„Vlastně je to žebřík, když má raketa svislou startovací polohu, ale nyní jsou jeho příčky sklopeny, takže tvoří chodník,“ pravil Mac Pherson, když vstoupili opatrně do chodby. „Táhne se jistě až do přídě rakety.“ V tomto předpokladu se také nemýlil. Chodba měřila skutečně téměř dvě stě metrů. Lemovala pravou stranu výtahové šachty, jejíž pilíře bylo dobře vidět, a po pravé straně ji přerušovaly v různých vzdálenostech větší nebo menší otvory obdélníkovitého tvaru. Některé z nich byly uzavřeny dveřmi, většinou však byly volné. Viděli jimi do temných vnitřních prostorů rakety, a když si do nich posvítili, spatřili sklopné můstky, vedoucí do nich. Vnitřek rakety měl tvar válce, který tvořil její podélnou osu. Průměr válce odhadli nejméně na deset metrů. Usoudili, že obsahuje pohonné ústrojí rakety a všecky potřebné zásoby, i atomovou pohonnou látku. Pozdější prohlídka ukázala, že zásoby atomového paliva byly úplně vyčerpány a že jen jediná komora obsahovala konzervy s jídlem a pitím.
Zatím je tento vnitřní prostor nezajímal. Pokračovali v cestě a dospěli až na konec chodby, přehrazené příčnou stěnou. Ve světle lamp spatřili boční dveře, které bylo možno posunovat ve dvou směrech, nahoru nebo do strany. Pohybovaly se v drážkách tak hladce, jako by byl někdo teprve včera naolejoval jejich kuličková ložiska.
Odsunuli je stranou a Mac Pherson první vstoupil na úzký můstek s tenkým zábradlím, který, jak se zdálo, volně visel nad temnou propastí. Končil v malé vzdálenosti od široké plošiny. Mac Pherson odhodlaně překročil zející prostor a stanul na okraji plošiny. „Zůstaňte okamžik ještě v chodbě!“ žádal své druhy. Jeho svítilna plašila před ním strašidelné temné stíny různých předmětů podivných tvarů.
Stál na okraji rozlehlé okrouhlé kabiny, jejíž strop byl tak nízký, že se ho téměř dotýkal hrotem přilby svého skafandru. Stěny ji ohraničovaly na všech stranách kromě místa, kde končil můstek. Když se Mac Pherson náležitě orientoval, shledal, že se kabina skládá ze dvou částí, větší v které stál, a menší uzavřené okrouhlou vnitřní stěnou.
Dal znamení druhům, aby přešli přes můstek, a když se seskupili kolem něho, rozdělil je na dvě části. Jedna z nich měla za úkol prohlédnout vnitřní uzavřenou prostoru kabiny a vystoupit potom po to čitých schodech do místnosti, která zřejmě byla nad kabinou.
„Shledáte nepochybně, že je to pilotní kabina, jako je tomu u našich raket,“ pravil Mac Pherson k Procovi, který vedl tuto druhou skupinu. „Prohlédněte ji zběžně, ale snažte se nic nepoškodit. Sestupte potom zase k nám!“ Sám se zbylými druhy se dal do prohlídky větší části kabiny. První krok by ho byl málem připravil o přilbu. „Pozor, shýbněte se!“ zvolal varovně astronom.
„Trochu pozdě!“ bručel mrzutě Skot. Obrátil světelný kužel ke stropu, pátraje po překážce, za kterou zachytil. Spatřil veliký tmavý přístroj, připevněný ke stropu a opatřený celým věncem čoček, které připomínaly ohromné muší oči. „Nějaká filmovací komora, prohlédněte ji, Karene,“ vyzval mechanika z HLS-11. Uznal, že bude nejlépe, když rozmístí své lampy po stěnách kabiny, aby osvětlily stejnoměrně její prostory. Nechyběly tu háčky na zavěšení lamp, ačkoli valnou část stěny zaujímaly skříně, uzavřené pohyblivými žaluziemi z ohebného žlutočerveného skla. Když si jimi posvítili dovnitř, spatřili velké množství přihrádek pravidelně uspořádaných, vyplněných krabičkami z téže narůžovělé umělé hmoty, z které byl zbudován obal rakety.
„Nepochybně knihovna a archív posádky,“ hádal astronom a záhy se ukázalo, že se nemýlil. Některé krabičky byly vyplněny drátky z nějaké slitiny, na nichž byly zvukové nahrávky, jak zjistili později.
Každý drátek byl pečlivě zabalen v lehké měkké silné látce, připomínající buničinu. V jiných krabicích byly sta a tisíce lístků z průhledné hmoty, obdélníky s hranami asi jeden až dva centimetry. Každý lístek byl pokryt drobnohledným písmem, řazeným shora dolů, jako to bylo zvykem v orientálních jazycích. Účel těchto lístků byl všem jasný, protože. podobné soustavy se používalo v posledních padesáti letech i na Zemi. Každý lístek byl stránkou knihy a vážil jen několik miligramů. Lístky se vkládaly do lehkého, ale velmi účinného projekčního přístroje, jehož plocha měla rozměr stránky někdejších knih. Přístroj byl skládací a vážil i s penitinovou baterií, poskytující energii na sto hodin četby, jen sto gramů, váha lístků v rozsahu pěti set stran nečinila ani dva gramy. Celý přístroj se vešel pohodlně do kapsy a byl lehčí než kniha. Způsobil úplný převrat v knihovnictví. Celá knihovna se sto tisíci svazky se velmi pohodlně vešla do jediné skříně.
Několik přístrojů na četbu našli hned v prvé skříni. Jejich zdroj energie byl sice vyhaslý, ale mechanici připojili okamžitě penitinové baterie.
Všichni se zvědavě naklonili nad projekční plochou přístroje. Petr Iljič potřásl starostlivě hlavou při pohledu na pravidelné geometrické znaky. Byly tu kruhy, půlkružnice, trojúhelníky a obdélníky různě řazené, krátké úsečky spojované v pravých úhlech a tečky. Napočetli asi třicet různých znaků.
„Podivné geometrické písmo! Půjde to rozluštit, Petře Iljiči?“ tázal se Mac Pherson. Mladý kanadský fyzik Leslie King nečekal, až astronom odpoví. „Proč by to nešlo? Kdysi, dokud se vedly války, rozluštila výzvědná služba každé tajné písmo!“ Voroncov se usmál. „Rozluštili, pokud aspoň přibližně věděli, oč jde, a pokud se nepřítel držel nějakého ustáleného způsobu šifrování, kamaráde. Ale za poslední světové války použilo válečné loďstvo Spojených států místo obvyklých šifer jazyka dávno vyhynulého malého indiánského kmene.
A nikdy se Japoncům nepodařilo jejich depeše rozluštit, ačkoli jich mnoho zachytili bezdrátovou telegrafií. Jsme přesně v podobné situaci. I kdybychom našli nějaké obrazy, vysvětlující seskupení některých znaků, to jest některá slova, nebude nám to nic platné. Dovíme se tak jen název několika věcí, ale abstraktní pojmy nám budou naprosto chybět. Potřebovali bychom nějaký zázračný umělý mozek.
A sestrojit ho, jak víme, není možné.“ Po této neobvykle dlouhé řeči opustil přístrojek na čtení a obrátil svou pozornost k dvěma velkým koulím z průsvitné modré hmoty, které mezitím Leslie King objevil v jedné skříni. Obě byly otáčivé kolem osy a na obou byly nějaké kresby, dosti špatně viditelné.
„Jsou zařízeny na vnitřní osvětlení, zde máme přívodní zdířky,“ pravil King. Voroncov přikývl. Sklon jedné z obou koulí jej zaujal.
Astronom se zvědavě sklonil nad děleným polokruhem.
„Asi čtyřiadvacet stupňů,“ pravil polohlasně. „Myslil jsem si to.“
„Stejný sklon rotační osy, jako má Země,“ řekl udiveně Mac Pherson.
„Ano,“ přisvědčil Voroncov, „a poněvadž to zaručeně nebude glóbus zobrazující povrch naší Země…“
„Je to glóbus Marsu!“ vpadl mu do řeči dychtivě Manitis.
„Podívejte, co jsem objevil!“ volal rozčileně Voroncovův mladý asistent, jenž zatím neúnavně prohlížel nástěnné skříně. „Filmy a samé filmy! Jistě na nich bude také zvukový záznam!“ Shlukli se kolem něho a prohlíželi proti neurčitému světlu vzdálených lamp obrázky na drobných políčkách filmu. Podrobnější prohlídkou se ukázalo, že raketa byla vyzbrojena nejen kabinovým filmovým přístrojem — tím, o nějž by si byl Mac Pherson málem ulomil hrot přilby —, ale na přídi i na zádi bylo také po dvou přístrojích, které plynule zachycovaly okolí rakety a daly se ovládat z pilotní kabiny.