám, a všechny se zmohly leda na šmejdění po Hapeské hvězdokupě a hledání známek invaze, která podle Kypová názoru byla tak jako tak hotovou věcí.
„Vy si myslíte, že naše námaha tady je zbytečná,“ podotkl Jag.
„Řekněme, že jsem zvyklý na aktivnější přístup. A helemese,“ řekl pojednou, když si všiml blikajících senzorů. „Co to tu máme, Nula-jedničko?“