Silnice severní hvězdy vedla rovně, jako když střelí, dlouhé míle hnědými blaty, jež obklopovala Illian. Byla to široká cesta z udusané hlíny, přerušovaná jen kamennými můstky. Vítr od jihu přinášel vůni moře a stopy z koželužen. Illian byl velké město, velké jako Caemlyn či Cairhien. Střechy pokryté taškami jasných barev a stovky vysokých věží se leskly ve slunci a bylo je vidět přes moře trávy, kudy se brodili dlouhonozí čápi a nad nímž s pronikavým křikem poletovala hejna bílých ptáků. Illian nepotřeboval hradby. Ne že by hradby proti němu posloužily.
To, že se o cestě do Illianu nezmínil, vyvolalo značné zklamání, i když si nikdo nestěžoval nahlas, aspoň ne tam, kde to Rand mohl slyšet. Přesto se dost lidí tvářilo zachmuřeně a kysele remcalo, když chvatně stavěli tábory. Jako většina velkých měst, i Illian byl vyhlášený exotickými záhadami, výčepy a ochotnými ženami. Aspoň mezi muži, kteří tam nikdy nebyli, i když to bylo jejich hlavní město. Nevědomost vždycky pověst města v takových věcech nafukovala. Ale zatím jenom Morr odcválal do města. Muži se narovnávali od zatloukání stanových kolíků a poutání koní a žárlivě se za ním dívali. Šlechtici se tvářili ostražitě a snažili se předstírat, že se nedívají.
Asha’mani s Gedwynem si Morra nevšímali a stavěli si tábor, který se skládal ze smolně černého stanu pro Gedwyna a Rochaida, a pak vymačkali hnědou trávu dosucha a rozložili si na ni pokrývky. Všechno pochopitelně dělali s pomocí jediné síly. Všechno tak dělali, ani se nenamáhali připravit ohně na vaření. Pár lidí je sledovalo, když stan jako by vyskočil z vlastní vůle, ale většina se jen ujistila, co se děje, a pak se podívala jinam. Dva tři černě odění vojáci se dali do řeči.
Flinn a ostatní se ke Gedwynovi nepřipojili - měli své dva stany kousek od Randova - ale Dashiva zašel za „bouřným vůdcem“ a „útočným vůdcem", kteří jen stáli opodál a občas vyštěkli rozkaz. Pár slov, a Dashiva se zase vracel, potřásal hlavou a cosi si rozzlobeně mumlal. Gedwyn a Rochaid nebyli zrovna příjemný párek. Což bylo dobře.
Rand zašel do stanu a plně oblečený se rozvalil na kavalec a zíral na strop. Na vnitřní straně na falešném stropě z hedvábí byly vyšité včely. Hopwil mu přinesl cínový korbel se svařeným vínem - Rand si sluhy nevzal - ale víno chladlo na psacím stole. Rand přemýšlel. Dva tři dny, a Seanchané dostanou pěkný výprask. Pak zpátky do Cairhienu, aby zjistil, jak pokračuje vyjednávání s Mořským národem, co má v plánu Cadsuane - byl jí dlužen, ale stejně měla něco za lubem! - a možná ukončil pozůstatky povstání. Dostali se Caraline Damodredovna a Darlin Sisnera v tom zmatku pryč? Kdyby do svých rukou dostal vznešeného pána Darlina, mohl by ukončit povstání v Tearu. Andor. Jestli jsou Mat a Elain v Murandy, tak potrvá nejméně pár týdnů, než se bude Elain moci ucházet o Lví trůn. Jakmile to udělá, bude se muset držet od Caemlynu dál. Ale musel si promluvit s Nyneivou. Mohl by očistit saidín? Mohlo by to fungovat. Taky by to mohlo zničit svět. Luis Therin ječel hrůzou. Světlo, kde je Narishma?
Přihnala se cemaros, takhle blízko moře ve vší své zuřivosti. Do stanu bušil déšť jako paličky do bubnu. Blesky vytvářely ve vchodu modrobílé světlo, hrom duněl a znělo to, jako by se bortily hory.
A vtom do stanu vstoupil Narishma, promočený až na kůži, tmavé vlasy přitisknuté k hlavě. Dostal rozkaz za každou cenu se vyhnout pozornosti. Jemu nikdo nepochleboval. Promočený kabát měl obyčejný, z hnědého sukna, a tmavé vlasy měl jen stažené, ne spletené do copů. Dokonce i bez zvonečků přitahovaly u muže vlasy do pasu pozornost. Taky se mračil a pod paží nesl válcovitý ranec převázaný šňůrou, silnější než noha, jako malý kobereček.
Rand vyskočil a ranec mu bez řečí sebral. „Neviděl tě někdo?“ vyptával se. „Proč ti to trvalo tak dlouho? Čekal jsem tě už včera v noci!“
„Chvíli mi trvalo vymyslet, co musím udělat,“ opáčil Narishma klidně. „Neřekl jsi mi všechno. Skoro jsi mě zabil.“
To bylo směšné. Rand mu pověděl všechno, co potřeboval vědět. Byl si tím jistý. Nemělo smysl někomu důvěřovat, jen aby ho pak nechal umřít a všechno tím zničil. Opatrně si ranec strčil pod kavalec. Ruce se mu třásly touhou ho rozbalit, ujistit se, že v něm je to, pro co Narishmu poslal. Ten muž by se neopovážil vrátit, pokud by to tam nebylo. „Sežeň si pořádný kabát, než se připojíš k ostatním,“ řekl. „A Narishmo...“ Narovnal se a upřeně se na druhého muže zadíval. „Jestli o tom někomu jen cekneš, tak tě opravdu zabiju.“
Zabiju celý svět, chechtal se Luis Therin opovržlivě. Nebo zoufale. Já zabil celý svět a ty můžeš taky, když se budeš trochu snažit.
Narishma se pěstí udeřil do prsou. „Jak přikazuješ, můj pane Draku,“ řekl kysele.
Časně ráno se tisíc mužů z dračí legie vydalo z Illianu po Silnici severní hvězdy za rachotu bubnů. Oblohu zakrývala hustá šedá mračna a vál ostrý vítr od moře, až praporce vlály, a ohlašoval další bouřku. Legie přitahovala pozornost ozbrojenců v táboře, protože muži měli namodro natřené andorské přilby a dlouhé modré kabátce s rudozlatým drakem na prsou. Modrý plamen s drakem měl číslo pro každou z pěti setnin. Legionáři byli v mnoha věcech jiní. Například měli kyrysy, ale pod kabáty, aby byli vidět draci - což byl také důvod, proč měly kabáty zapínání po straně - a každý měl krátký meč u pasu a ocelí zpevněnou kuši. Všichni šli stejným krokem. Důstojníci v čele byli opěšalí a na přilbách měli vysoké rudé chocholy. Jediní koně byl Morrův myšák v čele a soumaři vzadu.
„Pěší,“ zamumlal Weiramon a plácl se otěžemi do dlaně. „Ať shoří moje duše, pěšáci nejsou k ničemu. Při prvním útoku se rozutečou. Dřív.“ První vojáci uhnuli ze silnice. Pomáhali dobýt Illian a nerozutekli se.
Semaradrid kroutil hlavou. „Nemají píky,“ remcal. „Viděl jsem, jak se pěšáci s dobrým velením udrželi, s píkami, ale bez nich...“ Znechuceně zaprskal.
Gregorin Panar, třetí jezdec za Randem, zarytě mlčel. Možná že neměl předsudky vůči pěchotě - i když v tom případě by byl jedním z hrstky šlechticů, kteří je neměli - ale snažil se nemračit. Teď už všichni věděli, že muži s draky na prsou nosí zbraně, protože se rozhodli jít za Randem, jít za Drakem Znovuzrozeným, a žádný jiný důvod neměli. Illiánci si říkali, kam asi jdou, že tam Rand chce mít legii a nechce, aby to rada devíti věděla. Vlastně po něm Semaradrid úkosem pokukoval. Jenom Weiramon byl příliš hloupý, aby přemýšlel.
Rand otočil Taťdaišara. Narishmův balíček převinul do tenčího rance a měl ho uvázaný pod levým třmenem. „Zrušte tábor, vyrážíme,“ řekl třem šlechticům.
Tentokrát nechal průchod splést Dashivu. Ten se na něj zamračil a cosi si pro sebe mumlal - z nějakého důvodu se tvářil uraženě! - a Gedwyn a Rochaid těsně vedle sebe se sardonickými úsměvy přihlíželi, když se čára stříbrného světla otočila a vytvořila díru do nicoty. A pozorovali Randa spíš než Dashivu. No, ať se koukají. Jak často mohl uchopit saidín a riskovat, že dostane závrať, než skutečně omdlí? Nesmělo se to stát tam, kde by ho mohl někdo vidět.