Čas zemřít, zašeptal Luis Therin. Rand vždycky věděl, že Luis Therin tu nakonec bude s ním.
Padesát kroků od něho se do Seanchanů pustili ječící Tairenové a Cairhieňané.
„Bojujte, psi!“ vřeštěla Anaiyella a vedle Randa seskočila na zem. „Bojujte!“ Pružná dáma v hedvábí a krajkách plivala proud nadávek, že by se i vozka zastyděl.
Anaiyella držela koně za uzdu a mračila se střídavě na bojující a na Randa. Na záda ho obrátila Ailil. Klečela tam a hleděla na něj s nečitelným výrazem ve velkých očích. Nemohl se pohnout. Cítil se prázdný. Nebyl si jistý, jestli dokáže mrknout. V uších mu zněl křik a řinčení kovu.
„Jestli nám tu umře, Bashere nás obě pověsí!“ Teď se Anaiyella rozhodně neculila. „A jestliže nás dostanou ty černě oblečené zrůdy...!“ Zachvěla se, sklonila se k Ailil a mávla nožem, jehož si Rand prve nevšiml. Na jílci se třpytil krvavý rubín. „Tvůj kopinický kapitán by odsud mohl dostat dost mužů, abychom vyvázly. Mohly bychom být na míle daleko, než ho najdou, a zpátky na svém panství, než -“
„Myslím, že nás slyší,“ přerušila ji Ailil klidně. Rukou v rudé rukavičce si sáhla k pasu. Vracela nůž do pochvy? Nebo ho vytahovala? „Jestli zemře -“ Odmlčela se a prudce otočila hlavu.
Kolem Randa po obou stranách zaduněla kopyta. Mířila k Seanchanům. Bashere, s mečem v ruce, málem ani nezastavil koně a seskočil. Gregorin Panar sesedl pomaleji, ale mávl mečem na muže hrnoucí se kolem nich. „Zaútočte pro krále Illianu!“ křikl. „Udeřte! Jitřní pán! Jitřní pán!“ Zvonění oceli zesílilo. I jekot.
„Nakonec to bude takové,“ zavrčel Bashere a po ženách vrhl podezíravý pohled. Ale nemarnil čas a už vykřikl, že ho bylo slyšet i přes hluk bitvy. „Morre! Světlo spal tu tvou asha’manskou kůži! Sem, hned!“ Díky Světlu nekřičel, že pán Drak je na zemi.
Rand s námahou pootočil o kousek hlavu. Ale dost, aby viděl, jak Illiánci a Saldejci zatlačují Seanchany pryč. Seanchané museli ustoupit.
„Morre!“ zakřičel Bashere znovu, a vzápětí asha’man seskočil z cválajícího koně a málem dopadl na Anaiyellu. Tu zřejmě rozhořčilo, že se neomluvil, když si hned klekl k Randovi a shrnul si tmavé vlasy z čela. Anaiyella couvla docela rychle. Vlastně když si uvědomila, že hodlá usměrňovat, spíš odskočila. Ailil se zvedla ladněji, ale ne pomaleji. A vrátila nůž se stříbrným jílcem zpátky do pochvy.
Léčení bylo celkem prosté, i když ne zrovna příjemné. Morr odlomil konec šípu a zbytek protáhl skrz, trhl šípem tak prudce, až Rand zalapal po dechu, ale jen proto, aby ránu vyčistil. Hlína a lehčí úlomky odpadnou, až se svaly zahojí, ale jen Flinn a pár ostatních dokázali použít jedinou sílu, aby vytáhli hlouběji zaražené předměty. Morr Randovi položil dva prsty na prsa, vyplázl jazyk a se strnulým výrazem začal léčení. Tak to dělal vždycky, jinak to nedokázal. Neudělal tak složité tkanivo, jaké používal Flinn. To zvládl jen málokdo a zatím nikdo tak dobře jako Flinn. Tohle bylo prostší. Drsnější. Randa zaplavila vlna horka, až zachroptěl a ze všech pórů mu vyrazil pot. Divoce se třásl. Takhle se musela cítit pečínka v troubě.
Náhlý příval tepla ustupoval pomalu a Rand jen supěl. Luis Therin v jeho hlavě supěl taky. Zabij ho! Zabij ho! Pořád dokola.
Rand ho zahnal, poděkoval Morrovi - mladík překvapeně zamrkal! - a pak sebral ze země Dračí žezlo a přinutil se vstát. Lehce se zakymácel. Bashere mu chtěl podat ruku, ale zarazil se. Rand dokázal stát bez pomoci. Jen tak tak. Ale stejně dobře by mohl létat jako usměrňovat. Když si sáhl na bok, košili měl nasáklou krví, ale stará kulatá rána a novější sečná přes ni byly jen měkké na pohmat. Zpola zahojené, avšak nikdy nebyly celistvější, co se mu to stalo.
Chvíli si prohlížel ženy. Anaiyella mumlala nějaké blahopřání a usmála se na něho, až ho napadlo, že mu snad začne lízat ruku. Ailil jenom stála, chladná, jako by se nic nestalo. Chtěly ho nechat zemřít? Nebo ho zabít? Ale pokud ano, proč poslaly své ozbrojence do útoku a běžely se na něj podívat? Na druhou stranu, Ailil vytáhla nůž, když se začalo mluvit o tom, že by zemřel.
Většina Saldejců a Illiánců cválala k severu nebo sjížděla z kopce, pronásledujíc poslední Seanchany. A pak se objevil Weiramon, svého vysokého elegantního vraníka vedl pomalým klusem, avšak zrychlil, když uviděl Randa. Za ním jeli ve dvojstupu jeho ozbrojenci.
„Můj pane Draku,“ pronesl, když sesedl. Pořád vypadal stejně čistý jako v Illianu. Bashere byl pomačkaný a místy špinavý a kromě toho měl rozseknutý rukáv. Weiramon předvedl úklonu, kterou by nezahanbil ani královský dvůr. „Odpusť, můj pane Draku. Měl jsem dojem, že vidím Seanchany postupovat k hřebeni, a jel jsem jim vstříc. O té druhé setnině jsem nic netušil. Ani nevíš, jak by mě bolelo, kdyby tě zranili.“
„Myslím, že to vím,“ ucedil Rand suše a Weiramon zamrkal. Seanchané postupovali? Možná. Weiramon by si nenechal ujít sebemenší příležitost na slavný útok. „Co jsi myslel tím ‚nakonec‘, Bashere?“
„Stahují se,“ odvětil Bashere. V údolí opět vybuchl oheň a blesky, jako by ho chtěly usvědčit ze lži, ale bylo to skoro až na druhém konci.
„Tví... zvědové říkali, že všichni ustupují,“ poznamenal Gregorin a třel si bradku, jen nejistě pokukoval po Morrovi. Morr se na něj široce usmál. Rand Illiánce viděl v lítém boji v čele svých mužů, jak je povzbuzuje a ohání se mečem hlava nehlava, avšak při Morrově úsměvu sebou trhl.
Přikráčel Gedwyn a nedbale, drze vedl koně. Skoro ohrnul nos nad Basherem a Gregorinem, zamračil se na Weiramona, jako by již věděl, co napáchal, a Ailil a Anaiyellu si prohlédl, jako by je chtěl štípnout. Obě ženy okamžitě couvly, muži ostatně též, kromě Bashereho. Dokonce i Morr. Gedwyn sice Randovi zasalutoval, ale jen se jakoby mimoděk dotkl pěstí prsou. „Vyslal jsem zvědy, jakmile jsem viděl, že tahle banda je vyřízená. Do deseti mil jsou další tři kolony.“
„Všechny míří na západ,“ podotkl potichu Bashere, nicméně po Gedwynovi vrhl pohled tak ostrý, že by jím mohl rozřezat kámen. „Dokázal jsi to,“ řekl Randovi. „Oni ustupují. Pochybuji, že se zastaví dřív než v Ebú Daru. Tažení vždycky nekončí velkolepým pochodem do města, jako skončí tohle.“
Kupodivu - nebo možná ne - začal Weiramon hájit postup „dobýt Ebú Dar pro slávu Jitřního pána", jak to podal, ale rozhodně bylo šokující slyšet Gedwyna, jak říká, že jemu by pár dalších potyček s těmihle Seanchany nevadilo, a rozhodně by rád viděl Ebú Dar. Dokonce i Ailil a Anaiyella svými hlasy podpořily „vyřízení těchto Seanchanů nadobro", i když Ailil dodala, že by se ráda vyhnula tomu, být u toho osobně. Byla si docela jistá, že pán Drak bude trvat na tom, aby ho doprovázela. Což pronášela tónem chladným a suchým jako noc v Aielské pustině.
Jenom Bashere a Gregorin podporovali návrat, a to stále hlasitěji, neboť Rand mlčel. Mlčel a hleděl k západu. K Ebú Daru.
„Dokázali jsme, proč jsme sem přišli,“ naléhal Gregorin. „Pro milost Světla, chceš snad dobýt samotný Ebú Dar?“
Dobýt Ebú Dar, pomyslel si Rand. Proč ne? To nikdo nečeká. Naprosté překvapení jak pro Seanchany, tak pro všechny ostatní.
„Občas se chopíš výhody a využiješ jí,“ vrčel Bashere. „Jindy vezmeš, co jsi vyhrál, a vrátíš se domů. Já říkám, že je čas vrátit se domů.“
Nevadilo by mi mít tě v hlavě, řekl Luis Therin téměř rozumným hlasem, kdybys nebyl tak naprosto jasně šílený.
Ebú Dar. Rand sevřel Dračí žezlo a Luis Therin se zachechtal.