Na nízkých kopcích okolo rostly pokroucené olivovníky a kopiníci již projížděli mezi nimi, aby se ujistili, že je tu bezpečno. Nebylo tu ani stopy po dělnících, nikde žádný statek, žádná stavba. Pár mil na západ byly kopce tmavší, zalesněné. Legionáři klusali kolem v dokonalé formaci, následováni illiánskými dobrovolníky, nyní přiřazenými k legii, v neuspořádaném čtverci. Jakmile se seřadili, odešli stranou, aby udělali místo obráncům a rytířům. Byla tu hlavně hlína, takže lidem i koním v blátě podkluzovaly nohy. Na čisté obloze kupodivu viselo jen pár mráčků. Slunce vypadalo jako světle žlutá koule. A nikde nelétalo nic většího než špaček.
Dashiva a Flinn také drželi průchod otevřený, spolu s Adleym, Hopwilem, Morrem a Narishmou. Na některé průchody neviděl, protože byly za kopcem. Chtěl, aby všichni prošli co nejrychleji, a kromě několika málo asha’manských vojáků sledujících oblohu drželi všichni muži v černém, již nebyli na výzvědách, tkanivo. Dokonce i Gedwyn a Rochaid, třebaže se oba kvůli tomu šklebili jak na sebe, tak na Randa. Ten usoudil, že už nejsou zvyklí dělat cokoliv tak přízemního jako držet průchod pro ostatní.
Přicválal k němu Bashere, spokojený se sebou i se svým malým ryzákem. Plášť měl rozepnutý i přes chlad po ránu. Kývl na Anaiyellu a Ailil, které jeho pohled nakvašeně opětovaly. Bashere se usmál pod fousy, a nebyl to úplně příjemný úsměv. O těch dvou měl tolik pochybností co Rand. A ony to věděly, alespoň o Basherem. Anaiyella rychle uhnula pohledem a začala zase hladit svého koně po krku. Ailil držela otěže hodně ztuha.
Ty dvě se od Randa nehnuly od toho střetu na hřebeni, dokonce si včera nechaly postavit stany na doslech od jeho. Denharad o kus dál se otočil a podíval se na družiníky obou urozených dam, kteří byli seřazení za ním, a pak se zase zadíval na Randa. Nejspíš sledoval i Ailil a taky Anaiyellu, ale hlavně Randa. Rand si nebyl jistý, jestli se ještě stále obávají, že kdyby ho zabily, padne vina na ně, nebo si to prostě nechtějí nechat ujít, kdyby k tomu došlo. Jednou věcí si byl jistý. Jestli ho chtějí mít mrtvého, neposkytne jim k tomu příležitost.
Kdo zná srdce ženy? chechtal se Luis Therin. Vypadalo to, že má jednu ze svých méně šílených nálad. Většina žen jen pokrčí rameny nad tím, kvůli čemu by muž zabíjel, a zabije tě kvůli něčemu, nad čím by muž jen pokrčil rameny.
Rand si ho nevšímal. Poslední průchod zhasl. Asha’mani na koních byli příliš daleko, aby poznal, zda některý ještě drží saidín, ale na tom celkem nezáleželo, pokud ho držel i on. Neohrabaný Dashiva se pokoušel rychle nasednout a málem dvakrát spadl, než se úspěšně dostal do sedla. Většina černokabátníků v dohledu zamířila k severu či na jih.
Zbylí šlechtici se rychle shromáždili kolem Bashereho, kousek pod Randem, ti s nejvyšší hodností a nejmocnější vepředu, po menším strkání, když nebylo jasné, kdo má přednost. Tihera a Marcolin drželi koně na kraji, každý na opačné straně houfu šlechticů, a udržovali pečlivě neutrální výraz. Mohli je požádat o radu, ale oba věděli, že konečné rozhodnutí je na jiných. Weiramon s velkolepými gesty otevíral pusu, nepochybně začal další úžasný proslov o slávě při následování Draka Znovuzrozeného. Sunamon a Torean, kteří byli na jeho řeči zvyklí a dost mocní, aby ho mohli přejít, zastavili koně vedle sebe a něco si povídali. Sunamon se tvářil nezvykle tvrdě a Torean byl zřejmě připravený ke rvačce kvůli hranicím, třebaže měl kabátec s pruhy rudého saténu na rukávech. Bertome a pár dalších Cairhieňanů se smáli svým vtipům. Všichni už měli velkohubého Weiramona plné zuby. Semaradrid se temně zamračil pokaždé, když se podíval na Ailil a Anaiyellu - nelíbilo se mu, že se drží u Randa, zvlášť u jeho krajanky - takže byl zatrpklý nejspíš nejen kvůli Weiramonovi.
„Asi deset mil před námi,“ řekl Rand nahlas, „se k pochodu připravuje dobrých padesát tisíc mužů.“ O tom všichni věděli, avšak přesto to upoutalo jejich pozornost a umlčelo je to. Weiramon kysele zavřel zobák. On se totiž moc rád poslouchal. Gueyam a Maraconn se tahali za špičaté bradky a nadšeně se usmívali, hlupáci. Semaradrid se tvářil, jako kdyby snědl celou mísu zkažených slív. Gregorin a tři pánové z devítky se jen tvářili zachmuřeně a odhodlaně. Nebyli hlupáci. „Zvědové neviděli ani stopy po sul’dam nebo damane,“ pokračoval Rand, „ale i bez nich, i s asha’many, nás může dost zemřít, pokud někdo zapomene na plán. Ale jsem si jistý, že nikdo nezapomene.“ Tentokrát žádný útok bez rozkazu. To dal najevo jasně jako sklo a tvrdě jako kámen. Žádné utíkání, protože si někdo myslel, že něco zahlédl.
Weiramon se usmál, podařilo se mu do toho dát tolik úlisnosti co Sunamonovi.
Svým způsobem to byl prostý plán. Vyrazí na západ v pěti zástupech, u každého budou asha’mani, a pokusí se zaútočit na Seanchany ze všech stran zároveň. Prosté plány bývají nejlepší, mínil Bashere. Když tě neuspokojí vrh tlustých selat, mumlal, když už musíš letět do lesa, abys našel starou svini, tak si moc nevyskakuj, nebo tě rozpáře.
Žádný bitevní plán nevydrží první útok, řekl Luis Therin v Randově hlavě. Na okamžik působil úplně normálně. Na okamžik. Něco je špatně, zavrčel náhle. Začal mluvit naléhavěji a nakonec se rozesmál. Nemůže to být špatně, ale je. Něco je divné, něco je špatně, skáče, křepčí a kroutí se. Jeho smích přešel v pláč. To není možné! Musím být šílený! A zmizel dřív, než ho Rand stačil umlčet. Světlo ho spal, ten plán byl úplně v pořádku, jinak by po tom Bashere skočil jako kačena po housence.
Luis Therin byl šílený, o tom nebylo pochyb. Ale dokud zůstal v pořádku Rand al’Thor... Kdyby se Drak Znovuzrozený zbláznil dřív, než nadejde Poslední bitva, byl by to pěkně hořký žert. „Zaujmout místa,“ zavelel a mávl Dračím žezlem. Musel potlačit nutkání zasmát se tomu žertu.
Shluk šlechticů se na jeho rozkaz rozestoupil a s mrmláním se seřadil. Jen málokomu se líbilo, jak je Rand rozdělil. Při prvním boji v horách šok sice společenské přehrady zrušil, ale už byly zase na místě.
Weiramon se mračil kvůli své nedokončené řeči, potom se však velkolepě uklonil a vystrčil na Randa bradu jako oštěp, načež odjel na sever s Kirilem Drapeneosem, Bertomem, Doressinem a několika menšími cairhienskými pány. Všichni měli kamenné výrazy kvůli tomu, že jim velí Tairen. Gedwyn jel vedle Weiramona, jako kdyby velel on, za což se mu dostalo podmračených pohledů, jichž si schválně nevšímal. Ostatní skupiny byly stejně promísené. Gregorin také mířil na sever, spolu s mrzutým Sunamonem, a snažil se předstírat, že čirou náhodou jede stejným směrem. Dalthaness za ním vedl menší cairhienské pány. Jeordwyn Semaris, další z devítky, následoval Bashereho na jih s Amondridem a Gueyamem. Ti tři Saldejce přijali téměř nadšeně z toho prostého důvodu, že nebyl Tairen, Cairhieňan ani Illiánec. Rochaid se zřejmě s Basherem snažil o totéž, co dělal Gedwyn s Weiramonem, ale Bashere si ho prostě nevšímal. Kousek za Bashereho oddílem jeli Torean a Maraconn s hlavami u sebe a asi nejspíš remcali, že jim má velet Semaradrid. Vlastně i Ershin Netari pokukoval po Jeordwynovi a zvedal se ve třmenech, jak se ohlížel po Gregorinovi a Kirilovi, ačkoliv je za kopcem mohl těžko vidět. Semaradrid seděl v sedle rovně jako svíčka a vypadal stejně nevzrušeně jako Bashere.