Velitel skupiny sám stiskl vypínač přístroje. Nosítka i se zahalenou postavou zmizela.
Při pohledu na smutný výjev napadla všem táž myšlenka. Co se stalo s mužem, který přežil všechny ostatní? Voroncov ji vytušil. Pokrčil rameny. „Nenašli jsme nikoho uvnitř rakety, nikoho v jejím okolí,“ pravil smutně. „Můžeme se jen dohadovat. Snad ten poslední nebožák, poslední Marťan na světě, když cítil, že je s ním konec, že jeho hodiny jsou už sečteny, sám se odebral na místo pohřbů. Tam asi spočinul na balvanu, kde naposled ležela těla jeho druhů. Předtím patrně nařídil časovou spoušť ultrarezonátoru podle odhadnuté doby, která mu ještě zbývala k životu. A potom molekuly jeho těla následovaly do vesmíru za molekulami těl jeho druhů!“ Hlučný krok dvou mužů, sestupujících z pozorovací kopule, přerušil hluboké ticho, které následovalo po posledních slovech Voroncovových. Přicházel King, doprovázený radistou, mladým Italem Marinellim.
„Co tu všichni děláte, lidé, a proč jste tak tiší?“ volal vesele. Otáčeli se k němu s nevolí, ale již jeho další slova rozezvučela bouři hlasů.
„Zmeškali jste nejvýznamnější okamžik v dějinách téhle mrtvé koule.
Před dvěma hodinami bylo dokončeno propojení vodivého kabelu kolem celé Luny a právě před pětašedesáti minutami byl do něho zaveden proud. Veliký pokus se zdařil. Luna má teď magnetické pole, už nemusíme užívat slunečních kompasů. A co je hlavní, točí se!“ Byl zahrnut přívalem dotazů, vesměs nedůvěřivých. „Podívejte se sami, nemusíte ani chodit do kopule!“ Stiskl vypínač motorů, pohybujících černými clonami, jež zastíraly strop místnosti z umělého skla.
Ostré sluneční paprsky zalily celou místnost. Nedbali jejich oslnivého jasu a zahleděli se všichni k Slunci. Ozvaly se výkřiky úžasu.
„Nu tak, kde je staré dobré Slunce?“ smál se Leslie King. „Tamhle nad tou skálou, kde mělo být až zítra! Luna se točí, a jen o něco pomaleji než Země, jednou za pětadvacet hodin, výpočty akademika Dostála byly bezvadné!“ Petr se začervenal radostí nad chválou svého otce. Potom začal po svém zvyku dávat radost hlučně najevo.
Pohled na Jana ho zarazil.
Jan stál tiše a díval se zasněn upřeně před sebe. Pro jeho vnímavou mysl to byl příliš veliký kontrast, ten náhlý přechod od zániku celé jedné planety k úsvitu nového života na Luně, až dosud mrtvé.
„Nu tak, Jendo, ty se s námi neraduješ?“ řekl Petr vyčítavě.
„Jistěže, Petře!“ odpověděl Jan tiše a pevně stiskl jeho ruku.
OBSAH
PŘEDMLUVA
Část první: VÍTĚZNÝ POCHOD
ITAL FERMI
ĎÁBLŮV MYS
STROJ ČASU
PŘEDZVĚSTI KATASTROFY
NA DNĚ OCEÁNU
PONORKA PIERRE CURIE
LI WANGŮV ROŽEŇ
NOVÁ ZEMĚ
NEJMENŠÍ NEPŘÁTELÉ
PRÁZDNINOVÉ DOBRODRUŽSTVÍ
Část druhá: NA PRAHU VESMÍRU
VELIKÝ PLÁN
CESTA NA LUNU
KRÁTER MARCONI
TROSEČNÍCI LUNÁRNÍHO MOŘE
LOĎ Z VESMÍRU
OHNIVÁ PLANETA