Nakonec se židle pomalu otočila, až císař pohlédl na Vadera.
Vader promluvil první: „Proč jsi mě k sobě povolal, můj pane?“
„Pošli na odvrácenou stranu Endoru flotilu. Zůstane tam až do odvolání.“
„A co s těmi hlášeními, že nedaleko Sollustu se shromažďuje povstalecká flotila ?“
„To nic neznamená. Povstání bude brzy rozdrceno a mladý Skywalker bude patřit k nám. Tvoje práce tady skončila, příteli. Běž do velitelské lodi a čekej na rozkazy.“
„Ano, můj pane.“ Doufal, že dostane rozkaz ke zničení povstalecké Aliance. Doufal, že to bude brzo.
Vstal a odešel, a císař se znovu otočil ke galaktickému panoramatu za oknem, znovu se zadíval na své panství.
Daleko za okrajem galaxie se v temném vzduchoprázdnu rozpínala mohutná povstalecká flotila, od předního až po zadní voj, daleko za dosah lidského vidění. Corelliánské bitevní lodě, křižníky, destruktory, nosiče, bombardéry, sullustské nákladní frachťáky, calamarské tankery, alderaanské těžce ozbrojené lodě, kesselské blokádové pašerácké lodě, bestinské stíhačky, X-plány, Y-plány, A-plány, raketoplány, transportní letouny, válečné lodě. Každý povstalec z galaxie, voják nebo civilista, napjatě čekal ve své lodi na pokyny. Vedl je největší povstalecký hvězdný křižník, Velitelská fregata.
V bojové kabině obřího hvězdného křižníku byly shromážděny stovky povstaleckých velitelů všech druhů a životních forem a čekaly na rozkazy od nejvyššího velitele. Všude vládlo pozdvižení a vzrušení se šířilo od letky k letce.
Ve středu instruktážní místnosti byla rozměrná, kruhová světelná tabule, nad kterou se projektoval holografický obraz nedokončené císařské Hvězdy smrti, visící vedle Endoru, jejíž jiskřící ochranný deflektorní štít pojal i měsíc.
Do místnosti vstoupila Mon Mothma. Vznešená, krásná žena středního věku; zdálo se, že kráčí nad hlučným zástupem. Měla na sobě bílé šaty se zlatým lemováním, a nebyla vážná bez příčiny – protože ona byla volenou vůdkyní povstalecké Aliance.
Jako Lein adoptivní otec – jako sám císař Palpatin – byla Mon Mothma starší senátorkou republiky, členkou nejvyšší rady. Když se republika začala hroutit, Mon Mothma zůstala senátorkou až do konce, organizovala odboj, stabilizovala stále méně výkonnou vládu.
Také až do konce organizovala buňky odboje. Ohniska odporu, z nichž žádné neznalo totožnost jiného ohniska – každé bylo odpovědné za podněcování revolty proti Impériu, až se revolta konečně projevila veřejně.
Měli i jiné vůdce, ale mnoho z nich bylo zabito, když první císařská Hvězda smrti anihilovala planetu Alderaan. Při té katastrofě zahynul i Lein adoptivní otec.
Mon Mothma se stáhla do ilegality. Spojila své politické buňky s tisíci partyzánskými válkami a vzpourami, které plodila krutá císařská diktatura. K povstalecké Alianci se připojili tisíce dalších. Mon Mothma se stala uznávanou vůdkyní všech stvoření galaxie, které Císař připravil o domov. Byli bez domova, ale ne bez naděje.
Přešla místností k holografickému displeji, kde se radila se dvěma hlavními poradci, generálem Madinem a admirálem Ackbarem. Madine byl Correlián – houževnatý, pohotový, i když trochu puntičkář. Ackbar byl ryzí Calamarián – jemná, lososově zbarvená bytost, s velikýma, smutnýma očima posazenýma do vysoko klenuté hlavy, a s plovacími blánami na rukou, díky kterým byl více doma ve vodě nebo volném prostoru než na palubě lodi. Ale pokud pažemi povstání byli lidé, pak Calamariáni byli jeho duší – čímž netvrdíme, že nedovedli bojovat, když nátlak překročil jisté meze. A zkázonosné Impérium tu hranici překročilo.
Zástupem se prodíral Lando Calrissian a prohlížel si obličeje. Uviděl Wedge, se kterým měl letět ve dvojici – kývli na sebe, zvedli palec vzhůru; pak šel Lando dál. Wedge nebyl ten, koho hledal. Došel až k volnějšímu prostranství uprostřed, rozhlédl se, a nakonec uviděl své přátele stát u bočních dveří. Usmál se a šel k nim.
Han, Chewie, Leia a dva droidi pozdravili Landa směsicí pozdravů, smíchu, pípání a štěkotu.
„No to se podívejme,“ hulákal Solo, narovnával Calrissianovi klopu na nové uniformě a tahal za výložky: „Generál!“
Lando se potěšeně smál. „Jsem muž mnoha tváří a mnoha kostýmů. Někdo jim určitě řekl o tom mém nepatrném manévru v bitvě u Tannabu.“ Tannab byl zemědělskou planetou, na kterou pravidelně podnikaly nájezdy bandité z Norulacu. Calrissian – před tím, než vykonával funkci guvernéra Oblačného města – bandity proti všem očekáváním zlikvidoval, a používal při tom teď už legendární, neslýchanou leteckou taktiku. A to všechno udělal, protože se vsadil.
Hanovi se rozšířily oči a uštěpačně řekclass="underline" „Hele, na mě se nedívej. Jenom jsem jim řekl, že jsi „slušný“ pilot. Neměl jsem tušení, že hledají někoho, kdo by vedl tenhle bláznivý útok.“
„To je v pořádku, žádal jsem o to. Chci tenhle útok vést.“ Z jednoho důvodu se rád oblékal jako generál. Lidé mu prokazovali úctu, po které toužil. A za druhé – konečně se chystal přilepit se k té císařské flotile, přilepit se tak, aby to pořádně bolelo, jako vždycky, když se přilepil. Přilepit se a zanechat po sobě znamení. Generále Calrissiane, díky.
Solo se díval na svého dávného přítele, v jeho pohledu se mísil obdiv s nedůvěrou. „Viděl jsi vůbec nějakou tu hvězdu smrti? Čeká tě moc krátké generálování, kamaráde.“
„Překvapilo mě, že o to nepožádali tebe,“ usmíval se Lando.
„Možná požádali,“ řekl Han vyhýbavě. „Ale nejsem blázen. Ty jsi úctyhodný občan, pamatuješ? Baron – správce Oblačného města na Bespinu?“
Leia přistoupila k Solovi a ochranným gestem ho vzala za paži. „Han zůstane se mnou na velitelské lodi… oba jsme ti vděční za to, co děláš, Lando. A jsme na tebe hrdí.“
Najednou se ze středu místnosti ozvala Mon Mothma, žádala o pozornost. Místnost ztichla. Všichni dychtivě naslouchali.
„Údaje, které nám přinesli bothanští zvědové, se potvrdily,“ oznámila nejvyšší velitelka. „Císař se dopustil kritické chyby a čas našeho útoku nadešel.“
To způsobilo v místnosti velké pozdvižení. Jako by ta zpráva byla ventilem uvolňujícím tlak, vzduch se zatetelil poznámkami. Otočila se k hologramu Hvězdy smrti a pokračovala: „Nyní známe přesné umístění nové císařské bitevní stanice. Útočné systémy této Hvězdy smrti ještě nejsou v provozu. Císařská flotila je roztroušená po celé galaxii a marně se pokouší nás zdržet, takže Hvězda smrti je poměrně nechráněná.“ Na tomto místě se odmlčela, aby její další prohlášení mělo co největší dopad. „A co je nejdůležitější, dozvěděli jsme se, že na výstavbu osobně dohlíží císař.“
V shromáždění se zvedla vlna komentářů. To bylo ono. Šance. Naděje, ve kterou už nikdo nedoufal. Úder přímo na císaře.
Když hluk poněkud utichl, Mon Mothma pokračovala. „Svou cestu podnikl v největší tajnosti, ale podcenil naši špionážní síť. Zemřelo hodně Bothanů, aby nám mohli přinést tuto informaci.“ Hlas jí náhle znovu zpřísněl, aby všem připomněla, jakou cenu má tento podnik.
Admirál Ackbar postoupil vpřed. Byl odborníkem na císařskou obranu. Zvedl ploutev a ukázal na holografickém modelu silové pole, které tryskalo z Endoru. „I když Hvězda smrti není dokončená, není zcela bezbranná,“ instruoval je klidným calamarským hlasem. „Je chráněna energetickým štítem, který generuje blízký měsíc Endoru, tady. Neproletí jím žádná loď, nepronikne jím žádná zbraň.“ Na dlouho se odmlčel. Chtěl, aby jeho informaci všichni vstřebali. Když měl za to, že se to stalo, promluvil ještě pomaleji. „Jestli se máme pokusit o jakýkoli útok, musí být štít dezaktivován. Jakmile štít zmizí, křižníky zaujmou pozice kolem obvodu a stíhačky vletí do superstruktury, zde… a pokusí se zasáhnout hlavní reaktor…,“ ukázal na nedokončenou část Hvězdy smrti, „…ten je někde zde.“