Na můstku hvězdného destruktoru to bzučelo jako v úle. Poslové běhali sem a tam podél řady kontrolorů, kteří sledovali vyhledávací obrazovky, monitorovali plavidla, která vstupovala do štítu a vystupovala z něho. Vysílali a přijímali kódy, vydávali rozkazy, sestavovali diagramy. Do operace bylo zapojeno tisíc lodí a všechno pokračovalo s maximální efektivností, dokud kontrolor Jhoff nenavázal spojení s raketoplánem třídy lambda, který se přibližoval ke štítu ze sedmého sektoru.
„Raketoplán kontrole, chceme sestoupit dolů,“ ozval se hlas v Jhoffově přilbě s normální dávkou praskání statické elektřiny.
„Máme vás na obrazovce,“ odpověděl kontrolor do komlinku. „Laskavě se identifikujte.“
„Tady raketoplán Tyridium, žádáme dezaktivaci deflektorního štítu.“
„Raketopláne Tyridium, odvysílejte přístupový kód pro průchod štítem.“
Nahoře v raketoplánu Han vrhl ustaraný pohled na ostatní a řekl do komlinku: „Vysílání započato.“
Chewie zacvakal řadou spínačů, které vydaly sérii synkopovaných vysokofrekvenčních zvuků.
Leia se kousla do rtu, pořádně se opřela, chystala se na boj nebo útěk. „Teď zjistíme, jestli ten kód má cenu, kterou jsme za něho zaplatili.“
Chewie nervózně zakňučel.
Luke hleděl na mohutný hvězdný superdestruktor, který před nimi zabíral veškerý prostor. Upoutal jeho oči tou třpytivou temnotou, zaplňoval jeho zrak jako hrozivý katarakt – ale zamlžoval se mu nejen zrak. I jeho mysl se plnila temnotou; a také jeho srdce. Černá hrůza, a zvláštní jistota. „Na té lodi je Vader,“ zašeptal.
„Jsi trochu nervózní, Luku,“ uklidňoval Han všechny. „Je tu spousta velitelských lodí. Ale Chewie,“ upozorňoval, „držme si pěkně distanc, ale tak, aby to nevypadalo, že si ho držíme.“
„Awroff rwrgh rrfraf?“
„Já nevím – leť hezky nonšalantně,“ štěkl na něho Han taky.
„Nějak jim to trvá s tím kódovým přístupem,“ řekla Leia napjatě. Co když nefunguje? Aliance nemohla nic dělat, dokud byl císařský deflektorní štít zapojený. Leia se snažila udržet čistou hlavu, snažila se soustředit se na generátor štítu, ke kterému se chtěla dostat, snažila se zahnat všechny pochybnosti nebo strach, které snad pocítila.
„Ohrožuji výpravu,“ promluvil Luke v jakémsi citovém souznění s jeho tajnou sestrou. Myslel ale na Vadera: jejich otce. „Neměl jsem s vámi letět.“
Han se snažil vzpružit náladu. „Hele, proč nezkusíme být trochu optimističtí?“ Takové poraženectví mu dělalo starosti.
„Ví, že jsem tady,“ řekl Luke otevřeně. Nespouštěl oči z velitelské lodi v průzoru. Zdálo se, že se mu posmívá. Čekala.
„Ale jdi, hochu, něco si představuješ.“
„Ararh gragh,“ zamručel Chewie. Dokonce i on byl zachmuřený.
Lord Vader stál úplně nehybně, díval se z velikého průzoru na Hvězdu smrti. By vzrušen tou ukázkou monumentální temné strany síly. Laskal ji svým ledovým pohledem.
Zářila na něho jako vznášející se ornament. Magický glóbus. Po povrchu běžela drobná světla a uchvacovala Temného pána, jako malé dítě očaruje zvláštní hračka. Nacházel se v transcendentním stavu, byla to chvíle zvýšeného vnímání.
A pak náhle, uprostřed klidného rozjímání, dokonale znehybněl; ani dech, ani úder srdce nenarušil jeho soustředění. Napínal všechny své smysly do éteru. Co to cítil? Naklonil hlavu a naslouchal. Vnímal jen jakousi ozvěnu, jakousi vibraci, která minula – ne, neminula. Zavířila a všechno změnila. Nic už nebylo stejné.
Kráčel podle řady kontrolorů, až došel ke stanovišti, u kterého se přes vyhledávací obrazovku kontrolora Jhoffa nakláněl admirál Piett. Když se Vader přiblížil, Piett se vypjal a ztuhle, jen hlavou, se uklonil.
„Kam letí ten raketoplán?“ zeptal se Vader tiše a bez úvodů.
Piett se otočil zpátky k obrazovce a promluvil do komlinku. „Raketopláne Tyridium, jaký máte náklad a cil?“
Z reproduktoru se ozval pozměněný hlas pilota raketoplánu: „Součástky a technický personál pro Posvátný Měsíc.“
Velitel můstku se podíval, jak na to Vader reaguje. Doufal, že všechno je v pořádku. Lord Vader chyby nepromíjel.
„Mají kódový přístup?“ zeptal se Vader.
„Je to nějaký starší kód, ale souhlasí,“ odpověděl Piett okamžitě. „Chtěl jsem je pustit.“ Nemělo smysl lhát pánovi ze Sithu. Vždycky poznal, když člověk lhal; lež zněla Temnému pánovi falešně.
„Mám z té lodi divný pocit,“ řekl Vader spíš pro sebe než k někomu jinému.
„Mám je zadržet?“ přispěchal Piett starostlivě, aby potěšil svého mistra.
„Ne, nechte je projít, vezmu si to na starost sám.“
„Jak si přejete, můj pane.“ Piett se uklonil, částečně proto, aby skryl překvapení. Kývl na kontrolora Jhoffa, který komlinkem zavolal raketoplán Tyridium.
Skupina v raketoplánu Tyridium napjatě čekala. Čím víc se jich budou vyptávat na náklad a cíl, tím pravděpodobněji se prozradí.
Han se něžné zadíval na svého dávného wookijského partnera. „Chewie, jestli nám tohle nezbaští, tak to rychle sbalíme.“ Byla to vlastně řeč na rozloučenou; všichni věděli, že tenhle malý raketoplán nemůže předehnat nic, co se v jejich okolí vyskytovalo.
Ozval se hlas kontrolora, nejdřív smíšený se statickou elektřinou, a pak zazněl z komlinku jasněji. „Raketopláne Tyridium, bezprostředně následuje dezaktivace štítu. Sledujte svůj současný kurs.“
Všichni kromě Luka si oddychli úlevou; jako by už bylo po všech problémech, přestože vlastně začínaly. Luke nepřestával sledovat velitelskou loď, jako by byl pohroužený do nějakého mlčenlivého, spletitého dialogu.
Chewie hlasitě štěkl.
„No tak, co jsem vám říkal?“ zubil se Han. „Je to v pohodě.“
Leia se laskavě usmála. „Opravdu jsi nám to říkal?“
Solo zmáčkl hlavní páku a ukradený raketoplán hladce vyrazil k zelenému Posvátnému Měsíci.
Vader, Piett a Jhoff pozorovali obrazovku v kontrolním středisku, když se mřížování deflektoru podobné pavučině rozdělilo, aby přijalo raketoplán Tyridium, který se pomalu pohyboval ke středu pavučiny – k Endoru.
Vader se otočil k palubnímu důstojníkovi a promluvil s větší naléhavostí v hlase, než bylo u něj obvyklé. „Připravte můj raketoplán. Musím jít k císaři.“
Temný pán nečekal na odpověď a odkráčel, zcela zaujat svými temnými myšlenkami.
V.
Stromy na Endoru rostly do výše tisíce stop. Jejich kmeny, kryté hrubou, rezavou kůrou, se tyčily vzpřímeně jako pilíře, některé silné jako dům, jiné tenké jako noha. Jejich listy byly jako jehlice, ale byly šťavnatě zelené, a po lese vrhaly jemné zelenomodré vzorce slunečního světla.
Mezi těmito prastarými obry hustě rostla lesní flóra – několik druhů borovic, různé opadavé druhy, rozmanitě pokroucené a olistěné. Přízemním porostem byly hlavně kapradiny, ale ty byly místy tak husté, že připomínaly měkké zelené moře, které se lehce vlnilo v lesním vánku.
Tak to vypadalo na celém měsíci; zeleň, staroba, ticho. Světlo prosakovalo rozprostírajícími se větvemi jako zlatá jícha, jako by i sám vzduch byl živý. Byl teplý, a zároveň byl chladný. Tohle byl Endor.
Ukradený císařský raketoplán spočíval na mýtině spoustu mil od císařské přistávací plochy, a byl maskovaný nařezanými větvemi, listím a prstí. Navíc se malá loď pod vznosnými stromy změnila v trpaslíka. Její ocelový plášť by sem příliš nezapadal, kdyby nebyl tak dokonale nenápadný.