Posadila se a užasla, jak klidně se cítí. Venku, za dvěma řadami přísedících, se sestry zavrtěly a daly hlavy dohromady. Uměla si představit vzrušené mumlání, jež tlumila Aledrinina ochrana. Kdyby jen Takima držela pusu zavřenou dost dlouho.
Romanda netrpělivě zavrčela a vstala, jen aby řekla: „Kdo vstane za vyhlášení války Elaidě?“ Podívala se na Lelaine a zase se chladně, úlisně usmála. Bylo jasné, co považuje za důležité, jakmile bude tenhle nesmysl vyřízený.
Okamžitě vstala Janya a dlouhé hnědé třásně na šátku jí vlály. „To klidně můžeme,“ řekla. Neměla mluvit, ale zaťala zuby a ostrým pohledem vyzývala každou, ať se jen opováží ji seřvat. Obvykle nebyla tak útočná, ale slova se z ní, jak bylo jejím zvykem, hrnula páté přes deváté. „Spojit to, o čem ví celý svět, nebude kvůli tomu o nic těžší, než už je. No? No? Nevidím důvod, proč čekat.“ Escaralde kývla a vstala.
Moria vyskočila a zamračila se na Lyrelle, která si chytila sukně, jako by chtěla vstát, pak zaváhala a tázavě se podívala na Lelaine, ale ta byla příliš zaneprázdněná tím, jak se mračila na Romandu, aby si toho všimla.
Ze zelených vstaly Samalin a Malind a Faiselle prudce vzhlédla. Faiselle byla podsaditá Domanka s měděnou pletí a nedala se snadno poplašit, ale teď se vytřeštěně dívala ze Samalin na Malind a zpátky.
Vstala Salita a pečlivě si upravila žluté třásně, přičemž se stejně pečlivě vyhýbala Romandinu podmračenému pohledu. Přidala se Kwamesa, pak Aledrin a ta s sebou za rukáv vytáhla Beranu. Delana se úplně zkroutila a dívala se mezi sestrami ven. Dokonce i v tichu bylo vzrušení přihlížejících jasné z toho, jak neustále přešlapovaly a pokukovaly po přísedících. Delana pomalu vstala s rukama přitisknutýma na břicho a vypadala, že je jí na zvracení. Takima se zaškaredila a zírala na ruce, které měla složené v klíně. Saroiya se podívala na bílé přísedící a zatahala se za ucho, jako to dělala, když byla zamyšlená. Ale nikdo jiný nevstal.
Egwain cítila v hrdle žluč. Deset. Jenom deset. Byla si tak jistá. Siuan si byla tak jistá. Už jen ta věc s Logainem by byla měla stačit vzhledem k tomu, že nic nevěděly o příslušných zákonech. Pelivarovo vojsko a to, jak Arathelle odmítala přiznat, že jsou přísedící, by je mělo natlakovat jako pumpa.
„Pro lásku Světla!“ vybuchla Moria. Otočila se k Lyrelle a Lelaine a dala pěsti v bok. Janya promluvila proti zvyklostem a tohle to zavázalo na uzel. Ve sněmovně bylo zakázáno se vztekat, ale Morii plály oči a její hlas s illiánským přízvukem zněl rozzuřeně. „Na co čekáte? Elaida štólu a hůl ukradla! Elaidino adžah udělalo falešného Draka z Logaina a jen Světlo ví z kolika dalších mužů! Žádná žena v historii Věže si tohle vyhlášení nezasloužila víc! Vstaňte, nebo přestaňte vytrubovat, jak jste odhodlané ji odstranit!“
Z Lelainina výrazu by si člověk mohl myslet, že ji napadl špaček. „Tohle ani nestojí za hlasování, Morie,“ pronesla ostře. „O dekoru si promluvíme později. Ale jestli potřebuješ ukázku odhodlání...“ S frknutím vstala a trhla hlavou, což zvedlo Lyrelle, jako by ji měla na provázku. Lelaine asi překvapilo, že to nezvedlo i Faiselle a Takimu.
Takima jen prskla, jako by dostala facku. Tvářila se nevěřícně a pohledem přelétla stojící ženy a počítala. A pak to udělala znovu. Takima, která si všechno zapamatovala napoprvé.
Egwain si vydechla úlevou. Bylo to hotovo. Málem tomu nemohla uvěřit. Po chvíli si odkašlala a Sheriam nadskočila.
Kronikářka, s vykulenýma očima, si také odkašlala. „Menší konsenzus platí, Elaidě do Avriny a’Roihan je vyhlášena válka.“ Hlas neměla nejpevnější, ale stačilo to. „V zájmu jednoty se žádá, aby vstal větší konsenzus.“
Faiselle se pohnula a pak zaťala ruce v klíně. Saroiya otevřela pusu a pak ji zase zavřela. Nikdo jiný se ani nepohnul.
„Ten nedostanete,“ prohlásila rozhodně Romanda. Opovržení namířené na Lelaine stačilo, aby bylo všem jasné, proč aspoň ona nevstává. „A když je teď ta drobnost vyřešená, můžeme pokračovat s-“
„Myslím, že nemůžeme,“ přerušila ji Egwain. „Takimo, co říká válečný zákon o amyrlin?“ Romanda zůstala sedět s otevřenou pusou.
Takima stiskla rty a vypadala víc než kdy jindy jako ptáček, jenž se chystá uletět. „Válečný zákon...“ začala, pak se nadechla a narovnala se. „Válečný zákon říká: ‚Jak jeden pár rukou musí vládnout mečem, tak bude amyrlin řídit a vést válku ediktem. Vyhledá radu věžové sněmovny, ale sněmovna bude plnit edikty co nejrychleji, a kvůli jednotě...‘“ Zaváhala a musela se viditelně zocelit, aby mohla pokračovat. „,...musí schválit každý edikt, který amyrlin vydá ohledně vedení války, větším konsenzem.‘“
Rozhostilo se dlouhé mlčení. Všem vylézaly oči z důlků. Delana se otočila a pozvracela se na koberec za svým sedadlem. Kwamesa a Salita k ní zamířily, jenže ona je odvolala a šátkem, který vytáhla z rukávu, si otírala rty. Magla, Saroiya a pár dalších, které ještě seděly, vypadaly, že by ji mohly následovat. Ale ani jedna z těch, jež byly zvoleny v Salidaru. Romanda byla připravená hryzat hřebíky.
„Velmi chytré,“ řekla nakonec Lelaine úsečně a schválně se odmlčela, než dodala: „Matko. Povíš nám, co ti tvá velká moudrost získaná z rozsáhlých zkušeností říká, že uděláme? Totiž ohledně války. Chci, aby mi všechny rozuměly.“
„Já budu taky mluvit jasně,“ pronesla Egwain chladně, předklonila se a upřela na modrou přísedící přísný pohled. „Amyrlinin stolec vyžaduje jistou míru úcty a odteď ji bude mít, dcero. Teď není čas na to, abych tě zbavila křesla a určila pokání.“ Lelaine vyvalila oči. Opravdu si ta ženská myslela, že všechno bude jako předtím? Nebo po tak dlouhé době, kdy se Egwain neodvažovala ukázat víc než velmi měkkou páteř, Lelaine prostě uvěřila, že žádnou nemá? Egwain ji nechtěla zbavit křesla, poněvadž modré by ji zcela určitě vrátily a ona stále musela jednat přes sněmovnu ve věcech, které se nedaly přesvědčivě vydávat za součást války proti Elaidě.
Koutkem oka zahlédla, jak se Romanda při pohledu na usazenou Lelaine usmívá. Kdyby to mělo pozvednout Romandin status u ostatních, tak by jí to moc neprospělo. „To platí pro všechny, Romando,“ řekla Egwain. „Bude-li to třeba, může Tiana najít dvě břízy stejně snadno jako jednu.“ Romandu úsměvy okamžitě přešly.
„Smím-li promluvit, matko,“ ozvala se Takima a vstala, a i když se pokoušela o úsměv, pořád jí bylo špatně. „Já osobně si myslím, že jsi začala dobře. Měsíční zastávka zde nám může prospět. I delší.“ Romanda se na ni podívala, ale Takima si jí pro jednou nevšímala. „Pokud přezimujeme tady, můžeme se vyhnout horšímu počasí dál na severu, a také pořádně naplánovat -“
„Oddalování skončilo, dcero,“ skočila jí Egwain do řeči. „Už žádné courání.“ Bude z ní další Gerra, nebo další Shein? Obojí bylo stále možné. „Za měsíc odsud pocestujeme.“ Ne, ona je Egwain z al’Vereů, a jen Světlo ví, co tajné historie řeknou o jejích chybách a ctnostech, ale budou to její vlastnosti, ne kopie nějaké jiné ženy. „Za měsíc oblehneme Tar Valon.“