Tvořila ji řada dřevěných podlážek, prken a chodníků, které spojovaly početnou skupinu stromů. Tohle lešení podpíralo osadu chatrčí, postavených z roztodivných kombinací kůže, bláta a proutí, deskových střech, hliněných podlah. Před mnoha chatrčemi hořely malé táboráky – jiskry zachytával důmyslný systém spletených lián, které jiskry odváděly na místo, kde se hasily. A všude byly stovky Ewoků.
Kuchaři, koželuhové, strážní, dědečkové. Matky při pohledu na vězně sháněly kvičící děti a zaháněly je do chatrčí, nebo si na vězně ukazovaly a brumlaly. Kouř z ohňů, na kterých se připravovala večeře, zaplňoval vzduch; děti hrály různé hry; minstrelové vyluzovali na dutých tyčích a rákosu podivnou, zvučnou hudbu.
Dole byla rozlehlá temnota, nahoře snad ještě rozlehlejší; ale v téhle maličké vesnici, která se mezi oběma temnotami vznášela, Luke pocítil jakési teplo a světlo, a zvláštní mír.
Průvod uchvatitelů a zajatců se zastavil před největší chatrčí. Luka, Chewieho a Artoo opřeli i s tyčemi o blízký strom. Hana připoutali k ostré tyči a položili ho nad hromadu roští, které se podezřele podobalo rožništi. Kolem se shromáždily tucty Ewoků, kteří si zvědavě brebentili a pokvikovali.
Z velké stavby se vynořil Teebo. Byl o něco vyšší než většina ostatních, a nesporné byl nesmlouvavější. Na srsti měl vzorec světlých a tmavě šedých pruhů. Namísto obvyklé kožené čapky nosil na hlavě polovinu zvířecí lebky s rohy, kterou ještě přizdobil peřím. V ruce měl kamennou sekeru; na to, že to byl jen malý Ewok, se nesl ohromně pyšně.
Zběžně si skupinku prohlédl a pak se zdálo, že učinil jakési prohlášení. Po něm předstoupil jeden člen lovecké party – Paploo, ten Ewok, který se zdál, že se dívá na vězně trochu shovívavěji.
Teebo s Paploo krátce hovořili. Rozmluva se ale brzy změnila v horkokrevnou hádku, kdy se Paploo zjevně vězňů zastával a Teebo patrně zavrhoval jakékoli ohledy. Ostatní členové kmene stáli kolem a s velkým zájmem debatu sledovali, chvílemi vykřikovali své komentáře a vzrušeně kvikali.
Threepio, jehož nosítka – trůn položili na čestné místo vedle rožně, ke kterému byl přivázaný Solo, zaujatě sledoval probíhající hádku. Jednou či dvakrát začal Lukovi a ostatním překládat – ale po několika málo slovech přestal, protože mluvčí hovořili moc rychle, a Threepio nechtěl ztratit smysl toho, co bylo řečeno. Což mělo za následek, že nepředal žádnou informaci, kromě jmen Ewoků, kteří hráli hlavní roli.
Han se podíval na Luka a pochybovačně se zamračil. „Vůbec se mi to nelíbí.“
Chewie vrčením vyjádřil svůj naprostý souhlas.
Najednou z velké chýše vyšel Logray a v jeho přítomnosti všichni ztichli. Byl menší než Teebo, ale nepochybně požíval větši úcty. Na hlavě měl také polovinu zvířecí lebky – z nějakého velkého ptáka, ze které trčelo jediné pero. Srst měl proužkovanou do hnědá a v obličeji se zračila moudrost. Neměl žádnou zbraň; jenom váček u boku a příslušné propriety, završené páteří kdysi mocného nepřítele.
Pozorně, jednoho po druhém zajatce hodnotil, Hana očichal, okusil v prstech látku Lukova oblečení. Teebo a Paploo mu brumlavě sdělovali své rozdílné názory, ale zdálo se, že to Lograye nezajímá, takže brzy přestali.
Když Logray přistoupil k Chewbaccovi, zdálo se, že je zcela ohromen, a strčil do Wookieeho hromádkou kostí. Avšak Chewbacca měl jisté námitky; hrozivě na medvídka zařval. Logray už další poučení nepotřeboval a rychle ustoupil – zároveň sáhl do váčku a hodil směrem k Chewbaccovi nějaké byliny.
„Opatrně, Chewie,“ upozorňoval ho Han z druhé strany návsi. „Je to určitě jejich kápo.“
„Ne,“ opravil ho Threepio, „jsem přesvědčen, že je to jejich medicinman.“
Luke se už chystal zasáhnout, pak se rozhodl počkat. Bude lepší, jestli si tohle vážné shromážděníčko udělá o nich závěry samo, svou vlastní cestou. Ewokové vypadali pozoruhodně zemitě na národ, který miluje výšky.
Logray přešel kousek dál, aby si prohlédl Artoo Detoo, nejúžasnější stvoření ze všech. Očichával ho, ťukal na něho a hladil kovovou schránku droida, pak svraštil obličej v užaslém výrazu. Po chvilce přemýšlení nařídil malého robota osvobodit.
Zástup vzrušeně zabrumlal a o několik stop ustoupil. Dva strážní s noži odřízli liánová pouta Artoo, takže droid z tyče sklouzl a neslavně křápl na zem.
Strážní ho postavili na nohy. Artoo se najednou rozčilil. Zaměřil se na Teeba jako na původce své potupy a se strašlivým pípáním začal honit vylekaného Ewoka dokola. Zástup zařičel – někdo pozdravoval Teeba, jiní kvíkáním povzbuzovali rozrušeného droida.
Nakonec se Artoo dostal k Teebovi dost blízko, aby ho mohl praštit elektrickým výbojem. Otřesený Ewok vyskočil do vzduchu, z plna hrdla zaječel a utíkal pryč tak rychle, jak to jenom jeho sporé nožičky svedly. Do velké chatrče pokradmu vklouzl Wicket, zatímco diváci vřískavě vyjadřovali pohoršení nebo potěšení.
Threepio se zlobil. „Artoo, nech toho! Jenom všechno zhoršuješ.“
Artoo se přihnal přímo před zlatého droida a začal mu pípáním důrazně domlouvat: „Wrííí op dúú rhíi vrrr gk gdk dk whúú dop dhop vríí dúú dwíít.“
Takový příval Threepio značně rozladil. S povýšeným pokývnutím se na svém trůnu narovnaclass="underline" „Takhle se nemluví s nikým, kdo je v mém postavení.“
Luke se bál, že se situace začíná vymykat kontrole. S náznakem netrpělivosti v hlase zavolal na svého věrného droida: „Threepio, myslím, že je čas, abys za nás promluvil.“
Threepio – po pravdě trochu nepřívětivě – se obrátil ke shromážděným chlupáčům a pronesl krátkou řeč, při které chvílemi ukazoval na své přátele, přivázané k tyčím.
Lograye to viditelně rozrušilo. Mávnutím zastavil svoje lidi, dupal nohama a celou minutu na zlatého droida křičel. Na závěr svého prohlášení kývl na několik svých pozorných kamarádů, kteří mu kývnutí oplatili a začali pod Hana skládat dříví na podpal.
„Tak co říkal?“ křičel Han trochu ustaraně.
Threepio mrzutě ochabl. „Poněkud mě to zneklidňuje, kapitáne Solo, ale zdá se, že budete hlavním chodem při banketu na mou počest. Velmi ho urazilo, že jsem mu navrhoval něco jiného.“
Než stačil ještě něco říct, bubny ze špalků začaly tlouct zlověstné synkopy. Všechny chlupaté hlavy se jako jeden muž otočily ke vchodu do velké chýše. Z ní vyšel Wicket a za ním Velký Chirpa.
Chirpa měl šedou srst a silnou vůli. Na hlavě měl posazenou girlandu spletenou z listí, zubů a rohů velkých zvířat, která porazil v boji. V pravé tlapě nesl cosi vyrobeného z dlouhé kosti létajícího ještěra; v levé držel leguána, který byl jeho miláčkem a rádcem.
Jediným pohledem přehlédl situaci, pak se otočil, aby počkal na hosta, který se teprve teď nořil z velké chýše za ním.
Tím hostem byla krásná mladá princezna z Alderaanu.
„Leio!“ vykřikli Luke a Han najednou.
„Rahrhah!“
„Búúú dÍÍdwíí!“
„Vaše Výsosti!“
Vyjekla a spěchala ke svým přátelům, ale cestu jí zastoupila falanga Ewoků s oštěpy. Obrátila se k Velkému Chirpovi, pak ke svému robotskému tlumočníkovi.
„Threepio, řekni jim, že to jsou moji přátelé. Musí je pustit na svobodu.“
Threepio se podíval na Chirpu a Lograye. „Ííp skvíí rhííou,“ řekl mnohem ochotněji. „Skvííou roah mííp mííb íírah.“
Chirpa a Logray zavrtěli hlavou pohybem, který i bez překládání znamenal ne. Logray zaštěbetal ke svým pomocníkům příkazy, a ti se znovu horlivě pustili do skládání dřeva pod Solem.