V tomto úboru Ariel předstoupil před davy. Vypadal vskutku efektně. Pozdravné výkřiky, pastor na zvlášť k tomu účelu sroubené kazatelně vztahuje ruce, a nastává posvátné ticho. Z kostela otevřenými dveřmi a okny dokořán zaznívá slavnostní jásavá melodie varhan. Varhany umlkaj í, pastor začíná kázat, ale dav se rozhlučel, zřejmě z nedočkavosti. Kingsley musel kázání velmi podstatně zkrátit.
Ariel vykročil, došel doprostřed louky, pousmál se a plavně se vznesl. Lehounký vánek rozvíval dlouhou řízu a vzrostlé zvlněné vlasy.
Několik vteřin jako zakletý vzhlížel dav k Arielovi, pak se rázem rozvlnil, rozšuměl, zahlučel. Lidé padají na kolena, u vytržení ječí, vztahují ruce: „Pane, proč nás opouštíš?“ Už ho zřejmě mají za boha. Matky zdvihají na rukou děti a vřeští: „Žehnej, Hospodine!“
Když se Ariel vznesl asi tak do výše kostelní věže, zastavil se ve vzduchu, vztažením rukou požádal o ticho, a když dav ztichl, zavolaclass="underline"
„Haló! Haló! Zavítal k nám Chatfieldův cirkus! Nejlepší cirkus v Americe a na celém světě! Haló! V
nejbližších dnech zahájí v tomto městě svá představení! Neotálejte, kupte si vstupenky, nebudou!
Tam zhlédnete ještě jinačí zázraky!“
Pustil věneček. Ten padl k nohám užaslé tetičky Florencie a Ariel se prudce vznesl, přeletěl kostelní bleskosvod a zmizel za háječkem.
Zakrátko se odtamtud ozvalo uširvoucí zahoukání klaksonu. Vylekaný osel zahýkaclass="underline" „Iá! Iá! Iá!“ a ostatní osli se přidali.
Jako by se napálenému pastoru Kingsleyovi vysmívali.
Kapitola sedmatřicátá
Angažovaný nebešťan
Co se dál dělo, Ariel už neviděl, ale následky věru nebylo těžké uhodnout. Úplný krach misionářské činnosti pastora Kingsleye, možná i přeložení na nějakou zapadlou štaci na anglickém venkově.
Syn ředitele amerického cirkusového trustu James Chatfield a ředitel správy pojízdných cirkusů Edwin Greeg podnikli zájezd desíti stanových pojízdných cirkusů do Indie. Chatfield a Greeg organizovali pohostinská vystoupení a přitom zkoumali zdejší odbytové možnosti. Avšak jejich hlavním úkolem bylo naverbovat lidi k vystupování v Americe. Obecenstvo žízní po novinkách a evropští pohostinsky vystupující akrobaté, ekvilibristé a kouzelníci se máločím liší od amerických. S
exotikou by se dalo prorazit. A tak tedy Chatfield s Greegem v každém městě, ba dokonce v každé vesnici, kterou projížděli, navštěvovali bazary, trhy, lidové slavnosti a seznamovali se s místní lidovou podívanou, jarmarečními akrobaty, zaklínači hadů, hudebníky, fakíry a kouzelníky, a nejlepší z nich vybírali pro svůj cirkus.
Indové se hodně neradi dávali najmout, nechtělo se jim na dalekou cestu do ciziny, ale Greeg jim šustil před očima americkými dolary, nabízel zálohy, sliboval veliké výdělky, a tím se mu podařilo získat značně početnou exotickou skupinu.
Spolu s Chatfieldem už pracoval na režii velkolepé podívané „Tajnosti Indie“ s přepychovou výpravou, s opicemi, papoušky, buvoly, slony, krokodýly a fakíry.Jednou četl Chatfield místní anglické noviny, kde byl článek s titulkem: „Kdo On vlastně je?“ V článku se mluvilo o záhadném létajícím člověku, který se občas objeví hned zde a hned jinde a pokaždé beze stopy zmizí. Chatfield si článek přečetl, rozesmál se a ukázal jej Greegovi.
„Tady je něco, Greegu, zázraky Indie! Tyhle indické noviny si ale dokážou vymýšlet nesmysly!
Indičtí čtenáři jsou zřejmě ještě důvěřivější a hloupější než američtí. S takovou kachnou by si, myslím, netroufal přijít ani jeden náš novinář.“
Greeg pozorně článek přečetl a řekclass="underline"
„Tenhle létající člověk by se nám hodil do naší skupiny!“
„Aby ne!“ rozesmál se Chatfield.
„Mluvím docela vážně,“ odpověděl Greeg. „S těmi našimi Indy jsem o létajícím člověku mluvil už několikrát. A všichni svorně tvrdí, že to žádný výmysl není.“
„Ale nikdo z nich ho samozřejmě neviděl.“
„Krotitel hadů. ne a ne si zapamatovat jeho jméno. ten se dušoval, že na vlastní oči viděl létajícího člověka, jak unesl nějakého chlapce z bazaru a zmizel s ním, neví se kam.“ Chatfield nedůvěřivě zavrtěl hlavou.
Brzy však v existenci létajícího člověka chtěj nechtěj musel uvěřit. Jak cirkus pokračoval v turné, potkávali stále víc lidí, kteří na vlastní oči létajícího člověka viděli, a dokonce udávali místo, kde teď je. Chatfield se začal o něho zajímat tak vážně, že dokonce svolil, aby změnili plán cesty, jen aby létajícího člověka vypátrali.
Tak se Chatfield s Greegem setkali u kostela s Arielem a promluvili s ním, napřed stručně v autu, a potom velmi podrobně.
Praktičtí yankeeové se vůbec nezajímali o to, kdo vlastně Ariel je, jak to, že létá a jakou má minulost.
A kdyby byl Ariel nakrásně řekl, že je duch bez těla nebo anděl, James Chatfield by byl ani brvou nehnul a řekclass="underline" „V pořádku! Nabízím vám angažmá. Jaké si kladete podmínky?“ Takhle stručně, po obchodnicku, jednal Chatfield s Arielem.
„Pane. pane?“
„Ben,“ odpověděl Ariel.Inu tedy, pane Bene. Vidíme, že dovedete létat. Dejte se k nám do služeb. Budete létat v Americe a dostávat za to slušnou odměnu.“
Ariel věděl, že Amerika je hodně daleko. Ale za oceánem, tam bude v bezpečí. Musí dostat samostatnou práci na základě dobrovolné úmluvy, a pak sem může přiletět za svými přáteli. Sám osud mu jde na ruku. Proto bez váhání přitakal.
Taková odpověď pana Chatfielda úplně ohromila. Že by měl doopravdy tu čest s andělem?
Přistoupit na něco a ani nesmlouvat, ba ani se nezajímat, kolik dostanu? To tady ještě nebylo! Copak tenhle originál vůbec nechápe, že je bez konkurence, že nemá sobě rovna, čili že může žádat libovolnou sumu? A není-li to anděl nebo idiot, pak je to jistě zločinec, který kouká, aby už honem byl za oceánem, kam zřejmě sám přeletět nemůže. Zbůhdarma Greeg nemluvil o únosu chlapce. Ale záleží na tom? Hlavně, že se na něm dá hodně vydělat.
Starý, zkušený Greeg prohlédl Ariela mnohem dříve. Ten mladík prostě nezná život a nemá tušení, jak nesmírnou má cenu.
„Nu, o podmínkách si ještě promluvíme,“ vmísil se Greeg do jednání. Bál se, aby ředitelský synek sám nepřivedl Ariela na myšlenku, co je za jedinečnost. „O odměně se vždycky dohodneme!“
„Rád bych jen.“
Chatfield a Greeg se nastražili.
„Co byste si přál?“
„Než se vypravíme za oceán, rád bych navštívil dvě místa. Podívat se na přátele. a pak ještě na jednoho. Přitom se možná neobejdu bez vaší pomoci.“
„Samozřejmě jsme vám k službám, pane Bene. Vše, co je v našich silách!“
„Co tomu říkáte, pane Greegu,“ zeptal se Chatfield, když osaměli.
„Co říkám? Že jsme našli poklad, pane Chatfielde. Indie je skutečně země zázraků.“
„Budeme se muset postarat o reklamu,“ připomněl James.
:Reklama byla jeho koníček.
„Tenhle pastor se minul povoláním. Měl režírovat cirkusy. Vymyslil si skvělé číslo. Ale proč bychom tohohle nanebevstoupení nevyužili pro naši reklamu? Musíme se domluvit s Benem. Ať do výšky padesáti metrů hraje pro pastora, a co je nad tím, tam pro nás. Vždyť už jsme si Bena koupili!